Tereza Šlehoferová z blogu Sweet & Salty zpět

Děláte taky impulzivní nákupy? Takový ty, kdy jdete pro něco, ale odnesete navíc ještě dalších x věcí. Většina lidí to tak má s oblečením, já to mám zásadně v IKEA a pak taky v obchodech s jídlem. No a takhle jsem si jednou domů odnesla i balíček kukuřičné mouky (ne polenty), aniž bych věděla, co s ní budu dělat a co se s ní vlastně dělat dá. Tak mi tak doma chřadla a chřadla a těsně před tím, než uchřadla, jsem z  ní udělala i tenhle kukuřičný koláč, který – světe div se, protože to je u mě hodně nezvyk – je bezlepkový a dokonce i bezlaktózový za předpokladu, že vynecháte horní vrstvu mascarpone. Teda ne že by mi na tom záleželo.

Máte rádi rajdu? Jasně že jo, já taky, a vůbec nechápu, proč jsem ji uvařila prvně až teď. Já teda obecně moc tyhle omáčkový věci nedělám, maximálně peču maso na zelenině s půl flaškou červenýho. Ale poslední dobou je zkouším víc a víc asi i proto, že dítě (jako ostatně většina dětí) omáčky miluje a spráskne s nima i rýži a brambory, nad kterýma se občas trochu ofrňuje. Udělat rajskou můžete vlastně dvěma způsoby – delším a kratším. Když si to chcete usnadnit, tak můžete buď maso uvařit přímo v rajské, nebo ji udělat s masovými kuličkami, které jsou ještě rychlejší. No a nebo si z toho masa udělat nejdřív vývar a pak teprve se pustit do omáčky jako takové. Já jsem si vybrala tu druhou, delší cestu i proto, že jde rozfázovat na dva dny (1. den vařit maso na vývar, 2. den omáčku) a taky proto, že vám z toho zbude vývar i na něco jinýho. Není sice tak silnej, jako vývar z kostí, ale na zeleninovou polévku nebo jinou omáčku je rozhodně lepší než bujón nebo voda. Takže?

Je to polévka co dům dal, kterou vařím poměrně často, když není čas a lednice i přilehlé prostory zejí prázdnotou. Je vhodná i pro děti (což ostatně za poslední rok skoro všechno, co tvořím) a je šance, že do ní nenápadně schováte i zeleninu, kterou váš potomek (nebo i vy) běžně odmítá, protože v tom množství se jednoduše ztratí. S tím teda my problém nemáme, my spíš musíme jídlo schovávat před potomkem.

Quiche [čti kiš] je slaný koláč a pro mě představuje naprosto geniální jídlo, protože za a) je strašně dobrý a za b) je skoro bez práce a za c) do něj můžete dát prakticky cokoli, co zrovna máte v lednici. Všechny obměny vychází z původního receptu na quiche lorraine, do kterého se dává "jen" cibule a slanina. Jen je v uvozovkách, protože tyhle dvě ingredience ve své jednoduchosti nemají chybu. Kromě této varianty mám nejradši kombinaci špenát-klobása, kterou vám představím dneska.

Recept jsem odkoukala z Apetitu, kde je recept i na těsto, ale pokud chcete mít přípravu rychlou, tak kupte už hotové těsto na quiche, které prodává Wewalka a najdete ho skoro v každém supermarketu někde u listových těst.

Jako tradičně prosinec utíká nějak rychleji, než všechny ostatní měsíce a mě teda vůbec nepřipadá, že bychom o víkendu měli slavit Štědrý den. Ale už máme stromeček, máme objednanou rybu a máme i v lednici maminčino cukroví (letos totiž nepeču), takže už je to zase tady. Jediné, co nám ještě chybělo (krom posledních dárků), byl náš vaječňák. Co jsem se odstěhovala od rodičů, dělám ho já a každý rok hledám ten papírek, na který mi máma napsala poměry, protože si nikdy nedokážu zapamatovat, kolik je tam slazeného a kolik neslazeného mléka. Tak letos se konečně dokopávám dát recept sem a papírek slavnostně vyhazuju.

A je to zase tady – období cuket. Nejdřív se všichni těší, až jim konečně na záhonu vyrostou a za pár dní až týdnů je všichni nenávidí, protože se jich vždycky urodí moc a nikdo neví, co s nimi. Nebudu lhát, jsme na tom úplně stejně. Tak je zkuste mrsknout do tohohle v podstatě pečeného rizota, ať se můžete pár z nich zbavit. Recept je ze slavné kuchařky Julie Child, ale maličko jsem si ho zjednodušila a zkrátila.

Začala jsem trošku experimentovat při pečení s alternativními moukami a ochucovadly, protože za pár let se jich objevilo strašně moc a já zjistila, že většinu z nich nejenom neumím používat, ale ani je neznám. Akorát bych potřebovala, aby šly koupit v nějakém menším množství, protože takovýho půl kila karobu budu mít doma hodně dlouho. Ne vždycky se mi to teda podaří (nedávno například polovina jedné buchty letěla do koše, protože byla zkrátka nijaká a plný plech jsme skutečně zpracovat nezvládli). Ale tenhle ořechový koláč s karobem, hruškami a křupavými pekany, ten si určitě ještě zopakujeme.

Názvem je v podstatě řečený recept. Původně jsem to sem ani nechtěla dávat, protože je to jen takové šup šup jídlo z pár surovin. Ale moc nám chutnalo a je to prima inspirace, jak využít chřestovou sezónu a tak třeba jak spotřebovat zbylou rýži. I když mě rýže nezbude nikdy a pro tohle jídlo jsem ji uvařila a nechala vychladnout. 

Do smažené rýže můžete dát víceméně cokoli, na co máte chuť. Já jsem ji ovoněla šafránem a přidala na kousky nakrájený chřest a kousky kuřecího masa, které mi zbyly z vaření vývaru. Omeletkou jsem zase spotřebovala zbytek pažitky, která už mi v lednici pomalu začínala vadnout. Zkrátka nic nevyhazovat, všechno se dá ještě do něčeho použít.

Co máme píďalu, tak máme samozřejmě i trochu jiný denní režim, který se sice prakticky neustále mění, ale večerní rituál je naštěstí už skoro rok stejný. Zásadně večeříme až po tom, co uložíme píďalu do postele a když máme teplou večeři, tak se u toho zároveň modlíme, aby nás ten daný večer už nepotřebovala, a my jsme se spolu mohli v klidu najíst. Ne vždycky se to samozřejmě podaří a přiznám se, že pak jsem z toho i celkem otrávená, protože na tuhle první chvíli klidu se po celém dni už hodně těším. 

No a s tím je spojené i to, že příprava večeře musí být fakt rychlá, pokud ji nevařím dopředu během dne (což se mi teda chce málokdy), protože dítě si jde lehnout před sedmou a předchází tomu hodinová příprava, kdy se nedá dělat nic jiného. A pak už to musí být fofr, abychom se zvládli najíst aspoň do půl osmé, což je taková moje hranice, později jím už dost nerada. Celkem často tak dělám buď jídla, která před večerním rituálem šoupnu do trouby, a za tu hodinku se upečou, anebo zadělám hodinku předem těsto a po uspávání ho jenom obložím tím, co doma zrovna máme a během chvilky to upeču. Často takhle dělám tarte flambeé, koláče z listového těsta nebo právě pizzu s těstem podle Terky z Foodlover. 

A protože je ještě pořád sezóna chřestu, tak jsem ho tentokrát použila právě na pizzu. K tomu dělám rychlé sugo z rajského protlaku, se kterým se ve chvíli spěchu nemusíte vařit a večeři tak máte do 15 minut na stole.

Tentokrát mám pro vás jednu jarní rychlovku. Obědy pro jednoho jsou pro mě stále ještě výzva, protože jednak v takovém malém množství moc vařit neumím a druhak se mi do toho ani moc nechce, protože vařit pro sebe samu mě zkrátka zrovna moc nebaví. Když mi ale v bedýnce přišly nové brambory, jarní cibulka a hráškové lusky, tak jsem z toho udělala tuhle frittatu a pochutnala jsem si já, ale i píďa, která už pomalu, ale jistě začíná jíst i naše dospělácké (neochucené) jídlo. Frittaty mám obecně dost ráda, protože se do nich schová ledasjaký zbytek z lednice a studené se dají servírovat i jako fajn pohoštění na párty. Množství surovin samozřejmě vynásobte dle potřeby.

Kdo mě zná, tak ví, že jsem masožravec a že jím asi nikdy být nepřestanu. U nás doma se maso vařilo hodně. Z bezmasých jídel si vzpomenu tak možná květákové placičky a bramborák, když v něm nebyly škvarky. Takže maso do mého života patří. I tak se ale snažím vařit i jídla bez masa, což je pro mě často i docela zapeklité, když nepočítám obligátní těstoviny s pestem. Výzva je to i tehdy, když má přijít na návštěvu bráška, protože je prakticky vegan a to je pro mě ještě o jeden level výš. Snažím se mu vždycky vymyslet něco nového, protože mě nebaví dělat pořád to samé dokola. Na oslavu narozenin naší píďaly jsme občerstvení objednali, ale kromě nakrájené zeleniny toho v nabídce moc veganského nebylo a tak jsem se dohodla s majiteli kavárny, že můžu připravit něco sama. Už dlouho jsem totiž měla v merku sicilskou caponatu.

Jednou jsem si ji dala ve Wine food marketu a bylo to něco tak naprosto úžasného, že jsem po mase ani nevzdechla! Jenže v receptech, které jsem našla na webu, caponata většinou vypadala spíš jako ratatouille - větší kostky zeleniny, podávané za tepla. Já jsem ale chtěla tu dokonalou z WFM, která byla konzistenci spíš jako hrubší pomazánka, jedla se namazaná na bagetku a studená. Dala jsem tedy dohromady to, co jsem vyčetla na internetu a k tomu zavzpomínala na tu moji ideální a myslím, že jsem se originálu celkem přiblížila. Tak to zkuste, jako jedna z variant pohoštění je to opravdu skvělé a navíc je lepší připravit ji den dopředu (což se u pohoštění obzvlášť hodí), ab se chutě hezky rozležely a prolnuly.

Po dlouhé době něco sladkého. Sice peču všelicos jednou až dvakrát týdně, ale buď jsou to takové rychlovky a jednoduchosti, které ani nestojí za bližší zaznamenání, nebo už tady dávno jsou. Co ale dělám v posledních měsících celkem pravidelně a zatím jsem si to nedala na blog, je mrkvový koláč nebo dort nebo chlebíček. Můžete z něj totiž mít cokoli z toho a to se mi na něm líbí, záleží jenom na formě a dozdobení. Navíc píďalu baví, když spolu strouháme mrkev a taky ráda sbírá prstíkem krém a to zas baví mě. 

Obecně nejsem proto, aby děti jedly sladké. Průmyslově vyráběné sladkosti bych ji zatím nedala, ale nemyslím si, že je dobré nepovolovat jim vůbec nic, protože až budou větší, o to víc podle mě po tom budou bažit. Tenhle moučník tak dělám z poměrně velkého množství mrkve a menšího množství cukru. Ale pokud máte rádi sladší moučníky, bez obav přidejte více cukru do těsta i krému.

Tenhle víkend máme takový trochu pro nás zvláštní a neobvyklý. Rozhodla jsem se, že zkusím být víkend bez masa. Jen ti, co mě dobře znají, vědí, jak těžké to pro mě může být. Pro to teda dělám? No... proč ne. K obědu jsem tedy udělala zapečené lilky a byla jsem hodně zvedaná, co tomu řekne moje lepší polovička, protože mám pocit, že na teplou zeleninu je zvědavý ještě méně než já. A jak to dopadlo? Snězená celá mísa, nezbylo ani trochu! Věřte mi, že to znamená, že se to fakt povedlo.

Ráda vařím k večeři polévky, protože většinou stačí postupně házet ingredience do hrnce a jídlo se vaří v podstatě samo. Dneska jsem se rozhodla zase jednou uvařit zelňačku, ale trochu jinak, než obvykle. Normálně totiž dělám zelnici bílou, se smetanou na šlehání a s brambory danými zvlášť na talíř a posypanými spoustou smažené cibulky (možná někdy příště). Protože ale život je změna, rozhodla jsem se tentokrát pro jinou variantu, a to tu s červenou paprikou, která je podle mě obvyklejší. A nedopadlo to špatně.

To jdu takhle jednou z práce, před sebou večer, kdy jsem po dlouhé době sama doma a tak jsem se rozhodla, že něco upeču. Nemívám tuhle náladu ve všední den moc často, ale sem tam mě to chytne. Ona taková doma upečená snídaně má něco do sebe v porovnání s obligátním chlebem s něčím nebo kupovaným koláčem (nééé že by byly špatný). No a díky (nebo kvůli - to si musím ještě rozmyslet) moji kamarádce/svědkyni/kolegyni Véře jsem poprvé chtěla zkusit něco bezlepkového, protože je čerstvě na bezlepkové dietě a já bych ji nerada ochudila o případnou dobrotu. A kupodivu, přes moje poměrně velké obavy, to nedopadlo nejhůř. Asi to budu muset zkoušet častěji.

Musím říct, že tento způsob zimy se mi zdá dost šťastný. Mám radost, že mrzne, až praští, i když to znamená, že s píďalu strávíme venku mnohem míň času, než bych chtěla. Na druhou stranu alespoň vymřou všechny ty potvory jako komáři a klíšťata, co nás pak tolik otravují v létě. Pevně doufám, že příští rok bude stejná zima jako letos, aby si píďala do sytosti užila sníh, až bude capkat a ne jenom takhle z kočáru. A hlavně v takové kose přichází chuť na vydatné, hřejivé polévky, které zasytí a pohladí po zmrzlé duši a ještě s nimi není moc práce, takže člověk má víc času na zachumlání se pod deku a pití čaje. Jednou takovou je i harira - marocká polévka vonící směsí koření, rajčaty a sytá díky luštěninám. Měla jsem ji už nějakou dobu v merku a pak mi přišel prosincový Gurmet a tam byla a já to vzala jako znamení, že už je na čase se do ní pustit.

Začínám mít ráda zbytky. Nebo spíš mě začíná dost bavit vymýšlet, jak zbývající jídlo využít a přetavit do nějakého úplně jiného jídla. Tenhle salát je toho asi nejlepším příkladem. Koupila jsem maso na gulášovou polévku, ale bylo ho víc, než jsem potřebovala. Tak jsem ten kousíček (bylo toho asi tak 150 g) upekla jen s kapkou portského, rozmarýnem a šalvějí. K tomu se mi v lednici krčily poslední 4 chřestové výhonky a taky zbyteček zakysané smetany. A tak vznikl tenhle salát se zálivkou, kterou bych mohla normálně jíst jen tak lžící!

Červené omáčky mají u nás vždycky úspěch. Je to taková sázka na jistotu, protože těstoviny a rajčata nebo rajčatové pyré mám doma vždycky, takže když už je lednice skutečně úplně prázdná, tak tohle se z ní vykouzlit vždycky dá, ať s masem nebo bez. Tentokrát jsem se ale rozhodla tu svoji obligátní červenou omáčku trochu vymazlit a udělat ji i výživnější. Přidala jsem do základu víc zeleniny a navíc ještě červenou čočku a výsledkem je dobré, syté a relativně rychle udělané jídlo, které je vhodné pro děti a hodí se i do mrazáku. Zkrátka po všech stránkách ideál. A když vám zbude a nechcete ho mrazit, můžete omáčku ještě trochu zredukovat a naplnit jí tortilly nebo třeba uvařenou bramboru, posypat sýrem a hromadou jarní cibulky, dát do trouby zapéct a máte super večeři.

Mám pro vás ultrarychlý recept na polévku z romanesca, což je neskutečně fascinující rostlina, která vypadá jako zkamenělina. Roste v růžičkách uspořádaných do spirály a každá ta růžička tvoří ještě svoji samotnou spirálu. Fakt je to neuvěřitelná věc. Chutná jako květák s brokolicí dohromady (taky se jí občas u nás říká brokokvěták), ale směle ho můžete nahradit obyč květákem. Až ho potkáte na trzích, určitě se ho nebojte. 

Poslední dobou bojuju s nevysvětlitelným přívalem únavy a nechuti cokoli dělat. Jestli mi chybí sluníčko a s tím spojená energie už takhle brzo po začátku podzimu, tak vážně netuším, co budu dělat, až začne zima. Zatím nepomáhá nic, navíc v poslední době i špatně spím, takže se mi to kupí na hromadu a já bych nejradši ze všeho jenom ležela a koukala do stropu, nebo četla knížky. Cože je na mateřský trochu utopie, takže nakonec se stejně musím nějak vzchopit a zajistit alespoň to nejnutnější. Preferuju proto rychlá, nekomplikovaná jídla, která se ideálně pečou či vaří s mojí minimální účastí.

Tyhle karbanátky přesně tohle splňují - uplácat masovou směs trvá chvilku, v troubě se o ně nemusíte nijak stara a kaši za mě umíchal robot (a i když ho nemáte, je to za tři minutky). Kadeřávek přidaný do masa je podzimní vitamínovou bombou, kterou snesete, i když kapustu a podobnou zeleninu nemusíte. Nic vám ovšem nebrání libovolně zvyšovat jeho množství na úkor masa.

Když jsem ještě chodila do práce, měli jsme kousíček od kanclu Marks&Spencer. Oblíbila jsem si jejich jídlo, už když jsem jezdila za bráškou do Anglie, a tak jsem byla nadšená, když i u nás udělali potravinové oddělení. Vím, jsou dražší cenová kategorie, ale používají kvalitní suroviny a dávají dohromady kombinace, které by mě ani nenapadly a nikdy se mi nestalo, že by mi to vůbec nechutnalo. Často jsem tam naběhla po práci, když zlevňovali řadu produktů a podle toho jsem nakoupila k večeři, takže to ani nevyšlo tak draze. A jejich balzamikový krém, bazalkový olej a hummus jsou zkrátka nepřekonatelný!

Několikrát mě zachránili od smrti hladem v pauze mezi dvěma schůzkami, kdy jsem tam jenom skočila a v poklusu vdechla jejich čočkový salát s fetou. A protože mi chybí, začala jsem si ho dělat doma. Originál to sice není, ale myslím, že jsem se přiblížila. Jo a je to taky super párty salát, protože si ho můžete kotel udělat dopředu, nezvadne, ale hezky se uleží a chutě se krásně prolnou. Ale nepoužívejte na to jiný druh čočky, protože Beluga se nerozváří a navíc je moc hezká na pohled.

I když to tak vždycky nevypadá, snažím se sezónu potravin respektovat. Ne vždycky mi to teda vyjde, a když je v lednu chuť na rajčatový salát, tak si ho prostě dám, i když cena dobrých rajčat je v tu dobu astronomická. Ale ve většině případů myslím využívám to, co zrovna příroda nabízí. Na podzim a v zimě to pro mě není úplně jednoduché, protože moc nemusím kořenovou zeleninu a řepa s dýní není nic, na co bych třásla.

Naštěstí mám píďalu a kvůli ní nejenom že objevuju nové chutě, ale učím se jíst i ty potraviny, které bych si sama od sebe nedala (brokolice by mohla vyprávět). A tak došlo i na dýni, kterou moji rodiče letos úspěšně vypěstovali na chalupě a k nim jsem přihodila jednu z posledních cuket (sama nechápu, že v tomhle počasí to ještě roste). Vlastně je to variace na omáčku k těstovinám, kterou dělám akorát tak, že zeleninu upeču v troubě, místo abych ji vařila. Jo a tímto receptem zakládám novou rubriku "pro jednoho" – myslím, že po roce a půl na mateřský je na čase. Vy si ovšem množství vynásobte dle potřeby.

Huuu, ani jsem si toho nevšimla a plíživě se tu objevil podzim. To je období, které jakž takž snáším, pokud je alespoň trošku hezky a sluníčko. I tak to ale znamená, že na dveře klepe zima a s tou my se rády nemáme ani trošku. Možná tak do Vánoc, pokud je sníh, ale víc ani den. No ale to je zatím daleko, i když je mi jasný, že to bude dřív, než bych chtěla. Podzim má ale několik výhod, díky kterým se dá zvládnout. Tak pěkně podzim voní, všimli jste si? Spadlým listím, jablky a švestkami a taky houbami v lese. Je to doba, kdy se člověku chce uvařit kakao a zalézt pod deku a to já mám ráda. A taky přichází ty dny, kdy mě už počasí neláká být moc dlouho venku a tak se celkem ráda upíchnu ke sporáku a vařím omáčky a peču podzimní koláče.

Tuhle omáčku jsem objevila na blogu Máma v kuchyni, což je blog, na který bych dříve asi nenarazila, protože nemám v oblibě máma/babyblogy. Ale co píďala začala jíst sama normální jídlo, tak jsem se poměrně rychle vyčerpala s obměnami a začala hledat inspiraci jinde, abychom nejedly pořád totéž. No a tenhle blog nejenže je čistě receptový (čili žádné dětské řeči okolo), ale navíc má fakt super nápady a všechna jídla jsou zároveň jedlá i pro dospělé. Udělat omáčku ze sladkých brambor by mě asi nikdy nenapadlo, ale s petrželí funguje skvěle, a když přidáte trochu citronu, nemá to daleko ke svíčkové. Tímto končím mateřské okénko a vy tam mrkněte, třeba i když špunty ještě/už nemáte, všechno to vypadá ohromně.

Normálně peču z přezrálých banánů banana bread, ale měla jsem chuť na malou obměnu a tak vzniklo tohle. Nejsem si úplně jistá, jak to pojmenovat, protože je to něco jako buchta, která by mohla aspirovat i na dort. Zkusila jsem korpus prokrojit a promazat oříškovým máslem (jako čokoládovej Šufánek??? Oooooh) a marmeládou a musím se pochválit, protože spolu se šlehačkou to byla bomba!

Pomazánka je podle mě jedno z nejgeniálnějších jídel. Za pár korun a s minimem práce vykouzlíte večeři či snídani a třeba hned na dva dny za sebou. Já jich mám v repertoáru asi šest, které střídám a mezi tu skoro nejoblíbenější (předčí ji jen česneková a bramborová) patří vajíčková. Vím, že většina lidí ji dělá hlavně na Velikonoce. V tomhle období ji naopak já nedělám skoro nikdy, ale místo toho ji máme průběžně během celého roku.

Na chalupě mají moji rodiče známé, od kterých berou krásně žlutá vajíčka od slepiček, které si volně běhají a vyzobávají co je jim libo a na vajíčkách je to znát. Taky jsem už před několika lety do pomazánek přestala používat tavené sýry. Vlastně jsem je přestala používat do čehokoli a místo nich dávám žervé, které je mnohem zdravější a na chuti se to podle mě zase tak moc neprojeví (i když moji maminku byste o tom nepřesvědčili). Jen si nevybírejte to krémové, protože pustí vodu a pomazánku pak můžete jíst tak akorát lžičkou.

Pribináček. Mňam!! Jedna z mých oblíbených snídaní je talíř lívanců s ovocem a Pribináčkem. Nebo abych byla přesná, s Lipánkem – věděli jste, že co se týče složení, tak je na tom Lipánek o dost líp? Mě to docela překvapilo, zbytečně kazit takovou klasiku. No a pak jsem náhodou narazila na tip, jak vyrobit domácí a je to tak geniálně jednoduché, že jsem to musela zkusit. Navíc si ho můžete osladit podle svého gusta a to se počítá, protože na píďalu je ten podle mě ten klasický přece jenom sladký zbytečně moc. Kromě porce, kterou snědla naše malá (a olizovala se až za ušima), jsem ze zbytku vytvořila ještě dezert pro sebe a ostatní dospěláky. Místo jahod můžete samozřejmě použít jakékoli jiné ovoce, ale já je měla v mrazáku, tak proč je nevyužít.

Moje požlučníkové období je u konce a pomalu začínám jíst zase jako normální člověk. V rámci diety jsem si ale dopřála něco, co jsem nejedla snad od základní školy a to je žemlovka. Protože jsem nemohla klasický kynutý velikonoční mazanec, koupila jsem si "šizenou" vánočku z obchodu a udělala žemlovku z ní, nízkotučného tvarohu a bez rozinek a ořechů. Musím říct, že mě samotnou překvapilo, jak moc mi to chutnalo i přes tyhle ošizené ingredience a ne, nebylo to způsobeno tou děsnou dietou. Vy si ale udělejte poctivou, kterou jsem připravila svému muži.

Když jsem odcházela na mateřskou a brzo po tom, co se nám narodila píďalka, se zdálo, že konečně budu  mít čas začít pravidelně jíst, na což jsem v práci trochu pekla. Těšila jsem se, že si budu každý týden psát jídelníčky, podle kterých pojedu a že budu vyvářet jak divá, aby i muž měl jídlo do práce.

Pár měsíců uběhlo a samozřejmě jsem zjistila, jak strašně naivní představa to byla. O svačinách si můžu nechat jenom zdát, a když se mi podaří uvařit si normální oběd a v klidu ho sníst, tak to považuju za úspěch dne. Nutno říct, že čím je píďala starší, tím líp mi to jde, protože (chválabohu nebo komu) si celkem dost času vystačí sama, nebo s otevřeným šuplíkem s formičkami na muffiny a miskami. I tak se ale dost často stane, že k obědu zhltnu kus chleba, nebo si udělám nějakou kaši s ovocem, a když mám kliku, tak mi zbyde něco z večeře z předchozího dne.

Sem tam se mi ale povede vytvořit opravdovou a navíc dobrou rychlovku a to si pak musím honem zapsat, protože za dva dny už o ní nevím. Takže asi budu muset vytvořit novou kategorii „pro jednoho“ a tohle bude jeden z prvních receptů v ní.

Flákám vaření, flákám. Nebo spíš si ho usnadňuju, jak jen to jde. Prcek plynule přešel z lehu do stoje a na kolena, navíc toho zrovna moc nenaspí a tak máme doma veselo a někdy víc, než bychom chtěli. Hledám recepty, které jsou buď rychlé, nebo bez práce a největší čas mi zabírá je najít (smích). Tohle je jeden z těch, které za chvilku připravíte a pak už se jenom dělá sám v troubě, což je z mého pohledu naprostý ideál. Jen jsem vynechala olivy, tak jestli je máte rádi, šup tam s nimi!

Tak jo, poslední příspěvek s chřestem, fakt. Letos jsem se, jak koukám, rozjela. Což je zvláštní, protože mám nejmíň času za poslední roky. Je vidět, že zkrátka nejlíp pracuju pod tlakem - čím míň času mám, tím víc se mi toho daří uvařit a nafotit. No.. každopádně tenhle koláč mě zaujal v kuchařce Den bez masa už vloni a letos na něj došlo. Asi jste zaregistrovali, že na fotce to tak úplně bezmase nevypadá.. ehm.. ano, je to pancetta. A je tam proto, že jsem chtěla mému milému M. ten koláč trochu zpříjemnit, protože jsem si myslela, že na něj bude trochu moc zelenej. Ale nepovedlo se to, moc zelenej byl i tak. Mě ale chutnal tak moc, že jsem ten poslední kousek za něj dojedla a stydím se za to jenom maličko. Pokud seženete tenký chřest, dejte ho tam celý. Pokud bude silnější, tak je podélně rozpulte.

Nevím, jak je to možný, ale minulý týden jsem poprvé pekla brownies! Fakt nechápu, proč mi to trvalo tak dlouho, když za a) miluju čokoládu a za b) nedají prakticky žádnou práci. No ale tak lepší pozdě než nikdy, že jo. Akorát teda ho budu muset hodně brzo upéct znova (to je pech), protože jsem celý pekáček odnesla do práce na deskohraní, kde po něm dost brzo zbylo jen pár drobků a to je věc, kterou mi muž většinou neodpustí. A to se mi "povedlo" ho přepéct, takže ani nebylo tak dobrý, jak mělo. Troufám si říct, že pokud kolegům a kolegyním nechybím já, tak moje pekařské hokus pokusy určitě jo.

Buřty na pivu - klasická prasárnička, na kterou jsem se chystala dobrých 10 let. Jako fakt! Na vysoké jsme totiž měli dva předměty, kterým se říkalo Somado a Kopredo a byly to nejlepší předměty za celých mých šest let studia. Jednak proto, že byly děsně pohodový a chodili tam jenom super lidi a druhak proto, že ve škole jsme měli jenom půl semestru a ta druhá půlka byla vtěsnaná do víkendu, na který se jelo na Točnou a který byl úplně boží. No a tam jsme si i sami vařili a jedna spolužačka tam udělala pro celou grupu tak strašně dobrý buřty na pivu, že se je od té doby chystám zopakovat. Už jsem samozřejmě stihla zapomenout, jak přesně je dělala, ale chuťová vzpomínka přetrvala! Navíc, což je jenom bonusem, pro dva trvá příprava tak deset minut a to se prostě počítá. Kupte co nejlepší buřty, doporučuju buď davelské špekáčky (zatím jsem viděla u Sváčka nebo v Delmartu) nebo z Naše maso, které jsem zatím neochutnala, ale určitě budou bez chyby (jako všechno odtamtud).

Tak máme doma už měsíc mimino. Moje vorvaní období je pryč a nahradilo ho období zombie případně robota (to když se líp vyspím). Myslím si, že máme (zatím) celkem hodnou holčičku, ale i tak absolutně nestíhám ani polovinu toho, co bych chtěla. Má to ale i bonus a to ten, že se nejspíš brzo stanu mistryní v jídlech uvařených do půl hodiny, protože o jakékoli delší pauze si většinou můžu nechat jen zdát. Dopředu r, že netuším, jak často se mi nejbližších týdnech podaří sem něco dát, ale můžete si být jistí, že když už, bude to nějaká rychlovka. Jako třeba tenhle koláč, který je lehký, šťavnatý, ne moc sladký a má lehce kořeněný šmrnc. Navíc jsem potřebovala vyzkoušet novou formu a řekla bych, že jí dost sluší.

Žebra už jsem chtěla zkusit dlouho (ano, opravdu jsem je ještě nikdy nepekla) a když jsem na Rohlíku narazila na akci, nebylo co řešit.

Mimochodem znáte Rohlík?? To je servis pro lidi, co neradi chodí do supermarketů a ještě víc neradi tahají těžký tašky. Mě na nich baví, že mají farmářský maso a vejce a ekodrogerku a tak podobně a taky to, že tyhle věci mají docela často ve slevě, protože jim končí spotřeba. Takže si maso vždycky koupím, frknu do mrazáku a mám farmářský maso za normální cenu. Jako bonus mají příjemný kurýry, volají, když něco dojde (místo aby tam nacpali low cost alternativu) a když přijedou pozdě, tak vám vrátí peníze za dopravu. A ne, neplatí mi za reklamu.

No takže jsem koupila dvoje žebra s tím, že budou na někdy jako železná zásoba. Jenže to někdy se ukázalo jako dost brzo, když nám vybouchla sváteční návštěva u tchýně. Lednice prázdná, s tímhle se nepočítalo a v mrazáku byly jenom ty žebra. Marinádu jsem dala dohromady tak nějak pocitově a světe div se, bylo to super. Takže se s vámi chci podělit o tip na dobrotu, která se sice peče věčnost, ale zato sama a vy mezitím můžete mít nohy nahoře a koukat na pohádky. A ještě zbylo na druhý den na sendviče, jen tak s chlebem, hořčicí a okurkou, prostě bájo.

Tuhle dobrotu jsem, myslím, jedla poprvé v Benátkách. Strašně jsem se tam přejedla v jedné restauraci, ale stejně jsem si chtěla dát dezert, protože když už jste v Itálii, nejradši byste ji celou sežrali :) Tenkrát jsem ale ještě neuměla italsky víc než dobrý den (dneska jsem na tom o fousek líp, ale moje "znalost" se omezuje jen na potraviny), takže jsem vůbec netušila, co je co. Panna cotta ale zní tak lehce a jednoduše, že jsem doufala, že takové bude i to jídlo. A bylo. Přinesli mi lehce se třesoucí bílou bábovičku, která vypadala, že nebude chutnat vůbec nijak. Na poprvé mi nepřišla nic extra, což mohlo být dané i tím předchozím přežráním. Ale postupně jsem jí přišla na chuť a když jsem se dozvěděla, že její příprava je doslova primitivní, definitivně si prošlapala cestu i do mojí kuchyně. Kávovou jsem zkusila poprvé a byla to trefa do černého.

Tak už jsem taky konečně vyzkoušela Konečně vývar. Pro ty z vás, kteří je ještě neznáte - partička z Konečně vývar jsou nadšenci, kteří si řekli, že dost bylo hnusných umělých bujónů a že se to dá dělat i jinak.. no a našli díru na trhu. Vaří vývary jen ze zeleniny, masa a koření, bez umělých přidaných látek a hele - jde to. Prodávají je v sympatických 450 ml sklenicích, což je tak akorát na jednu polévku/pod maso/na rizoto. Když nemáte zrovna po ruce vývar v mrazáku, je to super volba. Zkusila jsem jejich kuřecí a použila ho na rizoto a abychom měli změnu, vyzkoušela jsem na závěr přidat rajčatové sugo. Vznikla z toho super rychlovka na všední den.

Nechce se vám dělat ale vůbec nic + máte chuť na něco sladkého + nechcete se cpát čokoládou = chia pudink. Jednoduchá rovnice s jednoduchým řešením. Do chia pudinku můžete nacpat prakticky cokoli, co máte zrovna po ruce, bude vás stát půl hodiny času, z toho tak tři minuty "práce" a jako bonus to zároveň bude zdravé. Jen si musíte ze začátku trochu zvyknout na zvláštní slizovitost semínek, ale na to vám budou stačit tak tři sousta.

O výhodách chia semínek vás tady nebudu přesvědčovat. Jednak jsem to už udělala tady a druhak jste jistě zdatní vyhledávači na všech možných internetech a ostatních kuchařských blozích. Takže předkládám ten nejjednodušší recept, co si možná ani nezaslouží se tak nazývat, a zbytek nechám na vaší vlastní fantazii. Pro počáteční experimentování navrhuji vyměnit ovoce, mléko za jakoukoli rostlinou variantu, přidat kakao, ořechy či semínka. 

Recept je z kuchařky Dieta po italsku, kterou jsem znovuobjevila po poměrně dlouhé době. Ne že bych začala držet nějakou extra dietu. Ale protože se poslední dobou cítím trochu víc unavená a bez energie, tak jsem se rozhodla, že na to zkusím jít i přes jídlo a začnu si víc hlídat co a kolik toho vlastně sním. Tahle kuchařka je super tím, že dieta v tomhle podání neznamená žádné velké omezování surovin, ale klade důraz na to, aby byly kvalitní a abyste jedli menší porce. Tak si můžete dopřát i těstoviny, pizzu, nebo právě tuhle polévku, ve které je za jiných okolností velmi nedietní italská slanina.

.. byla z toho dobrota náramná. Lilek a mleté maso jsou krásně se doplňující parťáci, kteří rádi do party přiberou skoro jakékoli koření a vždycky to dobře dopadne.

To takhle sedíte ráno v práci za počítačem, ostatně jako obvykle posledních pět let, a jako obvykle přijde kamarádka a kolegyně v jednom, ale tentokrát sladce povídá "Když ti přinesu tašku švestek, upečeš mi něco?". Tomu se přece nedá říct ne. A tak jsem poskládala koláč z křehkého těsta s vrstvou marcipánu a řádnou porcí sladkých švestek na vrchu.

S křehkým těstem musíte pracovat hodně rychle - máslo by se mělo co nejmíň zahřát. Není nutné zapracovat ho do mouky úplně, správně by mouka měla jen obalit máslo, aby se v ní pak při pečení rozpustilo. Mě ale odešel hned na začátku mixér do věčných lovišť, takže se mi bohužel máslo při ručním zpracování zahřálo poměrně dost. Těsto pak bylo dost sušší a dost drobivé (i díky bezlepkové mouce myslím), ale na chuti mu to neubralo. Uvedené množství mi vyšlo na koláčovou formu o průměru 20 cm + 4 větší tartaletky, takže pokud použijete standardní formu (tak 28 cm), tak by bohatě mělo stačit poloviční množství. Tak se do toho pusťme.

Nemám moc ráda pórek. Přítel nemá moc rád hrášek. Tak co si udělat pórkovo-hráškovou polévku? A aby tam byla alespoň jedna chuť, kterou můžeme oba, tak navrch přijdou pomalu smažené plátky česneku. Že by ten pórek nakonec nebyl tak hroznej?

Pláž, sluníčko, teplý písek, šumění moře, posezení v útulné taverně na nábřeží s výhledem do přístavu, na stole džbánek domácího vína a všude kolem dovolenkový cvrkot. Jooo, to mi v následujícím období bude hodně chybět.. A to jídlo... uááááá, to bylo obžerství!

Po návratu z Řecka jsem si ze samého nadšení chtěla koupit řeckou kuchařku. Jeden by ale neřekl, že to může být docela problém. Vlastně jediná, na kterou jsem natrefila, byla ze setu kuchařek od Apetitu a tak se mi teď hřeje v knihovně. Jako první jsem z ní vybrala stifado, moje oblíbené řecké jídlo, které je takovou řeckou verzí guláše. Není to ale hustá omáčka, jak ji známe my, spíš jen takový pikantně octový masovo zeleninový vývar, který je božský s čerstvou bagetkou nebo krásnými malými novými brambůrkami. Vypadá to na hodně surovin, ale je to brnkačka, která se ve výsledku dělá hlavně sama. Tak do toho!

V červnu bylo výzvou Daring Baker's upéct skořicové rolky. Měla jsem v plánu se výzvy zúčastnit, protože na seznamu už je mám poměrně dlouho, ale nakonec se mi to kvůli zařizování svatby a věcí s tím spojených nějak nepodařilo. Ale nezapomněla jsem na ně! Nevím proč, ale v pátek jsem najednou dostala chuť na cokoli z kynutého těsta. Bylo mi vlastně jedno co, hlavně když to bude nadýchaný a bude to vonět po droždí. A tak přišla jejich chvíle. I když výzvou byly skořicové rolky, mám - zřejmě mylnou - představu, že to bude trochu suché a to já nemám ráda. A tak jsem zarolovala domácí vanilkový pudink. Jen tak mezi námi - domácí puding není ani o fousek náročnější nebo delší v přípravě než kupovaný. Jenom ušetříte svoje tělo aromat a barviv.