Martina Lancingerová z blogu Vařeniště zpět

V překladu z japonštiny soba znamená pohanka. Však tyto nudle pohankovou mouku obsahují, i proto mají svou specifickou barvu. Ta je ale někdy nudlím přidávána pomocí čaje. V Japonsku prý narazíte na tyto nudle na každém rohu. Těžko říct, já jsem v Japonsku nikdy nebyla, ale i tak jsem si je zamilovala a vůbec by mi nevadilo, kdyby byly na každém rohu k sehnání i u nás. Podávají se jak za studena, tak za tepla, jako příloha, v salátu nebo v polévce. Dokonce jsem se někde dočetla, že soba nudle jsou v Japonsku podávány jako tradiční jídlo na Nový rok. Zkrátka soba kam se podíváš.

Skvělé na soba nudlích je, že jsou hrozně rychle hotové. Než si na pánvičce připravíte nějakou dobrotu, se kterou je promícháte, můžete cedit a proplachovat studenou vodou. Tak se vám totiž nestane, že se slepí.

Ráda nechávám vyniknout jejich přirozenou chuť. Osvědčila se mi například kombinace s omáčkou amino. Někde najdete, že je to "náhražka sojové omáčky", ale já mám teda chuť sojovky zafixovanou trochu jinak a naopak bych řekla, že její náhražkou může být v krajním případě sojová omáčka. A v tomto případě bych volila značku Kikkoman, ale já osobně nedám na amino omáčku dopustit a věřím, že pokud se rozhodnete do ní investovat, oplatí se vám. Má jemnou nasládlou chuť. Vyrábí se z mízy květů kokosovníku, která prochází minimálně deset měsíců přirozenou fermentací. Jde o proces, který probíhá za studena, proto ji seženete v kvalitě bio a raw.

Když se řekne snídaně, co si vybavíte? Vajíčka, vafle…? A co dát tohle dohromady? Ne vafle na sladko, ale dobré slané vafle s celozrnnou moukou a slunečnicovými semínky, které obložíte avokádovou pomazánkou a roztékajícím se zastřeným vejcem. Za takovou snídani vám každý padne k nohám.

Ptáte se sami sebe, kde byste vzali tolik energie po ránu, abyste zvládli udělat vafle, vejce a avokádovou pomazánku? Věřte mi, nedá vám to moc zabrat, ale pokud to pro vás stejně není přesvědčivé, není problém udělat si vafle den předem a pak je prohřát na pánvičce nebo ve vaflovači.

Když jsme u toho vaflovače, už na střední škole jsem mívala nutkání nějaký si pořídit. Říkala jsem si: „využiju ho?„. A ano, vyyužiju ho. Když přijdete na chuť vaflím a zjistíte, kolik parádních obměn můžete připravit, nenecháte vaflovač dlouho chladným. A ani do něj nemusíte tolik investovat. Seženete ho už od pár stovek.

Až budete vafle připravovat, myslete na to, že trochu nabydou a začnou tlačit na víko vaflovače. Takže se nesnažte plnit vaflovač až po okraj, ale spíš těsto rozetřete po pečicí ploše v ne příliš vysoké vrstvě. Výjimkou by bylo těsto, které by nebylo kypřené nebo kynuté. Ale i to potřebuje trochu „vůle“.

Jestli máte tak jako já po ránu chuť spíše na něco sladkého, resp. na cokoliv, jen ne slaného (v mém případě je to nejlépe neslazená ovesná nebo pohanková kaše), ale rádi byste si vafle dali taky a chcete ušetřit čas, můžete část těsta odebrat, ještě než ho osolíte, trošku si ho podle chuti dosladit třeba rýžovým sirupem, dochutit skořicí a máte v tu ránu variantu, kterou si na talíři vyšperkujete třeba  oříškovým máslem, rozmačkaným banánem nebo jiným ovocem, jogurtem, marmeládou, atd.

Znáte takové ty staré dobré hrníčkové kuchařky? Moje mamka po nich často sáhla, když šla péct nějaký dobrý koláč nebo bábovku. Tu mimochodem z hrníčkové kuchařky dělám i já, proto se mi tenhle recept nevykouří z hlavy, ani když mě o půlnoci vzbudíte – 3 vejce, 1 hrnek cukru, 2 hrnky polohrubé mouky, 1 hrnek mléka, 1/2 hrnku oleje, 1 kypřící prášek…kakao… Ty recepty se totiž skvěle pamatují, proto je má dost lidí v oblibě a hlavně se nezdržujete vážením.

I tento recept jsem vymyslela tak, abyste si mohli od vážení odpočinout. Někdy jsou ty nejlepší věci úplně snadné. Někdy dokonce překvapím sama sebe. V tomhle případě rozhodně. Koláč sice není zdravý, jako je řada moučníků, které si doma peču, ale za to je velice vláčný a šťavnatý. Pokud hřešíte, mělo by to alespoň stát za to!

Už samotný piškot má jemnou texturu. Ve spojení s krémem se koláč rozplývá na jazyku. Nenašla jsem nic, co bych v receptu ubrala, nebo přidala. Hotový zázrak. Doufám, že si na koláči pochutnáte stejně tak i vy.

Přes týden moc masa nesním, spíše si ho dopřávám o víkendu, a to ze dvou důvodů. Prvním je, že maso není nezbytně nutné jíst tak často, jak si někteří myslí. V dnešní době, kdy si na sociálních sítích projedete profily opravdu širokého spektra uživatelů, zjistíte, že to jde dokonce zcela dobře i bez masa a že tito lidé dokážou na svém zdraví dokonale pracovat v souladu s přírodou. Ano, maso zatěžuje organismus, zejména trávicí ústrojí, ale naopak je také třeba tělu dodávat zdroje výživy, které nenajdete jinde, než v živočišných produktech včetně masa.

Druhý důvod je trochu praktičtější a týká se nakupování. Zatímco čerstvá zelenina při dobrém uskladnění vystačí od víkendového nákupu až do konce dalšího týdne, maso takovou výdrž nemá. Jistě, dá se dnes nakoupit na každém rohu, ale než bych pro něj do toho obchodu došla, zvážím nutnost jeho nákupu z důvodu č. 1.

Musím přiznat, že mě fascinuje, jak lidské tělo funguje a běží si svým tempem a řídí se svými potřebami. Všechno začíná v hlavě, když ty potřeby slyšet nechceme, ono se nám "odvděčí" a ozve se hlasitěji. Přemíra konzumace masa, jak jsem během delší doby zjistila u sebe, mi nedělá úplně dobře. Bílkoviny jsou ve stravě důležité, ale jejich zdrojem není jen maso. Takže se přes týden zaměřuji na rostlinnou stravu, kterou doplňuji tu a tam vejci a sýrem.

Když nadejde víkend, chci si "masové hody" užít, dobře se najíst a neupouštět od zdravého jídelníčku. Proto si dávám převážně libové drůbeží maso. Mám ráda jeho jemnou chuť a navíc je dobře stravitelné. Tenhle recept je vyloženě víkendový, protože mám víc času pro přípravu něčeho složitějšího, co zabere více času v porovnání s dobou, kterou věnuji každý večer přípravě oběda do práce.

Jak jsem v létě psala v textu k receptu na dhál, indická kuchyně je láska. A také jsem psala, že není jednoduché podchytit její podstatu, chutě, vůně..., ale někdy se to zkrátka povede, jako se to povedlo při přípravě tohoto receptu. Nechválím se často, ale tentokrát jsem se teda pochválit musela. 

Zatím nikdy se mi takové dobré kari nepovedlo. A povede se i vám, protože to není nic složitého. Podívejte se sami, že jediná námaha v tomto případě je nakrájet maso, cibuli a míchat. Prostě hračka. Tím určitě nechci naznačit, že indická kuchyně je snadná a už vůbec ne jednoduchá. Umět tak uvařit spoustu těch barevných a voňavých dobrot! Ale aspoň má člověk zážitek, když si na indické speciality vyrazí do autentické restaurace. Než na to dojde, zkuste si připravit tohle dobré indické kari s kuřecím masem, které vás rozhodně uspokojí.

Někdy je těžké najít inspiraci pro nový recept... přemýšlíte a přemýšlíte... vymýšlíte něco top a pak nakonec zjistíte, že ty nejlepší věci jsou mnohdy úplně jednoduché. Například slaná palačinka - je jednoduchá. Je na každém, jestli si vystačí s minimem, anebo jednoduchost dotáhne dále, že najednou přestává působit jednoduše a už vůbec ne lacině.

Vždycky jsem měla ráda tortilly a různé smotané věci... i sendviče - právě tyhle snadné věci, se kterými si ale můžete vyhrát mnoha způsoby. Připravíte jak svěží zdravou variantu, tak nějakou prasárničku, o kterou se s chutí hned někdo v okolí postará. Za každou cenu to může být přitažlivé jídlo, které vás má možnost překvapit a potěšit. Tím spíš, když chytáte třeba nějaký brunch, piknik nebo výlet. Napadá mě, že je to vlastně takové SMART jídlo. Všechno cool je dnes SMART, a pokud je jídlo, které s hrdostí naservírujete k obědu i večeři, zavřete do krabičky a ohromíte jím na cestě nebo na dece v parku, připravíte ho zdravě i nezdravě, snadno i přepychově, pak si toto označení zaslouží.

Rozhodla jsem se spojit pár mých nejoblíbenějších surovin. Dobře, surovin, které jsou v mém žebříčku top surovin. Představte si, když jsem si je dopřála všechny pohromadě! Úplně jsem šílela blahem, když jsem se zakousla do sladké pečené brambory, která spolu s oříškovou chutí quinoy sklouzla do krku na svěží vlně špenátu. Quinoa nakopla jemnou chuť piniových oříšků, které zápasily s limetkou o prim v žebříčku chutí spolu se špenátem. Ten salátu dodal svěžest a bazalka nakonec způsobila ještě větší průlom mezi nebem a mou miskou s mým (aktuálně) nejoblíbenějším salátem.

Venku přituhuje, a proto je třeba se zahřát nejen teplým oblečením, ale i zevnitř. Tato polévka vám k tomu jistě pomůže. Je sice hustá a vydatná, ale zároveň je také zdravá a dokonce bez lepku. 

Nenechte se zastrašit velkým množstvím koření, které se do polévky přidává. Dohromady vykouzlí příjemnou vůni a chuť, která provoní vaši kuchyni.

Existují dezerty, které i po spoustě let zůstanou trendy a v kurzu. Upřímně, jaká je šance, že se vám omrzí tahle strouhaná paráda na plech s tvarohem, kterou si navíc můžete vylepšit podle sebe?

Tvarohové dezerty jsou mé oblíbené. Ať už to jsou rolády s tvarohovým krémem, míša řezy, tvarohová bábovka nebo listový šátek s tvarohem, vždycky u mě vyhraje svěží, lahodná chuť tvarohu. Mám za to, že nejsem jediná. Když jsem mamce pomáhala prodávat v pekařství, nemohla jsem si nevšimnout, že tvaroh táhne nejvíc kdykoliv během roku. Tvaroh je navíc super proto, že ho můžete kdykoli během roku spojit se sezónními surovinami a vytvoříte něco originálního, dobrého a klidně i dietního. To se tohoto receptu netýká, ale platí, že si můžete recept na strouhanou buchtu upravit na spoustu způsobů.

Já jsem v receptu použila kompotované meruňky, ale upřímně jsem váhala mezi třešněmi a nebo kombinací skořice + švestky. Kompotované ovoce nechte vždy okapat, aby do koláče nepouštělo příliš mnoho šťávy. Další kombinace, které mě napadají, jsou například: perníkové koření (nebo kypřicí prášek do perníku) do těsta + hrušky, tvaroh s kousky čokolády a brusinkami, karamelový pudink namísto vanilkového nebo instantní káva do tvarohu, kokos + mango, vanilková pasta + maliny…

Jen něco málo k množství, na které je tento recept napsán: Těstem pokryjete tak akorát plech o velikosti cca 30x 35 cm. Tvarohu jsem na tuto plochu mohla klidně přidat, jak mi během přípravy došlo, takže klidně se nebojte rozšlehat 4 vaničky tvarohu, přidejte navíc jedno vejce, 1 líici cukru a tak 3 g pudinku navíc. Příště to tak udělám, protože miluji, když je tam toho tvarohu co nejvíce.

Zbylo pár jídel, které mám z dětství ráda - uzené maso s bramborovým knedlíkem a špenátem, lečo, španělské ptáčky a pečené kuře. To jsou jídla, která jsem od maminky milovala a která si dám občas i teď. I když... bramborové knedle i ptáčky španěláčky si dám tak jednou do roka, zatímco kuřátko si dám ráda kdykoliv. 

Pokud by vás zajímalo, co ta ostatní jídla - guláš, svíčková, karbanátky, kynuté knedlíky... Řekněme, že díky "lehkosti" české kuchyně nespadají tak úplně do mého jídelníčku a dokážu se bez nich obejít. Uvařím je pro rodinu, ale ochutnám jen tolik, kolik je potřeba, abych zjistila, že se jídlo povedlo. Moje mamka umí vařit skvěle, to se jí nedá odepřít, ale už v mých 16/17 letech si začala zvykat na to, že si vařím sama. Nebrala to osobně, jen přijmula fakt, že se chci stravovat jinak. A tak se hrdě přiznávám, že řízek nebo smažák jsem jedla naposledy tak v 15 letech - tedy před 10 lety Za tu dobu jsem dohromady ochutnala asi 10 hranolek a brambůrek, abych se přesvědčila, že mi to fakt nechutná. Asi není třeba, abych se rozepisovala o tom, jak jsem dlouhé roky měnila své stravovací návyky, abych našla nějaký vhodný středobod. Jen hrnu, že to byl opravdu běh na dlouhou a krkolomnou trať, abych se dokázala vymanit ze závislosti na smaženém, sušenkách a kakau, ale zároveň abych se nebála ochutnat kousek dortíku, zakrojit do pořádného steaku nebo si po roce vychutnat maminčiny skvělé španělské ptáčky. 

A teď zpátky ke kuřeti. To jsem totiž neoželela nikdy a ani nebylo potřeba. Kuřecí maso je dietní a má skvělou chuť. Připravíte ho asi na milion způsobů, z nichž půlmilion patří mezi ty zdravé recepty. Pečené kuřátko s nádivkou mi navždy utkví v paměti jako jedna z nejvýraznějších chuťových vzpomínek z dětství. Proto se kuřátko ohřívá často i v mé troubě. Sice bez nádivky, ale za to s jinými vychytávkami.

Pečené nebo grilované žampiony jsou super samy o sobě, natož s jemným kuřecím masem. Celkově jsem tento recept ladila do jemnějšího spojení. Nic pikantního, jen čistá chuť několika málo ingrediencí ve spojení s lahodným masem od českého farmáře.

Jsou jídla, na která si rádi dojdeme do vietnamské, čínské nebo thajské restaurace protože máme dojem, že je sami nezvládneme. Ano, nezvládneme. Jejich specifickou chuť doladí nejlépe zkušení kuchaři. Ale jsou jídla, která si nutně nemusíme odepírat ani doma. Navíc ušetříme i své zdraví, protože máme pod kontrolou množství surovin, které do jídla vrazíme - resp. množství tuku, soli i cukru. Myslím, že takové lepkavé kuře (v tomto případě krůta) je jedním z těch jídel, která si hravě připravíme doma, zdravěji a přitom si na něm pochutnáme.

Když píši tenhle recept, vzpomínám si na svou první reportáž pro Restu, která se odehrávala právě z prvního food festivalu Ochutnej Vietnam, kde jsem testovala podobné dobroty. Všude to tak vonělo! A všude měli jen skromné zařízení, které jim k těm delikatesám hravě posloužilo. O čem to svědčí? Že to opravdu zvládnete hravě doma. A co ingredience? Tak s těmi to taky nebude tak horké. Koukejte sami, stačí tak málo a výsledek bude super!

Voňavé prsteny z nadýchaného těsta s lehce nakyslými brusinkami, ovoněné skořicí a muškátovým oříškem… k tomu krémová pomazánka a křupavé oříšky. Je lepší způsob, jak si zpříjemnit ráno?

Taková snídaně by potěšila snad každého (krom těch, co dělají nějaké výjimky ve stravování). Stačí, když k bagelům přivoníte a v tu chvíli nabudíte své smysly. Těsto je připravené čistě ze špaldové mouky. Špaldu naši předci pěstovali před 8 – 9 tisíci lety. V té samé podobě zůstala dodnes – nešlechtěná, nemodifikovaná. Proto se pokládá za zdravější alternativu obiloviny. Namíchala jsem bílou s celozrnnou, tím jsem ji obohatila o cennou vlákninu a plnější chuť. V těstě najdete jen malinko cukru. Další důvod, proč si tuhle zdravou snídani připravit.

Když jsem pracovala se zdravými surovinami v těstě, neubrala jsem na nich ani v pomazánce. Lučina je bez konzervantů a podle mě má dobře vyvážený poměr živin. A ta chuť je prostě originální, takže to byla jasná volba. Lehce jsem ji osladila javorovým sirupem (můžete použít jiný sirup nebo med) a dala jí šmrnc díky vlašským ořechům. Jsou momentálně sezónní surovinou a navíc se k téhle kombinaci s brusinkami skvěle hodí.

Když se řekne "trhané maso", vzpomenu si na svůj první chuťový zážitek, který mi způsobila tahle delikatesa. Bylo to před budovou Chefparade v Holešovicích během 1. foodies konference, kde zaparkoval foodtruck a já měla na tu skvěle vypadající dobrotu obrovskou chuť. Zapomněla jsem na svoje zásady zdravého stravování, odhodila jsem zábrany a vepřové maso v bbq omáčce jsem v té jemné žemli snědla s takovým uspokojením, že jsem nelitovala jediné olíznuté kapky omáčky na prstu. Už je to dlouho, ale na tu chuť si pamatuju dodnes.

Trhané maso má velkou výhodu - skvěle nasákne chuť omáček do své jemné textury a provede vám na jazyku něco neuvěřitelného. A nezáleží, jestli to bude trhané maso vepřové, hovězí, jehněčí nebo drůbeží. Tento recept je takový lehčí, zdravější, proto jsem sáhla po krůtím mase. To skvěle poskytuje notnou dávku bílkovin.

Krůtí maso, resp. prsa, neobsahuje množství živočišného tuku, což je v tomto receptu benefit. Dávku tuků jsem dodala v podobě avokáda, což je doslova superovoce, které využijete na 1000 a jeden způsob. Tahle skvělá salsa dodá jídlu nejen šmrnc, ale skvělé výživové hodnoty.

Sacharidy v tomto případě najdete oproti verzi v bulce v mnohem menší míře, a to v tortille, kterou můžete použít i celozrnnou, a také v cizrně. Luštěniny jsou proslulé svým vysokým obsahem vlákniny i aminokyselin. Přesto nelze zapomínat, že jejich velkou část tvoří i sacharidy, takže nám pěkně poměr všech živin vyváží.

Podtrženo sečteno: takhle může vypadat nutričně vyvážený, zdravý a dobrý oběd anebo večeře pro ty, kteří se nebojí dát si večer trochu sacharidů.

Že má být v lososovém tataráku kopr? Ano, jistě. A vy také pořád jíte dokola to samé? Zkuste to s pažitkou, sami poznáte, jak nepatrný rozdíl dodá téhle delikatese úplně jiný šmrnc. 

Originální lososový tatarák má v sobě kromě kopru šalotku. V receptu je nahrazená jarní cibulkou. Šalotka má možná trochu nasládlejší ocásek, ale v palčivosti na tom jsou tyhle dvě cibulky hodně podobně. Co se týče limetky, mohlo b vás zajímat, proč ne citron, ale zrovna limetka. Citron by lososa "spálil", limetka je  méně agresivní, a proto si tatarák zachová hezčí barvu. I její chuť je samozřejmě benefit. Jako první do tataráku přimíchejte olej, ten kousky lososa ještě trochu ochrání před vyblednutím.

Pamatuji si dobu, kdy lilek přicházel do našich kuchyní jako cosi neznámého. Nevěděli jsme o něm moc, jen to, to, že je fialový, že nám může vadit nahořklá chuť a že se musí před tepelnou úpravou nasolit. Teď už víme, že lilek není jen fialový, že hořkost není zásadou a že nasolení je potřeba jen v případě, kdy přemíra tekutiny bude na škodu - třeba při grilování nebo zapékání. Lilek je mimochodem super zelenina, kterou využijete asi na 1000 a 1 způsob. Ať už je to zmiňované grilování, zapékání, do dipu, zahuštění zeleninových pokrmů do těstovin, pomazánek... co dál? Je toho spousta. Budu ráda, když mi nějaké vaše oblíbené lilkové recepty pošlete a teď pojďme na recept. 

A poslední point: to by bylo, abych nezmínila, že se tenhle předkrm hodí k bílému vínku.

Surovinou, která se mi vybaví, když se řekne "letní jídlo", budou určitě krevety. Hodí se na gril, na těstoviny, na rizotto, na salát anebo třeba na křupavé toustíky.

Připomínají nám dovolenou u moře. Jsou křehké, voňavé a mají delikátní chuť. Kdo má rád v jídle jemné tóny, ochutí si je třeba limetkou a mátou a nebo kokosovým mlékem. Kdo to má rád ostřejší, zvolí kombinaci s česnekem nebo chilli. Krevetě zkrátka sluší všechno.

Já jsem si je tentokrát dala v lehce osvěžujícím provedení, a to s avokádovou pomazánkou a lehce štiplavým, nasládlým růžovým pepřem. Prostě takové jednoduché svěží jídlo, které se bude hodit ke sklence suchého bílého nebo růžového vína. A pokud máte rádi pikniky, je tohle jasná volba, kterou si zpestříte vaše letní menu.

Výjimečně oželme fakt, že bílá mouka není zrovna zdravá potravina. Knedlíčky by totiž bez nadýchaného bílého pečiva nebyly zkrátka lehké jako pírko a nerozplývaly by se na jazyku. K tomu jim dopomáhá ricotta. Syrovátkový sýr má sice texturu podobnou tvarohu, ale tvaroh je kyselejší a k tomuto receptu se mi příliš nehodil.

Kvalitní pečivo zde hraje velkou roli. Když připravuji tvarohové knedlíčky s ovocem, používám většinou nějaký dobrý toustový chléb anebo o bagetu ze skvělého říčanského pekařství, kde mamka prodává. Pečivo má být nadýchané vláčné a jemné. Snažte se vyhnout rohlíkům - gumákům z nejmenovaných supermarketů.

Do těsta patří dále žloutek. Abyste jej neuvařili, přidávejte zásadně zchladlé máslo.

Následuje pažitka. Proč jsem vybrala ze všech bylinek zrovna ji? S ricottou jim to sluší. Můžete sice použít například bazalku, oregano nebo tymián, ale výsledek bude jiný - knedlíčky budou chuťově výrazné a začnou trochu zápasit se špenátovým salátem, v němž je trochu česneku a lehce bazalky. Bazalku do špenátu přidávat nemusíte, ale zase jde o širší chuťový rozměr, který mě osobně takhle chutná.

Když budete knedlíčky vařit, připravte si vedle ještě misku se studenou vodou. Sem vložíte knedlíčky ihned po uvaření, aby se zatáhly. Jen krátce smočíte a vytáhnete ven, kde necháte knedlíčky okapat.

Denně do práce nosím krabičky s obědem. Vždycky v ní najdete nějakou zdravou sacharidovou složku, zeleninu a snažím se dbát i na zastoupení bílkovin - ty se ale dají čerpat i z rostlinné stravy. Nedávno moji kolegové nad mojí stravou zpozorněli a položili mi otázku: "Marti, nejsi ty vegetarián?".

Nejsem vegetarián, ale je opravdu potřeba cpát se masem denně/b den/ob druhý den? Zjistila jsem, že to velice dobře zvládám bez masa. Je mi bez něj lehčeji. Ale třeba jednou za týden si ho dám, abych nepostrádala složky výživy, které nám dá nejlépe maso. Občas si říkám, že by to i na blog chtělo nový masitý recept...ale nakonec mě stejně fantazie svede k vegetariánským a veganských experimentům. Takže se omlouváme, pokud po nějakém lačníte. Pokusím se brzy nějaké masové recepty vymyslet.

Když už se pustím do masa, dávám si ráda hovězí. Mám například ráda kuličky z hovězího masa v rajčatové omáčce. A právě v souvislosti se mi v hlavě rozbujela myšlenka na veganskou verzi. Masu se samozřejmě nic nevyrovná, ale i moje mamka - největší masožrout - uznala, že tohle chutná skvěle.

Perfektně se mi na přípravu receptu hodila má nová zapékací mísa Emile Henry. Dostala jsem ji k nové spolupráci s e-shopem Denis Henry, na němž najdete (kromě jiného) řadu dalšího krásného nádobí této značky. Když připravujete jídlo ve stylu, kdy mísu položíte na stůl a každý si z ní bere, co hrdlo ráčí, vždy se hodí mít takový pěkný kousek inventáře po ruce. Protože nejen chuť a vůně, ale i samotný vzhled a servis dělá jídlo lákavější.

Proč jím Lučinu prakticky denně? Je o jeden z mých nejoblíbenějších sýrů a důvodů, proč je pro mě tím nejčastěji konzumovaným je celkem dost. Tak především bych nejedla něco, co mi nechutná. Za druhé, nejedla bych něco, co v sobě má Éčka až na půdu. Lučina nemá ani jedno. Za třetí má skvělé výživové hodnoty. Za čtvrté je její použití variabilní - můžu si ji dát na pečivo jen tak i v pomazánce, vmíchat do těstovin, zapéct do quiche, přidat do sladkého dezertu... a tak bych mohla pokračovat. Za páté je ta variabilita o to větší, že ji lze zařadit do každého chodu během dne. Což tedy nedělám, ale šlo by. A za šesté ji upřednostňuji před ostatními sýry proto, že není tak tučná a přesto má plnou chuť.

V tomto receptu kombinuji Lučinu primárně s další mou milovanou surovinou - červenou řepou. Nejraději si dávám v pěkné vrstvě Lučinu na celozrnné pečivo. Na ni rozprostřu plátky předvařené červené řepy a navrch třeba lehce opepřím. Ale to by byl houby recept, proto jsem se snažila vymyslet něco zajímavějšího, než je houska se sýrem.

A tak vznikl tento recept, který si můžete dát ke svačině, večeři... vlastně i ke snídani. Prostě kdykoliv budete mít chuť. Pro doplnění jsem zvolila konopná semínka a olivový olej s citronem. Zkuste si tento olej koupit a pochopíte, v čem jeho kouzlo tkví. A semínka si můžete zvolit podle své chuti, mně se osobně hodila ta konopná k chuti řepy a pažitky nejvíce, ale takové pekanové ořechy? Proč ne?

U nás doma je milovníkem rizota moje mamka. Nejčastěji jí připravuji houbové nebo kávové. Kávové zní možná trochu hrozně, nicméně to zkuste sami a uvidíte. V základu místo vína použijte 60 ml silného espressa. Je to vážně super!

V tomto receptu jsem bílé víno vyměnila za červené a zbytek jsem doladila tak, aby působilo uhlazeným, ale ne nudným dojmem. Když zbylé víno začnete koštovat ještě během vaření jídla, nudit se určitě nebudete. Ale o to přeci jde, ne? U jídla bychom se měli bavit. A to jak při jeho přípravě, tak při konzumaci.

Polévka je grunt. V zimě vás obzvlášť posílí a zahřeje. Takový vývar je dobrý i v případě, že máte silné prožitky z včerejší párty, která se vám vymkla z rukou. Jen najít dobráka, který nám vývar udělá. Není nad to se takovým večírkovým malérům vyhnout.

Pokud je ale řeč o polévkách, jde o skvělé jídlo, kterého si čínská medicína v praxi velmi cení pro své "zahřívací" schopnosti. Ano, existují studené polévky, kterými se rádi v létě zchladíme. Však se také připravují z okurek a další zeleniny, které čínská medicína řadí do těch chladících. Pokud se divíte, že asiaté ráno začínají polévkou, už asi chápete proč. Polévka metabolismus rozehřeje a nabudí tělo pro jeho správnou funkci. U nás toto ve zvyku není. Ačkoli i v našem jídelníčku má své opodstatněné místo. Před hlavním jídlem nabudí naše trávení, a když na nás leze bacil, uvaříme si česnečku.

Když se k nám občas nachomýtne nějaká návštěva, snažím se vymyslet různé druhy chuťovek tak, aby byl každý spokojený. Ne každému chutná všechno ale mám takový pocit, že dobroty z listového těsta prostě miluje každý. Ať jsou to slaní šneci, tyčinky, pašičky, nebo plněné šátečky, zkrátka listové těsto je natolik univerzální, že z něj vykouzlíte spoustu dobrých receptů a návštěvu jimi vždy potěšíte. 

Recept na parmazánové rohlíčky je jedním z těch receptů. Naplnila jsem je krom parmazánu ještě bylinkami a sušenými rajčaty, ale zkoušela jsem poté ještě várku s olivami a šunkou a to byla také dobrota.

Listové těsto používám cereální. Má podle mě takovou "plnější" chuť a já, která má ráda zrníčka, vidím benefit ještě v tomto ohledu. Trochu vlákniny navíc snad ještě nikomu neuškodilo. 

Není pravidlo, že listové těsto je nutné před pečením potírat rozšlehaným vejcem. Já ho potírám vodou, aby bylo vláčnější, a u rohlíčků jsem ho nechala jen tak. A vidíte, také to jde. Nebojte se toho. Je to jen listové těsto. Vám může třeba vyhovovat potřené vejcem - tedy potřete ho. Důležité u jeho pečení je, abyste neotevírali troubu dříve, než bude těsto upečené. Horkem v troubě  totiž jednotlivé vrstvičky oddělují a potřebují se teplem "zafixovat". Proto, aby těsto lístkovalo, je potřeba péct listové těsto na vysoké teploty (220°C).

I přesto, že nejsem velký jedlík masa, si jednou za čas ráda dám kousek hovězího. Tělo si o to zkrátka řekne. A pokud není zrovna možnost dopřát si vynikající steak, připravím si nějakou zdravou dobrotu, kde sice chuť hovězího dominuje, ale je doprovázené zdravou složkou.

Bez zeleniny by to u mě zkrátka nešlo a přiznám se, že jsem dost nesvá, když mám jíst jakékoliv jídlo, v němž chybí ovoce nebo zelenina. Je to pro mě stejně samozřejmé, jako k dortu patří krém a do rybníka patří ryby. I když mamka uvaří ty nejlepší španělské ptáčky nebo si zrovna pochutnáváme na plněných bramborových knedlících, něco mi tam nehraje. Nejraději mám vyážené jídlo, v němž mám všechno, co mám ráda a bez výčitek si na něm pochutnám.

Bylo to poprvé v Chorvatsku, před pár lety, když jsem zpoza zvláštně tvarovaného listí keře zahlédla fíky volně růst. Je to více, než pár let. Dokonce mám takový pocit, že v tu dobu se u nás fíky běžně konzumovaly jen sušené a ty čerstvé se na pulty tuzemských obchodů dostaly až „nedávno“. Tenkrát, když jsem je spatřila poprvé, nenapadlo by mě je jíst tahle čerstvé – neusušené, jak to u nás bylo zvykem. Ale ani bych si na nich nepochutnala. Byly zelené jak brčál a po utržení z nich teklo bílé mléko – jako pochoutka to rozhodně nevypadalo.

S námahou bych sahala do paměti, kdybych si měla vzpomenout, kdy přesně jsem čerstvý fík ochutnala poprvé. Na co si ale vzpomínám je, že když se před „pár“ lety vrátila sestra ze Španělska, byla pro nás fantastická představa, že tamější lidé si čerstvé fíky dávají na chleba se sýrem. Naštěstí si toto skvělé ovoce můžeme vychutnat i u nás v čerstvé podobě a stejně tak, jako obyvatelé jižní Evropy jsme zjistili, že se sýrem je to ta pravá delikatesa.

Pro naše víkendové gurmánské odpoledne v teple rodinného krbu jsem osvědčenou sýrovo-fíkovou kombinaci proměnila ještě v něco okázalejšího. Miluji svěží slané koláče. Miluji fíky. Miluji sýr. Miluji víno a chvíle, které víno dokáže naladit na tu správnou atmosféru. Miluji, když můžu kousek blaha dopřát každému, kdo se mnou rád tráví příjemné chvíle a miluji ten pocit, kdy slyším tiché ševelení v koutku kuchyně, kde vděčný strávník hledá poslední drobky chutného potěšení, které pro něj s radostí připravuji.

Co dokáže způsobit jeden koláč, že? A přitom je to jen pár ingrediencí, několik minut v kuchyni – jako odměna pak přijde několik hodin krásně stráveného času za doprovodu dobrého jídla, znamenitého vína, jiskrných svíček, zářících očí a oslnivých úsměvů vašich blízkých, kteří ocení to, že jste si pro ně přichystali tak příjemný gurmánský zážitek.

Snídaně je pro mě nejoblíbenější rituál dne. Jen ráno přesně vím, co mě čeká, a u snídaně přemýšlím, co mi ten den přichystá. V hlavě je relativně čisto, všude kolem klid. Vím jistě, že až ráno vstanu, že až navštívím koupelnu a obléknu se, přijde přesně tenhle scénář: zapnu rychlovarnou konvici, než se voda uvaří, přinesu si ze spíže čaj, konzervu pro kočky, vločky a oříšky. Vypne se konev, zaliji čaj a vločky. Než se čaj vylouhuje a vločky nasáknou, nakrmím mňoukající chlupáče a cestou z chodby si vezmu ovoce ze sklepa, kde je chladněji. Už se těším na teplý čaj. Vyndám tedy sáček, dojdu si do lednice pro jogurt a namixuju si svojí milovanou ovesnou kaši…usednu ke stolu a…

Není ale nad to, když ranní stereotyp naruší někdo další. Někdo, kdo mi může dělat společnost. To pak vezmu do ruky vařečku a začnu vytvářet laskominy, pro které si každý čas udělá rád, jen aby se mnou usedl ke stolu a vychutnal si probouzející se den u dobrého jídla. Ne každý u nás miluje kaše a ne každý má po ránu takový odpor ke slanému jídlu jako já. Na to už musím být „v plném provozu“. Zkoušela jsem si dát slanou snídani asi jen párkrát, ale nakonec jsem si stejně alespoň trochu ovoce s jogurtem dát musela. Asi to je pro mě něco jako droga. Sladkou snídaní nemyslím koblihy, crossianty nebo čokoládové wafle. Jsou potraviny, které jsou nasládlé samy od sebe a nepotřebují přidávat spousty cukru. Ale teď k těm slaným snídaním. Jistě, můžeme si namazat rohlík máslem, přidat šunku a sýr, přikousnout k tomu kousek zeleniny, nebo si ohřát párky.

Na druhou stranu, pokud ale chceme někoho navnadit na příjemně strávené ráno, není na škodu být více kreativní a pustit se do originální snídaně. Zelené wafle? Proč ne?! A nezapomeňte na to, že snídaně má být výživná. Bílkoviny doplňte sázeným vejcem a přidat můžete i dobrou šunku od kosti. Bylinkový dip bude třešničkou na dortu.

Když hledáte recept na letní jídlo a salátů už jste se přejedli, mohla by být tato inspirace to pravé. Opečené plátky jemného lilku jsem spojila s delikátní chutí ricotty a šťavnatého špenátu.

Bohužel jsem jedna z těch, která si neumí představit den bez sladkého. Snažím se obvykle sáhnout po zdravé alternativě, a co se týče jídla obědu, dá se tato neřest obejít sladkými batáty, které jsou ale velice zdravé. Obsahují spoustu prospěšných látek. Naše tělo zásobují především vitaminem C a B6, který mírní nespavost a prospívá nervové soustavě obecně. Vedle toho příznivě ovlivňuje i další procesy v našem těle. Výčet skvělých vlastností si můžete prohlédnout například ZDE.

Na kuřecí maso se hází mnohdy hodně fám a nepěkných řečí. Pokud patříte mezi „kuřecí nedůvěřivce“, sáhněte po francouzských kukuřičných kuřatech. Nejen, že už na první pohled vidíte drobné rozdíly, po jejich ochutnání pochopíte, co na takovém supreme z kukuřičného kuřete všichni mají. I já jsem podlehla šťavnatosti a křehkosti tohoto masa.

Kam se pro něj vydat? Vlastně se nemusíte vydávat nikam. Já jsem si ho objednala na Rohlíku, kde jsem o kvalitě opravdu přesvědčená. Pokud ale nemáte možnost, nechat si dovézt nákup domů, tak zkuste dobrého řezníka. Možná bych se zkusila podívat i do Globusu nebo „lepších“ obchodů.

Pokud holt neseženete kukuřičné, poohlédněte se po jiném kvalitním kuřecím, které bude stát ve výsledku také jistě za to.

A pak další věc – hrášek. Nepředpokládám, že Vám stačil na zahrádce vyrůst pěkný hrášek, který byste navíc nestačili sníst dříve, než se pustíte do vaření. Takže i v tomto ohledu mám pro vás řešení. Nedám osobně dopustit na hrášek z Icelandu. Je krásně zelenkavý a má úžasnou nasládlou chuť. Mám ho ráda nejen jako přílohu, ale také na polévku, pomazánku nebo do dalších jídel.

Jaro přímo volá po zelených šťavnatých pokrmech, které překypují svěžestí. Špenát je typická sezónní surovina, kterou si můžete vypěstovat i doma. Nepotřebujete k tomu záhon, stačí i obyčejný truhlík, který po sklizení špenátu opět osadíte a znovu sklízíte.

Přestože vám po špenátu nenarostou svaly jako Pepkovi Námořníkovi, můžete si ho cenit díky spoustě vitaminů a minerálů, které obsahuje. Jedním z cenných vitaminů je vitamin A. Betakaroten je nejen skvělý antioxidant, skvěle působí na kvalitu pokožky. Retinol příznivě působí na zrak a chrání sliznice. Z vitaminů B je třeba zmínit především kyselinu listovou, která je důležitá nejen v těhotenství. Působí na krvetvorbu a duševní zdraví. Dále špenát obsahuje vápník, hořčík, sodík, železo a mangan. Tyto minerály se vedle krvetvorby podílejí na stavbě kostí, působí na tkáně, nervovou soustavu a jsou potřeba pro další tělesné procesy. Nicméně není třeba se dále zabývat biochemií, protože evidentní je, že špenát bychom měli do svého jídelníčku pro své pozitivní účinky zařadit za každou cenu.

Červené řepy se nepřejím. Zdá se, že ani rodina ne…koláč zmizel dost rychle na to, abych mohla vymýšlet další recept z červené řepy.

Ačkoli smažení nepatří do zdravého jídelníčku, jednou za čas zhřeší téměř každý. Můžete si to omluvit tím, že kuličky jsou sice smažené, ale jsou ze zdravé ryby a vyvážíte to salátem se svěží limetkovou příchutí.

Bez pochyby se bude tato chuťovka skvěle vyjímat s dobrým bílým vínem. Užijte si tedy poslední teplé sluneční paprsky, zavřete oči a zakousněte se do šťavnatých krevet plných lahodných chutí.

Nedávno mi táta povídá: „Ty jíš tu dýni snad každý den, myslíš, že to je dobrý?“ – “ No jistě!“ povídám mu. „Co je sezónní, to je dobré.“ A ne snad?

Když se spojí kozí sýr s červenou řepou, můžeme si být jisti, že vznikne něco skvělého. Zabalte tentokrát sýr do upečené červené řepy, které se díky pečení rozvine ještě více její potenciál. Stačí už jen pár kapek medu a ořechy a máte připravenou dokonalou delikatesu.

Když jsem poprvé letos spatřila na trhu dýni, obrovsky jsem zajásala. Hokkaido zbožňuji a tak z ní denně vařím něco dobrého. Skvělé je, že ji můžete upravit jak naslano, tak nasladko.
Na farmářských trzích jsem kromě jiného objevila mangold. Přiznám se, že to bylo poprvé, co jsem ho měla v ruce, ale věděla jsem 100% jaký recept z těchto dvou úžasných surovin připravím. Koláč byla skvělá volba.

Pestrost tohoto pokrmu netkví jen v barevnosti. I chutě jsou hravé a pestré…a především tvoří fantastickou souhru.

Jak na oko, tak po chuti jsou skvělým zpestřením vašeho jídelníčku. Koláčky si navíc můžete dát jak teplé, tak i studené, což oceníte zejména v teplých letních dnech.

Hlídáte si linii, nebo je vám jednoduše  nechutná představa tukem nasáklého burgeru? A co takový fitnessburger?

Barevné a chutné kombinace osvěží váš jídelníček. Křupavý lilek se semínky pozvedne noky k dokonalosti.

Do teplých dní si vytvořte svěží ovocnou pochoutku, která se dá do jídelníčku zařadit téměř kdykoliv během vašeho aktivního dne.

Předkrm hodící se pro každou příležitost...

Bulgur v sobě skrývá mnohá pozitiva. Kromě sacharidů především obsahuje hodně vlákniny a bílkovin, dále také hořčík, železo a fosfor. Snižuje hladinu cholesterolu v krvi a navíc nenadýmá. Dalším plusem je jeho snadná příprava. Bulgur stačí přivést k varu a po 3-5 minutách vaření jej necháte přiklopený „dojít“.

Sezónní moučník, který nezabere hromadu času a přitom chutná tak dobře.

Už zase dýňová polévka, co? Ale tahle není jentak obyčejná. Jemňounká a voňavá…raději ji sami vyzkoušejte protože slova nestačí.

Na farmářských trzích narazíte na řadu sezónních produktů – např. na moje milované dýně. Na co tam ale nenarazíte? Na čerstvé houby! Proto jsem si dneska přivstala a vyrazila do lesa. A právě cestou domů se mi v hlavě rodil tenhle recept.

Tyto muffiny jsou lepší odleželé, až na druhý den...ikdyž proti gustu....vite, jak? MRK

Jelikož ne každý má doma karobový prášek, můžete použít i kakao, ale přesto – karob má svou specifickou chuť, která se ke kaštanům skvěle hodí.

Salátek pro zahřátí, ve kterém vyniká oříšková chuť cizrny..

Řepa v moderním kabátku, který musí nadchnout každého milovníka zdravého jídelníčku. Kombinace, která vás zaručeně nadchne.

Tak můžete si udělat klasickou šunkovou rolku s křenem, jenže to by jste přišli o super předkrm, který určitě ocení i zbytek členů vaší rodiny. Kdo by neholdoval lilku, může samozřejmě použít i jinou sezónní zeleninu dle chuti.

Cuketová polévka s mátou? Myslíte, že tyto chutě společně nehrají? Omyl, vyzkoušejte si, že v gastronomii se meze nekladou. Budete mile překvapeni.

Stačí dokřupava dopéct palačinku, pozvednout jí lahodným krémem a ovonět skořicí a pomerančem.

Salátek se výborně hodí jako lehká varianta oběda, jelikož obsahuje množství polysacharidů i bílkovin, které dodají plno energie do zbytku dne, a přitom jde o pokrm lehce stravitelný, takže se nebudete cítit unaveně a přesyceně. 

Ideální, jednoduché a chutné pohoštění pro návštěvu....

Nejen krásně barevný, ale především chutný pokrm, který vás nadchne.

Zdravé chutné karbanátky, které si každý hnedle zamiluje.

S obavami, že se knedlíčky rozvaří, jsem došla úspěšně ke zdárnému konci svého experimentu. Nebojte se ozkoušet je také. 

Díky tomu, že je červená čočka loupaná, je jedinou luštěninou, která nenadýmá.

Houbová lahůdka zjemněná čerstvým sýrem uspokojí každého milovníka hub.

S Novým rokem je spojována řada předsevzetí. Těmi nejčastějšími jsou přestat kouřit a ZHUBNOUT. Valná většina novoročních nadšenců však ve svém boji končí ještě dříve, než skončí zima.