A pokud jste nyní připraveni na extra vychytávku, zde je ještě můj letošní recept na grilované mojito. Odladila a připravila jsem ho poprvé pro foodblogerský piknik, který pořádala Jana z webu popecenicko.cz. Oficiálně ho nyní zařazuju mezi rodinné poklady a nezbytnost každého léta. Vy můžete taky.

Ruské pirohy se u nás doma staly hitem, aniž bychom měli cokoli společného s ruskými předky nebo s rodinným ruským receptem. Protože se tak událo na základě návštěvy Varšavy, což je pořád do Ruska ještě trochu z ruky, zkrátím to a omezím se na konstatování, že jsme si je zamilovali na první ochutnání a že vy můžete prožívat úplně stejné emoce. Stačí vám k tomu pouhý recept.

Chvíli jsem sice přemýšlela o tom, proč vlastně jsou pirohy tak přitažlivé, ale velmi rychle jsem uzavřela konstatování tím, že za Á každé plněné pečivo je velmi jedlé, za Bé se dají jíst v jakémkoli stupni chladnutí a za Cé jsou nesmírně praktické.

Pirohy se mohou vydávat za večeři, svačinu do školy i lehký oběd do práce. Ani při jedné ze zmiňovaných příležitostí si člověk neušpiní prsty, nanejevýš hrozí, že si dočasně vyřadí z provozu čtečku otisků prstů, pokud bude z plechu vykrádat ještě horké kousky.

Příprava pravého italského risotta sice znamená, že se dvacet minut skoro nehnete od vařiče a nepustíte z ruky vařečku, tím ale veškeré vaření končí a začíná opravdová krémová rýžová slast.

Dvě chřestové kombinace zcela jistě patří ke klasickým: vařený chřest s máslem a opraženou strouhankou, anebo chřest s holandskou omáčkou. 

Kdybych ze všech doporučení, kterak připravit měkká, nadýchaná, krémová míchaná vajíčka, měla vybrat jedno nejdůležitější, mám jasno – zkraťte jim pobyt na pánvi na absolutní minimum.

Přestože silná a lahodná, je v podstatě připravená z nepotřebných věcí. Až na dva nebo tři výhonky chřestu na ni víc potřebovat nebudete, o zbytek chuti se postará vývar z blanšírování. 

Mnoho lidí přísahá na holý vystrčený pupek, že skvělou chuť guláše dělá velké množství cibule. Všemožná doporučení se točí kolem jistého poměru: dva díly masa na jeden díl cibule.

Můj muž tvrdí, že horkého kramblu není nikdy dost. Naprosto s ním souhlasím - a obávám se, že i vy se přidáte do stejného tábora, až zaboříte lžičku do téhle voňavé nádhery. 

Receptů na slané koláče najdete celou řadu, obvykle počítají s velkorysou dávkou smetany a vajec. Když tuhle náplň nepřepečete, což by vedlo ke sražení vaječných bílkovin, bude vám výsledkem jemný krémový koláč. 

Víno k jídlu patří, a tak jsem si dnes usmyslela, že vám o víně něco povím. O tom, jak ho nakupovat a jak si ho vychutnat. Na úvod bych určitě měla předeslat, že chovám k vínu velmi vřelý vztah.

Asi znáte ty letní večerní chvilky, kdy si sednete na terasu, na balkon nebo aspoň otevřete všechna okna, odhodíte mikiny a svetry, nohy umístíte do zvýšené polohy, chytnete za ruku osobu vám blízkou a sborově si řeknete, že by to chtělo něco chladivého do sklenky. Srkání brčkem nikdy nezní tak dobře, jako při pohledu na řvoucí západ slunce (ok, možná ještě v Karibiku u bazénu, jehož zadní stěna plynule splývá s mořem). A když konečně padne rozhodnutí, že hlasování vyhrálo mojito, neboť suroviny na přípravu má v létě každý doma po ruce, na zahradě a v příručním baru, zbývá vyřešit zdánlivě snadnou otázku, jak z těch čtyř požadovaných surovin vytřískat co nejlepší nápoj. Čili, jak vlastně zní recept na dobré mojito.

Hummus se díky velké vlně zájmu o luštěniny a vegetariánská jídla stal dostatečně populárním jídlem i v tuzemských gastronomických vodách, abych ho mohla bez nějakého velkého naparování publikovat i na těchto stránkách.

Pokud jste slovo hummus nikdy neslyšeli a nevíte, o co jde, představte si ho jako skvěle ochucenou pomazánku z rozmixované vařené cizrny. Hummus se však nemaže na chleba, ale spíš se v něm kousky pečiva typu pita chleba namáčejí, případně se v něm dají skvěle koupat kousky čerstvé zeleniny.

Kromě chuti a snadné přípravy je na hummusu obzvlášť chvályhodné, že jak pečivu, tak i zelenině při namáčení několikanásobně zvyšuje výživovou hodnotu a vcelku uspokojivě uspokojuje hlad.

Když si koupíte konzervovanou cizrnu, za pět minut nemáte v kuchyni co dělat (a za dalších pět minut nemáte co dělat ani u stolu, ale to už je ta část příběhu, o které se ve slušně vychované společnosti a na slušném blogu obvykle mlčí).

Ale jak asi tušíte, i docela obyčejná jídla se dají vylepšit nevídaným způsobem, když si o nich člověk něco zjistí a trochu upraví postup přípravy. Takže tady je pár postřehů z kuchařského života horních deseti procent lidí, kteří si vaří nejlíp.

Pokud hledáte ten nejlepší recept na kuskus, už dál nehledejte. Zde najdete všechno – krok za krokem vysvětlený postup základní přípravy, vypilovaný k dokonalosti, a nakonec přidám i spoustu inspirace, kam a jak kuskus použít.

Kdo mě už nějakou dobu sledujete, moc dobře znáte mé tajné těstovinové úterky. A kdo nevíte, shrnu vám to do jedné věty: každé úterý vařím k večeři těstoviny v jakékoli z jejich tisíce podob. Vzhledem k neomezeným možnostem si u nás doma nikdo ničeho podezřelého nebo systematického na talíři nevšiml, dokud jsem se sama nenapráskala. Následnou vzpouru jsem zvládla se ctí a velkou, výhružně vztyčenou vařečkou, takže na těstovinové úterky se u nás doma zase rychle zapomnělo. Tedy – zapomněli všichni, kromě mě!

Snadným řešením mých těstovinových úterků je kuskus. Když obzvlášť nestíhám, mám díky němu uvařeno za deset minut, ať za okny zuří zimní vichřice nebo se roztéká asfalt (mohu-li tedy mluvit obecně, protože naše lesní – polní – luční cesta se asfaltu jen tak nedočká). Každopádně čím víc se počasí dá nazvat jako letní, tím častěji zařazuji kuskus na jídelníček i mimo své vyhrazené úterky.

Pokud je pro vás pomyšlení na domácí knedlík žánrem z kategorie hororů, thrillerů, sci-fi nebo utopistických románů, pevně věřím, že vám tento recept ukáže cestu zpátky do pohádky. Naučím vás vyprošťovací hrníčkový knedlík z mikrovlnky.

Vzniknul tak, že jsem recept na knedlík tak dlouho minimalizovala a upravovala a zjednodušovala, až z něj vzniklo něco zcela bezpečného, rychlého a spolehlivého. Umí dokonce vytrhnout trn z paty.

Poradíte si s ním, i když máte za deset minut podávat večeři. Jeho příprava je rychlejší než cesta do obchodu, byť by vám před domem poblikávala vietnamská večerka.

Jíška vypadá jako kuchařský úkrok stranou. Když chcete něco zahustit jíškou, musíte vytáhnout čistý kastrůlek, nechat do něj vklouznout trochu másla, zpěnit v něm mouku a teprve když vznikne jíška, můžete ji použít do vaší hlavní kuchařské tvorby.

Takže se logicky nabízí otázka, jestli by to nešlo nějak jednodušeji. Bez míchání, hlídání, zašpiněného kastrůlku a metličky.

Už se objevilo mnoho zlepšováků, jak dostat mouku do jídla jinak. Jenomže všechny tyhle zlepšováky jídlo spíš kazí a následně vyvolávají dojem, že zahuštění moukou je něco nedobrého, špuntózního, nežádoucího a nedietního.

Dnes vám proto řeknu úplně všechno, co o jíšce vím, a věřím, že ji nejenže vezmete na milost, ale dokonce se před ní začnete sklánět v hluboké kuchařské úctě. Jíška totiž opravdu není bezduché přidávání kalorií, tuku a bílé mouky do jídla.

Jíška posune vaše vaření na úroveň, kdy budete vědět, že to, co dáváte na talíř, je dokonalé a žádá si velmi hlasitou pochvalu.

Sklizeň bazalky právě začíná. A tedy i sezóna pesta. Vím, že receptů na bazalkové pesto se potuluje po světě celá tlupa a že některý z nich se už určitě ukázal i u vás. Neškodí však mít po ruce spolehlivé poměry surovin a k tomu pár rad, jak to udělat, aby pesto zůstalo zelené a nešedlo skladováním. Případně, jak ho uskladnit pro zimní měsíce.

Co myslíte, jsou bujony v kostce, vegeta, kunovjanka, vorčestr a grilovací koření opravdu v kuchyni potřeba?