Kateřina Kuranova z blogu Smooth cooking zpět

Okolo mrkvového krému chodím už dlouho a zkouším různé kombinace. Mrkev mi přijde stejná jako dýně. Má podobnou vazbu s jinými chutěmi. Takže jsem ji zkoušela se skořicí, pomerančem, zázvorem, chilli a nebo jen se smetanou.

Tahle kombinace se zázvorem zjemněná ricottou je asi nejlepší. Zázvor v ní lehce štípe, takže krásně zahřeje a provoní byt.

Jakmile se ochladí, přijde podzim a venku je pochmurno, tak dostávám automaticky chuť na maso a hlavně omáčky. Jedno jídlo, které si rozhodně nikdy neodpustím, je guláš. Dělávám ho na několik způsobů a vždy se snažím ho dělat zdravěji. Zahušťuji zeleninou a podlévám domácím vývarem. Díky tomu je výsledek (troufám si říct) vždy dokonalý.

Tento recept vznikl před mnoha a mnoha lety a to v době, kdy jsem ještě neměla blog. Tehdy jsem ho nosívala na každou návštěvu a neznám člověka, který by mi ho nepochválil. Dokonce i můj kamarád, kterého beru jako velkého kritika, o něm prohlásil, že nic lepšího ode mě nejedl. Na blog jsem ho ale nikdy nedala. 

Před pár dny jsem přemýšlela, co upéct na oslavu. Arty si vzpomněl na tento recept a já si řekla, proč ne. Oprášila jsem recept a pustila se do něj. Nevěděla jsem, zda nám bude stále chutnat, přeci jenom se naše chutě mění.

Každopádně nečekejte nějaké super kulinářské umění, ale pokud milujete karamel, tak věřím, že si ho také zamilujete. Dnes prošel testem 6ti lidí a prý super.

Po dlouhé době jsem se vrhla na přípravu takové české klasiky, na které vyrůstal snad každý z nás. Tedy krom mého muže. Tomu jí nikdo nevařil a o to více jí miluje dnes.

Ano, můj manžel jeden z mála, kterému základní škola nezprotivila koprovku. Stále si ji vyžaduje, a když mu jí připravím, tak je v sedmém nebi.

Ale co si budeme povídat, nic zdravého to zrovna není. Je to plné jíšky, smetany, cukru, ale je to táááák dobrý. Takže jednou za čas, proč ne.

Jak jí máte vlastně nejraději vy? Někdo jí miluje s hovězím knedlíkem, já zase s vajíčkem a novými bramborami. A přesně tak jsem jí připravila dnes pro vás.

Můj vyhlášený řepový salát už asi znáte, ale co takhle pomazánka? Je to hodně podobné, až na to, že do pomazánky patří kozí žervé, které tomu dodá úplně jiný rozměr.

Tak, až budete chystat nějakou hostinu či jen svačinu do práce, tak si na tento recept vzpomeňte. A nebo i na ten salát. Recept zde.

Tuňáková nebo rybí pomazánka to je taková klasika. Děláme ji snad všichni, někdo ji naprosto zbožňuje a někdo naprosto nenávidí. 

Já naštěstí spadám do té kategorie milovníků. Na tomhle receptu jsem byla doslova odkojená. Mamka ji dělala celý moje dětství, dospívání a ještě teď. Je tedy pravdou, že ona ji dělá převážně z uzené makrely.

Jenže já jsem neměla nikdy moc trpělivost vybírat kostičku po kostičce hodinu a půl, abych to pak položila na stůl a snědlo se to během 5ti minut. Proto jsem začala dělat tuto variantu a to tuňákovou.

Je to nejoblíbenější pomazánka mého manžela a důkazem, že je vážně výborná byl i listopadový sraz s děvčaty ze střední, na který každý rok každá děláme jednu pomazánku. Já vždy dělám tuňákovou. A tentokrát byla opravdu vychválená ze všech stran a vyhlášená za nejlepší toho víkendu, ale i nejlepší za cenou dobu. Cože je 10 let po sobě.

Ať jsou venku horka nebo naopak zima, tak tohle jídlo je zaručeně ta správná volba. Aspoň já to tak mám. Dá se totiž jíst jak teplé, tak studené a v obou případech je úžasné.

Občas člověk hledá něco snadného, co je raz dva hotové. Pokud pro vás není problém kynuté těsto, tak si tento recept naprosto zamilujete.

Po dlouhé době jsem se vrhla na přípravu takové české klasiky, na které vyrůstal snad každý z nás. Tedy krom mého muže. Tomu ji nikdo nevařil a o to více ji miluje dnes. 

Ano, můj manžel je jeden z mála, kterému základní škola nezprotivila koprovku. Stále si ji vyžaduje, a když mu ji připravím, tak je v sedmém nebi. 

Ale co si budeme povídat, nic zdravého to zrovna není. Je to plné jíšky, smetany, cukru, ale je to tááák dobrý. Takže jednou za čas, proč ne.

Jak ji máte vlastně nejraději vy? Někdo ji miluje s hovězím a knedlíkem, já zase s vajíčkem a novými bramborami. A přesně tak jsem ji připravila dnes pro vás.

Kdo nezná skořicové rolky, jako by nebyl. Pochází ze Švédska proto, když zajdete do Ikei, tak vás vůně skořice vítá už za dalekým rohem. Jelikož jsem v minulosti pracovala ve švédské firmě, tak jsme je tam podávali a servírovali klientům ke kávě. I zde vůně skořice vítala klienty už od Václaváku, i když jsme sídlili v Dejvicích.

Pátrala jsem tedy po internetu a zkoušela různé druhy. Každý pokus ale nebyl povedený. Jednoho dne jsem pořádala piknik pro své přátelé a řekla jsem si, že zrovna tohle jídlo by se tam perfektně hodilo. Vypiplala jsem si svůj recept a bylo. Jenže zkoušela jsem je dle úžasného návodu rozválet, smotat, nakrojit, proplést a stočit. Nebyla to rolka, ale role. Když jsem tu roli vložila do trouby, sedla jsem si na gauč k filmu a čmuchala tu nádherně linoucí se vůni z trouby.

Bohužel zklamání přišlo ihned po vyndání. Z role se stala jedna velká hrouda. Ale voněla a chutnala. Každopádně těsto bylo asi řídké a vše se speklo. K jídlu to bylo ale...

Tímto moje výzva nekončila. Má to být výzva a výzva má být zvládnuta, tak se přeci nevzdám. Tak jsem se pustila do nových skořicových rolek. Tentokrát jsem udělala opravdu rolky a přidala do skořice nastrouhaná jablka, aby rolka byla pěkně vláčná. Tímto byla výzva zvládnuta. Kolegové v práci rolky snědli a pochválili, rodiče také, manžel také a já také. Takže jsem spokojená a tento recept se stal naší stálicí.

Pufovanou pohanku a jáhly opravdu miluji. Připomíná mi to dětství a takové ty burizony nebo jak se to jmenovalo. Je to bezlepkové a zdravé, takže pokud to neznáte, určitě po této surovině zapátrejte.

Já je používám téměř do všeho, kam mě napadne. Takže do dezertů, nepečeného cukroví nebo třeba právě jako posyp na smoothie bowl. A tak jsem si řekla, že vám rovnou jeden recept představím, ať máte inspiraci.

Jo a víte, jak to vždy dopadne? Udělám si smoothie bowl, vezmu dózu s pufovanou pohankou a stále přisypávám a přisypávám. Nemůžu se toho prostě nabažit.

Banánový chlebíček zajisté znáte. Ještě aby ne. Jen u mě na blogu patří k nejpopulárnějšímu receptu.

A jelikož i já tak miluji tento druh sladkého, tak jsem se rozhodla, že vám rozšířím obzory a sepíši můj dlouze opečovávaný a ozkoušený recept na dýňovou verzi.

Je to v podstatě to stejné, jen je to s větší vůní muškátového oříšku, plný kousků mléčné čokolády, vlašských ořechů a dýňových semínek.

A jak říká můj manžel. Dýně je zelenina, tak je to vlastně zdravé.

Jablečný závin je pro mě taková rychlovka. Pokud je doma listové těsto, tak ho dělávám z něho. Ale jelikož ho na 99% zapomenu koupit, tak mě vždy zachrání tento recept. Protože mouku, máslo, vejce a jogurt mám v lednici na 100%.

Jak vám představit tuto polévku? Název zní pro některé děsivě, ale přitom chuť je naprosto lahodná, svěží  pro mě dokonalá. 

Polévka je vlastně takový vývar s rajčetem v doprovodu lehké kokosové chuti. 

V dnešní době asijské food mánie je skoro povinnost něco asijského uvařit. A proč ne zrovna tohle?

Tento recept mám od mé výživové poradkyně, se kterou jsem konzultovala moji stravu a zdravý režim po dobu jednoho roku a naprosto jsem ji si zamilovala. Jak tu poradkyni, tak tu polévku. 

Když jsem tuto polévku uvařila doma poprvé, tak se po ní doslova zaprášilo. Takže jsem ji vařila ihned znovu. Je rychlá lehká, svěží a určitě se o ní může říct, že je originální. Nebojte se ji vyzkoušet. U nás doma patří mezi TOP10!

Máte rádi jídla, která v podstatě naskládáte do pekáče a už se o ně nemusíte starat? Tak právě proto Vám přináším tenhle recept.

Stačí jen orestovat kuře, zalít vývarem a už se bude opékat doslova ve vlastní šťávě.

Trochu jsem přiostřila s chilli, protože mi přijde, že právě k této variantě se náramně hodí. Takže ať už si ho očiliujete nebo ne, tak vám zaručeně bude chutnat.

V jednoduchosti je krása a tento recept to dokazuje. Jako přílohu jsem zvolila rýži.

Zkusit se má všechno. To jsem si řekla, když jsem se pouštěla do této kombinace. Sladké brambory miluji na podzim, asi stejně tak, jako dýni. A tak je peču, vařím, či dělám polévku.

Červená čočka je také úžasná surovina. Většinou se mi tedy stává, že ji rozvařím, ale u polévky to zase tak nevadí.

Tato polévka je jemně nasládlá po bramborách, krásně ochucená kokosovým mlékem a má říz po chilli. Ale nebojte. I bez chilli je skvělá.

Takže pokud je vám zima a chcete se zahřát, pojďte si uvařit tuto lahodnou polévku.

O víkendu jsme s manželem dostali chuť na něco zapečeného.  Ale ne na zapečené maso. Ale na nějaký zapečený sendvič, panini, či tak něco podobného.

Takže jsem neudělala nic jiného, než anglický muffin. Poté jsem ho nahrála na Instagram a šla dále vařit. Jenže na Instagramu bylo během pár minut přes dvě stě lajků a strašně moc komentářů. Debata se vedla hlavně v duchu, abych vám dala recept.

Tak tady je...

Určitě znáte takovou tu chvíli, kdy máte na něco šílenou chuť, ale kde nic tu nic. Mně se to přihodilo o tomto státním svátku. Nebylo by na tom nic divného, kdybych byla doma a měla u sebe narvanou ledničku jídla, a když ne tu tak nespočet supermarketů, kde bych mohla nakoupit.

Jenže já byla na chatě. Takové té chatě, která je malá, dřevěná, útulná a na okraji lesa, kde lišky dávají dobrou noc. Takže daleko od všech možných obchodů a vlastně civilizace. Dobře přeháním, pár kilometrů odsud je hrad Křivoklát, ale tam by mi hradní stráž asi moc nepomohla.

A tak jsem koukla do skromných zásob a zkusila upéct buchtu. V remosce (miluji pečení v remosce). Takovou tu Co dům dal. V tomhle případě Co chata dala. A víte co? Byla vážně super. Taková snadná, rychlá, neškrobená, prostě taková ta, která si na nic nehraje, ale potěší a udělá dobře chuťovým pohárkům a hlavně žaludku.

A teď si říkáte, proč vám to tu píšu. Tento recept by mě ani ve snu nenapadlo dávat na blog, jenže jakmile jsem dala fotku na instastories, tak jste mi začali psát, že chcete recept. Když přišel asi 20 vzkaz, tak jsem si řekla, tak jooo.

Jste milovníkem perníku? Ano? Tak to vás potěším, jako jsem vždy potěšila svého bráchu. Pamatuji si totiž dobu, kdy se u nás doma nepeklo nic jiného. Brácha byl v té době "ve vývinu", jak jsme říkávali a dokázal toho sníst víc, než celá armáda hladových vojáků. A klasicky nepřibíral. To jsem mu záviděla. Ale tak jsem ho aspoň vždy potěšila touto lahůdkou.

Je to perník, do kterého vždy nastrouhám jablko a díky tomu je krásně vláčný. Miluji v něm kousky ořechů, které krásně křupou, ale o nejvíc miluji je to, že ho celý poliji čokoládou. Pak je to naprosto dokonalé. 

Takže neváhejte ani minutu a zkuste ho.

Začíná teplo a s ním mám spojené svěží, studené pokrmy. Takže saláty, jak jinak. Ale také ryby. Proč mi vlastně léto evokuje ryby? Asi, protože jezdíme stále někam do zahraničí, kde o ryby není nouze a voní to po nich na každém rohu.

Ryby samozřejmě ráda griluji, peču, ale také jím syrové. K tomu je ale důležité mít jenu zásadní věc a to dobrého dodavatele čerstvých a kvalitních ryb.

Pokud ho máte, tak už vám nestojí nic v cestě a můžete si se mnou připravit tento úžasný, rychlý recept.

Snídaně milujete, svačinky také. Ještě aby ne. Je to první jídlo, které si na začátku dne dáváme a vždy se na něj těšíme. Že?

Spousta z nás si dělá smoothie, někdo ovesnou kaši a já jsem v poslední době přešla právě na tuto snídani. Je to kombinace granoly, bílého jogurtu, čerstvého ovoce a hustého smoothie. Takže v jedné skleničce mám vše, co miluji. A ovoce střídám dle sezónnosti, takže co víc si přát?

Nedávno jsem se tak zamyslela a dostala jsem obrovskou chuť na brynzové halušky. Ale znáte to. Nastrouhat brambory, udělat těsto, uvařit a výsledkem je hodina práce a celá špinavá kuchyně. Přesně na tohle jsem náladu neměla. 

A tak jsem si řekla, čím to nahradit. Došlo mi, že na mrazáku mám domácí noky. Jednou za čas se totiž pustím do přípravy noků, uvařím napůl a zamrazím. Pak je stačí jen minutku povařit a máte ihned hotové domácí noky. 

Koupila jsem tedy brynzu a postupovala úplně stejně, jako když dělám tuto dokonalou slovenskou pochoutku.

Brokolicových polévek je všude kolem hodně. Tohle je recept na jednu naprosto jednoduchou, kterou zvládnete s pár ingrediencemi a přitom nasytíte žaludek celé vaší rodině.

Jak je venku zima, tak se ihned vrhám do vaření polévek. Já je sice miluji celoročně, ale tohle počasí si o to prostě říká.

Znáte tu chvíli, kdy přijdete vymrznutý z venku, odložíte kabát a hledáte něco na zahřátí. V tu chvíli na plotně bublá polévka, vy si ji nalijete do misky, usadíte se, uvelebíte a vychutnáváte horké doušky po lžících, které vás pomalu zahřívají. Ano, přesně proto ty polévky miluji.

Podobné krémy dělám většinou se smetanou nebo kokosovým mlékem. Tentokrát jsem měla doma ricottu a tak jsem si řekla, že ji zkusím do polévky přidat. Nakonec to bylo opravdu vynikající a rozhodně se k této variantě v nejbližší době vrátím.

Domácí sekaná je jídlo, které mi připomene dětství. Pamatuji si chvíle, kdy jsem jezdívala k tetině tetě a ta nám dělávala tu nejlepší domácí sekanou.

U nás doma se moc nepekla. Vlastně ani nevím, zda někdy vůbec. U nás se dělali karbanátky, čivapčiči a podobné jídla z mletého masa, ale sekaná ne. Nevím vlastně proč.

Dokonce jsem nedávno po mamče chtěla, aby udělala sekanou na sobotní rodinný oběd, ale nepřišlo jí to dost slavností. Škoda. Myslím si, že taková vcelku upečená sekaná potažená výbornou slaninou je velmi slavnostní jídlo. A dokonce téměř bez práce.

Tak, když mi jí neudělala maminka, rozhodla jsem se s manželem oprášit náš recept. Ano, recept můj a manžela, který jsme často dělávali na počátku našeho vztahu a po dlouhou dobu na něj zapomněli.

Je to taková klasika. Nic nového. Ale jak já říkám. Jsou jídla, která si ten klasický postup zaslouží a nějaká inovace je na škodu.

Souhlasíte?

Receptů na domácí majonézu je nespočet, každý má tu svojí techniku a také každý si tu svou techniku musí osvojit.

Základem majonézy jsou dvě suroviny a to žloutek a slunečnicový olej. Na olivový rovnou zapomeňte. Kamarád to zkoušel jednou a je to strašný. Hrozně moc aromatický, takže i když je momentálně "oliváč" velmi "in", tak dejte přednost klasickému slunečnicovému oleji.

Poté se na dochucení může dát trochu hořčice, soli a citrónové šťávy, ale samozřejmě je xxx dalších surovin, které do majonézy můžete přidat, ale to už je jen a pouze specifické dochucení k danému receptu nebo pro daný účel.

Majonézu vždy musíte dělat "od oka", nikdo by Vám neměl nikdy říct, přesné množství surovin. Co neměl, vlastně může, ale nevěřte mu. Základním množstvím je 1 žloutek a cca 100 ml slunečnicového oleje, ale sami to uvidíte, zda to potřebuje méně či více oleje.

Můj osvědčený recept je 1 žloutek, půl lžičky hořčice, špetka soli a postupné přidávání oleje. Tak jdeme na to...

Tento druh salátů miluji převážně v létě, ale vlastně kdykoliv. Protože vůně bazalky je neodolatelná.

Jenže je pravda, že bazalka je nedostatkové zboží. Aspoň u nás v rodině. Bohužel bazalce se tu nedaří, jako u mého bráchy na balkóně, který z bazalky má doslova prales. Já sklidím sem tam pár lístků a i za to jsem vděčná. Ale když se zadaří nebo to prostě nevydržím a koupím si další květináček, tak se pustím do tohoto salátu.

Věřím, že si ho zamilujete, tak ho pojďte zkusit...

Já osobně vajíčka k snídani nemám ráda, ale manžel je miluje. A tak jsem si řekla, že mu je jednoho dne připravím rovnou do postele.

Znáte to, otevřete oči a první, co vidíte je sklenice plná čerstvě vymačkaných pomerančů, talíř s omeletou a krásně zeleného chřestu a kousek sladké tečky. Pokud to neznáte, tak to určitě zkuste. Ať už připravit pro svou drahou polovičku (to člověku také udělá radost) nebo to nenápadně nadhoďte a třeba vám ji připraví.

Když jsem připravovala tuto bylinkovou omeletu se zeleným chřestem, tak jsem byla zvědavá na reakci manžela. A ten byl v sedmém nebi. Takže mise splněna a úžasný den mohl začít.

Jakmile venku vysvitne sluníčko, my máme více než 3 minuty času na snídani, tak si uvaříme teplou ovesnou kaši, sedneme si v pyžamu ven na zahradu a snídáme. Dá se říct, že tím vítáme jaro. A to už tu je. Dnes nám to dalo vědět!

Ráno jsem vstala a na tu teplou kaši dostala opravdu chuť. A tak jsem si řekla, že vám tento recept rovnou sepíši. Protože přesně tohle je můj nejoblíbenější recept na tu mojí pravou ovesnou.

Kolikrát si k ní udělám ještě nějaké lehké smoothie, bez  mléka a s hodně ovocem a pomerančovou nebo jablečnou šťávou. Prostě to, které není těžké a hutné a spíše mi nahrazuje džus.
Jenže dnes nebylo posvícení a já měla nějaký stáhnutý žaludek. A tak došlo pouze na kaši a šálek kávy, který jsem si po snídani vypila přímo na sluníčku.

Když se mě zeptáte, jaká je moje nejoblíbenější chuť, tak když vynechám čokoládu, protože to je jasňačka, tak vždy odpovím skořice, kokos nebo vanilka. A rovnou dvě tyto moje nejoblíbenější voňavé příchutě tato kaše obsahuje.

Jo a ještě jedna aktualita. Včera jsem byla v Icelandu a mají tam 1 kg lesní směsi za 69 Kč v akci, takže kdo ho máte někde kolem, tak se tam určitě stavte.

U nás jsou Velikonoce hlavně obdobím rodinné pohody a klidu. Každý rok jedeme všichni na chatu, společně barvíme vajíčka, společně usedáme ke stolu a chlapi nás vyšlehají pomlázkou. Tuto tradici miluji a doufám, že se zachová ještě po dlouhou dobu.

Velikonoce jsou chvíle plné kreace, zvyků a rodinných zážitků. My to tak aspoň máme. 

Každý rok se sejdeme celá rodina na chatě, barvíme vajíčka, jíme Velikonoční pochutiny, dodržujeme zvyky a hlavně si to maximálně užíváme.

Poslední dobou, kdy je celý život online, tak opravdu vážím chvil, kdy mohu být s rodinou a přáteli. Jsou to chvíle, které mě nabijí energií a hlavně mám na co vzpomínat.

Jelikož býváme na chatě, tak se snažím s sebou připravit jídlo, které není složité na ohřev. Taková vděčná klasika je tento quiche. Milujeme ještě teplý a nebo také studený. Určitě ho zkuste a napište mi, jak vám chutnal.

Tento recept vznikl nedávno po návratu mého manžela ze služební cesty. Kdo sleduje moje hauly na Youtube, tak ví, že mi vždy něco přiveze. Snaží se mi tím vynahradit ty chvíle, kdy je pryč a já sama doma.

Jak jinak uchvátit food maniaka, než mu dovést něco do kuchyně či k jídlu. Tentokrát vsadil na klasiku a nabídku italské kuchyně. Přivezl totiž půlkilovou italskou bůvolí mazzarelu. Och. To je, jako kdyby přivezl kus zlata v nálevu. Měla jsem takový ten pocit, že si to musí schovat na nějakou speciální chvíli. Bohužel mozzarella moc dlouho nevydrží, tak jsem se rozhodla jí raději sníst, co nejdříve, aby se nezkazila.

Klasické capresse jsem dělat nechtěla a zapékat také ne. Chtěla jsem si vychutnat tu její dokonalou chuť. A dobře jsem udělala.

Vnikl recept, který je vhodný jako předkrm, ale i jako lehká večeře. Samozřejmě nemusíte používat pouze bůvolí mozzarellu. Vím, že to je drahá surovina a není zase tak lehce sehnatelná. 

Po delší době přináším zeleninový salát do sekce Svačinky.

S ovocem jde kouzlit mnoho variant, ale se zeleninou je to horší. Tedy variant je také mnoho, ale vše mi to přijde na jedno brdo. Takže se mi tím nechce zahlcovat blog.

Každopádně tento recept nezaujal jenom mě, ale i mé kolegy. Byla to příjemná změna. Jediné, co to potřebuje, tak cca 4 minuty přípravy den předem. Tedy pokud si to budete připravovat v práci.
Jinak je to opět rychlovka.

A mějte na paměti, že jakákoliv zelená zelenina a ovoce, mají v sobě větší množství enzymů, které pomáhají trávit a štěpit stravu. Nebo jsem to aspoň někde slyšela.

Sepsání tohoto receptu mi trvalo několik let. Ano čtete správně, několik let. Mám ho v šuplíku, s chutí a radostí ho vařím, ale stále nebyla ta vhodná příležitost ho nafotit a sepsat. Až doteď. Konečně.

Kdo mě už trochu zná, tak ví, že já českou kuchyni téměř nevařím a už skoro vůbec nekonzumuji. Až na pár výjimek. K těm patří i tento guláš. Ale ano, asi to bude tím, že guláš není klasické české jídlo, i když už ho tak většina lidí bere. 

Tento guláš je dokonce inspirovaný Maďarskem. Je lehce pálivý a založený na rajčatech a paprikách, které se v guláši rozvaří a tím pádem ho nemusíte zahušťovat moukou s vodou či jinými nesmysly. Aspoň pro mě nesmysly. Nikdy jsem nepochopila, proč dávat do jídla mouku, když tam mohu přidat více zeleniny a výsledek je hustotou stejný a chuťově někde jinde. V nebesích. Ano, až tak vysoko.

Takže, je sezóna paprik a rajčat, hovězí je všude kolem nás, tak se do něj pusťte. Jelikož do něj dávám trochu brambor, tak ho můžete jíst jen tak, s chlebem, těstovinami anebo knedlíkem. To už je čistě na vás.

Pro podzim je klasická barva oranžová a její další odstíny. K tomu patří i dýně. Dýně je prostě podzimní zelenina. Krásně zahřeje v žaludku, barva nás příjemně naladí a ještě jí můžeme vydlabat a udělat z ní strašáka.

Dýně je perfektní i do smoothie v kombinací se skořicí či perníkovým kořením. Někdy určitě zkuste. 

Teď ale podzim ještě není a doufejme, že dlouho nebude. Avšak dýně začíná mít v České republice sezónu. Farmáři jí sklízí a dodávají ji na farmářské trhy či farmářské eshopy, jako je Svět Bedýnek. Kde jí kupuji já.

Můžeme najít několik druhů dýní. Já vždy kupuji dýni hokaido, protože její slupka se nemusí loupat a tudíž nám to ušetří práci a vcelku i peníze. 

Mnozí z vás si stále psali o recept na ryby. A jelikož ryba a mořské plody jsou poslední dobou jediné maso, které jím, tak jsem se do toho pustila opravdu s radost.

Samotnou rybu se snažím, co nejméně dochucovat. Přecijenom, když koupíte opravdu kvalitní kousek dobré ryby, tak je škoda přebíjet její chuť.

A já můžu říct, že kupuji opravdu vydařené kousky. Takže je maximálně dochucují čerstvě namletým pepřem, bylinkami a trochou soli. Samozřejmě mi je jasné, že po nějaké době mě tohle přejde a budu to chtít lehce vytunit, ale zatím mě to baví.

O to více se snažím, abych k rybě podávala zajímavou přílohu. Tentokrát jsem zvolila kousky Lavash chleba, do kterého jsem vložila grilovaná rajčata s čerstvým česnekem a cibulí, dochutila dijonskou majonézou a přidal tresku. Ta byla opravdu geniální.

Tento recept potěší většinu mužské populace. Ale věřím, že i ženy "masožroutky" se zde najdou. A když ne, tak vás to potěší, protože tím můžete potěšit svého muže. Trošku zamotaný úvod, ale...

Chtěla jsem tím říct, že tento kus masa miluji i já. Člověk, který maso má rád a konzumuje, ale nelibuje si v něm. Jenže pupek neboli flank steak je taková pochoutka, že to prostě jinak nejde.

Je vhodný, jak na dušení a pečení, tak i na pečení v celku a poté krájení na tenké plátky. Ty můžete podávat "jen tak" na prkénku, nebo je vložit do kusu pečiva.

Já zvolila tu druhou variantu. Tento kus masa jsem si přes noc naložila, poté položila můj rozpálený úžasný růžový lotusáček a lehce ho ogrilovala cca 8 minut z každé strany.

Tak ho pojďte zkusit se mnou a uvidíte, že nebudete litovat.

Tento recept má celkem velkou historii. Moje švagrová studovala hotelovou školu a tam se ho naučila. Jednou  jsem byla u ní a připravovala ho. Já na ní koukala a nevěřila v kombinaci citrónu a kuřete. Vždyť to musí být kyselé, myslela jsem si.

Po upečení jsem kuře ochutnala a byla jsem v sedmém nebi. Bylo naprosto dokonalé. A tak jsem si od ní vzala recept a zkusila ho také. Samozřejmě výsledek měl obrovský úspěch u přátel. Všichni si také mysleli, že kombinace kuřete a citrónu je divná. Ale po prvním soustu změnili názor.

A tak jsem si řekla, že je na čase tento recept na blog přidat. Je to něco tak strašně jednoduchého, vždyť použijeme jen 5 ingrediencí. Ale určitě s tím uspokojíte i velmi náročného hosta!

Sledujete můj Instagram nebo Snapchat? Tak jste určitě pochytili to, že v práci připravuji pro kolegy dopolední a odpolední svačinku.

Zázvor je pro mě celoroční ingredience. Než do jídla, tak ho používám převážně do pití. V zimě z něj dělám horký nápoj a v létě zase studený.

Nastal další den, kdy jsem přemýšlela, jakou polévku opět uvařit. U nás doma totiž není týden, bez polévky. Možná bych to upřesnila, není den bez polévky.

Ke smoothie jako takovému, už asi toho mnoho dodávat nemusím. Kdo ještě nečetl moje články, tak odkaz je ZDE. Najdete tam veškeré informace o přípravě, složení a proč ho vlastně pít.

Miluji léto a s ním lehká, svěží a čerstvá jídla. To téměř každý. Ale jakmile teploty začnou klesat, vítr zesiluje, kapky deště padají čím dál častěji a do toho se občas objeví i ty bílé věci, které padají z nebe, tak začnu mít chuť na něco sytějšího, vydatnějšího a asi i mastnějšího. Tělo se prostě chce obalit tuky.

Jestli pokaždé, když grilujete přemýšlíte, co udělat jako přílohu k masu, tak doporučuji právě Coleslaw Salát.
Je to směs čerstvého zelí, mrkve, jogurtu a majolky.

Jednoduše, rychle, snadno a za pár minut? Tak pojďte se mnou zkusit tento recept... :) Kdo ho zkusil, ihned si ho oblíbil a zařadil do pravidelných obědů či večeří...

Tak a máme tu další sezónní surovinu a to jablka. Vlastně ani nevím, zda jablka jsou sezónní, když je můžeme sehnat po celý rok a za rozumnou cenu.

Jak jsem slíbila, přidávám recept na játrové knedlíčky. Není nic jednoduššího, než si koupit játra a udělat si játrovou zavářku, kterou si naporcujeme a zamrazíme. Poté ji máme přichystanou vždy, když potřebujeme udělat knedlíčky.

Lepek nebo bezlepek? To je otázka. Pro někoho nařízení lékaře, pro někoho životní styl a pro někoho velká neznámá, tak jako pro mě.

Jelikož rodina mého manžela pochází z Ruska, tak je skoro mojí povinností mít na blogu nějaký ruský recept. Vlastně ani nevím, co z toho, co jsem u nich doma jedla je typicky ruské.

Jak jsem psala včera v článku o Bezlepkovém dýňovém koláči, dostala jsem se k firmě Tenesito, která nabízí celou škálu výrobků od Nutri free. V nabídce je i směs na výrobu chleba. Myslím si, že chléb je zásadní problém v bezlepkové dietě. Tedy aspoň to slýchám od celiaků. Možná máte své recepty, které Vám vyhovují (za ty i budu ráda), ale většinou slyším, že chléb je suchý, hutný a nedobrý.

Na čočkové polévce jsem vyrůstala celé dětství. Jednou za čas dostanu obrovskou chuť na rendlík plný vlákniny.

Jednoho večera jsem stále přemýšlela co vařit. Lednice celkem prázdná, chutě na jídlo veliké a ještě větší něco uvařit.

Stává se vám, že upečete kuře k obědu a zbyde vám kuře a ještě k tomu milujete stejně jako já saláty a k tomu hlavně Caesar? Zkusila jsem si ho uvařit posle Jimieho Olivera a výsledek byl více než dokonalý.

Před rokem jsem absolvovala návštěvy u výživových poradců ve firmě Wellnessia. Dalo mi to opravdu hodně. Není to o dietě, ale o tom pochopit, co jíst a hlavně, kde to kupovat.

Toto je varianta s bílky. Pro ty, kteří se bojí syrových bílků, mám zde na blogu recept bez bílků (ZDE). A podle mě, je lepší :) Zkuste oba a uvidíte...

Poprvé jsem je jedla asi před 3 měsíci na líbánkách ve Francii v Paříži. Už tam mě to oslovilo. Dochucené to bylo dokonale.

Já kupuji dýni Hokaido, protože je pro mě nejchutnější a vymýšlím s ní jeden recept za druhou.

Dýňová sezóna běží v plném proudu a na dýni narazíme dnes všude. Ať je to velký supermarket, malý krámek či farmářské trhy.

Milujete noky a stále je ještě kupujete v obchodě?

Zde vám napíši recept, který vám dokáže, že to co jste jedli doposud a kupovali vlastně předražené, že to vůbec nejsou noky.

U těchto nočků cítíte dokonalou chuť brambor v doprovodu například lehké omáčky z čerstvých rajčat.

Špenátová tortilla...mno...jak jsem k ní přišla? Jelikož jsme teď v takzvaném redukčním programu, stále vymýšlím, co vařit. Člověk jí pořád zeleninu dokola, že už na ní nemá vůbec chuť, takže je potřeba to nějak zpestřit.

Asi bych k tomuto receptu měla napsat pár řádků. Minulý víkend jsem jela s firmou na teambuilding. My ženy dostaly úkol a to napéct snídani pro všechny, kdo tam pojede. Jelo nás asi 30.

Cibulový koláč zná asi každý. Variant je mnoho. Já jsem ale jednou vymýšlela, co udělat pro pár kamarádů k pivu a posezení na terase.

Na konci června na mě opět zazvonil pošťák a přivezl zázračnou krabičku od firmy Brandnooz. Byla jsem velmi natěšená, co se tentokrát bude skrývat v zeleném boxu. Opět tam bylo něco sladkého, něco slaného, něco na hlavní chod, něco k pití a něco na žvýkání. Paráda.

Nejprve se chci omluvit za fotku. Většinou vařím cca kolem 21 hod. večer. Protože pracuji do 19h a jsem doma kolem 20h. V tu dobu už není tak dobré světlo, abych nafotila jídlo venku na denním světle. Tam vše vypadá o poznání lépe.

Děláte často např. Coleslaw a zbude vám vždy půlka hlávky čerstvého zelí a nevíte co s ním? Já tento problém řešila často a vzešel z toho tento recept. Je to zajímavé a přitom výborné.

A tady Vám přináším další úryvek z mého kurzu vaření v Chef parade. Byla jsem na kurzu vaření Itálie III. 
Jedno z jídel, které jsem vařila, byla focaccia. Focaccia (fokáča) je chléb "chudých" a pochází z Itálie. Na tuto část kurzu jsem se obzvlášť těšila. Do té doby jsem ji nedělala a vždy, když jsem jí jedla, tak jsem ji milovala. 

Jelikož chřestová sezóna byla již započata a já na farmářských trzích narazila na jeden krásně zelený svazek, rozhodla jsem se Vám předat můj recept. Je velmi snadný, takže ho zvládne určitě každý.

Včera jsme s kamarádkou potkaly banány v obchodě a přemýšlely, co upéct. V tu chvíli mě napadlo inovovat recept "Tvarohového koláče s citrónovou krustou". Výsledek? Naprosto famózní...

Včera jsem se rozhodovala, co udělat s půlkou dýně, kterou jsem měla v lednici od vaření polévky. Prošla jsem několik receptů jak na rizoto, tak na těstoviny. Jak od českých kuchařů, tak od zahraničních. Nakonec jsem se nechala inspirovat jedním Italem a musím říct, že to stálo za to!!!

Jelikož máme dýňovou sezónu, tak je hříchem neuvařit něco z dýně. O víkendu jsem vařila dýňovou polévku a dnes se chystám na dýňové rizoto a dýňový koláč. S výsledkem se ráda pochlubím.

Zapomeňte na suchou bábovku. Tato bábovka je díky banánům krásně vláčná.

Kateřina Kuranova je blogerka, které z tváře celý den (a možná ani ve spánku) nezmizí úsměv; která kolem sebe doslova šíří dobrou náladu. O tom se však můžete přesvědčit sami - třeba na jejím blogu DIY Smooth cooking, který najdete i u nás na Pažitce. Kdykoliv si s Kačkou píšeme, létají internetem vtípky a smajlíci mají pohotovost. Byla by tedy škoda, kdybych si Katku nechávala jen pro sebe, a tak jsem se dnes rozhodla vám ji blíže představit v tomto (nejen smoothie) rozhovoru.

Smoothie je moje ranní závislost, teď už to tak opravdu mohu nazvat.

V minulosti jsem chodívala k výživové poradkyni a u té jsem se poprvé shledala s domácím smoothie. Vysvětlovala mi, že smoothie je výborná svačinka nebo snídaně. Je to hustý drink, plný vitamínů, vlákniny a všeho dobrého pro zažívaní a pro dobré fungování těla.