Kateřina Šišková z blogu Na vidličku zpět

Tyhle sušenky se v originále jmenují "sugar cookies", čili cukrové sušenky. Pro mne jsou ale hlavně máslové a vanilkově voňavé. V puse lehce křupnou a pak už se vám ta máslová chuť pomalu rozplývá na jazyku. Výborné jsou jen tak samotné, s bílkovou polevou nebo jako tady, jarní a velikonoční, s fondánem.

Jidáše se pečou na Zelený čtvrtek. Na Zeleném čtvrtku přitom zřejmě není nic zeleného, název zkomolili už v němčině, původně se mu říkalo Lkavý čtvrtek (Greindonnerstag -> Gründonnerstag). A bylo nad čím lkát a naříkat. V ten den byl Ježíš zrazen Jidášem Iškariotským a poté zajat a nakonec i souzen, odsouzen a ukřižován. Na připomínku té zrady se pečou jidáše (nebo taky jidášky). Sladké pečivo, které svým tvarem připomíná provaz - oprátku, na které se Jidáš oběsil. Během pečení se ale nemusíte nechat svázat jen jedním tvarem, klidně si jidáše umotejte do uzlíků, šneků či esíček.

Už několik let se s mamkou domlouvám, že si od ní vezmu recept na tvarohový mazanec, a když na to konečně dojde, a já ho upeču a začnu sepisovat postup na blog, zjistím, že úplně to stejné těsto chystám každý rok na Vánoce a peču z něho tvarohovou štólu... to prostě nevymyslíš! Ta tvarohová štóla je můj oblíbený recept, bez ní by u nás nebyl advent. Myslím, že podobnou tradici zavedu i na Velikonoce a krom klasického kynutého mazance budeme péct i ten tvarohový. Já jsem tedy zvolila jeho miniverzi, upekla jsem místo velkého mazance tři malé bochánky. Mini mazance mi přijdou roztomilé a ještě můžete podělit rodinu. Jeden teda zmizel během půl hodiny, nestačil ani vychladnout a manžel prohlásil, během nenápadného ukrajování a ujídání, že tenhle mazanec je přímo luxusní.

PS: Ombré efekt je vlastně technika barvení, jedná se o prolínání (obvykle dvou) barev bez znatelného přechodu, kdy barva postupně přechází od tmavé až po velmi světlou. Ombré mohou být tkaniny, vlasy i nehty, v posledních letech se tento trend stává populárním i v cukrařině, mrkněte na Pinterest třeba na ombre dorty.

Skořicovou babku u nás pečeme každý měsíc a to je co říct. Obvykle nerada peču ty stejné moučníky dokola, když se ale jedná o nadýchané kynuté těsto a sladkou a voňavou náplň plnou skořice a másla, tomu se prostě nedá odolat. Báječně voní, už když naplněná a stočená ve formě kyne v nahřáté troubě a co teprve ta vůně během pečení! Miluju vůni skořice a zkaramelizovaného cukru. To jsou pak muka, když babku upeču pozdě večer, aby byla na ráno ke snídani. Naposledy jsem během pečení byla uspat našeho druhého chlapečka, který měl zřejmě zlý sen, a jak tak znovu usínal, ještě napůl ze spaní vykládal, jak chce papat koláč. To jak se ta úžasná vůně linula celým bytem až do pokojíčku...

Doma se nám sešly asi tři kila mrkve, vařenou ji nikdo moc nemusí (až na mě) a syrovou by jsme ji určitě nestihli včas sníst, tak jsem hned přemýšlela, kam ji postupně propašovat, ať nepřijde nazmar. První mě napadla bábovka, vlastně nechápu, jak je možné, že na blogu ještě není. Vždyť doma pečeme bábovku minimálně jednou do měsíce (zdá se to možná málo, ale já málokterý recept točím dokola). Takže bábovka upečena v pátek, v sobotu jsme jeli na celodenní výlet, sněžnou túru, a v neděli ráno zbyly už jen dva kousky. Nestihla jsem ani pořádnou fotku, ani krémovou polevu vylepšenou ořechy, na kterou jsem taky měla zálusk. Ale bábovka byla moc dobrá, určitě ji brzy upeču znovu (pořád máme přes dvě kila mrkve), tak snad pak stihnu i tu polevu.

Citron a mák, to je kombinace, která se mi nikdy neomrzí. Ráda po ní sáhnu zvlášť ve chvíli, kdy mám chuť na něco svěžího a ovocného a doma žádné ovoce, co by se hodilo do koláče, nemáme. Tady jsem oboje přidala do jemného těsta a celý chlebíček ještě potřela sladkokyselou citronovou polevou.

Dnes je konečně počasí na zmrzlinu, tak rovnou přidám i recept na jednu jednoduchou a přitom výbornou. Zmrzliny s banánovým základem dělám moc ráda, jsou hotové během chvilky, dají se různě ochutit a většinou ani není třeba je doslazovat. Tahle je s arašídovým máslem a kousky pekanových ořechů, které zůstanou příjemně křupavé, zatímco zmrzlina se sladce rozpouští na jazyku.

Tenhle extra jednoduchý a rychlý moučník budu mít napořád spojený s tetou Eliškou, často ho chystá, když tam v létě jedeme na návštěvu, a já vždycky spořádám alespoň dva kousky a pak se jdu ještě nacpat domácíma meruňkama, malinama, hráškem, jostou, angreštem... no prostě vším možným, co jim zrovna dozrává na zahrádce. Je to taky hrozně fajn moučník, když nemáte moc rádi sladké a nebo ho moc nemůžete, protože v celém receptu jsou jen dvě lžíce cukru v pudinku a i ty vlastně můžete vynechat, jestli máte k dispozici hodně zralé a sladké meruňky. Teta ho teda ještě vždycky popráší moučkovým cukrem, já jsem ho místo toho ozdobila věnečkem z nasekaných pistácií. Jo, a z jednoho listového těsta těch pudinkových čtverců dělá obvykle šest, jenže já si to špatně spočítala při vyvalování těsta a nakonec jich měla devět. Takže záleží na vás, jestli chcete radši silnější vrstvu těsta, nebo třeba máte kolem sebe víc hladových strávníků. A nejlepší jsou tyhle meruňkové čtverce samozřejmě čerstvě upečené.

Nad nápadem upéct makový cheesecake s povidly doma všichni kroutili hlavou. Nakonec se ale shodli, že je to snad nejlepší cheesecake, co kdy jedli. On totiž chutná, jako kdyby vám ho upekla vaše prababička. Protože ta povidla, mák a mandle, které jsou i v sušenkovém korpusu, vám dozajista připomenou babičkovské koláče. Proto jsem taky do náplně přidala tvaroh, sušenkovou krustu dala i na boky cheesecaku a celý ho dozdobila podobně, jako se zdobí koláče. Je to takový staročeský cheesecake, řekl můj muž a přidal si druhý kousek. Pro mě to byla ta největší pochvala.

Receptů s broskvemi na blogu moc není. Na zahrádce je nemáme a málokdy se stane, že na nějaké pěkné natrefím v obchodě. A když už ano, raději je sníme jen tak samotné. Když se jich ale náhodou koupí víc, je potřeba je rychle nějak zužitkovat, brzy se kazí. Tak jsem upekla tuhle kokosovou buchtu. Broskve a kokos se k sobě podle mě skvěle hodí, navíc broskve dodají korpusu na šťavnatosti.

Tyhle sušenky jsem před třemi lety pekla sestře na svatbu. Byly vážně dobrý a já je plánovala upéct znovu a dát i na blog, jenže jsem ztratila recept. Měla jsem ho napsaný na kousku papíru a zřejmě ho někam založila. Párkrát jsem prohledala svoje kuchařky a šanon s recepty, ale nikde nebyl, tak jsem se smířila s tím, že je prostě fuč. Až jsem ho před pár dny našla, zastrčený v polorozpadlém slovníku, co na mě vypadl ze skříně. Jak se tam ten recept dostal, když naposledy jsem ho držela v ruce v kuchyni na druhé straně republiky, jen lehce tuším. To naše zlaté dítě si s tím slovníkem a s papíry jednu dobu rádo hrálo na tiskárnu (tam totiž pracuje jeho tatínek). Ale našel se a sušenky jsou pořád dobrý, a to je to hlavní. Uvnitř měkké a vláčné, na povrchu popraskané a mega čokoládové. Tak tady konečně jsou.

Na tenhle koláč se chystám už celé roky. Křehké těsto, vlašské ořechy a karamel, prostě snová kombinace. Dokonce mě na něj nalákaly rovnou dva časopisy. Nejdřív se objevil v Apetitu, pak v Albert magazínu. Nebo naopak? Každopádně recepty téměř totožné, jen v náplních se lehce lišily (v Apetitu ubrali smetany a přidali med a vanilku). Já jsem si upravila pouze postup, aby se mi s těstem lépe pracovalo a taky že mám svůj osvědčený na přípravu karamelu. Jinak bych neměnila nic. Vlastně příště ten koláč zkusím upéct v malých formičkách na tartaletky. Jako netradiční vánoční cukroví to bude super, malé křehké košíčky plné ořechů a karamelu...

Je úplně jedno, jestli Halloween slavíte nebo ne. Já si myslím, že trochu té radosti a veselí si teď zasloužíme všichni a tohle je skvělá příležitost. Já si užila pečení a děti měly radost, když na ně ráno čekali mumie a pavouci. Další možnost je užít si pečení a zdobení společně s dětmi (no, já na to většinou úplně nemám nervy). Zdobení sušenek jsem zvolila ultra jednoduché, aby to doma zvládl opravdu každý. Bílá poleva je z rozpuštěné čokolády. Černé kakao i marcipán/fondán seženete v každém větším supermarketu, stejně tak i černé barvivo. Pokud se dobře pamatuju, černě obarvený fondán prodávají třeba v Tescu. 

Hrušky u nás k podzimu neodmyslitelně patří a přiznám se, že nejradši je mám právě v koláči. Syrové bývají často tvrdé (a prý jsou i hůře stravitelné), pečením krásně změknou a zesládnou. Křehký koláč je tak skvělý způsob, jak si užít jejich jemnou chuť, navíc v kombinaci se smetanovým krémem. Ten můžete ochutit vanilkou, já jsem poprvé vyzkoušela tonka fazoli. Je to poměrně exotická surovina, kterou zatím v supermarketu neseženete, mít ho ale bude každý větší e-shop s kořením. Na internetu jsem si našla, že tonka fazole/bob chutná a voní po vanilce, mandlích, karamelu a rumu, někdy se jí také říká mexická vanilka. Byla jsem tedy velmi zvědavá, jak bude krém chutnat. Nemůžu říct, že bych rozeznala všechny chutě a vůně uvedené výše, ale krém byl opravdu voňavý a lahodný, nejvíce jsem v něm cítila právě vanilku.

Ořechy, jablíčka a karamel, to je moje letošní představa podzimního dortu. Jablka jsem tentokrát nestrouhala do korpusu, ale podusila je v karamelu a proložila jimi krém. Ten jsem nechala jednoduchý, jen s kapkou vanilky, ale vy si ho můžete ochutit i špetkou skořice. Jablíčka se skořicí, to je prostě esence podzimu a taky moje oblíbená vůně. Dekorace na dort jsme s dětmi nasbíraly na procházce, v jediný den, kdy bylo slunečno. Chtěla jsem hlavně malá červená jablíčka, která rostou na stromě u pole kousek za domem, bohužel pole bylo po deštích samé bahno a my neměli holínky, takže jsem se musela spokojit s pár posledními pláňaty, co visela na větvích nad skoro rozvodněnou říčkou a málem jsem tam zahučela. Ale nějaký úlovek jsme domů donesli, třeba krásné šípky a taky popínavé listy, u kterých jsem si nebyla moc jistá, jestli náhodou nejsou lehce jedovaté (psí víno?), takže na oslavu dort putoval s decentnější ozdobou. Koneckonců byl pro manželovu maminku a nerada bych, aby si myslela, že ji snad chci otrávit 

Poprvé jsem zkusila do těsta na lívance přidat nějaké ovoce a byl to rozhodně dobrý nápad. Z Jeseníků jsem si minulý víkend dovezla borůvky nasbírané přímo v lese, moc jich sice nebylo, protože víc jsme trhali do pusy než do kelímku, ale i tak nebylo nad čím váhat. K lívanečkům to tentokrát chtělo něco lepšího než marmeládu, ušlehala jsem jednoduchý krém ze zbytku mascarpone, tvarohu a trochy smetany (to aby byl lehký a nadýchaný) a přidala pistáciové máslo. Zelená a modrá k sobě totiž báječně ladí, nemyslíte?

Když už jsem byla v tom tartaletkovém pečení, rovnou jsem zkusila i variantu se šlehaným krémem. Ořechové máslo jsem zašlehala do mascarpone se smetanou. Tam už jsem se trochu bála, co na to řeknou ostatní, ale nakonec jsme všichni byli překvapení, jak dobře to chutná. Takže je na vás, jakou náplň si vyberete. Sametově hebký čokoládový krém s křupavými ořechy (čokoládové tartaletky s ořechy) nebo nadýchaný a lehký krém s oříškovou příchutí. 

Cukroví, na které nepotřebujete žádná vykrajovátka a prim v něm hrají lískové oříšky. Nepatří mezi nejkrásnější kousky na vánočním stole, ale u nás obvykle zmizí  jako první. Doma jsme ho dělali, když jsem byla malá, a před pár lety jsem ho začala péct pro svoji rodinu. Letos se mi konečně povedlo ho i nafotit, takže se o něj můžu podělit i s vámi. Upečte si ho klidně už teď, ale pozor, je možné, že do Vánoc budete muset udělat ještě jednu dávku.

Každý rok jsem zkoušela nový recept na perníčky, až jsem zjistila, že nejlepší je stejně ten, podle kterého peče moje švagrová. Perníčky jsou hodně medové, hned měkké a obvykle se snědí ještě před Vánoci. Recept jsem ještě doplnila o pár tipů, díky kterým vám to pečení půjde ještě lépe, a taky o bílkovou polevu. To abyste si perníčky mohli i nazdobit. Vychytat polevu, aby se na perníčkách neroztekla, nebo naopak šla vůbec vytlačit ze sáčku, nejspíš zabere pár pokusů, naštěstí se tady nedá nic moc pokazit. Do polevy stačí přidat cukr nebo kapku citronové šťávy a ty nepovedené perníčky, ty se sní jako nic.

Co jiného upéct v předvánočním čase, než bábovku s vaječným likérem. Na adventní neděli je to dezert přímo jako stvořený. Bábovka krásně voní, je příjemně vláčná a navíc i politá vaječným likérem s bílou čokoládou. Garantuju vám, že i prsty si budete oblizovat.

Crinkles, aneb popraskané sušenky, teď před Vánoci přímo zaplavily internet a já je mám na vánočním seznamu taky.  Nakonec jsem je nejdřív zkusila v kokosové verzi, protože kokosové cukroví mám hrozně ráda. První pokus proběhl minulý týden, ale moc jsem s ním spokojená nebyla. Těsto jsem nechala v lednici přes noc, což klasickému cukroví sice prospívá, jenže tady to bylo spíš na škodu, protože sušenky pak během pečení moc nepopraskaly. Navíc jsem kuličky dělala moc velké a pekla je zbytečně dlouho. Včera proběhl pokus číslo dvě, vyvarovala jsem se všech předchozích pochybení a sušenky se povedly na jedničku. Navrch křupavé, uvnitř měkké, s úžasně kokosovou chutí, k tomu krásně popraskané. Na fotku nehleďte, to jsem fotila ty "nepovedené" minulý týden, včera jsem neměla foťák a sušenky hned putovaly k nemocné sestřičce.

Mám pro vás první vánoční recept a začneme rovnou trochu netradičně. Letos jsem plánovala péct cukroví na blog už v půlce listopadu, ale nějak nám to zhatila viróza, kterou malý dotáhl ze školky a už se s ní tři týdny pereme, takže všechno ostatní jde trochu stranou. Chtělo to tedy nějakou rychlíku, a protože jsem zrovna dostala celý balík ořechových másel od Big Boy Butter, bylo rozhodnuto. Pokud máte rádi arašídové máslo, budou vám tyhle košíčky určitě chutnat a hlavně, do hodiny je máte hotové. 

Na tenhle koláč se chystám už celé roky. Křehké těsto, vlašské ořechy a karamel, prostě snová kombinace. Dokonce mě na něj nalákaly rovnou dva časopisy. Nejdřív se objevil v Apetitu, pak v Albert magazínu. Nebo naopak? Každopádně recepty téměř totožné, jen v náplních se lehce lišily (v Apetitu ubrali smetany a přidali med a vanilku). Já jsem si upravila pouze postup, aby se mi s těstem lépe pracovalo a taky že mám svůj osvědčený na přípravu karamelu. Jinak bych neměnila nic. Vlastně příště ten koláč zkusím upéct v malých formičkách na tartaletky. Jako netradiční vánoční cukroví to bude super, malé křehké košíčky plné ořechů a karamelu...

Připadá mi, že poslední dobou peču jen bábovky a palačinky, tak jsem pro změnu upekla lívanečky... ale zato dýňové! Voňavé po spoustě koření, nadýchané a vláčné. Perfektní polité javorovým sirupem, nebo taky s čokoládou a se skořicovým máslem (stačí vyšlehat změklé máslo s trochou moučkového cukru a mletou skořicí). Jenom mě mrzelo, že se ta zářivě oranžová barva těsta ztratila během pečení, to by byl teprve podzim na talíři jak vyšitý.

PS: Halloween doma neslavíme, ale hrát si v kuchyni mě baví při jakékoliv příležitosti, proto ty "strašidelně" zdobené lívanečky dole na fotce. Použila jsem arašídové máslo s čokoládou, jen jsem ho lehce rozehřála v mikrovlnce a dala do sáčku s ustřiženou špičkou. Každopádně hádám, že jak děti povyrostou, nějaké halloweenské řádění nás asi nemine, koneckonců dýně s nimi vydlabáváme už teď a je to fajn tradice. 

Máte raději dýni naslano nebo nasladko? Přiznám se, že u nás vede dýně pečená v troubě, buď samotná s česnekem, solí a bylinkami, nebo v jednom pekáčku s kuřetem, brambory a mrkví. Taky jako příloha k masu, rozšťouchaná s bramborami, máslem a smetanou. Skvělá je ovšem i nasladko. Na blogu najdete čokoládovo-dýňovou bábovku, dýňový cheesecake s karamelem i  odkaz na čokoládovo-dýňový cheesecake pro Bella Rose. Naposledy jsem zkusila přidat dýňové pyré do ovesné kaše a je to vážně dobrota. Nemluvě o tom, že ta krásně oranžová barva vám rozzáří i mlhavý a pochmurný podzimní den.

PS: Kaši si dochuťte a dozdobte podle svého. Skvělé budou lískové a vlašské ořechy, mandle, jablíčko (podušené nebo čerstvé křupavé, nakrájené na kostky), čokoládové pecky, mandlové máslo, rozinky... fantazii se meze nekladou.

Panna cotta určitě není typicky podzimní recept, alespoň já ji mám spojenou s létem a malinami. Je to vlastně škoda, protože ke smetanovému základu se hodí jakékoliv ovoce. No a k podzimu se nejvíce hodí jablka. K jablíčkům zase skořice a karamel. A to všechno dohromady je potom přímo luxusní dezert...

PS: Až se bude blížit zima, nebo se budete chtít vánočně naladit, vyměňte skořici za perníkové koření.

Vždycky, když upeču plech sněhových pusinek, našlehám mísu bílkovo-máslového krému nebo si střihnu pár makronek, vyvstane ona nerudovská otázka "kam s ním". A kdyby jen s jedním. Vždycky mám těch žloutků alespoň pět nebo šest. Se zbylými bílky nikdy takový problém nemám, ty se dají zamrazit a použít později, ale co se žloutky? Občas uvařím vanilkový nebo čokoládový pudink, v létě přijde vhod smetanová zmrzlina, ale někdy se mi nechce trávit dlouhý čas mícháním žloutkového krému. Pro takové případy mám tenhle recept. Na bábovku, kam jich padne rovnou šest. Je jemná a nadýchaná, krásně vláčná. A nejlepší je, že se dá upéct v jakékoliv formě, já jsem už vyzkoušela i muffiny.

PS: Žloutky se dají zamrazit také, stačí je předtím smíchat s cukrem v poměru 1-2 lžičky cukru na 1 žloutek, ale po rozmrazení je ta konzistence jiná, do pudinku apod. se nehodí, takže to moc často nedělám.

Tip: Těsto vyjde akorát na klasickou bábovku, na fotce je v menší formě a ze zbylého těsta jsem upekla medvídky.

Nový recept na lívanečky se vždycky hodí, zvlášť když obsahuje nějakou ingredienci, kterou je potřeba zužitkovat (čti: podmáslí). Tenhle hned překvapivě zaútočil na první místo v naší domácí lívancové hitparádě. Určitě jsme ho nedělali naposledy.

Jako malá jsem milovala Disco sušenky. Se ségrou jsme je jedly vždycky stejně, rozlepit kolečka od sebe, slízat náplň a pak sníst samotné sušenky. Nejradši jsme měly ty světlé, s čokoládovou náplní. Vybavuju si červený obal, ale jestli takový opravdu měly, to už si nejsem jistá. Ani nevím, jestli se ještě prodávají. Moje dítě miluje Oreo sušenky. Doufám, že jednou bude mít taky takovou milou vzpomínku. Na odpoledne u babičky, prsty od náplně a smích. Stejně je to zvláštní, kolik vzpomínek má člověk spojených s jídlem. Stačí určitá vůně nebo chuť a hned si vybaví něco hezkého. Každopádně, už dlouho jsem chtěla upéct i Oreo cheesecake. Sušenky v korpusu, v náplni i nahoře, na čokoládové polevě. Je fakt dobrý.

Opět recept z kategorie "v lednici jsem objevila něco s končící dobou spotřeby", tentokrát kelímek zakysané smetany. Zapátrala jsem nejdřív u sebe na blogu a poté zavolala mamince. Maminky ví vždycky nejlíp. Třeba že s jednou smetanou se dá upéct báječně vláčná bábovka. Jo, a taky je to super tip na snídani pro školáky, ať se jim lépe začíná nový školní rok. Když už dneska máme první školní den.

PS: Upéct tuhle bábovku je vážně jednoduché, jenom si dejte pozor, abyste jako já nezapomněli do těsta přidat kypřící prášek. Došlo mi to, až když jsem formu s těstem dala do trouby. Takže vám rovnou můžu napsat, že rozhodně není dobrý nápad rozmíchat kypřící prášek v trošce mléka (nechtěla jsem, aby v těstě udělal hrudky). Začal totiž pěnit a bublat. I tak jsem ho ale nějak do toho těsta vmíchala. Proto taky ta moje bábovka není zrovna mramorová... A že se i přesto povedla vyklopit a všem chutnala, tomu říkám zázrak.

Nebudu vám lhát, recept na Míša řezy mi v šuplíku leží už od června, proto ty jahody na fotce. Maruška jak z pohádky vážně nejsem. Ještě štěstí, že nejsou součástí receptu, protože to by mi v šuplíku zůstal až do příštího roku. A to by byla škoda, Míša řezy jsou osvědčená klasika a v mém podání i odlehčená, s pořádnou vrstvou krému navíc. Ubrala jsem totiž na másle a přidala na tvarohu (v klasickém receptu najdete čtvrt kila másla na půl kila tvarohu). A víte co? Krém skvěle drží i tak a chutná ještě lépe. A kdybyste si chtěli upéct Míša řezy ve slavnostním provedení, zkuste Míša dort.

Tuhle bábovku jsem pekla už před nějakou dobou, ale pořád si pamatuju, jak dobrá byla. Přemýšlím, co napsat, abych se pořád neopakovala dokola - moje bábovky prostě nejsou žádné suché dusivky. Nečekejte peříčkově lehký piškot, v těstě je spousta mascarpone, díky kterému je bábovka pořádně vláčná, pokud ale na začátku pořádně našleháte vajíčka s cukrem, bude bábovka i tak pěkně nadýchaná, žádná těžká váha. Vlastně tím důkazem, jak dobrá byla, je tahle jedna jediná fotka. Na druhý den nezbylo nic.

Nastrouhat mrkev do granoly mi původně přišlo jako docela bláznivej nápad, ale pak jsem si vzpomněla, že kdysi nebylo větší dobroty, než když nám babička nastrouhala mrkev, trochu zakápla citronem, aby mrkev pustila šťávu, přidala hrozinky a pár piškotů. Někdo to ještě vylepšoval ananasem z plechovky, ovšem u nás se do toho spíš přistrouhnul kousek jablka. Jednoduché jak facka, vlastně zelenina "nasladko" a přitom taková bašta. Takže mrkev s vločkama, proč ne. S tou skořicí a ořechama to připomíná i mrkvový dort, a to je další bod navíc. A když si do toho jogurtu přistrouhnete i trochu čerstvé, sladké mrkve, budete se olizovat až za ušima, to vám garantuju.

Tzv. letter cake je už nějakou dobu hitem Instagramu i Pinterestu, obvykle je to vykrojené písmeno nebo číslo (počáteční iniciála jména oslavence, jeho věk - proto se takovým dortům říká letter/number cakes), ale krásně vypadá i srdíčko. Já si ho poprvé vyzkoušela vloni na Valentýna, možná jste právě na IG zaznamenali vanilkové srdce s vykrojeným středem, a úspěšně zopakovala letos, v kakaové verzi. Těsto může být klasické piškotové nebo křehké, to jsem zvolila já. Líbí se mi na něm, že se s ním snadno pracuje, požadovaný tvar jednoduše vykrojíte ještě před upečením, stejně jako se vykrajují perníčky, a stačí vám k tomu malý nožík a jistá ruka, případně papírová šablona (já ji mám schovanou ještě z loňska). Po upečení je těsto poměrně křehké, s jednotlivými pláty se musí zacházet opatrně, ale jakmile se spojí krémem a odleží, krásně změkne a zvláční, takže se nemusíte bát, že by dort nešel nakrájet.

Říkala jsem si, že vám sem ten recept musím hodit ještě takhle v úterý pozdě večer, když už je zítra ten svátek. Je to totiž asi ta nejkrásnější snídaně, co jsem si kdy chystala. Sváteční ráno je teda hezký i samo o sobě, obzvlášť když připadne na středu, protože ten týden se tak pěkně rozpůlí a zkrátí, úterý je vlastně malej pátek, no a ten čtvrtek ten už se pak nějak přežije a je tady zase pátek, hurá. Ovšem proč si to sváteční ráno neudělat ještě o něco hezčí, co říkáte? Ani nemusíte brzy vstávat, protože tyhle lívanečky budete mít opravdu rychle hotové. Jsou měkké a nadýchané a výborné třeba s marmeládou, nebo si je jako já můžete pěkně navršit na sebe, promazat ořechovým máslem (lískooříškové s kakaem), posypat  mrazem sušeným ovocem (višně), ořechy (plátky mandlí) a rozpuštěnou čokoládou (pouhé dva čtverečky a kolik parády nadělají), prostě takový malý svátek na talíři. A pak běžte ven, má být hezky.

PS: Ombré efekt je vlastně technika barvení, jedná se o prolínání (obvykle dvou) barev bez znatelného přechodu, kdy barva postupně přechází od tmavé až po velmi světlou. Ombré mohou být tkaniny, vlasy i nehty, v posledních letech se tento trend stává populárním i v cukrařině, mrkněte na Pinterest třeba na ombre dorty.

Takový to, když máš chuť na poctivý český koláče, ale nechce se ti dělat s kynutým těstem... tak si upečeš voňavý muffiny s povidly, tvarohem a zlatavou drobenkou. Ne, vážně, nebudu lhát, muffiny prostě nejsou koláče, ovšem i tak jsou moc dobrý a narozdíl od kynutého těsta je budete mít za chviličku. A kdybyste přece jenom chtěli něco z kynutého těsta, upečte si třeba Honzovy buchty - já dělala tenhle týden muffiny i buchty a oboje bylo nebe v puse.

K vyzkoušení avokádového krému mě nakopla blogerka Máma peče doma, když podobný recept s úžasně lákavou fotkou uveřejnila na svém Instagramu, a taky dvě zralá avokáda, co jsem od tchána dostala spolu s kytičkou k MDŽ. Nesmějte se, byl to úplně super dárek, avokáda miluju, narozdíl od bonboniéry, a sama si je moc často nekoupím. Jedno jsem upotřebila na snídani, a s druhým se rozhodla vyzkoušet právě avo krém. Recept jsem si nakonec udělala podle svých chutí a stavu lednice, banán se do krému přidává často, stejně jako avokádo dodá krémovou strukturu a chuť. Navíc jsem přidala i ořechové máslo, ale špatná by nebyla ani klasická čokoláda, rozpuštěná se lžičkou kokosového oleje. Na Pinterestu najdete variací na tento jednoduchý dezert snad milión, často pod názvy "pěna", "pudink" nebo právě "krém". Já si ale pěnu přestavuju víc našlehanou a nadýchanou, pudink je zas pro mě spíš ta česká vanilková klasika, proto jsem zvolila název krém. 

PS: V ingrediencích uvádím 1-2 porce, protože krému sice byla jedna plná sklenička, ale na mě to bylo hodně syté, polovinu jsem si nechala na později. Proto i doporučuju krém nejdříve vychladit v lednici, ihned po umixování nebyl tak dobrý jako vychlazený.

Vymýšlení a zkoušení nových příchutí makronek mě hodně baví, i když doma je někdy horko těžko prosazuju. Pořád totiž s přehledem vede slaný karamel, nesmí chybět na žádné rodinné oslavě a zatím se ho ani nikdo nepřejedl. Takže obvykle dělám náplně dvě, abych vyhověla všem. Ovšem tahle kombinace - čokoládový krém s tekutým karamelovým středem, doplněný kousky arašídů navrch - mu pěkně šlape na paty. Mimochodem, na fotce jsou arašídy posekané poměrně nahrubo, sice super křupaly v puse, ale taky dost opadávaly už během plnění makronek, takže když jsem je dělala podruhé, nasekala jsem je najemno a na makronkách už držely o dost lépe. Arašídy taky můžete přidat i do náplně, tam už ty hrubší kousky vadit nebudou.

Když šel Honza do světa, máma mu s sebou nabalila ranec buchet. Vždycky když jsem byla přes noc u babičky, ráno jsem si v posteli mohla číst pohádky a ty o Honzovi, co ve světě štěstí našel, jsem měla nejraději. Babička mi k tomu udělala horký čaj a buchtu nebo chleba se sýrem, on totiž s sebou Honza často nafasoval i pecen chleba a skývu sýra, a já si připadala, že jsem tam v té pohádce vlastně s ním. S mámou jsme buchty párkrát pekly, s tvarohem a rozinkami, s povidly nebo s mákem, ty jsem měla nejradši. Byly dobrý, ale nebylo to úplně ono, plynová trouba pekla dost nerovnoměrně a buchty byly vždycky zespoda přepečený. Pak jsem je dlouho nezkoušela, občas si jednu koupila na farmářských trzích a snila o těch domácích. V prosinci na ně konečně došlo, ale ještě tomu něco chybělo, buchet jsem udělala 24, takže jich sice bylo moc, ale zbytečně malý, a vykoupala je před pečením v sádle, a to mi tam pak v chuti nesedělo, i ta celá kostka droždí v nich byla dost znát. Tak jsem se do nich v pátek pustila znova a konečně to bylo ono, těsto po vykynutí jak peřinka, upečené buchty zlaté, voňavé máslem a velké jako dlaň. Prostě Honzovy buchty. Moje srdcovka. 

Kokosovo-čokoládová bábovka je vlastně mojí variací na Margot buchtu. Pokud ji neznáte, je to jednoduchá a rychlá buchta na plech, do které přijdou nastrouhané margotky. Náš vybíravý chlapeček ji má rád, občas mu ji upeče babička, tak jsem chtěla i já doma. Neměla jsem ovšem margotky, zato zbylé vánoční cukroví. Neděste se - poprvé jsem tuhle bábovku pekla hned po Vánocích, padl do ní tudíž čokoládový salám a raffaello kuličky. Podruhé jsem místo kupovaných tyčinek použila strouhaný kokos a čokoládu, bábovka měla opět úspěch. Jednou se doma možná dočkají i těch margotek, ale možná taky ne, tahle ryze domácí verze se mi totiž líbí (a chutná) mnohem víc.

V novém roce je nejlepší začínat polehoučku, něco jednoduchého si proto dáme i tady. O své lásce ke krupicové kaši jsem se už zmiňovala, ovšem připravit ji byl pro mne vždycky trochu boj. Nikdy jsem nevěděla, kolik té krupice vlastně do mléka nasypat. Na začátku se zdálo, že je jí málo, přidávala jsem a přidávala, až kaše konečně zhoustla, a ve výsledku v ní stála lžíce. Protože ji teď svačím minimálně dvakrát týdně, konečně jsem vychytala pro mne ideální poměr mléka a krupice. Kaše je akorát na sytou odpolední svačinu (nebo snídani, pokud rádi snídáte sladké) a není ani příliš řídká, ani příliš hutná. Třeba se můj recept bude hodit i vám.

Miluju víkendové snídaně. Chtěla bych napsat líné a dlouhé víkendové snídaně, ale s malými dětmi je to utopie. Proto jsem už taky dávno po snídani a sepisuju recept na tyhle boží, "pravé americké" lívanečky. Ovšem i to jen díky tomu, že jedno dítko usnulo a druhé se dívá na pohádku a u toho vrčí jako letadlo. U nás tenhle víkend proběhly palačinky, už se z toho stala sobotní tradice, a volské oko se šunkou a rozpuštěným sýrem navrch, není nic lepšího než máčet si kousek chleba v tekutém žloutku. Lívanečky jsme měli minulý týden, předtím ještě dvakrát a určitě ne naposledy. Jsou měkké a nadýchané a k tomu rychle hotové. Narozdíl od palačinek, které vždycky smažím půl dopoledne, lívanečky jsou na velkém lívanečníku hotové do půl hodinky, ve dvou, až třech dávkách. Záleží, kolik těsta nalijete do každého důlku. Stačí poměrně málo, díky kypřícímu prášku ještě pěkně povyskočí, někdo ale rád lívance pěkně vysoké. Proto ani neuvádím počet lívanečků z jedné dávky těsta - jednou jsem jich nasmažila čtrnáct, podruhé rovných jednadvacet (holt trochu tenčích).

Pokud se vám zdá, že tenhle recept už jste na blogu viděli, nepletete se. Nejdřív jsem totiž dostala chuť na ořechovou granolu. Pak mě napadlo, že by si zasloužila lepší fotku. A když jsem ji chystala, trochu jsem recept upravila - některé ingredience přidala (hlavně hodně ořechů), některé dala pryč (zejména namíchanou směs semínek z obchodu, kterou doma každý nemá a já už vlastně taky ne) a pohrála si i s teplotou a dobou pečení. Změna granole prospěla a protože mi přišlo líto, aby recept zapadl v archivu blogu, dovolila jsem si ho přilípnout nahoru mezi aktuální příspěvky. Mimochodem, kombinace pomeranče a ostružiny byla původně jen na oko, pro fotku, nakonec mě ale velmi mile překvapila. Kůru jsem samozřejmě dala pryč a zmrzlé ostružiny nechala povolit, ovšem pomeranč s bílým jogurtem příjemně kontrastoval a ostružiny byly překvapivě sladké, což se třeba o mražených malinách říct nedá.

Jako malá jsem krupicovou kaši neměla moc ráda, vlastně jsem na ni dostala chuť jen velmi výjimečně. V takovém případě musela být poprášená silnou vrstvou granka, politá kapkou másla. A když se máslo rozpustilo, všechno jsem to promíchala dohromady. Poslední dobou ale na krupicové kaši přímo ujíždím a svačím ji tak dvakrát týdně. Popráším ji karobem, pokladu tenkými plátky másla, doprostřed dám rozpustit kostičku čokolády. A lžičkou postupně nabírám malá sousta. Bez míchání! Trochu krupice si přidávám i do ovesné kaše, pro zjemnění. A občas si nachystám i krupicové flameri. Zní to možná lehce exoticky, ale v podstatě je to hustá krupicová kaše, která se nechá ztuhnout ve formičce a vychladí v lednici. Podává se s čerstvým ovocem nebo ovocnou či čokoládovou omáčkou. Někdy se do ní po odstavení ze sporáku vmíchají dotuha ušlehané bílky ze dvou vajec, flameri je pak nadýchanější. Já tenhle krok ale vynechala, z tepelně neupravených bílků mám trochu strach.

Pokud mě sledujete i na Instagramu nebo Facebooku, víte, že recept na jablečnou granolu jsem slibovala už na konci října. Granolu jsem měla upečenou i nafocenou, recept sepsaný, chybělo jen vymyslet nějaký pěkný úvod a publikovat vše na blogu. Nakonec mi to trvalo skoro měsíc, ale ten důvod, proč ho sem dávám tak pozdě, ten je ten nejkrásnější. Prvního listopadu se totiž narodil náš druhý chlapeček. Asi tušíte, jak je to sžívání úžasné i složité zároveň, a i když pořád peču (protože mě to prostě baví a taky proto, aby bylo co ke snídani a svačině - ovšem nemyslete si, to kupované teď jasně převažuje), blog šel holt trochu stranou. Dnes jsem se donutila aspoň na hodinku hodit nohy nahoru a myslet chvilku jen sama na sebe = konečně je tady ta slibovaná granola. Dala jsem do ní jen samé dobroty - vločky, rozinky, skořici a semínka, k tomu domácí křížaly a jablečné pyré od mých rodičů, vlašské ořechy od sestry. Chutná jak ten nejvoňavější jablečný koláč a já ji chodím uzobávat, když ten náš chlapeček v noci nemůže spát.

Původně jsem si říkala, že už vám sem dávat žádné cukroví nebudu. Že už máte určitě napečeno, naklizeno, zabaleno a nohy nahoře (ha ha, snad mi ten vtípek odpustíte). Ale když ono je tak krásné! A k tomu jednoduché. Těsto je naše rodinné osvědčené, na linecké cukroví. Je křehké a jemné, voní máslem, vanilkou a citronovou kůrou. Klasické linecké totiž na vánočním stole nesmí nikdy chybět. Tentokrát jsem krom toho vykrajovala i věnečky, máčela je v bílé čokoládě a sypala pistáciemi a malinami. Věnečky se rozplývají na jazyku, pistácie lehce křupnou v puse a kyselkavé maliny tvoří příjemný kontrast ke sladké čokoládě. A k tomu ta zářivě růžová a zelená barva! Pokud mrazem sušené maliny neseženete, zkuste místo nich nahrubo pokrájet sušené brusinky, slušet jim to s pistáciemi bude taky.

Palcové sušenky představují ideální variantu cukroví na poslední chvíli. Večer nachystáte těsto a slaný karamel, druhý den sušenky upečete a naplníte a nejspíš budete mít co dělat, abyste je sami všechny nespořádali. Těsto i náplň jsou jednoduché a ze surovin, které máte určitě doma, a přitom s nimi jistě ohromíte každého, kdo ochutná. Křupavé sušenky a lehce tekutý střed... slaný karamel je prostě tutovka, co si budeme povídat. Ovšem pokud chcete, můžete ho klidně vyměnit za nějakou dobrou čokoládu či marmeládu.

Ještě jeden jablečný koláč a pak už zase přidám něco jiného, slibuju. Tentokrát s poctivou dávkou tvarohu, v těstě i v náplni. Koláč je díky němu pořádně vláčný a šťavnatý - budu se opakovat, když řeknu, že takové my doma rádi? Dělám si legraci, vím, že to říkám pořád dokola. A jako třešnička navrch, lehce zkaramelizovaná dušená jablíčka.

PS: Na fotku se mi podařilo ukořistit poslední kousek, tak rychle byl pryč. Někdy nestihnu ani to a musím péct znovu. Ne že by si ostatní stěžovali.

Přiznám se, že i když je dnes tak významný den, výročí republiky, nic speciálního jsem nepekla a ani nemám v plánu. Odpolední moučník sice chybět nebude, navíc obchody jsou zavřené, takže je potřeba něco nachystat i na pondělní snídani, ale vidím to na nějaký rychlý koláč "co dům dal". Doma spíš teď řeším, jestli mám dobře sbalenou tašku do porodnice. Už to máme za pár... Pro vás tu ale mám dort, který jsem nedávno pekla manželově mamince k narozeninám. Má ráda ořechové dorty, takže stejně jako vloni byla volba korpusu jasná. Letos jsem zkusila klasický piškotový a myslím, že se povedl. Trochu jsem se bála, aby těsto během přípravy a pečení nespadlo, ale všechno šlo dobře, upečený korpus zůstal pěkně vysoký a nadýchaný, problém nebyl ani při prokrajování. Krémem jsem ho plnila v den oslavy a i bez uležení byl dort měkkounký a vláčný, žádný suchý dusivý piškoťák. A krém, na ten nesmím zapomenout. Krém ze zkaramelizovaného másla (v originále "brown butter", ovšem hnědé máslo moc pěkně nezní) voní i chutná po oříškách a karamelu. V amerických receptech máslo obvykle vyšlehají se spoustou cukru, já jsem ho ušlehala s mascarpone (inspirací mi byla Cat&Cook) a osladila jen lehce, takže výsledný krém se jen rozplýval na jazyku. No prostě neskutečná dobrota.

PS: Pokud si doma děláte přepuštěné máslo, nebude pro vás příprava zkaramelizovaného másla nic nového. Postup je takřka totožný, dokonce ještě jednodušší. Není potřeba sbírat žádnou pěnu, ani hotové máslo cedit přes gázu. 

Přidat do těsta jablka byl momentální nápad, inspirovaný cuketovým perníkem a taky dopolední procházkou, kdy jsme narazili na strom obsypaný červenými, úžasně sladkými pláňaty (krom toho jsme nasbírali ořechy, šípky a barevné listy na podzimní tvoření a výzdobu), ovšem největší terno je med. Když se těsto v troubě začalo péct, zavonělo to medově a perníkově po celém bytě... skoro jsme nevydrželi čekat, než perník trochu vychladne. Jedinou nevýhodou je, že je trochu lepkavý, za to může taky med, ale jsem si jistá, že po prvním kousnutí mu to odpustíte a ještě si s radostí ty lepkavé prsty olíznete, aby ani drobeček nezůstal nazmar.

Další rychlý a jednoduchý koláč, na kterém si přitom skvěle pochutnáte. Tentokrát jsem ke šťavnatým jablíčkům přidala mleté mandle a mandlový likér, ani jedno ovšem nemusí být. Místo mandlové mouky můžete dosypat hladkou a Amaretto nahradit vanilkovým extraktem nebo lžičkou skořice. Lákalo mě přidat ještě mandlové plátky, na vrchu koláče by hezky křupaly, nakonec jsem je ale ve spíži nenašla, tak jsem koláč po vychladnutí aspoň ozdobně pocukrovala. A jak jsem řekla, upečeno bylo raz dva a stejně tak rychle koláč i zmizel, cukr se ani nestačil rozpustit. Navíc doma ocenili, že je díky jablíčkům báječně vláčný, takové koláče máme nejradši.

Po dlouhé době konečně recept... Doufám, že vás ta moje střídavě nízká a nižší aktivita ještě neodradila. Ten sladký důvod už jsem prozradila na sociálních sítích a dám ho konečně i sem. Za necelých pět týdnů budeme doma čtyři, a že se u nás peče i něco jiného než jen koláče a dorty holt bylo celou dobu znát, i když jsem to ještě nechtěla sdílet veřejně. Jen se podívejte na archiv příspěvků a čísla v něm - první tři měsíce mi bylo buď špatně, nebo jsem spala, druhý trimestr nastala pečící euforie a teď sice stále vášnivě peču, ale už jaksi nezbývá čas a síly na to okolo (editování fotek, psaní receptů...). Snad mi to odpustíte a já slibuju, že se můžete těšit na nejlepší vanilkový dort, makronky inspirované oblíbenými sladkostmi i dýňové moučníky. Ale zpátky k dnešním muffinům. Moje oblíbené švestky s mákem, nadýchané těsto a k tomu opět porce tak akorát do ruky, k odpolednímu čaji, ven na zahradu, když zasvítí sluníčko, nebo jako svačina do školy.

Kombinaci čokolády a kokosu zbožňuju a tahle granola, to je prostě pecka. Říkám to sice pokaždé, když upeču nějakou novou, jenže tuhle už jsem dělala asi čtyřikrát, takže na tom něco bude. Mimochodem, recept na čokoládovo-kokosovou granolu už na blogu najdete, ale stejně přidám i tuhle verzi, protože... Protože dva měsíce zpátky na mě při brouzdání po Instagramu vyskočila úžasná fotka s popiskem "Bounty granola" (autora opravdu netuším). Recept u ní sice nebyl, ale mě ta představa čokolády, kokosu a ovesných vloček prostě nedala spát. Hledala jsem všude možně a nakonec zjistila, že ho v podstatě mám už dávno u sebe na blogu. Jen jsem na něj zapomněla. Tak jsem ho trochu upravila - vyhodila ostatní semínka a nechala jen vločky, kokos a čokoládu a přidala ještě kakao pro opravdu intenzivní čokoládovou chuť. Poslední dávku jsem dělala včera a místo čokolády a sladidla vmíchala půl sklenice ořechového másla arašídy-čokoláda (končila mu trvanlivost) a to je teprve sen.

Taky na dovolené řešíte místní speciality a jedlé suvenýry? Český Krumlov doma milujeme, letos jsme tam po několikaleté odmlce zamířili už počtvrté a určitě to nebylo naposledy. Malebné uličky, řeka, pouliční kapely, zámek, trdelník a palačinky, úžasná atmosféra, vodáci i turisté, kteří jsou až na výjimky milí a způsobní (jinak řečeno, žádná namyšlenost a arogance, kterou často vnímám v Praze). Ovšem obchůdky a restaurace v centru, to je prostě šílenství. Většina restaurací, které jsme míjeli či zkusili, nabízí průměrnou gastronomii za nadprůměrné ceny a je (ne)překvapivě prázdná. To samé obchody. Těch opravdu originálních je na prstech jedné ruky a ačkoliv ráda podporuju místní tvorbu, tady jsem si to rychle rozmyslela. Zdobené perníkové srdce za sto padesát korun? Dřevěná skládačka o třech mini dílcích za tři sta? Nakonec jsme ale úplně s prázdnou neodjížděli a odvezli si možná to nejlepší, čerstvé a voňavé lesní borůvky. Třetina padla na tenhle extra jednoduchý koláč s drobenkou, na který budete potřebovat jen hrnec, metličku a hrnek jako odměrku. 

Slíbila jsem přidat další cuketový recept, tak tady je, i když trochu se zpožděním. Dokonce jste si ho odhlasovali i na Facebooku a Instagramu. Mezitím jsem totiž upekla báječné muffiny s ostružinami a křupavou granolou a váhala jsem, zda je nepřidat na blog jako první. Ostružinové muffiny nakonec skončily jako druhé, ovšem prohrály velmi těsně, takže jsem se rozhodla, že je přidám ještě dnes. Aby si je případní zájemci mohli upéct na neděli k odpolední kávičce (nebo spíš ledovému čaji, když vidím to počasí za oknem). Zpátky k bábovičkám - pokud takovou formu nemáte, upečte je klidně ve formě na cupcakes. Já ji dostala asi tři roky zpátky, hrozně jsem si ji přála, protože bábovičky jsou prostě strašně roztomilé. Moc v ní ale nepeču, to je pravda. Bábovičky jsou sice strašně roztomilé, ovšem vymazávat všechny ty důlky ve formě už taková zábava není. Občas mě to popadne a bábovičky i tak upeču a pak se jimi kochám a kochám. Než mi je ostatní během chvilky sní...

Letos se nám poprvé urodilo ostružin, že je nestíháme jíst "rovnou do pusy", a já jsem z toho pořád lehce vykulená. Ostružiny považuju za nejvíc nedostatkové zboží, co se týče českého letního ovoce, v marketu je nenajdete vůbec a na místních trzích občas jednu, dvě osamělé vaničky za neskutečnou cenu. Párkrát jsem si je koupila, ale to se vždy snědly rovnou za čerstva, škoda plýtvat takovou dobrotou do koláče. No a konečně nastal i u mě čas, kdy si to můžu dovolit, a připadám si hrozně rozmarně. Část ostružin jsem si zamrazila a jejich čas teprve přijde, část padla na buchtu se zakysanou smetanou, která je v ostružinové verzi stejně skvělá jako s borůvkami, a taky jsem upekla tyhle muffiny. Měkké a vláčné, s pořádnou špetkou skořice a navrch s křupavou drobenkou z mandlí a ovesných vloček.

Konečně se ochladilo a vzduch zavoněl podzimem. Nejen venku, ale i u nás v kuchyni. Bábovka prostě k takovému pošmournému počasí patří. Není nic lepšího, než si ukrojit pořádný kus, uvařit hrnek horkého čaje a dívat se, jak po okenní tabuli stékají kapky jedna za druhou a vítr ze stromů sfoukává nažloutlé listí. Nikdy jsem takové počasí neměla moc ráda, ale po týdnech suchého horka vítám déšť jako dlouho ztraceného přítele. Jen víc a jen houšť, prosím. Škoda jen, že pomalu končí období, kdy jsme mohli trávit celé dny na zahrádce u bazénu. V nevlídném počasí se mi nebude chtít vystrčit nos z teplého bytu a domácí aktivity, které by zabavily našeho aktivního skoro tříleťáka, se mi vymýšlí o poznání hůř. Ještě že ho tolik baví pečení s maminkou, asi se nehneme z kuchyně, hihi.

Sehnat pěkné a čerstvé lesní borůvky je docela kumšt, alespoň na malém městě na Moravě. U nás na trhu (ve velkém městě na Moravě) jsem za poslední dva, tři roky narazila vždycky jen na ovadlé a pomačkané, jedno jestli jsem si pro ně jela ve středu či v pátek, ráno či odpoledne. Není divu, že si ty svoje jihočeské, dovezené z letošní krátké dovolené, střežím jako oko v hlavě a dávkuju je jen do těch nejlepších koláčů a buchet. První část padla do šťavnatého koláče s drobenkou, další do téhle buchty, která má v naší rodině už letitou tradici a léto by bez ní prostě neproběhlo. Upravenou verzi, bez želé a s lemon curd, jsem na blog dala před třemi lety, letos jsem měla zase chuť na tu klasickou a protože se mi nechtělo hledat recept po papírkách, přidávám ho i sem. Pro sebe i pro vás.

Nejlepší vafle, co jsem kdy dělala. Nebudu lhát a psát, že nejlepší vafle, co jsem kdy jedla, protože to byly kdysi dávno ty pravé belgické, takové si už nejspíš nikdy nedám. Zato tyhle zařazuju do našeho repertoáru víkendových snídaní hned na první místo a už se těším, až si je zopakujeme. Nebudu ani lhát v tom, že příprava je úplně easy peasy, je potřeba na ně myslet už večer předtím a vytáhnout máslo, aby stačilo změknout, taky se musí vyšlehat s cukrem a žloutky a zvlášť dotuha ušlehat bílky, což po ránu nemusí být zrovna příjemné ani pro vás, ani pro sousedy, ale když ty vafle stojí prostě za to. Obvykle mi vafle chutnají jen čerstvě upečené, dokud krásně křupou, ale tyhle jsou výborné i později, těsto je nadýchané a řekla bych, že přímo dortové, to dělá asi ten vyšlehaný sníh a máslíčko a kypřící prášek, no prostě takový vaflový dortík. A ještě k tomu podle Jacqueline Kennedyové, nejslavnější první dámy Spojených států. Recept je z kuchařky The Celebrity Cookbook, i když já ho samozřejmě objevila na Pinterestu a nemohla odolat (a ještě že tak). 

Mimochodem, Jackie Kennedyová k vaflím doporučuje horký javorový sirup a rozpuštěné máslo. U nás to byla klasika: nutella (můj muž), na kolečka pokrájený banán a ořechové máslo s čokoládou (já) a "suchá" vafle (naše dítě, zcela dobrovolně a dle svého přání).

Panna cottu doma milujeme, takže jako dezert na oslavu na zahrádce byla opět jasnou volbou. Jako vždy se mi chtělo vyzkoušet trochu jiný recept, tentokrát jsem sáhla po tmavé čokoládě. Použít můžete i tu vysokoprocentní, ale plnou čokoládovou chuť vám zaručí i kvalitní čokoláda na vaření. Na rozdíl od klasické panna cotty tahle chutí trochu připomíná vychlazený čokoládový pudink, je hutnější a na jazyku krémovější, takže jsem vynechala ovocné pyré a podávala ji jen s čerstvě natrhanými třešněmi. A nemyslete si, oslavy u nás neznamenají jen sladké, ale taky třeba domácí hamburgery či pořádně steaky, mňam.

Tak nevím, jsou ještě vůbec třešně k sehnání? Snad nejdu s křížkem po funuse. Nějak jsem ten recept zapomněla v šuplíku. Je fakt, že sousedova třešeň, co je hned u našeho plotu, už je osbíraná a špačky a jiným ptactvem ojedená, ale co se pamatuju, třešně na ni dozrávaly vždycky dřív než jinde. Pokud už je ovšem neseženete, můžete si ji zkusit upéct i s jiným ovocem. Třešně v kombinaci s citronovou šťávou a kůrou jsou sice nej, ale samotné těsto je tak vláčné a dobré, že by byla škoda ho nevyzkoušet. A když ne s třešněmi, tak třeba s broskvemi. S rybízem. S meruňkami. Vy si určitě poradíte.

Tartaletky jsou mé oblíbené dezerty na rodinné oslavy, pokud tedy nepeču dort. Příprava je snadná a rychlá, navíc mají bezpočet variací. Košíček vanilkový či kakaový, ochucený mandlemi, kávou... náplň z mascarpone, čokoládová ganache, ovocné pyré, citronový krém... a ještě si můžu vyhrát s jejich zdobením. Tentokrát jsem tartaletky ochutila kávou a do krému přidala i zbylý karamel z jiného pečení. Kombinace to byla výborná a já už se těším na další tartaletkové hraní.

Mini pavlova. Křehká sněhová pusinka, navrch křupavá, uvnitř měkká, naplněná ušlehanou smetanou a dozdobená čerstvým ovocem. Zhruba před měsícem jsem je pekla poprvé a od té doby už třikrát a zatím se jich nemůžeme nabažit. Je to ten nejlepší a zároveň nejhorší dezert na horké letní odpoledne. Je lehký a nadýchaný, takže nezaplácne žaludek, dokonce ani když si dáte druhý kousek (u třetího a čtvrtého to už nemůžu svatosvatě slíbit...). Navíc úžasně vypadá, takže se s ním blýsknete při jakékoliv příležitosti, a přitom nedá moc práce. Počítejte ovšem s tím, že je třeba podávat ho dokonale vychlazený z lednice a v opravdu horkém počasí brzy sníst, jinak se šlehačka začne rozpouštět. My jsme pavlovy servírovali na zahrádce u bazénu, kdy bylo třicet stupňů i ve stínu, a po hodině se daly jíst už jen lžičkou. I tak si někteří chodili přidávat a neodradily je ani upatlané ruce a brady (ehm, někdy i tričko). 

Opět jedna rychlá buchta, která je vlastně jednoduchou variací na tu minulou. Vynechala jsem kakao, přidala vanilku a navrch lehký krém ze smetanového sýra a zakysané smetany. Všechno se zaráz upeče v troubě, takže po vychladnutí můžete buchtu rovnou nakrájet na řezy a servírovat. Přiznám se, že nejvíc práce mi na celém receptu dalo vymyslet příhodný název. Buchta s krémem ze smetanového sýra? Buchta se sýrovým krémem? To zní, jako bych navrch nechala rozpéct goudu. Buchta s cream cheese? Buchta s krémovým sýrem? Ach jo... Jestli vás něco pěkného napadne, napište mi to do komentáře, ju.

Víkend jsme strávili v Jeseníkách, už po několikáté na stejném místě, kam se vždycky těším, protože se sejdeme celá rodina. Trochu jsme lyžovali (naši sportovci si vozí z olympiády medaile, já si vystačím s tím, že nespadnu na modré a že na mě ostatní nemusí čekat dole u vleku), vyšlápli na Praděd, zahráli si bowling, no prostě bylo to fajn. To  pak ty návraty domů nestojí za nic, zvlášť když na vás čeká prázdná lednice a spousta špinavého prádla. Chvíli jsme v autě koketovala s myšlenkou, že zadělám na makový a tvarohový buchty, byly by nejspíš až na druhý den, ale doma by nám to aspoň krásně vonělo kynutým těstem, nakonec lenost zvítězila a na řadu přišla tahle rychlá buchta. Smíchat, upéct, a když už jsme v tom, navrch hodit marmeládu a čokoládovou polevu. Honzovky sice nepřekoná, ale voní taky krásně a připomíná mi buchtu, co nám jako dětem pekla moje babička. Ta ji jistě sypala kokosem...

Zhruba před měsícem jsem zase přišla na chuť ovesným kaším (díky, sestřičko!) a teď se jich nemůžu nabažit. Obvykle si je chystám na svačinu, střídám je s domácí granolou a jogurtem, ale ani jako snídaně to není marný. Zvlášť teď v zimě se mi s teplou snídaní v břiše funguje mnohem líp. Nejradši mám kombinaci skořice + jablko a taky čokoláda + banán, ovšem jako na fotce to normálně zdaleka nevypadá. Většinou totiž všechny ingredience (vyjma čerstvého ovoce) nahážu do hrnce rovnou při vaření. Chutě se hezky prolnou, ořechy lehce změknou a taky to zabere mnohem méně času. Jenže co si budeme povídat, taková kaše zrovna vábně nevypadá, tak tu pro vás mám jednu i s banánovými hvězdičkami.

Na francouzské toasty jsem si brousila zuby hodně dlouho a teď si skoro vyčítám, že jsem se do nich nepustila mnohem dříve. Jsou úžasně dobré a přitom hrozně jednoduché, ideální víkendová snídaně, když se vám nechce vstávat brzo z postele a zároveň máte chuť na něco sladkého, čerstvě upečeného a k tomu taaak voňavého. My už jsme je letos snídali dvakrát a to je co říct. Příprava trochu připomíná náš český chleba ve vajíčku a stejně tak se hodí, když potřebujete využít starší pečivo. Toustové plátky se namáčí do směsi mléka, vajec, trošku cukru a hodně skořice a vanilky, opečou se dozlatova na másle a servírují s cukrovým popraškem. Navrch jsou křupavé a uvnitř měkké a tou strukturou a chutí zase trochu připomínají žemlovku. Takže si je dovedu docela dobře představit i s plátky opečených jablek a rozinkami máčenými v rumu.

Pudinkáče na mě jednu dobu vyskakovaly odevšad na internetu, takže je možné, že už je dávno znáte i pečete. Já se k nim dostala až teď. Těsto je v podstatě stejné jako na kynuté buchty, odtud jsem si taky vzala inspiraci, ale plní se až po upečení. Měkkounké a nadýchané copy se podélně rozkrojí, ozdobně naplní vanilkovým krémem a popráší moučkovým cukrem. V klasických receptech ovšem figuruje krém z mléka a vanilkového pudinku v prášku, zatímco já preferuju poctivý vanilkový krém ze žloutků a vanilkového lusku. Ta chuť je prostě nesrovnatelná. A taky je to dobrý způsob, jak se zbavit žloutků, které zbudou po pečení makronek či pavlovy. Do těsta a do krému jich padne rovných sedm. Copů jsem z celé dávky upekla deset, ale příště bych si těsto klidně rozdělila na více kousků, v kombinaci s pořádnou dávkou krému to byl hodně sytý moučník. Ne že by si teda někdo stěžoval...

Když šel Honza do světa, máma mu s sebou nabalila ranec buchet. Vždycky když jsem byla přes noc u babičky, ráno jsem si v posteli mohla číst pohádky a ty o Honzovi, co ve světě štěstí našel, jsem měla nejraději. Babička mi k tomu udělala horký čaj a buchtu nebo chleba se sýrem, on totiž s sebou Honza často nafasoval i pecen chleba a skývu sýra, a já si připadala, že jsem tam v té pohádce vlastně s ním. S mámou jsme buchty párkrát pekly, s tvarohem a rozinkami, s povidly nebo s mákem, ty jsem měla nejradši. Byly dobrý, ale nebylo to úplně ono, plynová trouba pekla dost nerovnoměrně a buchty byly vždycky zespoda přepečený. Pak jsem je dlouho nezkoušela, občas si jednu koupila na farmářských trzích a snila o těch domácích. V prosinci na ně konečně došlo, ale ještě tomu něco chybělo, buchet jsem udělala 24, takže jich sice bylo moc, ale zbytečně malý, a vykoupala je před pečením v sádle, a to mi tam pak v chuti nesedělo, i ta celá kostka droždí v nich byla dost znát. Tak jsem se do nich v pátek pustila znova a konečně to bylo ono, těsto po vykynutí jak peřinka, upečené buchty zlaté, voňavé máslem a velké jako dlaň. Prostě Honzovy buchty. Moje srdcovka. 

Od té doby, co jsem zjistila, že žemlovka jde udělat i jinak a že může být tak dobrá, až se po ní budou oblizovat i ti, co ohrnují nos nad klasikou s jablky a rozinkami, střádám si do zásoby veškeré staré pečivo. A nemluvím teď o rohlíkách, protože ty do mojí žemlovky prostě nepatří. Kousek zapomenuté vánočky či croissant, kterého si nikdo nevšimnul a který druhý den není ani křehký, ani křupavý. Obvykle toho u nás doma moc nezbude, ale občas se v chlebníku něco takového najde a hned to putuje do speciálního sáčku v mrazáku. Minule jsem plátky vánočky spojovala marmeládou a žemlovku sypala čokoládou, tentokrát jsem přidala maliny.

PS: Oproti původnímu receptu jsem omylem do základu vanilkového krému vmíchala hladkou mouku (na stejném papírku jsem totiž měla i krém do koblih s takřka totožným složením), zdá se mi, že díky tomu žloutková směs, která se celá nevsákla do pečiva, strukturou a chutí připomínala krémový pudink. S malinami skvělá kombinace!

PS: Jakmile bílkový sníh během zapékání začne chytat zlatou barvu, nespouštějte z žemlovky oči. Já jsem se na vteřinu otočila pryč a sníh už mi málem zčernal, na fotce s žemlovkou na talířku je to pěkně vidět. 

Vánoční výzdoba se nám doma už pomalu ztrácí, jehličí ve váze opadává, vánoční hvězdy taktéž a o stromku ani nemluvě, ten se svěšenými větvemi smutně čeká, až ho tento týden odstrojíme. Letos jsme na strom neměli štěstí, jedlička sice byla krásně rostlá, ale vůbec nevoněla a už po týdnu uvadla. A to jsme ji vždycky mívali až do Hromnic. Na jednu stranu se těším, až si domů přinesu první letošní kytici tulipánu a květináče s cibulkami hyacintů, na druhou stranu bych si tu vánoční atmosféru chtěla ještě chvilku užít. Poslední domácí granolu (čokoládovo-kokosovou) jsem dojedla těsně před Vánoci, na další tedy přišla řada teď, tak jsem do ní přidala aspoň trochu té vánoční chutě a vůně - perníkové koření a k němu spoustu vlašských ořechů a rozinek.

PS: Jako vždy platí, že granolu si můžete namíchat podle svých chutí - více či méně vloček, jiné ořechy či semínka, perníkového koření jen malou lžičku nebo vrchovatou lžíci...

S nápadem na perníkový cheesecake jsem si pohrávala už dlouho, nakonec na něj došlo až po Vánocích a vlastně to byl ideální povánoční dezert, protože jsem do něj upotřebila i nějaké zbylé cukroví. I když jsme ho letos měli relativně málo - pekla jsem asi devět druhů, většinou z půlky dávky - stejně se nakonec všechno nesnědlo. Do toho se u nás sešlo i cukroví od mojí a manželovy maminky a jako každý rok zbyla v lednici malá krabice, kterou poslední týden každý obcházel obloukem. Vyhodit ho mi bylo líto, zamražené a následně rozmražené by u nás moc úspěch nemělo, tak kam s ním? Do cheesecaku! Když jsem přemýšlela, jaké sušenky použiju do korpusu, aby ladily s perníkovou náplní, padl mi zrak právě na tu pozapomenutou krabici. Vybrala jsem spíš suché cukroví, pár kousků bylo politých čokoládou s pistáciemi a mrazem sušenými malinami, něco i slepené marmeládou, proč ne, jen toho s krémem bych se asi bála, aby to během pečení nenadělalo nějakou paseku. Do náplně jsem přidala lžičku perníkového koření a vanilky, polila čokoládovou ganache a dozdobila granátovými zrníčky, čokoládovými hoblinkami, eukalyptem, svitky skořice a badyánem... no, vánoční cheesecake jak vyšitý!

PS: Cukroví mám v mrazáku ještě tak na další tři cheesecaky, přece ho nevyhodím!

Pokud máte rádi spojení čokolády a pomeranče, budete tohle cukroví milovat. Já se po téhle kombinaci můžu utlouct. Za prvé mi nádherně voní, kdysi jsem dokonce měla i sprchový gel pomeranč&čokoláda (obecně mám nejraději "jedlá" mýdla, momentálně mám v koupelně karamel a cukrovou vatu, mňam). Za druhé skvěle chutná, obzvlášť s hořkou čokoládou. Vždycky když cestuju přes hlavní nádraží v Praze, stavím se v tamním čokoládovém obchůdku pro kandovaný pomeranč v čokoládě. Prodávají je po jednom plátku, zabalené v celofánu s mašličkou, na pultu hned vedle pokladny. Já se s ním vždy uvelebím ve vlaku a aspoň kousek cesty mi příjemně uteče.

Sušenky jsou u nás oblíbené během celého roku a nevidím důvod, proč si je neupéct i na Vánoce. Můžete si vykrájet menší kolečka i jiné tvary, klidně třeba andělíčky, hvězdičky či zvonečky, ať s těmi Vánocemi ještě více ladí. Když už by vám nestačila ta pomerančová vůně a chuť, protože tu já mám s Vánocemi spojenou už od dětství. I když už se na ně fronty dávno nestojí, pomeranče (a mandarinky) prostě k Vánocům patří.

Poslední roky kolem sebe neustále slýchám písničku na téma "Za chvilku budou Vánoce a já ještě nemám napečeno/uklizeno/koupené dárky!". Jako by Vánoce měly nějakou normu, kterou je třeba naplnit - takový počet cukroví, takový počet umytých oken a takový počet drahých darů - jinak ty Vánoce nebudou stát za nic. Ale nakonec je to fuk. Ať si to každý udělá, jaké chce. Takže u nás doma žádný extra speciální úklid neprobíhá, dárky se kupují průběžně i na poslední chvíli a vždycky pro radost a cukroví se peče někdy s dětmi s nepořádkem kolem, někdy po večerech v klidu, ale hlavně že mě to baví a že ho péct chci, žádné musím. Taky nestíhám, to musím přiznat, a chystám ho po chvilkách, proto jsem si letos vybrala hlavně takové, které je rychlé a jednoduché na přípravu a přitom skvěle chutná a hezky vypadá. Snad se bude hodit i vám.

Dneškem jsem zahájila vánoční pečení a snad to nebylo nějaké znamení, dopadlo to totiž neslavně. Pekla jsem kokosové čtverečky, spousta kokosu, kandovaného pomeranče, sušených brusinek a bílé čokolády, prostě samé dobré věci. Vonělo i vypadalo to báječně. První zádrhel přišel s krájením, čtverečky se hodně drobily a rozpadaly a já mám ráda, když vánoční cukroví vypadá úhledně, jeden kousek jako druhý. Pak muž prohlásil, že je to dost suché a prý leda, že bych k nim podávala i sklenici vody. Ach jo. Doma si je sice sníme, ovšem na blog je určitě dávat nebudu. Ještě že jsem mezitím upekla i tuhle granolu. Opět spousta kokosu a čokolády a tentokrát to chutná báječně. Cukroví to sice není, ale jako tip na vánoční dárek pro vaše milé a blízké dobrý, ne?

Tyhle sušenky jsou jednoduchou variací na mé oblíbené máslové sušenky. Na povrchu křupavé, uvnitř měkké, s bohatou máslovou chutí. Tentokrát jsem ale využila recept, který obsahuje pouhé čtyři suroviny, a navíc přidala pořádnou porci voňavé skořice. Máslo, cukr, mouku a sůl jistě najde doma každý, takže když vás přepadne chuť na sladké, upečené je budete mít raz dva. Protože jsem sušenky chystala ještě před Vánocemi, vykrajovala jsem hvězdičky, ale sušenkám jistě budou slušet i kolečka, srdíčka či jakékoliv tvary vykrajovátek, které máte zrovna po ruce.

Linecké cukroví nesmí na Vánoce chybět, letos jsem ale chtěla vyzkoušet nějakou netradiční variantu. V lednici už nějakou dobu schovávám sklenici lemon curd, tenhle voňavý citronový krém máme doma velmi v oblibě. Nejčastěji ho dávám do krému na cupcakes a do makronek. A protože citron si skvěle rozumí s mákem, napadlo mě přidat pár lžic křupavých makových kuliček právě do těsta na linecké. Recept mám klasický, léty ověřený a snadno zapamatovatelný. Stačí si pamatovat poměr 3:2:1 (mouka:máslo:cukr) a množství surovin přizpůsobit tomu, kolik cukroví máme v úmyslu pořádat. Pokud doma lemon curd nemáte, vyzkoušejte makové linecké s nějakou kyselejší marmeládou, třeba malinovou nebo rybízovou. Vsadím se, že s mákem si obě budou krásně notovat.

Ráda peču večer. Za okny tma, všude ticho a klid, všichni spí a já mám čas jen pro sebe a svoje myšlenky. Pečení je moje vášeň a terapie. A i když se mi někdy nechce, jako třeba v sobotu, kdy jsem si v deset hodin vzpomněla, že jsem rodině slíbila upéct něco sladkého na snídani, nakonec si to užívám. Krájím tabulku čokolády na malé kousky, čokoláda krásně voní, nejvíc se mi ale líbí, jak praská pod nožem a rozlamuje se na hoblinky. V takový čas vznikají i ty nejlepší recepty. Protože mi dojde, že v lednici chybí půlka surovin, že potřebné kuchyňské náčiní se zrovna umývá v myčce, že robot by hrozivě hlučel a že teda zase musím trochu improvizovat a těšit se a doufat, že se to nakonec povede. Jako tenhle chlebíček, plný čokolády a s hruškami.

Září zatím vede jako nejvíc hektický měsíc letošního roku a na blogu je to pěkně vidět. Nejdříve svatba mojí malé sestřičky a teď naše rekonstrukce a stěhování. Počítala jsem s tím, že na pečení, mimo to svatební, asi moc času nebude a schovala si aspoň jeden recept, jenže když už večer zasednu k počítači, skončím zase jen v plánovači Ikea. Besta, Pax či Stuva jsou teď u nás nejvíce skloňovaná jména. Na stole v kuchyni se hromadí krabice od banánů, už ani nevím, kam jsem uklidila odměrky, a ani příštích pár dní to zřejmě nebude lepší. A k tomu venku prší a prší. Kde je sakra to babí léto?! Jestli to máte podobně, upečte si tyhle výborný sušenky, dejte si k nim hrnek horkýho kakaa, na chvíli prostě vypněte a jen si užívejte domácí pohodu.

Po dlouhé době jsem zkoušela nový dortový korpus a volba padla na ořechový. Je to klasika nad klasiky, ořechový dort ve tvaru srdce (někdy taky podkovy nebo knihy) s číslovkou a marcipánovými růžičkami vždycky dostávala k narozením naše prababička. Všichni se nad ním oblizovali, moje sestra nenápadně kradla ty růžičky, akorát já si vždycky jen trochu ďobla. Máslový krém, to nebylo nic pro mne. Možná proto jsem se ořechovému dortu dodnes vyhýbala a až mě to teď skoro mrzí, protože je prostě skvělý! Alespoň ten můj. Vláčný korpus se spoustou jemně mletých ořechů a k tomu odlehčený krém z pravé vanilky, vyšlehaný s mascarpone. S krémem je sice trochu práce, je potřeba ho nachystat den předem, ale moc času to nezabere a výsledek rozhodně stojí za to. Garantuju vám, že se budete muset hodně držet, abyste ho všechen z mísy nevyjedli lžičkou. O tom, že u jednoho kousku dortu taky nezůstanete, ani nemluvím!

Ačkoliv je to teď všude samá dýně (a já proti tomu nic nenamítám, mám je moc ráda), u nás patří k podzimu hlavně červená jablíčka a vlašské ořechy. A taky vláčná bábovka. Není nic lepšího, než si ukrojit pořádný kousek, nalít si hrnek horkého čaje a schoulit se s knížkou na pohovku se spoustou polštářů a huňatou dekou. S malým neposedou, co se mi neustále motá pod nohama a dožaduje se pozornosti, si o tom všem sice můžu jen nechat zdát, ale aspoň tu bábovku jsem upekla. A že jí ten náš nejedlík snědl víc jak dva kousky, je to nejlepší doporučení, které pro vás můžu mít.

My jsme si ji navíc polili karamelem, mňam.

Včera jsem poprvé byla na food festivalu. Třikrát hurá! Takových festivalů se každoročně objeví celé mraky, ale mě to doteď bohužel nějak míjelo. Zaprvé, bydlíme daleko od Prahy a tam se jich holt pořádá nejvíc. Zadruhé, mám smůlu na termíny konání. Když se poprvé objevila zmínka o Apetit pikniku, byla jsem nadšená. Pak jsem ale zjistila, že se kryje s oslavou narozenin mého táty. Další rok byla oslava jiný víkend, zato se tou dobou konal hudební festival přímo u nás v městečku, se spoustou fajn kapel a hlavně s našimi kamarády. Každý rok se našel nějaký důvod, proč to pět nevyjde, ať už v červnu či v září, a i když to byl vždy důvod milý a příjemný (krom jiného moje těhotenství a svatba mojí sestřičky), stejně mě to trochu mrzelo. Až teď se mi poštěstilo trefit se návštěvou rodičů zrovna do doby kdy se tu jeden menší food festival konal, a stálo to za to. Spousta dobrého jídla, ve společnosti přátel a za slunečného počasí. Jsem asi konzerva, ale až na pár červů jsem se raději držela toho, co znám a vím, že mi bude chutnat - husí játra krevety, trhané  vepřové, všechno bylo skvělé. Jen to sladké mi přišlo nějaké slabé, asi jsem moc náročná. Pár obyčejných cupcakes, kelímků a la panna cotta, žádné zajímavé kombinace či kreativní zdobení, od food festivalu bych čekala víc. Zdálo se mi, že mezi návštěvníky asi nejvíc vedla rolovaná zmrzlina a ani se tomu nedivím, je to zážitek i pro oko. O to víc se ale těším na nějaký další festival příští rok, třeba to konečně zase vyjde!

Tenhle koláč není zrovna festivalový hit, doma ale zmizel jedna dvě. Snadná příprava, křehké listové těsto a šťavnatá ovocná náplň, to je někdy ta nejlepší kombinace.

Receptů na čokoládovou pěnu je na internetu spousta, najít takový, který neobsahuje syrová vejce, to už je větší oříšek. Je mi jasné že ta "pravá" čokoládová pěna se bez nich prostě neobejde - žloutky dodají hebkost, našlehané bílky zase nadýchanost - ale já se obecně dezertům ze syrových vajec vyhýbám. Nerada bych z nich měla zažívací potíže, ne-li něco horšího, a nerada bych to způsobila i svatebním hostům, pro které tenhle dezert budu také chystat. Nakonec jsem objevila recept, který mi vyhovuje po všech stránkách. Žádná vajíčka a snadná příprava. A jako tajná ingredience káva a vanilkový extrakt. Káva zvýrazní a rozvine chuť čokolády, ale jinak ji v pěně nepoznáte, nemusíte se bát.

Zatímco moje sestřička se nechává krášlit během zkoušky svatebního líčení a účesu a vybírá svatební dekorace, já si užívám předsvatebních příprav a plánování po svém. Zatím jsem na deseti dezertech, z toho čtyři nemám ještě vyzkoušené - teď bych sem nejradši šoupla toho smajlíka, co se směje, až z toho brečí - doufám, že to pak všechno beze stresu a časového presu zvládnu. Zatím mám velká ramena a dělám hrdinku a odmítám se vzdát byť jediného dezertu, tak uvidíme. A to ještě ani nemám vyřešené, kolik kousků od každého... hlavně aby nepochybělo! Každopádně, mezi těmi dezerty určitě nebudou chybět tartaletky, čili košíčky z křehkého těsta s jemnou náplní. Ve výběru jsem měla krom jiného citronové se sněhovou pusinkou, malinové a pistáciové, nakonec budou úplně jiné a rovnou dvě příchutě. První jsou vanilkové tartaletky plněné lehkým krémem z mascarpone a bílé čokolády, do těch svatebních pod krém ještě přijde lžička pyré z lesního ovoce. Ty druhé vám ukážu příště.

PS: Pokud byste si košíčky taktéž chtěli dopřát s ovocnou náplní, návod na pyré najdete tady (hádám, že polovina bude bohatě stačit). Maliny můžete vyměnit třeba za borůvky, ostružiny nebo tu zmiňovanou lesní směs.

Rychlý a jednoduchý dezert, který skvěle chutná a ještě udělá spoustu parády, to je značka ideál. A to je i tahle jahodová buchta s krémem. V podstatě je to taková variace na dort, ovšem tentokráte žádné pečení ve dvou formách a prokrajování korpusu, stačí těsto nalít na plech, upéct a potřít krémem. Když se vám bude chtít, můžete si s krémem trochu vyhrát a nanést ho cukrářskou zdobičkou jako já, ale jak říkám, to už je čistě na vás (zabere to jen pět minut navíc, mrk mrk). Korpus je díky podmáslí šťavnatý a vláčný a je stejně jako krém ochucený citronovou šťávou a kůrou, protože osvěžující citron báječně ladí s jahodami. A pokud nemáte rádi jahody pečené, s klidným srdcem je vynechejte a nechte si je na krém.

V pátek jsem byla u dědy na zahrádce, stromy i keře obsypané plody, všechno vonělo a dozrávalo. Maliny, třešně, angrešt, rybíz, josta i meruňky. A já si říkala, sakra, proč to není nějak víc rozložené, nejlépe přes celé prázdniny? Proč všechny ty dobroty zrají během června, skoro naráz, a já pak nevím, co upéct dřív? V šuplíku mám kupu receptu na jahody a stihnu sotva dva, tři a už je po nich. Třešně jsou skoro přezrálé, angrešt začíná pukat a i rybíz se za chvíli bude muset všechen očesat. Tak rychle do koláče s ním!

Jak jsem slíbila, tady je ještě jeden recept na sladký dezert pro maminku k zítřejšímu svátku. Stejně jako v borůvkových makronkách v něm hlavní roli hraje bílá čokoláda, i ty borůvky můžete přidat a panna cottu jimi ozdobit. Se sladkou čokoládou si nakyslé borůvky budou příjemně notovat. Narozdíl od makronek si ovšem vystačíte s jedním rendlíkem a metličkou a dezert budete mít hotový za pár minut, jen mu pak musíte dopřát pár hodin v lednici, aby smetana vyztužená želatinou stihla zatuhnout. 

PS: Kmitala jsem teď celý týden kolem jedné svatby, takže zatím je k receptu jen jedna fotka. Další ještě přidám, jak si trochu odpočinu. Koneckonců, zítra mám taky svátek.

Pokud stejně jako já nemáte hlavu na datumy, třeba se vám bude hodit připomenutí, že letos připadá Den matek na neděli 14. května. Každý rok bojuju s tím, že sice vím, že je to druhá neděle v květnu, ale když to přijde, nějak se neumím dopočítat. Ještěže v obchodech to obvykle dávají důrazně najevo minimálně týden předem. Aby ne, když je to pro ně příslib další tržby. Tím nechci říct, že mám něco proti s láskou koupené a darované bonboniéře, parfému či kytici růží. Jenže mi připadá, že maminku úplně stejně potěšilo i přání, co jsem jí vyrobila v mateřské školce. Tak proč na to letos nenavázat a vlastnoručně neupéct něco dobrého. Takové makronky v krabičce převázané stužkou určitě udělají dojem. Obzvlášť když budou domácí, s láskou upečené. Tyhle jsou růžové, plněné bílou ganache s borůvkami, stejně něžné a sladké jako maminka.

PS: Pokud pro vás makronky představují vyšší dívčí, těšte se na další recept. I v něm bude hlavní roli hrát bílá čokoláda, zvládnete ho ale za pár minut, s jedním rendlíkem a metličkou.

V lednici jsem objevila velký kelímek zakysané smetany a dvě hrušky, oboje se už blížilo ke konci doby spotřeby, takže bylo jasné, že padnou do moučníku. Nejdřív jsem chtěla upéct koláč ze staršího čísla Apetitu, jenže chuť na bábovku byla větší. Nakonec jsem vyměnila většinu ingrediencí a z původního receptu zůstalo pomalu jen máslo s cukrem a moukou. Bábovka je vláčná, žádná dusivka, to my doma nemáme rádi. Zato máme rádi rozinky, ořechy a čokoládu a toho všeho je tam dost a dost. Z části zakysané smetany a čokolády jsem ještě vykouzlila krém a ten podávala k bábovce. Můžete ho ale natřít na bábovku místo polevy. A nebo sníst jen tak samotný.

Ještě jedna buchta, kterou jsem doteď měla napsanou jen na papírku a pokaždé ho samozřejmě hodnou chvíli hledala. Možná ji znáte jako raffaello řezy, je totiž voňavá po kokosu a smetaně. A pokud neznáte, určitě si ji zamilujete. Krom toho, že je úžasně kokosová, je její příprava prostě brnkačka. Ačkoli mi většinou nevadí trávit spoustu času v kuchyni a hrát si s kynutým těstem či zdobením dortů (kdyby nevadí, přímo to zbožňuju!), občas se hodí mít v zásobě recept na dezert, který je na stole téměř hned a téměř bez práce.

Doma jsme občas dělávali jablečné šátečky. Listové těsto se natenko vyválelo, nakrájelo na čtverečky, do každého přišel kousek jablka, rožky se přehnuly pře sebe, šátečky naskládaly na plech, upekly, ještě horké obaloval ve skořicovém cukru a už během toho nám mizely pod rukama. Pamatuju se, že to byla hrozná piplačka, ale přitom taaak dobré. A tyhle povidlové šátečky jsou, ehm, taky piplačka, ovšem garantuju vám, že pod rukama vám budou mizet ještě rychleji. Jsou totiž neskutečně dobré. A k tomu z domácího těsta, které budete mít hotové za chviličku.

Z tvarohového těsta nemusí být jen povidlové šátečky, ale taky třeba jablečný závin nebo slané tyčky.

Už dlouho jsem pokukovala po kuchařce od Lulu, alias Lucie Gažové z Lulus bakery, která na Slovensku ve své provozovně každý týden napeče desítky a stovky dortů, makronek, cupcakes, tartaletek a dalších dezertů. Obdivuju její práci na Instagramu, kde je právě pod účtem @lulusbakery.sk, a když jsem zjistila, že vydala i sladkou kuchařku, chtěla jsem ji mít. Nakonec jsem si ji nadělila jako povánoční dárek a tady je první recept. Takový cheesecake po slovensku, plný tvarohu a máku. Ačkoliv na množství tvaroh rozhodně převažuje, ve výsledku je tvarožník hodně makový, takže jestli máte raději tvaroh, máku v ingrediencích uberte. Já se přiznám, že jako vždy jsem si recept mírně upravila a krom jiného přidala právě na máku. Jsem totiž rozhodně maková!  

Můj druhý tip na vánoční cukroví je kokosový suk, který určitě znáte z pouti. Přiznám se, že pravý kokosový suk z pestrobarevného pouťového stánku jsem nikdy nejedla. Dřív jsem neměla kokos ráda a na výběr mívali tolik jiných, lepších věcí. Třeba pendreky, turecký med a perníková srdce. No a když jsem kokosu přišla na chuť, přestala jsem chodit na poutě. Doma jsme na Vánoce dělávali "rafaella", kuličky z kokosu a kondenzovaného mléka, plněné mandlí a obalené dalším kokosem, mizely z podnosu vždycky mezi prvními. Kokosový suk vypadal, že bude podobný hit, a nezklamal.

Myslela jsem si, že recept na dobrý domácí perník má doma každý, je to pro mne taková česká klasika, takže jsem byla trochu překvapená, když mě o něj poprosila kamarádka. Doma sice perník pečou, ale z kupované směsi. Není špatný, ale domácí je prostě domácí. Já mám recept od maminky a patří mezi ty, ke kterým se neustále vracím. Nejradši mám variantu s hrozinkami a ořechy, tu jsem vždycky chtěla jako malá, u babičky jsme zas vždycky mívali čokoládu se strouhaným kokosem navrch. Protože jsem ale poslední ořechy spotřebovala na ořechovo-kávový dort (brzy bude i na blogu) a naopak mi z toho pečení zbyla karamelová omáčka, přihodila jsem do těsta jen hrozinky, zato navrch perníku jsem dala čokoládu, karamel a mandle. Zdá se, že to bude moje nová oblíbená kombinace.

I když to podle fotky nevypadá, v plecháčku pod čepicí šlehačky se ukrývá ten nejlepší čokoládový pudink, co znám. Domácí. Plný čokolády. Víc už asi není třeba říkat. Snad jen to, že pudinky máme u nás doma ve velké oblibě (je to taky skvělý způsob, jak spotřebovat všechny ty žloutky, co zbydou po makronkách a bílkovo-máslovém krému) a donedávna vedl vanilkový. Ovšem tenhle mu pěkně šlape na paty. Tak si je zkuste udělat oba a dejte mi vědět, jaký vyhrává u vás.

Po nějaké době jsem na snídani nachystala vafle. Původně jsem myslela na neděli, takové nedělní snídaně mám moc ráda, ale nakonec jsem to nemohla vydržet a vafle byly v sobotu. Taky je ovšem pravda, že doma bylo jen staré pečivo a vafle tudíž zabránily šarvátce na téma "kdo měl nakoupit či alespoň napsat seznam" (přiznám se bez mučení, že viníkem jsem byla já). Křupavé vafle s pořádným kopcem čerstvě ušlehané smetany a ještě teplou čokoládovou omáčkou tak nejen zachránily jedno manželství, ba dokonce i vysloužily pochvalu kuchařce.

Před dvěma týdny jsme jeli na výlet do Brna, trhy na Zelňáku jsem prostě nemohla vynechat. Nejraději bych koupila úplně všechno, protože nás ale čekal celý den ve městě a skoro hodinová cesta zpátky, vzala jsem aspoň broskve. Už od pohledu vypadaly sladce a šťavnatě, cedule slibovala, že půjdou lehce od pecky, a bylo to tak. Pekla jsem ten týden velký dort a na oslavu přijela i moje rodina, takže broskve nakonec putovaly do rychlé buchty na snídani, pár kousků koláče pak odcestovalo až na sever Čech. Všem moc chutnalo. Mimochodem, poslední broskev stále čeká v ledničce a stále vypadá sladce a šťavnatě. Zelňák je prostě nej.

Miluju pečení a narozeninové dorty mne obzvlášť baví. Je to příležitost vyzkoušet si něco nového a zároveň udělat radost obdarovanému. Většinou mám úplně volnou ruku a je jen na mně, jak bude dort vypadat a chutnat, makronkový dort byl ale požadavek, který mě přímo nadchnul. A protože vím, že oslavenec má kromě makronek taky moc rád mátovou čokoládu a kávu, zakomponovala jsem do dortu i je. Samotný dort je tentokrát celkem nízký, zato hutný a plný čokolády, která je v korpusu, v náplni i polevě, takže každému stačil malý kousek. Aby ne, když se nejdřív "museli" pustit do makronek. Jak jinak by se totiž dal nakrájet?

Makronky zbožňuju i nesnáším zároveň. Zbožňuju je, když míchám těsto a ono pomaličku padá ze stěrky a vine se jak hedvábná stuha, když vytahuju z trouby plechy plné dokonale kulatých krásek s nadýchanou sukýnkou, když je spojuju krémem a ukládám do krabičky, když z té krabičky mizí světelnou rychlostí, když v puse lehce křupnou a rozplynou se na jazyku. Nesnáším je, když na plechu nechtějí zaschnout a pořád lepí na prsty, když přes dvířka trouby vidím, že po pár minutách začínají praskat, když vytahuju jeden plech za druhým a krásné a úhledné jsou čtyři z padesáti, když je plním krémem a ony se propadnou dovnitř. A stejně pokaždé vím, že za čas mě to popadne znova. Začnu přemýšlet nad příchutěmi, zkontroluju zásoby mandlové mouky ve skříňce, vytáhnu plechy a pustím se do pečení. A přes skleněná dvířka trouby budu napjatě pozorovat, jak to dopadne tentokrát...

Pamatuju se, že když se na trhu poprvé objevila mátová čokoláda, obcházela jsem ji velkým obloukem. Nikdy mi moc nechutnaly ani klasické žvýkačky, na milost jsem vlastně mátu vzala až s prvním mojitem, ale kazit si s ní čokoládu? Proč?? Teď si spíš říkám, proč jsem jiné vyzkoušela dřív. Pokud i vám tahle kombinace přijde hodně divoká, odvažte se a zkuste ji. Máta dodá čokoládě nevídaný šmrnc...

Včera odpoledne slušně pršelo, dnes je zatím pod mrakem, ale na víkend zas hlásí teplo a slunečno, tak si myslím, že gril opět nebude zahálet. U nás máme během grilování i příprav na něj úkoly jasně rozdělené a já mám na starosti přílohy, nejsem totiž zrovna masová. Většinou chystám saláty, omáčky a dipy, ale někdy upeču i něco slaného k zakousnutí. Přiznám se, že moc často to není, většinou mi totiž troubu blokuje nějaký dezert, který pak přijde vhod před samotným grilováním. Protože byl tentokrát dezert nepečený (ani letos nemohl chybět tvarohový dort s nektarinkami), mohla jsem se pustit do sýrových trojhránků. Byly sice plánované jako chuťovka na závěr, nakonec ale zmizely ze stolu ještě dřív, než se rozehřál gril.

Scones /skouns/ = menší sladké či slané pečivo z mouky, tuku a mléka, tradiční scones jsou poměrně hutné a vydatné, přitom nadýchané trojúhelníčky s kousky čerstvého nebo sušeného ovoce nebo kulaté bochánky prokrojené napůl a servírované s marmeládou a hustou smetanou, slaná varianta kombinuje různé druhy sýra, šunky a bylinek.

Vždycky když se vracím od rodičů, přivážím si recept na něco hrozně dobrého a přitom jednoduchého a rychlého. Jako tyhle vdolečky. To jsem jedno odpoledne mlsně chodila kolem lednice, otvírala a zavírala dveře špajzky, nakukovala do šuplíků a skříněk v kuchyni, až to mamka nevydržela a zeptala se, jestli nechci vdolky. Chci, ale čekat se mi nechce, odvětila jsem. Neboj, ty budou vcukuletu... A taky byly... A ještě rychleji zmizely. A já už mám další tip na nedělní snídani.

Domů mi přišel úžasný balíček a s ním i soutěž "Ovocné léto s moukou Babiččina volba", kterou pořádá právě Babiččina volba ve spolupráci s e-shopem Home for Emma. Účastnit se může každý, stačí upéct a vyfotit oblíbený letní ovocný recept (podrobná pravidla tady). Pro mne ale nastalo dilema, co upéct, protože oblíbených letních receptů mám spoustu, dá se říct, že nejvíc miluju zrovna to ovoce, co dozrává na zahrádce nebo se dá sehnat na trhu. Jahody, maliny, meruňky, borůvky, švestky, ostružiny... je toho moc. K létu ovšem taky definitivně patří přerostlé cukety a i když je na zahrádce nepěstujeme, stejně se na nás hrnou ze všech stran. Já si teda rozhodně nestěžuju a jsem za ně moc ráda, baví mě nejen klasický cuketový bramborák, slané placičky, různé čalamády, ale hlavně cukety schované ve sladkých moučnících. Vloni byl u nás největším hitem čokoládovo-cuketový koláč s mascarpone a karamelem, letos ho nakonec převálcoval tenhle dort. Je ohromně snadný na přípravu a vlastně hrozně zdravý - cuketa, vlašské ořechy, borůvky, javorový sirup a čerstvý smetanový sýr - a přitom skvěle chutná.

Nedávno u nás byla na pár dní moje sestra. Klábosily jsme v kuchyni, já šlehala těsto na koláč a asi jsem se na chvíli přestala dívat na ruce, no prostě ohodila jsem tím těstem půlku kuchyně. Sestřičku to samozřejmě dost pobavilo, a když zas popadla dech, pronesla něco jako: "Hele, já myslela, že takový věci se u pečení stávají jenom mě. Rozhodně ne tobě, když vidím ty tvoje recepty." Tak jsem vám jenom chtěla říct, že v kuchyni válčím docela často a tenhle dort je toho důkazem.

Kolegyně z práce měla narozeniny, pozvala mě na grilování na zahrádce, takže bylo jasné, že dojdu s dortem. Zároveň to byla skvělá příležitost, jak si nanečisto vyzkoušet svatební dort, který mě čeká za necelých dvacet dní. Korpus, náplň i krém jsem měla promyšlené, jen vychytat množství, čas atd. No a pak už to byla jedna radost za druhou. Nejdřív jsem zapomněla, že se v troubě pečou korpusy, zároveň s nimi jsem totiž chystala i makronky a ty zabraly veškerou mou pozornost. Naštěstí stačilo jen odkrojit mírně připálený vršek. Krému na náplň jsem měla málo a musela jsem s ním sakra šetřit (nebojte, v ingrediencích už jsem množství upravila). Když jsem barvila máslovo-bílkový krém na fialovo, vylezla mi z toho hřbitovní šeď, takže jsem přidala spoustu růžové a doufala, že do druhého dne se ta barva ještě rozleží. Krém mi z cukrářského sáčku vyprsknul na kraťasy a našla jsem si ho i ve vlasech... Takové pečení je prostě někdy adrenalin, kdy si říkáte, že tohle už prostě nikdy nikdy nikdy znovu absolvovat nebudete. Jenže když je hotovo a ten krasavec trůní v lednici, přistihnu se, jak přemýšlím, co budu péct příště...

Takže tady je... vláčný a měkký čokoládový korpus (úžasné a jednoduché těsto, které je výborné i v cupcakes a cakepops), promazaný krémem z mascarpone a tvarohu, ovoněným pravou vanilkou, s hebkým máslovo-bílkovým krémem navrch, rozplývajícím se na jazyku. A proč ombre cake? Ombre rovná se postupný přechod barvy od nejtmavšího odstínu až po nejsvětlejší, přechody mezi jednotlivými odstíny můžou být jasné a ostré nebo naopak jemné a nenápadné. Poprvé se ombre efekt objevil na látkách, pak jste si ho mohli poručit v kadeřnictví a teď je populární i v cukrařině.

Pokud se vám dort zdá příliš vysoký, můžete si ho upéct jen z poloviny dávky. V tom případě budete potřebovat pouze jednu formu a všechno těsto v ní upečete naráz. Na vás taky záleží, jestli ho jako já prokrojíte nadvakrát a získáte tak tři tenčí pláty, nebo jestli vám budou stačit patra dvě. Jak vypadá dort na řezu, uvidíte na fotce úplně dole.

Pokud vám ještě z léta zbyla nějaká přerostlá cuketa, nastal čas ji zlikvidovat. Do tohoto luxusního koláče jí totiž potřebujete skoro kilo. Může být i méně - tolik jsem zrovna měla já - pokud dáte jen třeba 600 gramů, ničemu tomu vadit nebude, ale rozhodně se tak velkého množství nebojte. Díky cuketě bude korpus nejen hodně hutný a sytý, ale taky super vláčný a zaručuju vám, že cuketu v něm na chuti vůbec nepoznáte. Takže až přede všemi odhalíte, že ten koláč, který do sebe nadšeně cpou, je plný zeleniny a té zeleniny je tam skoro kilo, budete moct na nevěřícný dotaz "Jako fakt? Skoro kilo cukety?", skromně odvětit "Jako fakt."

O své lásce ke sladkým chlebíčkům jsem se tu zmiňovala už několikrát, brusinkový mezi nimi bezkonkurenčně vede. Kynuté těsto je sice na přípravu o něco málo složitější než prosté smíchání všech ingrediencí, zato se vám odvděčí kyprou a nadýchanou strukturou připomínající vánočku. S lehce nakyslými brusinkami místo rozinek. Někdy si do těsta ještě přidám plátky mandlí a to je teprve lahoda. Když nad tím přemýšlím, je to jeden z mála receptů, ke kterým se se železnou pravidelností vracím, peču ho několikrát do roka. Pravda, doma mu tak neholdují jako já, ale to mi vůbec nevadí. Pokud ho náhodou nestíhám sníst, nakrájím ho na plátky a zamrazím na horší časy. Většinou je do týdne z mrazáku pryč.

Tahle buchta u nás doma nesměla chybět žádné léto. Jakmile se ve městě objevil stánek s borůvkami, bylo jasné, co se vzápětí objeví na stole. Brávali jsme ji s sebou k babičce na zahrádku, slunce svítilo a na podnose se na nás přímo smála nadýchaná, vláčná žluťoučká buchta z domácích vajíček, běloskvoucí krém posázený korálky borůvek, zalitý lesklou želatinou. Mizela ze stolu rychlostí blesku, zpátky domů jsme nikdy nevezli ani kousek. I po letech je to první recept, který hledám v notýsku, když začnou dozrávat borůvky.

Navrch buchty patří čirá želatina, já jsem ji tentokrát vyměnila za osvěžující citronový krém. S borůvkami si krásně notuje, barevně i v chuti.

Ráno jsem na zahrádce otrhala zralý rybíz, v poledne upekla bublaninu a večer už zbylo na talíři jen pár kousků tak akorát na snídani. No, vlastně to úplně takhle nebylo, všichni, kdo mě znají, by se asi dost nasmáli představě, jak ráno čile vstávám a běžím na zahrádku trhat rybíz...  Je ale pravda, že jsem ho natrhala vlastnoručně. A taky že tahle bublanina je fakt rychlovka a moc dobrá. Takové recepty mám ráda - když je rychle upečeno a ještě rychleji vám to upečené mizí přímo pod rukama.

Už jsme měli třešně od souseda, rybíz z vlastní zahrádky a došlo i na meruňky. Když jsem si na severu Čech opět užívala rodičovské péče, dostali jsme jich od dědy plný košík. Byly sladké a voňavé, skoro přezrálé, ideální na marmeládu, pár jsem jich ale zachránila do téhle buchty. Klasický koláč s tvarohem pokladeným půlkami meruněk určitě znáte, doma jsme ho pekli každé léto a třeba takových taštiček z listového těsta s pudinkovým tvarohem a meruňkou navrch bych se užrala, když ale jako náplň pro změnu použijete čerstvý smetanový sýr (tzv. cream cheese), nebudete rozhodně zklamáni. Ta kombinace vláčného těsta, krémového sýra a šťavnatých meruněk je prostě božská.

Nemůžu si pomoct, ale citron a borůvky jsou prostě dokonalá dvojka. Ladí spolu barevně i v chuti. Tyhle košíčky jsou křehké a jemné, příjemně osvěžující náplň připomíná cheesecake (však je taky plná lahodného krémového sýra). Je to dezert, který si asi nebudete chystat každý den, zato své milé a blízké s ním zaručeně ohromíte. Na druhou stranu, proč taky někdy nemyslet jenom na sebe a prostě si neudělat radost...

S tou novou reklamou v televizi si vždycky vzpomenu na svoje dětství a domácí Míša nanuky, které nám maminka dělávala, v plastových kartónech od vajec a se špejlí místo dřívka, občas i s lentilkou na dně. Chutnaly stejně nejlíp, tak jsem je po letech zkusila, jestli to není taková ta vzpomínka na staré zlaté časy a není, jsou pořád nejlepší. Akorát polevu jsem musela vymyslet jinak, Omegu v obchodě neměli. Tady jsou...

Myslela jsem si, že jahody už jsou pro letošek nenávratně pryč, a ono ne, ještě se sehnat dají, ty české, sladké a voňavé. Nejvíc jim sluší, když v dezertu hrají prim. Jako třeba tady, se šlehačkou a čokoládou, v piškotovém kabátku. Aspoň jsem si po dlouhé době zas mohla vyzkoušet umotat roládu. Spousta lidí se toho bojí, ale vlastně je to docela lehké, pokud máte ten správný recept na piškot a postup - já mám fígl s mokrou utěrkou, díky které roláda nepopraská a drží tvar. Na receptu je zase fajn, že si ho snadno zapamatujete. Hlavní ingredience, čili vejce, cukr a mouka, jsou po čtyřech, ostatní po dvou. A milá návštěva si zas pochvalovala, jak je roláda lehoučká a náplň nepřeslazená.

Letos jsem sezónu jahod málem prošvihla a přitom mám v hlavě minimálně tři recepty, které prostě musíte zkusit. Uvidíme, jestli se na všechny dostane. První je Eton mess, tradiční britský dezert. Je docela jednoduchý, žádného velkého pečení se bát nemusíte, vlastně si všechny tři ingredience můžete koupit a pak je v podstatě smícháte dohromady (od toho se i odvíjí jeho název - mess = nepořádek, binec, chaos). Potřebujete totiž jen jahody, smetanu ke šlehání a sněhové pusinky. I když teď mě napadá, dají se vůbec pusinky v obchodě koupit i mimo Vánoce? Pokud je neseženete a ani se vám nebude chtít je péct doma, dejte si jen jahody se šlehačkou. Koneckonců, blíží seWimbledon (letos začíná 27. června) a právě jahody se šlehačkou k němu neodmyslitelně patří už od roku 1877, kdy se konal poprvé. Každý rok se během turnaje zkonzumuje 23 tun jahod a 7 000 litrů šlehačky! Mimochodem, Eton mess se původně na Eton College podával během každoročního kriketového zápasu proti konkurenční škole. Britové si očividně umí užívat, sportu i dobrého jídla.

Klasický piškotový korpus jsem už pekla mockrát, nad tímhle ale přímo jásám. Žádný kypřící prášek, ani jedlá soda, jen vajíčka, mouka a cukr. Žádné žloutky a bílky zvlášť, žádné šlehání bílkového sněhu, jen celá vajíčka vyšlehaná s cukrem. A přece je nadýchaný jako obláček cukrové vaty. Kouzlo spočívá v tom, že ta vajíčka s cukrem šleháte dlouho. Opravdu dlouho. Minimálně 10 minut, klidně až 20 (tady se hodí mixér, který šlehá za vás - já jsem si během toho pověsila na balkóně prádlo). Tím dlouhým šleháním totiž nejen nabudou na objemu, ale i zpevní a během pečení nespadnou. Výsledkem je měkkounký a lehounký piškot. Se smetanovým mascarpone, jahodami a lemon curd pak za pár minut vykouzlíte dort jedna báseň!

A mimochodem, to mascarpone s lemon curd chutná jak citrónová zmrzlina!

Nejlepší věci vznikají jen tak, z okamžitého nápadu. Třeba když si koupíte krabičku kokosové vody a zjistíte, že samotná vám moc nechutná. I když je zdravá, hydratující a plná prospěšných látek. A teď co s ní? Dobrá hospodyňka přes plot i pro pírko skočí, natož aby pak něco vyhodila. Na Pinterestu zadáte "coconut water", vyjede vám spousta úžasných receptů a mezi nimi i Piňa Colada. Koktejl z Karibiku, s ananasovou šťávou, kokosovým mlékem či sirupem a bílým rumem. A protože léto právě začíná a občas to sluníčko už i pěkně pálí, není lepšího osvěžení než nanuk.

Jelikož je to opravdu recept, co dům dal (i ten ananas jsem měla pár týdnů schovaný v mrazáku), poměr ingrediencí si můžete měnit podle libosti. U rumu bych se ale držela zkrátka, pokud ho bude moc, směs v mrazáku neztuhne a budete mít jen hoooodně vychlazený koktejl. Cukru naopak klidně přidejte víc, mražení ubírá na sladkosti.

Tahle trošku neobvyklá verze makovníku je opravdu rychlá, pokud tedy nepočítám strouhání mrkve (ouvej). Ta zas ale dodá kromě vitamínů i pěknou barvu. Protože je v těstě hodně máku a vloček, i když jemně mletých, má makovník hrubší strukturu - doporučuju servírovat s pořádným kopečkem oslazeného bílého jogurtu nebo zakysané smetany. Kdo si do něj přidá i kapku vanilkového extraktu, bude se rozplývat dvakrát tolik.

Klasický pudink s piškotama jsem neměla už strašně dlouho, nevím proč, přitom takový domácí vanilkový pudink s koka sušenkama nebo kakaovým korpusem vespod a horkým ovocem navrch dělám docela často. Asi jsem moc rozežraná, jak by řekli moji blízcí a milí.

Na chia pudink jsem měla zálusk už dlouho, byla jsem totiž hrozně zvědavá, jak asi může chutnat. Chia semínka mám ráda, sypu si je do jogurtu a v létě do ovocných smoothie.

Recept na sněhové pusinky už tady mám, protože ale mají poměrně dlouhý čas pečení/sušení (alespoň v mojí troubě), hledala jsem takové, které budou taktéž výborné, křehké, sněhobílé a na jazyku rozplývající se a zároveň hotové raz dva. 

Skoro rok jsem měla rozepsaný článek/tutoriál "jak na makronky" a pořád váhala, jestli ho dokončit. Nepřijdu si na to úplně nejpovolanější, žádná makronková královna či přebornice. Taky se mi zdá, že je takových návodů na internetu poměrně dost. Navíc se mi při jeho psaní těžko hledala slova, chtěla jsem se podělit o svoje poznatky a zkušenosti, přitom jsem bojovala s tím, jak to napsat srozumitelně a aspoň trochu stručně, takže jsem to pořád odkládala. Nakonec jsem se rovnou zeptala vás, mých čtenářů, co mě sledujete i na IG a FB, a moc děkuju za komentáře i podporu - tutoriál je nakonec tady. Stručný tedy zrovna není, srozumitelný snad ano, užitečný? To uvidíme. Proseděla jsem nad ním celý nedělní večer, protože jsem ho prostě chtěla stihnout do konce víkendu, jak jsem slíbila, a ještě pořád má spoustu nedostatků (min. musím doplnit odkazy, možná upravit fotky a stoprocentně si ho ještě tak desetkrát přečíst), ale je tu a za každou odezvu budu moc ráda.

A teď to hlavní, co chci na začátku říct! I když vám makronky nejdou a nejdou, navzdory všem pokusům, návodům, tipům a blbuvzdorným radám (můj tutoriál nevyjímaje), nevzdávejte to!! Protože 1) makronky jsou prostě potvory a 2) nikdo není dokonalý a ani makronky nemusí být a 3) jsou strašně dobrý, i když vizuálně je to třeba bída. Když si vzpomenu na všechna ta rozteklá kolečka, nizoučké placky, popraskané vršky, duté skořápky a k podložce přilepené spodky...

PS: Narozdíl od jiných dezertů jsou v podstatě nenáročné na suroviny, jejich výčet je až směšně krátký - mandlová mouka (dnes běžně k sehnání na internetu i v obchodech, nebo si ji můžete umlít sami z mandlí), cukr a bílky. Zato jejich příprava může být pěkným oříškem. Obecně existují dvě metody, jak na makronky, - tzv. francouzská a italská. Ta francouzská se mi nejdříve zdála jednodušší, protože nevyžaduje cukrový rozvar, ale brzy jsem zjistila, že se dá taky snáze pokazit (nedostatečně vyšlehat/přešlehat sníh, přemíchat makronkovou hmotu atd). Na blogu ji najdete taky (makronky s bílou čokoládou a vanilkou), tady se ale budu věnovat té italské. I když je v postupu pár kroků navíc, s trochou praxe budete mít makronky hotové raz dva.

Na úvod musím zdůraznit, že nejsem žádná dortová odbornice, ani si to o sobě nemyslím. Pečení dortů mě hrozně baví, ale stejně mám pokaždé lehce rozklepaná kolena. Nespadne mi těsto během pečení? Co když ta náplň vyteče? Bude ten krém na dortu držet? Je ta poleva dostatečně hustá? Říká se, že trénink dělá mistra, a je pravda, že s každým dortem jsem si trochu jistější. Už se neleknu, když v receptu stojí "prokrojte korpus na tři pláty a naplňte ho krémem", tečka. Nejsem sice žádná dortová odbornice, ale naučila jsem se pár triků, jak na úhledný dort. Třeba přijdou vhod i vím... Tak hodně zdaru!