Tereza Furiel z blogu Sweet Melange zpět

Jsem ostuda. Docela velká. Asi před měsícem, když jsem byla doma, mi přišly na zkoušku čtyři druhy olejů z Bohemia Olej. Pár dní před tím jsem z Bohemia Olej dostala email, jestli bych s nimi (s těmi oleji) chtěla vyzkoušet nějaké recepty. Chtěla jsem a moc ráda souhlasila s posláním, protože i přesto, že jsem o nich až do té doby neslyšela, zaujal mě například jejich youtube, kde najdete i spoustu video receptů a navíc druhy olejů, které vyrábějí a prodávají mi přišly dost zajímavé...

Jenže ... jsem prostě pomalá a tak jsem se k prvnímu receptu dostala až dnes. A to ještě náhodou. Jsem totiž sama doma a tak jsem si byla číst venku a v kině. Po cestě domů jsem se stavila v Grønlandu, v asi nejznámějším a nejlepším oslovském obchodu s ovocem a zeleninou. Borůvky, maliny i jahody mají teď v sezóně skoro zadarmo a ostatní zelenina a ovoce jsou taky za pár korun. Dneska jsem k tomu všemu přihodila ještě fetu... A když jsem přišla domů, "zrodil" se nápad na salát, který by Radan pravděpodobně nejedl, ale pro mě je jak stvořený. Je v něm všechno, co mám ráda. Rukola, celozrnné těstoviny, rajčátka, jahody, maliny, feta ... A pro dnešek ještě olej z lískových ořechů. Vlastně jsem tam původně chtěla dát hroznový olej, ale nakonec jsem si říkala, že nádech ořechů se k salátu bude hodit. A hodil.

Salát je díky rukole lehounce nahořklý, těstoviny jsou neutrální, feta slaná, ovoce a rajčátka sladké a olej to celé spojil výrazně oříškovou chutí. Přesto se chutě vůbec nebily. A tak jsem si říkala, že vám předám inspiraci. Takovou malou. A nakonec ho možná příště připravím i Radanovi.

V minulém článku jsem ptala o tom, jak za mnou byla moje maminka Lenička na návštěvě v Oslu a dnes bych ráda přidala jeden z receptů, které jsme si vařili. Lenička takové zeleninové směsi vaří už roky. Této říká "hanácká" prý proto, že narozdíl od té francouzské, kde se každá zelenina dělá zvlášť a různě dlouhou dobu, tady je to všechno tak nějak naházené od oka (i když taky postupně) a hlavně se to celé vaří a dusí až úplně doměkka. A hlavně je do toho dá dát skoro cokoliv. Asi není třeba k tomu dodávat cokoliv jiného, tady je recept, jaký jsme "vymyslely" včera.

Včera jsem po zhruba dvou měsících zase na týden zavítala domů a hrozně jsem se na to těšila už několik dní předtím. Nejen kvůli tomu, že zase vidím svou rodinku (což je super, samozřejmě! :)). 

Přemýšlela jsem o tom, že si asi spoustu z vás musí myslet, že jen vkuse jím sladké a na žádná "normální" jídla už nezbývá místo. No .. upřímně, sladkého peču a pak i jím dost. Až moc. 

Mám pocit, že jsem žemlovku měla snad jen párkrát v životě. Určitě v jídelně na základce (a musím říct, že mi celkem chutnala) a od Leničky si ji pamatuju tak jednou (ale nechci jí křivdit!).

Na hřebenatky (moc mi "nevyhovuje" tento český název, tak to budou prostě scallops) koukám kdykoliv kolem nich projdu v obchodě už dobré dva roky, tedy od doby, co jsem do Osla začala jezdit. 

Od té doby, co žiju v Oslu, jsem se zamilovala do ryb snad ještě víc než kdy předtím. Hlavně do lososa. 

Jednoduché, rychlé, křehké a vynikající košíčky provoněné vanilkou a směsí ořechů.

Kdo miluje vepřové maso a chuť domácích tortil, určitě se nadchne.

Dnešní těstovinová kombinace byla víceméně improvizace, ale je fakt, že základy tohoto receptu mám "osvojené" už dlouho - vařím často těstovinová jídla (v blízké budoucnosti se pokusím o domácí těstoviny, ale tady v Norsku na to nemám dobré podmínky), pravidelně používám žampiony, sójovou omáčku, italské koření (které nám z Itálie vozí kamarád a já si ho přivezla do Norska), sušená rajčata a v Norsku i lososa. A tak jsem tyto ingredience dala dohromady. A tady je výsledek :).

Před pár dny jsem zkoušela poprvé připravit čokoládovou pěnu. Už jsem se na ni chystala několikrát, ale nakonec jsem čokoládu vždycky jen pekla v podobě různých dortů. 

Nejčastěji sleduju „Děvče u plotny“, pro tu skandinávskou atmosféru, který ten blog (a jeho autorka) v sobě má, vizuálně mě naposledy nadchnul blog „cake days“... a úplně nejčastěji sleduju „Z ghetta blog“ a hlavně slečnu, co za ním stojí (tedy nejen blog, ale i facebook a instagram), protože Verča „jídlem a vším okolo toho“ prostě žije a to je inspirující a motivující :)