Kristina Hrubá z blogu Děvče u plotny zpět

Recept na dýňový quiche vznikl podle pravidla „co lednice dala“. Doma byla pečená dýně a trocha šunky, ani hladkou mouku už jsem nenašla a tak jsem vzala žitnou. Nakonec byla ta žitná mnohem lepší a quiche tak dobrý, že jsem ho zvládla upéct už dvakrát.

Tartaletky, to je láska. Jsou maličké a roztomilé a mně stačí se na ně jen zamilovaně dívat.

Už dlouho jsem chtěla zkusit něco neobvyklého. Mám na mysli něco bez mouky, cukru a vajíček, něco veganského a raw a bio a homemade a tady je to všecko dohromady.

Už nějakou dobu mám v hlavě tadyten koláč. Voní po citronu a po mandlích a vypadá jako zasněžená louka. A tu srnku jsem si prostě nemohla odpustit.

Dělala jsem si na ni zálusk dlouho. Je dosti sladká, jak už bílá čokoláda bývá, a stačí jí opravdu maličko. Ale dobrá je moc, to ano.

Švédská věc, jak jinak. Někdo (barbaři) jim říká housky s krémem, ale jde o měkoučké kynuté těsto provoněné kardamomem, naplněné mandlovou pastou a do tuha ušlehanou smetanou a poprášené cukrem. 

Měl to být pokus. Za prvé zjistit, jak chutná kokosový olej v čokoládovém těstě. Neuvěřitelně dobře. A za druhé, co všechno dokáže plátková želatina. Mnoho. A tak z toho pokusu vznikl naprosto úžasný, lehký a nadýchaný čokoládový cheesecake se špetkou kokosové chuti v hutném čokoládovém korpusu (vycházela jsem z receptu na kladdkaku).

Sušenky nejsou téměř vůbec sladké, takže si podle chuti můžete přidat cukr, ale mně moc chutnají i takto. Rodina, u které jsem, téměř nejí sladké během týdne, tak abych jim tu nekazila morálku. 

Pepparkakor, švédská varianta našich vánočních perníčků, jsou křupavé sušenky, jejichž název v překladu znamená „pepřové sušenky“. Ouha, proč zrovna pepřové, když v nich žádný pepř není? 

Víte, co jsem slyšela? ,,Devět z deseti lidí miluje čokoládu...a ten desátý lže." Naprosto souhlasím. Znáte vůbec někoho, kdo čokoládu rád nemá?

Domácí granola je vždycky nejlepší, dáte si do ní přesně to, co máte nejraději. Ta moje voní po medu, oříšcích a kokosu. Aneb jak prohlásila moje švédská maminka: "Lepší jsem v životě nejedla".

Co se děje na den skořicových šneků? Pečou a jí se skořicoví šneci! Rolky z kynutého těsta naplněné máslem se skořicí, jejichž vůně vám nedá spát.
Švédská firma, specializující se na pečicí potřeby hledala v roce 1999 způsob, jak oslavit 40 let své existence. A taky že na něco přišla – proslavila skořicové šneky, nejprodávanější a neoblíbenější sladké pečivo v zemi, kteří slaví 4. října, svůj den.

Knäckebröd je pro Švédy základní stavební kámen jídla. Prodává se tu snad v milionech variací a každá chutná odlišně. Taky je to jedna z mála věcí, která je u nás dražší. A protože upéct si ten domácí vůbec není těžké, rozhodla jsem si to zkusit na vlastní kůži (nebo spíš vlastní ruce?). Seděla jsem ve svém pokoji a přemýšlela, co podniknu. Pak jsem se rozhlédla po kuchyni a olalá! Kvasnice. Pak krystalky mořské soli, rozmarýn a bylo jasno. Ehm, tedy knäckebröd má být křupavý a to ten můj tak úplně není, zřejmě jsem ho dostatečně tence nevyválela, alespoň příště vím, na co dát pozor. Ale co vám budu povídat, zaprášilo se po něm i tak! 

Uprostřed je nedopečený a připomíná brownies a na okrajích křupavý. Slovo „kladd“ znamená mazlavý a patlavý, tak si dejte pozor, ať dort nepřepečete, ztratil by svoje kouzlo. Také použijte kvalitní kakao holandského typu, aby byl dort co nejtmavější a co nejčokoládovější. Kdyby to bylo jen na mě, nejím celé dny nic jiného a vždycky, když kladdkaku někam přinesu, slehne se po ní zem.

Snídaně, to je můj každodenní rituál, bez kterého bych byla hladová, nepříjemná a zamračená. Je to chvilka jen pro mě, chvilka, kdy si přichystám něco naprosto lahodného, šálek kávy nebo čaje a noviny/ knihu ke čtení. Svět kolem na chvíli přestane existovat a já si užívám ten okamžik pohody a naprostého klidu. Ještě lepší je samozřejmě snídat s další milou osobou, ale tady momentálně nikdo takový není. A tak snídám osamocená, vařím si ovesnou kaši na sto způsobů a nejraději bych prosnídala celý den. Krásné ráno!

Já a kynuté těsto si začínáme rozumět. Bude to tím, že mi švédská rodina koupila kvasnice a já je prostě nemůžu nechat zkazit...Ve skutečnosti to není vůbec těžké, jen to chce kus síly a trpělivosti. Dneska to bude jedna z mých variací na švédskou kuchyni, pletenec se skořicí, kardamomem a špetkou brusinek. Tak dobrý, že se mi o něm snad bude i zdát.
A protože jsem už nutně potřebovala zvážit mouku a ty jejich decilitry by mně v tomto receptu naprosto nepomohly, zeptala jsem se, zdalipak vůbec mají doma váhu. No a maminka na mě vyrukovala s touto historičností! Krása.

Pekla jsem něco jako chleba. Podruhé v životě a poprvé úspěšně. První pokus (italská foccatia) se srazil, ale o tom raději pomlčet. A tak jsem z toho chleba měla docela strach. Ale. Přece se to musím naučit. Vzala jsem balení mouky a pustila se do receptu ze zadní strany. A víte co? Povedlo se mně to. Není to žádná dokonalost, trochu jsem ty raženky připálila, ale i tak jsou moc dobré. Chutnají tak...švédsky. To je sladce, oni ten cukr cpou do všeho a do chleba taktéž. V receptu je speciální „sirup“ z cukru, který v českých podmínkách doporučuji nahradit (po poradě s mými českými kamarádkami téže se nacházejícími ve Švédsku) tekutým medem. Poněkud nezvyklá chuť, ale když si k nim dáte máslo a slanou šunku, jsou výborné.

(Ty menší "výtvory" jsou dílem holčiček, ale přesně takovou barvu by měly mít.)

Co se děje ve Švédku v srpnu? Jí se raci!

Dejte si fiku neb bez fiky by Švédsko nebylo Švédskem. Každý pravý Švéd musí za jakýchkoli okolností dostat hrnek silného černého kafe.