Lucie Bílková z blogu Červený rendlík zpět

Když jsem byla malá, tak jsem jednou přišla nečekaně domů (vrátila se dříve z výletu nebo závodů nebo tak něco) a přistihla své rodiče inflagranti. Dělali si smažené játra! Byla jsem tak zhrzená, že je jedí! Vrátíte se nečekaně domů a ono tohle. Nejsem totiž milovníkem jater (velice kulantně řečeno) a játra byla u nás zapovězena. Dříve jsem je totiž nemohla ani cítit bez toho, aby se mi neudělalo nevolno. Noční můrou pro mě byla scéna z filmu Tanec s vlky, kdy se Kevin Costner zakousne do syrových jater právě vyvrhnutého zvířete, krev mu stéká po tváři, zatímco já zvracím do kapesníčku.

Kdo mě zná, tak tohle ví moc dobře a játra by si mi nikdo nedovolil nabídnout. Dokonce se ani o nich v mé přítomnosti nebavilo. Prostě játra byla u nás ta, jejichž jméno se nesmí vyslovit. Postupem času se tahle má averze hodně obrousila. Už sním polévku, ve které plavou játrové knedlíčky a když jsou drůbeží, tak je i ochutnám. A teď to přijde… Dám si dokonce ráda jemnou drůbeží paštiku a sama spoustu druhů paštik připravuji! A recept, který používám nejčastěji, vám teď s chutí přináším.

Polévka vonící chorizem a uzenou paprikou, která vás překvapí svou intenzivní chutí. Pokud máte rádi kyselé, pak ji určitě vyzkoušejte. Můžete přidat místo sladké papriky chilli papričku a polévka vás krásně v zimě zahřeje a v létě ochladí. Ideální podávat ji kdykoliv. Není to žádný originální recept španělské kuchyně, polévku jsem si tak pojmenovala kvůli chorizu, uzené paprice a rajčatům.

Z chalup už se pravidelně kouří, listí ze stromů téměř všechno opadalo, úroda je pod střechou, je brzo tma a venkovní teplota nás vyhání domů pod deku. A není nic lákavějšího, než si pod tu deku zalézt a dát si něco dobrého k snědku. K tomuto času pro mě neodmyslitelně patří hutné polévky, dlouhé hodiny pečené pokrmy z jednoho hrnce, masové pečínky a cokoli ze zelí a dýně. Zelí obecně na podzim a v zimě sním docela hodně a stále objevuji a vymýšlím nové recepty. A těch dobrých receptů není nikdy dost. Tento na slanou buchtu, jejíž hlavní surovinou je právě zelí a voňavé domácí škvarky je jedním z nejoblíbenějších.

Tento recept je inspirován krkonošskou polévkou známou jako "Zalítačka". Je to taková trochu ošizená kulajda, kterou mám fakt ráda a chtěla jsem vyzkoušet něco podobného a krajového abych si rozšířila repertoár a hlavně využít hlívu v takovéto polévce. Každopádně je výborná, originálně se do ní používají normální houby z lesa místo hlívy.

Kdysi jsem na tento recept někde narazila, zapamatovala si jméno a zhruba přípravu, ale už nevím, kde jsem na ni narazila a ani strejda google nepomohl. Nikoho v Krkonoších neznám, abych si recept ověřila a ani jsem v těchto končinách dlouho nebyla, že bych se zeptala. Takže pokud máte někdo originální recept na Zalítačku, tak budu ráda, když se s ním podělíte.

V loni jsem v tuto dobu nestíhala a letos to není o moc lepší. Ale zařekla jsem se, že vám ty moje oblíbené recepty na sirupy, kečupy, chutney a likéry prostě musím napsat. Uvidíme, co letos stihnu. Každopádně se budu snažit napsat co nejvíce. V říjnu vám asi recept na kečup  nebude moc platný a do roka na něho zapomenete. Samozřejmě, že nejlepší kečupy jsou z rajčat posbíraných v plné sezóně, tedy v létě. Tu chuť nenahradíte ničím. Pokud si rajčata nepěstujete sami, snažte si koupit rajčata z produkce ve vašem okolí. Nebo alespoň z české, polské nebo slovenské produkce. Tak máte jistotu, že rajčata nebyla trhaná ještě zelená a zrála někde v kamionu. A také tím pomůžete lokálním zemědělcům a životnímu prostředí. Ale co vám budu, že jo... pojďme rychle na ty recepty.
Dnešní je na úžasný kořeněný kečup, což je moje nejoblíbenější varianta (společně s paprikovým kečupem) a prostě ho musíte vyzkoušet.

Nějak se mi nedaří poslední dobou nic napsat. To víte. Rostou houby. A my jsme pořád v lese, kde už je ani nesbíráme, ale rovnou na ně jdeme s kosou a nůší. Doma to pak přehazujeme vidlemi, a když jdeme v noci spát, tak musíme velmi opatrně zalézt pod peřinu, protože listy se sušenými houbami máme i v posteli. No dobře, teď fakt přeháním. Ale pravdou je, že když se rozhlédnu kolem sebe, tak všude ty papíry leží. Pořád hledám lahve, kam bych usušené houby uskladnila a do mrazáku už se nevejde ani další kostka ledu. A to je samozřejmě průběžně přidáváme skoro do každého jídla. Ale to si nestěžuji, to se prosím chlubím. A jestli i vy máte dostatek hub, udělejte si tento výborný guláš.

V těch vedrech to chce něco super pálivého. Pálivé jídlo totiž způsobí, že v těle začne rychleji proudit krev, začnete se potit a tím se podpoří termoregulace. Ne nadarmo v tropických oblastech konzumují právě super ostrá jídla. Prostě až vám bude horko na umření, tak si místo zmrzliny dejte chilli papričku. Uvidíte, jak vám bude hned lépe. No a nebo si místo papričky zkuste udělat oběd podle následujícího receptu. A kdyby se vám zdálo, že to je fakt už moc pálivé. Zapijte to ayranem. Tento nápoj z jogurtu, který je oblíbený po celém Balkáně a Blízkém východě, uhasí oheň v puse. Ayran je podobný arménskému tahn, indickému lassi a íránskému dooghu. Ayran si můžete koupit u většiny stánků s kebabem, nebo v obchodech s balkánskými potravinami. Nevím, jak jsou na tom supermarkety, ale věřím, že tam taky ayran koupíte. No ale úplně nejjednodušší bude, když si ho uděláte sami. Stačí vám k tomu totiž jen velké balení dobrého jogurtu.
Kuře podávejte s rýží, která pálivost také zmírní.

Název zní troufale, ale opravdu jsem nejedla lepší tvarůžkovou pomazánku, než je tato. A to mám tvarůžky opravdu ráda a pomazánek a nakládaných tvarůžků v pivu na různé způsoby jsem už ochutnala hodně. Nedávno jsem ji udělala návštěvě a jako pochoutku na bečce s kamarády a všichni chtěli recept. No tak tady je.

Tento recept je naprosto variabilní a ingredience na koláči můžete libovolně měnit podle toho, co máte právě v ledničce, na zahradě, či na co máte právě chuť. Je to vlastně taková pizza, jejíž těsto obsahuje cuketu. 

Přináším vám tedy pár alternativ, ale ingredience si po vyzkoušení kombinujte podle svých preferencí.

Další recept, kde využijete cuketu, navíc se super potravinou quinoou, kterou uděláte radost vašemu tělu. Quinoa je obilnina, která je známá jako potravina Inků, tudíž se jedla už před 5000 lety. A proč super potravina? Obsahuje totiž celkovou bílkovinu, tedy všechny esenciální aminokyseliny potřebné pro náš organismus. Je bohatá na vlákninu (které není nikdy dost), obsahuje vápník, hořčík, železo, fosfor, mangan. Disponuje vyšším množstvím betakarotenu, riboflavinu (vitaminu B2) a vitaminu E. Inky byla quinoa nazývána Chisya mama – matka zrno a je známo přes 250 jejich druhů. Využití quinoy je pestré od sladkého pečení, přes saláty, přílohy, slané zapékané pokrmy...takže si ji neváhejte pořídit a něco vyzkoušet. Třeba tuto polévku.

Už je tu zase to šílenství. Jako každý rok má každá česká rodina v tuto dobu pár krásek doma a láme si hlavu co s ní. A ti "šťastnější", kteří si ji pěstují sami pak lstivě hledají někoho, kdo ji ještě nemá plné zuby a rád si ji vezme. Ano řeč je o cuketách. Věděli jste ale, že ještě na počátku 80 let minulého století jsme ji u nás vůbec neznali? Cuketa tedy přesněji tykev pochází z oblasti kolem Mexika a zmínky o pěstovaní jsou známé už 7000 p.n.l., ale cuketa jakou známe u nás byla vyšlechtěna v Itálii, kde se stala součástí mnoha tradičních pokrmů.

Je všeobecně známo, že v jednoduchosti je krása. Toto rčení do posledního písmene naplňuje toto klasické francouzské jídlo, jehož původ sahá do 18. století. Jde o rafinovaně jednoduché jídlo a vymysleli ho v oblasti Dauphiné, což je oblast na jihovýchodě Francie. No a na tento původ odkazuje i samotný název pokrmu. V této oblasti společně se Savojskem a Provance jsou oblíbené různé zapékané jídla neboli gratiny a tím nejslavnějším je bezpochyby gratin dauphinois - nebo také pommes de terre dauphinoise, potatoes à la dauphinoise či gratin de pommes à la dauphinoise. Stejně jako existuje více názvů, tak jak už to u takovýchto jídel bývá, existuje i více zaručených a pravých receptů. Klasický francouzský kuchař Escoffier nepoužívá smetanu, Julia Child přidává česnek, Michel Roux nepoužívá mléko a sýr, Jamie Oliver používá červenou cibuli a ančovičky...a tak dále a atak dále.
Já vám přináším variantu, která chutná nám.

Caldo verde je polévka. Je to tradiční Portugalská polévka. Výborná polévka. Polévka v Portugalsku podávaná hlavně o svatbách a narozeninách. Polévka, jejíž hlavní ingrediencí je kadeřávek. Teda lépe řečeno druh kadeřávku caldo negro. Kadeřávek je výborný druh kapusty. Tento druh kapusty vám vydrží na zahradě i v zimě. Proto si ho určitě nasaďte. Konec zprávy v českém jazyce.

Na konci června by se měla sklidit zbylá rebarbora, no stihla jsem to až tento týden. A zároveň nám dozrál angrešt, takže jsem se rozhodla tyto dvě pro mě docela podobné chutě zkombinovat a opravdu se k sobě náramně hodí. Koláč navíc ještě pozdvihne vanilka, která se má opravdu ráda s angreštem. Pokud máte vanilkový lusk, tak ho samozřejmě použijte raději, než esenci, kterou jsem měla doma já. Po zakousnutí do tohoto koláče se vám v možná v hlavě definitivně zabydlí věta "léto je tady".

I když kombinace tohoto jídla může působit poněkud divoce, není se čeho bát. Pokud teda nejste jeden z těch odpůrců kopru. Ale to asi ne, když jste si tento recept otevřel. Já kopr miluji a letos jsem ho zasela opravdu hodně, takže s ním nemusím šetřit a můžu zkoušet nové kombinace. Tato se obzvlášť povedla, takže se musím s vámi podělit.

Pomaličku začínají růst houby a pro nás nastává období, kdy do lesa kromě psů bereme i košíky, hlavu obracíme k zemi a pátráme po malých hnědých pokladech, které s velkou oblibou nejen sbíráme, ale i jíme. Pro mě je zábava i čištění a zapracovávání hub, takže už jsem celá nedočkavá a na sezónu se neuvěřitelně těším. Mám fakt "absťáka" po sezóně minulé, kdy jsme našli jen pár soliterů a já syslila od září hrstku sušených hub, aby bylo alespoň na kubu na vánoce. Sucho udělalo své a minulá sezóna byla pro nás, co se hub týče opravdu mizerná.

Tak jsme si mnuli ruce, když u nás chvilku vydatně pršelo a vyrazili jsme plni očekávání do lesa. Sice náš úlovek ještě nebyl úplně skvělý, nasbírali jsme asi 1/3 tašky suchohřibů, ale v lese bylo fakt hodně masáků - muchomůrek růžovek, které k naší radosti moc lidí nesbírá. Takže jsme měli plný košík těchto vynikajících hub a mohla jsem se pustit do vyvařování. Z masáků jsou fakt skvělé řízky, ty ale zvládnete sami. Kromě nich dělám houbové škvarky, opékám je na másle s kmínem, přidávám je do polévky a pod maso, ale připravuji i skvělý guláš, na který vám dnes přináším recept.

Pokud chcete masáky sbírat, nezapomeňte každou jednotlivou houbu zkontrolovat. Je totiž možné růžovku zaměnit s jedovatou muchomůrkou tygrovanou. Kontrola je jednoduchá. Stačí si pozorně prohlédnout límeček neboli prstýnek, který je pod kloboučkem. Pokud jsou na něm rýhy, máte vyhráno a houba může putovat do košíku. Pokud ovšem rýhy nevidíte, nebo houba nemá prstýnek vůbec, nebo si prostě nejste jisti, nikdy houbu neberte.

Nejsem na sladké. A nejsem ani moc dobrá cukrářka. Tím se nechlubím, jen chci předestřít, že ačkoli výsledek vypadá, že jsem nad přípravou strávila mládí a dost se nadřela, není to tak horké a  tento recept zvládne opravdu každý. Švagrová se svým milým slavili narozeniny a já jsem je chtěla překvapit dortem. Nic složitého jsem dělat nemohla, protože mě to nebaví a nevím, jak by to dopadlo. Ono když mě něco nebaví, pak výsledek většinou stojí za prd.

Improvizovat jsem nechtěla, protože v této oblasti si nejsem moc jistá v kramflecích a tak jsem se nechala inspirovat skvělým receptem z blogu Pradobroty, což je mimochodem fakt úžasný blog s krásnými fotkami, nejen o sladkém a pečení.

Recept jsem ovšem trochu upravila, protože jsem ho chtěla lehčí a ne tak sladký. Výsledek byl nakonec super (sice ne tak vypilovaný a nádherný jako z Pradobrot, ale na mě dobrý). Oslavencům se nejen líbil, ale i moc chutnal, takže jsem se o upravený recept rozhodla s vámi podělit. 

Název dnešního příspěvku je si trochu delší, ale nebojte, příprava nebude nikterak náročná a zdlouhavá. K tomuto receptu mě inspiroval recept, který dělám fakt ráda a to pečené kuře v mléce. Jedná se o tradiční italský recept. Kuře, které se peče v mléce, zůstane krásně šťavnaté a má výtečnou jemnou chuť. Protože mám ráda nakyslé chuti, rozhodla jsem se vyzkoušet mléko vyměnit za mléko kysané tedy přesně za acidofilní mléko. Můžete ale použít i kyšku nebo podmáslí. Výsledkem je opět lahodné šťavnaté kuře, s báječnou omáčkou, do které jsem na závěr přidala česnekové výhonky, protože ty se do kyselých omáček náramně hodí. Pokud je ale nemáte k dispozici, vyzkoušejte recept bez nich a příští rok si výhonky sežeňte a vyzkoušejte upgrade s výhonky.

Chtěla jsem ještě upozornit, že kuřata nakupuji na farmě a ty jsou větší než běžná kuřata z velkochovu a i jejich příprava je trochu delší. Vždycky jsem recepty přepisovala na kuřata z velkochovu, ale už to dělat nebudu. Takže pokud kupujete takovéto kuřata, příprava se zkrátí asi o 1/4 ale jedno kuře z velkochovu je asi 2/3 kuřete z farmy.

O česnekových výhoncích jsem vám už na rendlíku psala, takže víte, o co jde a pár tipů na jejich použití už znáte. Teď je ta pravá sezóna a čas, kdy si je můžete koupit na trzích, nebo natrhat na zahrádce. Mají široké využití a já jsem je tentokrát použila do slaných muffinů. Nechte se inspirovat a vyzkoušejte je také.

Tento recept si oblíbíte pro jeho naprostou jednoduchost a skvělou výslednou chuť. Avokádo kořeněnému kuřecímu masu dodává netradiční chuť a jemnost a limeta svěžest, takže je to z něho dělá perfektní letní jídlo. Tento recept určitě vyzkoušejte při grilovací party. Úspěch je zaručen.

Jednoduchá rychlovka k večeři. Ingrediencí jen pár a výsledek vynikající. Jaro je v plném proudu, takže ředkvičky a rukolu už máme svoji. Ty první jarní jsou stejně nejlepší.

Udělat si doma šunku je úžasná záležitost. Přestože se to na první pohled jeví jako velice pracná a složitá procedura, opak je pravdou. Za trochu úsilí a minimum kuchařských dovedností získáte naprostou delikatesu. Domácí šunka chutná přesně tak, jak jste byli zvyklí z dob minulých (pokud jste se narodili nejpozději v 80. letech) a chleba s máslem a s touto šunkou vás zanese někam na obláček.

Potřebujete k tomu ale jednu nezbytnou věc a tou je šunkovar. I název to napovídá, je to nádoba, ve které se šunka vaří. Na trhu je šunkovarů docela dost, mě se osvědčil tento. I když možná časem pořídím i jeden větší. Jinak více méně nic speciálního nepotřebujete. 

Hamburgery ty u nás jedou a naštěstí je fakt ráda dělám. Miluji ty nekonečné možnosti, které se tu nabízejí. Burgery jsou takové téměř dokonalé jídlo.  Pokaždé můžete použít jinou housku, jinou omáčku, sýr, hlavní položku burgeru (různé maso, houby, řepu, hrášek...) a ostatní doplňkové ingredience a vykouzlit tak třeba běžný hamburger k večernímu grilovaní, ale i luxusní záležitost vymazlenou do poslední špetky soli. Můžete si pohrát s vaší chuťovou fantazií a skákat do různých koutů světa, využívat sezónní suroviny a kombinovat a kombinovat a kombinovat. Vše (téměř) je dovoleno.

Nejdříve ze všeho si najděte svůj nejoblíbenější recept na housku. Chvilku to trvá a chce to zkoušet, co vám bude nejvíce vyhovovat. Já nejčastěji dělám housky od Koko nebo tyto z webu Domácí pekárny. 

No pak už je to na vás a vaší momentální chuti a možnostech.

Nějaké recepty na hamburgery jsem s vámi už sdílela a těch možností je tolik, že bych vlastně mohla udělat blog jenom o burgerech. Ale to by mě asi nebavilo. Takže vás raději sem tam překvapím něčím neobvyklým, jako je třeba dnešní recept na vepřový burger inspirovaný berlínskými Bulleten.

Po velikonocích přichází obligátní otázka: „Kam s nimi?". Ano řeč je o vařených vejcích z pomlázky, či těch pro které si už nepřišel žádný šmigrustník. Už jste vyzkoušeli všechny různé saláty, pomazánky a nádivky a pořád jich pár v lednici zbylo? Tak to je skvělá zpráva! Uvařte si skotská vejce, které jak samotný název napovídá, pocházejí ze Skotska a jsou tradičním pokrmem po celých britských ostrovech. Původně se uvařená vejce obalovaly v tzv.sausage meat, což je mleté maso vytlačené ze syrových klobásek. Protože čerstvé klobásky jsou na našem trhu celkem špatně k dostání (mimo grilovací sezónu), ukážeme si dnes recept z mletého vepřového masa. Pokud ovšem máte syrové klobásky k dispozici, pak použijte maso z nich. Na skotská vejce jsou sice lepší vejce uvařená na měkko, ale ty natvrdo z pomlázky jsou také fajn.

Dnešní recept s vámi sdílím hlavně kvůli receptu na chléb pita. Tento chléb pochází z Blízkého východu, pravděpodobně z Mezopotámie a říká se mu také někdy Arabský chléb či Syrský chléb. My ho doma máme moc rádi a jíme ho převážně k různým mezze nebo plněné masem a zeleninou.V zemích, kde se tento chléb tradičně jí, si ho ve velkém dopřáváme, ale bohužel u nás jsem ještě nenarazila v obchodě na tak dobrý, jako třeba na Balkáně. Proto si pitu dělám svou domácí. Vyzkoušela jsem mnoho receptů, než jsem našla ten pravý a vypilovala ho k obrazu svému. Těsto zadělávám v domácí pekárně, ale zvládnete to i ručně. Jak už jsem psala, k pitě si dopřejte různé mezze, maso, saláty, nebo jako já v dnešním receptu krůtí kebaby a hummus. 

Kdo by se byl nadál, ale už je to pomalu kvartál od Vánoc a máme za dveřmi Velikonoce! Venku je ale hnusně, sychravo a dokonce přes noc nasněžilo, takže to vypadá, že se nám ta zima jen tak nevzdá. Mě skolila choroba a tak ležím v posteli a dívám se na to bílo za okny a vzpomněla jsem si právě na Vánoce. Proto vám přináším recept, který jsem během vánoc vařila a který je ideální do takovéhoto počasí. Prohřeje tělo,  naladí mysl a klidně se může hodit na sváteční oběd. Nebo že by páteční večeři při svíčkách? Poslouží dobře i jako nabíječ energie po pobytu venku v tomto nečase. A protože z jídla krásně voní vánoční koření, možná že si při něm na vánoční čas zavzpomínáte.

Dnes vám představím jídlo, které má svůj původ na Jávě v Indonésii a které se brzo stalo Indonéským národním jídlem. Oblíbené je ale ve všech koutech jihovýchodní Asie a bez problému ho dostanete v každém stánku rychlého občerstvení. Ale nejen v nich. Existuje spousta restaurací, které se právě svým originálním satay (čti saté) proslavili. Takže až se vypravíte někam do těchto oblastí, určitě se satay nevyhnete. Otázkou ale je, jestli tam máte namířeno (i když prý strašně zlevnili letenky do Asie) a jestli chcete čekat, až tam pojedete. Toto jídlo můžete ochutnat i v některých restauracích v ČR, ale hlavně si ho prostě můžete udělat doma.

Jedná se o kořeněné maso, nakrájené na tenké plátky a podávané ve formě špízu. Svůj prapůvod má toto jídlo někde na středním východě a bylo do Indonésie dovezeno muslimskými obchodníky z Indie, takže se u některých receptů můžete pozorovat indické či blízkovýchodní vlivy kebabu. Řadí se k nejoblíbenějším pokrmům světa, takže ho prostě musíte zkusit.

Jak už to bývá, druhů satay  existuje nekonečně velké množství a dělají se snad ze všech druhů masa. Dokonce třeba z želvího, hadího či krokodýlího. Nebojte se, nebudu vás nutit, aby jste běželi do zverimexu pro nějakou užovku či nebohou želvu. Zůstaneme u toho nejjednoduššího a to kuřecího satay.

Tradičně se připravuje na grilu a tak si tento recept nezapomeňte zaznamenat a na příští grill párty se s ním pěkně vytáhněte. Zvládnete ho ale udělat i v troubě pod grilem, nebo na grilovací pánvi. 

Vepřenky s cibulí jsou zlatá klasika. Hospodský evergreen i dobrota, kterou připravovaly už naše babičky. Základem je kvalitní maso z plecka, ze kterého se udělají placičky. Ty se pak osmaží a jí s čerstvým křupavým chlebem, hořčicí a posypané cibulí. Vepřenky mám moc ráda a chtěla jsem tuto klasiku trochu pozměnit. Připravila jsem k nim tedy bramborovo-hořčičnou kaši, která se s vepřenkami úžasně doplňuje. 

Jak už samotný název dnešního receptu napovídá, jsem původu valašského a to konkrétně z Valašského Meziříčí. Nebudu se tu rozplývat nad krásami a taji tohoto nádherného koutu světa, raději se na Valašsko vypravte a zamilujte se sami :). Ráda bych vám ale ukázala pár receptů, které si z domova nesu a které s láskou a nostalgií často připravuji. Jedním z nich je recept na valašskou kyselicu. Valašsko byl kraj velmi chudý a tomu odpovídá i jeho tradiční kuchyně. Hodně se pěstovalo zelí a to se po sklizni natlačilo do beček a používalo se do nepřeberného množství pokrmů. Ne nadarmo se na Valašsku říká "Brambory a zelé, živobytí celé". Původní recept na kyselicu byl prostý. Vzala se voda z naloženého zelí a do ní se dalo pár uvařených brambor a to bylo celé. Když byla nějaká slavnostní příležitost, pak se do polévky přidávalo mléko, houby, švestky a v bohatých rodinách i kus špeku nebo klobásky. Polévka, kterou my jíme v dnešní době, tedy nemá s tou původní moc společného, ale je uzpůsobena, aby lahodila našim chuťovým pohárkům. U nás doma se vaří pravidelně a patří k mým nejoblíbenějším polévkám.  Je to první polévka a možná i celkově první jídlo, které jsem sama uměla uvařit. Vzpomínám si, jak moje maminka ležela nemocná a já ji zelňačku vařila. Otec ji dělával méně kyselou (zelí před vařením proplachoval) a řidší a já s mamkou ji děláme pěkně kyselou a hustou, že v ní stojí lžíce. Pokud preferujete první možnost, pak zelí před vařením propláchněte a dejte polovinu množství  mouky. Recept uvádím s uzeným vývarem a uzeným, což je taková sváteční verze. Místo něho můžete použít i chudší varianty. My jsme třeba používali vodu, ve které se vařilo větší množství klobásek, nebo používáme čistou vodu a dáme do polévky místo uzeného výraznou klobásku. Jde i vegetariánská varianta bez masového vývaru a bez uzeniny. 

Tuto polévku si musíte udělat alespoň jednou za zimu. Když přijdete vymrzlí z procházky, zalezte pod deku a pěkně si ji vychutnejte. Krásně vás zahřeje a zázvor vás navíc ochrání před chřipkou, rýmou a nachlazením. Tento kořen je stále pro některé lidi exotickou surovinou a bojí se ho používat. Já ho mám moc ráda a kromě polévky z něho dělám sirup, přidávám do mnoha asijských pokrmů a dokonce ho najdete v mnoha staročeských receptech. A věděli jste, že si zázvor můžete vypěstovat doma v květináči? Stačí dát do hlíny kousek oddenku s pupeny (pupeny nahoru) a dát na slunné a teplé místo. Za několik týdnů vám začne růst a vy se můžete těšit na úrodu. Navíc ho pak znovu můžete zasadit a to opakovat dokud vás to bude bavit.

Pojďme ale na slíbenou polévku.

Svátky jsou za námi a před námi je jistě skvělý a chutný nový rok 2016. Všem svým příznivcům i náhodným čtenářům přeji jen to nejlepší, hlavně zdraví, lásku a spoustu kulinářských zážitků.

Tato polévka je inspirovaná klasickou pekingskou sladkokyselou polévkou, kterou si můžete dát v každém asijském bistru. Základem je úžasný silný kuřecí vývar, který dělám s čerstvou chilli papričkou.

Dnes vám pootevřu pokličku rendlíku hned brzy z rána. Prozradím vám jednoduchý recept na velice efektní snídani, kterou si klidně můžete dopřát ve všední den, při použití běžných snídaňových surovin. Můžete ale tuto dobrotu jednoduše povýšit na manu vhodnou na slavnostní labužnický ranní dýchánek, použitím luxusnějších ingrediencí. Variace tohoto pokrmu jsou nekonečné a stačí si jen najít tu svou oblíbenou. Pár z mých oblíbených vám prozradím, nejlépe ale bude, když si najdete tu svou.

V tomto dezertu se snoubí vůně vanilky, jemnost tvarohu a smetany, kyselost borůvek a rybízu, rafinovanost angreštu a teplo slunce ze všech plodů, které právě dozrávají.

Už vás nebaví klasický kuřecí, hovězí a pro vegetariány zeleninový vývar a chtěli by jste vaše polévky posunout kousek dál? A taky oslnit své strávníky, jak jste skvělý kuchař? Přidejte do vývaru pár ingrediencí a budete mít polévku zcela odlišnou, originální a chutnou natolik, že vždycky když budete dělat vývar s nudlemi, tak budete váhat jestli si nemáte raději udělat tuto. 

Uvařte si lehké jídlo, které se náramně hodí do těchto parných dnů. Navíc je zdravé a plné vitamínů a určitě vás nezatíží, takže po tomto chutném obědě můžete hbitě skočit a uhánět třeba k vodě.  

Letos jsem zahradě zasadila 3 druhy mangoldu, tak teď zkouším vymýšlet různé recepty, kde ho používám. Více méně se hodí na to samé jako špenát, s tím rozdílem, že je hodně aromatický, takže třeba do zeleninové polévky ho přidávám trochu méně než bych dala špenátu.
Mangold je výborný při léčbě chudokrevnosti, pročišťuje krev a uplatňuje se při léčbě nádorových onemocnění. Je mírně projímavý a obsahuje velké množství kyseliny šťavelové.

Tohle jídlo nám dělali rodiče, když nebylo moc času na přípravu jídla, prostě když jsme dopoledne nebo odpoledne měli jinou zábavu a nechtěli se zdržovat vařením. Dělávám toto jídlo dodnes a to nejen když mám málo času. Odjakživa říkáme tomuto jídlo placičky a já osobně jsem ho měla a mám moc ráda. Je to velice jednoduchý pokrm, s jednoduchou chutí a v té jednoduchosti je prostě krása. Nevyžaduje žádný kuchařský um, jen je potřeba chvilku času na odpočinutí směsi. Masové placičky jsou šťavnaté, jemné a plné chuti. 

Rumunsko mě vždycky nějak záhadně přitahovalo a lákalo k návštěvě. Hodně se toho u nás napovídalo o nebezpečnosti, zaostalosti a kvalitě silnic a tak nějak jsem pořád návštěvu odkládala. I když ta myšlenka, že bychom strávili dovolenou v Rumunsku u nás padla několikrát, vždycky se plány změnily. Při naši první dovolené s mým mužem jsme dokonce byli na hranicích Srbska a Rumunska v oblasti národního parku Djerdap, ale hranice jsme tenkrát nepřejeli.