Tereza Zástěrová z blogu Flavours of Amellia zpět

Konečně po delší době mám pro Vás nový recept. Léto bylo spíše ve znamení mých cestopisných článků, ale už se zase pomalu vracím k jídlu a začínám raději hezky zlehka a opatrně, receptem na pomazánku. Přiznám se, že u nás doma pomazánky nemáme moc často, ale máme několik oblíbených. Mezi absolutní špičku patří vajíčková pomazánka mého taťky. Když chceme ale doma něco rychlejšího a jednoduššího, zvolím tuto tuňákovou, která mi přijde o něco jemnější než klasická rybičková pomazánka.

Pomazánka je opravdu hotová raz, dva a když jí podáváte s oblíbeným čerstvým pečivem a domácí zeleninou, není už nic, co by tomu chybělo.

Dnes pro vás nemám žádné velké vaření, spíš takovou rychlovku. Tapiokový pudink není žádná novinka a většina z vás ho určitě zná. Ale přesto věřím, že mezi vámi existují tací, kteří ho neznají nebo ho aspoň neochutnali. A tak jsem si řekla, že by recept na tento pudink neměl chybět v mém portfoliu receptů a může tak rozšířit moji nabídku snídaňových dobrůtek. Tapiokový pudink ale není vhodný jenom na snídani, můžete si ho dát třeba jako svačinku v práci. Jednoduše si ho připravíte do uzavíratelné skleničky a vezmete všude sebou. A teď ještě k tomu, co je to vlastně tapioka. Je to čistý škrob, který se získává z kořene manioku - tropické rostliny, jejíž hlízy jsou podobné bramborům. Tapiokové perly jsou malé bílé kuličky, které ve vodě zprůhlední a získají rosolovitou strukturu, často v dnešní době bývají označovány jako superpotravina. V dnešní době už jsou tapiokové perly lehce k sehnání třeba v prodejnách se zdravou výživou nebo v asijských obchodech.

Tento recept vznikl tak nějak náhodou, ale o to víc se myslím povedl. Snad poprvé jsem totiž vyhrála jednu soutěž na instagramu, kde byla výhrou sada bezlepkových muk (kukuřičná, rýžová, cizrnová, čočková, pohanková). Výhra mne samozřejmě moc potěšila a hned jsem přemýšlela, jak mouky otestuji. Zkušenosti jsem doteď měla jen s rýžovou, ostatní jsou pro mne novinkou a budou ještě do budoucna předmětem různých pokusů, tak se můžete těšit. Teď už ale k dnešnímu receptu- jsou to skvělé pečené tyčky, které se při jakékoli společenské sešlosti určitě neztratí. Zatím jsem je testovala pouze na mne a manželovi, ale můžu říct, že stojí za to a trochu připomínají bramborové tyčky od Bohemia. Rozhodně jsem je nedělala naposledy.

Než se vrhnu přímo na recept, chtěla bych ještě vyzdvihnout solný květ z Mallorky Flor de Sal, o kterém jsem se dozvěděla od Janiny ze Zasadnezdrave. Jestli tuto sůl neznáte a jste kulinářskými nadšenci jako já, určitě si o ní přečtěte víc. Já jsem zatím vyzkoušela pouze jeden druh - sůl se středozemními bylinkami, ale musím říct, že jsem opravdu nadšená. Tato příchuť je docela výrazná, takže stačí málo a dodá vašim jídlům nový rozměr chuti.

Také se Vám sbíhají sliny, kdykoli jdete kolem výkladní skříně obchodu s americkými koblihami nebo-li donuty? Mně tedy ano a občas si nějaký i koupím. Ale moc dobře vím, že je to opravdová kalorická bomba, takže se to snažím nepřehánět. Dnes mám ale pro vás recept na mini koblížky, které se tolik vyčítat nemusíte. Nejsou totiž smažené, ale pečené v troubě a také poleva je z nutričního hlediska trochu přijatelnější. Použitý jogurt pak dodá donutům vláčnou strukturu.

Já jsem tentokrát dělala opravdu mini-kousky, ale můžete si klidně udělat i větší, záleží na formě. Já jsem tu mojí pořídila na Aliexpressu, ale podobné seženete i běžně v domácích potřebách. Na ozdobu jsem použila kromě pistácií i  lyofilizované maliny, které jsou neuvěřitelně efektní a posunou koblížky zase o level výš.

Pro mne je tento rok ve znamení změn. Začala jsem znovu chodit do práce, ale nevrátila jsem se do té původní, našla jsem si jinou, která víc vyhovuje mým současným potřebám. Zároveň dcera začala chodit do jeslí a tak se učíme fungovat v novém režimu. Jestli jsem si předtím myslela, že mám málo času, tak teď to platí dvojnásob. V práci se mi ale líbí a doufám, že mi to vydrží. Samozřejmě se trochu bojím, aby mé pracovní vytížení nemělo negativní vliv na blog, ale budu se maximálně snažit, abych vám i nadále servírovala nové recepty a tipy v pravidelné míře.
A tak možná trochu symbolicky vkládám recept na báječné těstoviny, které jsou na přípravu velmi jednoduché a rychlé, takže je stačíte uvařit i když nemáte času příliš nazbyt. U nás doma se ryba (a nejen losos) začala objevovat čím dál častěji. Je to sice trochu větší nápor na peněženku, ale stojí to za to. A jak jste na tom vy? Jakou rybu máte rádi? Mně třeba velice chutná ryba mahi-mahi, ale tu je trochu problém sehnat.

Letošní konec roku je nějaký moc hektický a já mám pocit, že nic nestíhám. Ale určitě v tom nejsem sama že? Od ledna se u nás doma budou dít změny, nastupuji znovu do práce a trochu se toho kroku do neznáma bojím, i když se do práce těším. Letošní Vánoce si tak chci naplno užít a vychutnat, než zase naskočím do rozjetého vlaku. Původně jsem myslela, že vám letos naservíruji recept na nějaké netradiční cukroví, ale nakonec jsem se přistihla, že jsem tak trochu "konzerva" a nejradši se držím ověřených a oblíbených druhů. Přesto nám letos co repertoáru přibylo jedno cukrovíčko, které jsme minulé roky nedělali. Za to mohu poděkovat kamarádce Editě, která mi připomněla medové (medovníčkové) kuličky, které mám na "to do" listu už dlouho, ale nikdy jsem se k nim nedostala. Medové kuličky podle mne patří k těm nejoblíbenějším druhům a navíc je stihnete udělat na poslední chvíli, protože jsou nepečené.

Opět nastala doba v roce, kdy vás budu zásobovat dýňovými recepty. Já ale miluji sezónní vaření a hlavně mám ze své zahrádky velkou zásobu dýní hokaido, takže s nimi vařím, jak se jen dá. Ještě před pár lety jsem netušila, jak je taková dýně variabilní a co se z ní dá všechno uvařit, od dětských příkrmů, přes hlavní jídla až po dezerty. Tak se mnou pojďte naskočit na dýňovou vlnu a určitě nebudete litovat. Já už jeden recept na noky z dýně na blogu mám, ale tento je zase jiný a tak si to aspoň můžete porovnat, co vám více chutná. Tyto nočky mám moc ráda a dělám je v různých variacích, podle toho, jaká je sezóna, s dýní i bez. Jsou chuťově velmi dobré a jemné a podle mne nepotřebují nějakou extra omáčku, protože ta spíše překryje pravou chuť noků. Jestliže ale bez omáčky nedáte ani ránu, udělejte si domácí - třeba z rajčat a zkuste pro jednou vynechat kupovaný kečup.

Než vám představím dnešní nový recept, omlouvám se, že zde na blogu delší dobu nic nedělo. Měla jsem totiž počítač v opravně a trvalo to trochu déle, než jsem si myslela. Dnes tu ale pro vás mám jeden sladký recept - letos asi poslední nevánoční. Kávové věnečky jsou celkem nenáročné na přípravu, ale i tak se postarají o efektní pohoštění. Patříte do skupiny káva nebo čaj? Já mám ráda oboje, ale rozhodě preferuji kávu. Mám tak ráda i všechny možné kávové dezerty a moučníky. V tomto případě není káva ve věnečcích nějak přehnaně cítit, takže se nemusíte bát. Na přípravu potřebujete 6 formiček na věnečky - silikonových nebo kovových. Ty silikonové používám já a myslím, že jsou lepší. Jestli ale máte doma formičky třeba na minibábovičky, udělají vám stejnou službu.

V poslední době to tady s recepty trochu vázlo a věnovala jsem se hlavně článkům z našich cest. Ale teď už se zase přesouvám směrem k vaření a rovnou mám pro vás takovou sladkou rychlovku. Často od někoho slyším, že plno mých receptů je složitějších a tak opět vycházím vstříc těm zaneprázdněným a nabízím sladkou dobrůtku, kterou budete mít hotovou raz dva. Navíc pralinky si můžete připravit libovolně dopředu a pak s nimi pohostit třeba neplánovanou návštěvu.

Vy všichni, kteří mne znáte trochu více a osobněji víte, že jsem velkým milovníkem Řecka, protože jsem tam nějaký čas pobývala a pracovala. A protože mám velmi ráda středozemní kuchyni, bylo téměř nemožné, abych si nezamilovala konkrétně i tu řeckou. Receptů na řecká jídla je na mém blogu pomálu a tak jsem si řekla, že bych to měla trochu změnit a o moje nejzamilovanější jídla se s vámi podělit. Ne že bych každý víkend doma vyvářela řecké dobrůtky, ale je pár stálic, které vařím často a k tomu ještě občas vyzkouším něco nového, co jsem ochutnala třeba pouze v taverně. Takže ode mne v budoucnu určitě nějaké další řecké recepty čekejte. Dnes mám pro vás musaku, jedno z nejznámějších jídel řecké kuchyně. Jedná ve zkratce o zapečenou zeleninu a maso a je to prostě lahůdka. Musím se přiznat, že jsem teď musaku dělala asi po roce a hned jak jsem ji zase ochutnala, tak mi bylo jasné, že jí prostě musím vařit častěji. Nebudu vám nic nalhávat, jedná se o trochu pracnější záležitost- Prostě chvíli trvá, než se vše nachystá a může skládat do pekáče. Udělejte to ale jako já a uvařte si jídla více porcí, protože 4 nebo 8 porcí se dělají skoro stejně dlouho, že jo. Musaka navíc v klidu vydrží několik dní v lednici a ještě se proleží, takže se jí pak můžete vzít i na oběd do práce. Nebo  jednoduše pohostěte na nedělní oběd širší rodinu. Tohle jídlo je opravdu vděčné a tak se nebojte delší přípravy, protože se vám to určitě vrátí na chuti. 

Teď je to pravé počasí vychutnat si musaku někde na terase. Pak už jen stačí zavřít oči a představovat si, že jste v řecké taverně na břehu moře.

Název vám toho asi moc o receptu nenapověděl, ale to, že tahle dobrůtka je luxusní, je určitě pravda. A nebo aspoň pro mě určitě. Různé domácí tvarohy, pěny nebo pribináčky jsem doma občas dělala už dlouho, ale od té doby, co dcera Ema dorostla do věku příkrmů, tak tyto záležitosti vyrábím doma skoro pořád a nejenom pro dceru. V kupovaných výrobcích je velké množství cukru a dalších nepříznivých látek a nikdy se chuťově ani nepřiblíží těm domácím. Ale hlavně  - ty domácí si můžete udělat přesně na míru své chuti a podle sezóny.

Tento krém nazývám luxusní, protože je díky šlehačce neošizený a hlavně krásně nadýchaný a jemný. Příchuť si můžete zvolit podle sebe. Já nejraději dělám právě jahodový nebo kakaový. Tuhle mňamku můžou i malé děti, takže si na ní můžete pochutnávat společně. Já jsem si konečně díky tátovi vyrobila misku z kokosu, takže bylo hned jasné, v čem si snídani naservíruji. Nevím jak vy, ale já stoprocentně souhlasím, že se jí i očima.

Dnešní článek začnu trochu oklikou a nostalgicky, ale nedá mi to trochu zavzpomínat. Pamatujete si ještě na takovou tu putovní buchtu, kdy jste od známého dostali kus tekutého kvasového těsta, to jste chvíli živili a pak rozdělili na několik částí, kdy z jedné jste upekli danou buchtu a další části věnovali dalším kuchařkám? Já docela živě a pamatuji si, jak jsme ještě s mamkou několikrát takovou buchtu pekly a měly problém, těsto někomu udat.
V poslední době se stalo aktuální spíše pečení kváskového chleba a dělení se o kvásek. To se díky Maškrtnici a panu Cuketkovi stalo velmi populární a díky jejich kvasové mapě se mnoho hodných lidí podělilo o své narůstající kvásky. Já jsem jeden čas jako začátečník s pečením kváskového chleba také začala a docela mne to bavilo. Ale s narozením mé dcery jsem začala pečení chleba flákat, kvásek skomíral a nakonec mi umřel. Od té doby jsem se k získání nového kvásku a pečení chleba neodhodlala. Dělám jen ten z pekárny. 

Ale abych se dostala zase zpátky k tématu. Další zajímavou surovinou, která postupně narůstá a vy jí tak můžete darovat přátelům je kefírová houba. Já prostě ráda zkouším nové věci a tak i tuto věc jsem musela vyzkoušet. Mám jí doma asi rok, darovala mi jí manželova teta. Je to vcelku nenáročná houbička, která mění mléko v kefír. Nevyžaduje denní péči ani odběr a tak vám vydrží klidně týden v lednici. No a na stejné bázi funguje i tzv. vodní kefír nebo chcete-li tibi krystaly. 

Tibi krystaly už ve zdejších končinách nejsou úplně novinkou, ale pořád se najde mnoho lidí, které vůbec netuší, o co jde. Možná jste se s nimi setkali třeba v pražské Esce, kde vám je bez problémů i darují pro vaše potřeby.
A teď už konkrétněji - tibi krystaly jsou prostě malé měkké krystalky, které vám poslouží při výrobě fermentované (kvašené, perlivé) limonádě. Není to věc pro každého - manžel třeba řekl, že mu to evokuje, jako kdyby pil něco zkaženého. Většině mých přátel ale limonáda velmi chutnala.

A jak to všechno funguje? Nečekejte ode mne nějaký odborný článek, mým cílem bylo vás spíše jednoduše uživatelsky seznámit s tibi. Krystaly, které jsou vlastně drobné řasy, se jednoduše živí cukrem. Sladký základ dokáží zkvasit a tak vznikne limonáda. Po čase se tibi krystaly rozrůstají a vy jich budete mít čím dál víc. Pak nastává čas jich část někomu darovat. Krystaly tedy dáte do cukrové vody. Pak je stačí nechat konat a dát jim k tomu dostatek času. Nakonec můžete výsledný nápoj ochutit různým ovocem a bylinkami a získáte tak pokaždé jinou chuť. Výsledný nápoj mimo jiné obsahuje mnoho minerálů a vitamínů a je velmi prospěšný pro naše zdraví. To by bylo řečeno jen tak ve zkratce. Zbytek důležitých informací si prosím přečtěte v následujícím receptu.

Začalo nám krásné počasí a to je pro mne vždy signál přirozeně odlehčit jídelníček. Vařím minimum omáček a smažených jídel a dávám přednost salátům a nebo lehkým jídlům. Místo smažení volí raději pečení v troubě. Tentokrát mám pro vás recept na brokolicovo-tuňákové válečky, které jsou velmi variabilním jídlem. Můžete si je jednoduše udělat k obědu či večeři, ale hodí se skvěle také jako drobné pohoštění na party a oslavy. Dále jsou taky velmi oblíbené u dětí, a protože jsou pečené v troubě, můžete je dětem bez obav dát. Naše malá dcera tyto válečky na první pokus hned schválila.
Já mám celkově velmi ráda různé zeleninové placičky či karbanátky a jsou podle mne dost často podceňované. Třeba takový čočkový burger mne velmi mile překvapil. Nebojte se experimentovat se surovinami a kořením. Já třeba miluji římský kmín. Ale to už je zase na další příběh a recept.

Rok se s rokem sešel a už je tu zase moje oblíbená část roku - sezóna jahod. Letos přišla kvůli teplému počasí ještě o trochu dříve, než jsme zvyklí a z toho mám velkou radost. My vždy bereme jahůdky od pana Macháčka z Kunratic, protože jsme tam dříve hned u jahodového pole bydleli. Letošní první sklizeň jsme si vychutnali jen tak, z ruky do pusy. Další várku jahůdek už jsem ale využila na pečení. A mám pro vás recept na velkou dobrotu. Tartaletky mám ráda hlavně z důvodu, že jsou takové univerzální - naplníte je čímkoliv, ozdobíte čímkoliv a vždy máte záruku, že doma uspokojíte všechny mlsné jazýčky. Já jsem dnes zvolila klasiku klasik a tedy čokoládovou ganache ve spojení s jahodami. Není to nic nového ani objevného, ale dobré je to až až. Tak si je se mnou pojďte udělat také!

Zelené kari je snad nejznámějším jídlem thajské kuchyně. Jak už jsem říkala minule, recepty thajské kuchyně většinou nemají jeden dogmatický recept. A nejinak je tomu i u zeleného kari. Dá se říct, že svůj vlastní a nejlepší recept má každá druhá rodina, stejně tak jako má každá česká rodina ten jediný a nejlepší recept na bramborový salát. Je tedy pouze na vás, jaký recept se nejlépe zalíbí vašemu jazýčku. Já dělám různé kombinace také podle toho, jakou zeleninu mám zrovna doma.

Velikonoce klepou na dveře, a co bych to byla za foodblogerku, kdybych vám nenabídla nějakou novou velikonoční inspiraci. Tentokrát mám pro vás netradiční recept, který ale přímo dýchá jarem a českým venkovem. Nutný zelený prvek zde zastupuje kadeřávek, který u nás ještě přeci není tolik používaný, ale rozhodně vám radím zařadit ho do jídelníčku. Co se týká ovčího sýra, tak můžete použít třeba fetu, ale jestliže máte možnost obstarat čerstvý ovčí sýr, tak určitě neváhejte. Risotto z krup, tedy kernotto, mám já osobně moc ráda, protože nabízí novou a neotřelou variaci chutí. Tato zapečená varianta je opravdu vynikající a dobře poslouží i jako oběd do práce na druhý den.

A zase je tu jeden asijský recept. Tentokrát jsem vsadila opět na klasiku a tedy na známou thajskou kuřecí polévku s kokosovým mlékem. Tato polévka není (na rozdíl od většiny thajských jídel) příliš pálivá a jejím hlavním cílem je zahřát na duši, což se jí podle mě velmi dobře daří. Kombinace jemného kokosového mléka s kyselejšími chutěmi ostatních surovin je pro mě bezkonkurenční. Kuřecí maso se někdy v polévce doplňuje krevetami, nebo se jimi úplně nahradí. To už ale záleží na vaší aktuální chuti  náladě, obě varianty jsou skvělé.

Tyto kuličky vůbec nemají ambici se chutí vyrovnat známým pralinkám Ferrero Rocher. Tak proč ten název? Když jsem je doma poprvé před pár týdny udělala, manžel je tak prostě nazval a už se to doma chytlo. Jsou navíc mnohem zdravější, ale chuťově jsou prostě dokonalé. Musím směle říct, že se mi opravdu povedly. Obsahují totiž samé dobré suroviny, ze kterých nemůže vzniknout nic špatného. Poprvé jsem v tomto receptu použila mnou náhodně objevený kokosový krém (nebo chcete-li máslo), který je tak dobrý, že ho tajně užírám i samotný. Tento 100% kokosový krém můžete sehnat na několika eshopech, ale narazíte na něj i v prodejnách arabských nebo asijských potravin. Já už jsem si doma udělala pěknou zásobičku, protože je to skvělá ingredience nejenom na dezerty. Ale teď zpátky k mým kuličkám. Rozhodně potěší všechny milovníky čokolády, ale není v nich ani gram přidaného cukru. Já už je v poslední době dělala asi 3x a pořád z lednice mizí závratnou rychlostí a díky nim jsem si spotřebovala veškerou dávku mých vyloupaných vlašáků. Kromě toho, že se s nimi ládujeme doma, tak je používám jako takovou hezkou formu dárečku, když chci někoho potěšit. Věřím, že vám budou chutnat tak, jako nám doma.

Pad Thai je jedno z dalších thajských jídel známých po celém světě. Jedná se o smažené rýžové nudle s vejcem doplněné kuřecím masem, tofu nebo krevetami. Ten kdo Pad Thai jednou ochutná, určitě si jej zařadí mezi oblíbená jídla. Příprava není složitá, jen musíte mít správné ingredience. 

A pozor, i zde platí zlaté pravidlo thajské kuchyně. Neexistuje pouze jeden správný recept, ale záleží třeba na provincii, na kuchaři či na místních surovinách.

Tentokrát mám pro vás zase po nějaké době recept na zdravou snídani. A toto jídlo je opravdu příkladem toho, že zdravé jídlo může být i chutné. Řekli byste, že ovesná kaše je obyčejná, ale když ji vytuníte ořechovým máslíčkem a navíc přidáte pořádnou dávku oblíbeného ovoce, uvidíte, že i ovesná kaše se může stát hvězdnou snídaní. Když budete mít ještě pár minut času navíc, zkuste přidat i karamelizované banány, jako jsem to udělala já a budete se olizovat až do oběda. Já často připravuji ovesnou kaši metodou nasáknutí vloček v mléce přes noc, ale tentokrát jsem zvolil starou dobrou vařenou variantu. Je o trochu časově náročnější, protože si kaši nemůžete připravit s předstihem už večer, ale pokud máte čas, neváhejte ho do snídaně investovat. Minimálně o víkendu se těch deset minut najde. Co se týká ořechových másel, tak já mám asi nejraději to z kešu jáder, ale z finančních důvodů používám hodně i burákové. Víte, že kešu není ořech v pravém slova smyslu, ale je to jedlá nažka stromu jménem ledvinovník? Kešu jsou velmi zdravé a působí preventivně proti infarktu a dalším kardiovaskulárním nemocem. Takže je určitě doporučuji zařadit do jídelníčku.

Tento recept mám z kuchařky 5 ingrediencí od Jamieho Olivera, na kterou jsem psala také krátkou recenzi. Všechny obsažené recepty jsou jednoduché a rychlé a nejinak je tomu i u tohoto kuřátka. Maso v listovém těstě není žádná novinka a vlastně ani nic moc převratného, ale stejně to vždy zafunguje. Já jsem takhle kuře nikdy nedělala, a proto to byl jeden z prvních receptů, které jsem musela vyzkoušet. Navíc jako příloha jsou fazolky s rajčátky, takže se z tohoto jídla stává celkem dietní záležitost. Víc už netřeba dodávat, lepší je to rovnou zkusit.

Toto jídlo je jednoduché a chutné a přitom dostatečně odlišné na to, aby rozvířilo všednost nedělního stolu českých domácností. Polenta je skvělá surovina, se kterou se dá udělat spoustu jídel. Já se přiznám, že ji doma nevařím moc často, ale o to víc si na ní jednou za čas pochutnám. Polenta sama o sobě nevyniká nijak výraznou chutí, a proto se k ní zelenina na víně skvěle hodí. Toto jídlo se dá vlastně velmi dobře udělat ve vege variantě bez masa, ale u nás doma je to maso přece jen vyžadováno. Zelenina krásně nasákne chuť vína a rozmarýn vše doladí k dokonalosti. Je to přesně ten typ jídla, které vás potěší a zahřeje v sychravém dni.

Receptů na lívance už tu mám několik, ale podle mne takových receptů není nikdy dost. Já mám lívance nebo vafle k snídani moc ráda, a když vím, že nebude dost času na jejich přípravu ráno, neváhám si těsto připravit už večer předem. Pak už je to šup šup. Vždy se nejvíc těším na léto, až bude dostatek čerstvého ovoce, které si na lívance můžu naložit, ale přece o ně kvůli tomu v zimě neochudíme. Vždyť takové trio banán - zakysanka - med je naprosto dokonalé. Jednu nevýhodu ale ta zima přeci jenom má a to je blbé světlo. Dá se fotit pouze omezenou část dne a někdy skoro vůbec. To byl tentokrát i můj případ. Ačkoliv jsem plná naděje čekala s focením až do 11 hodin dopoledne, tento den bylo tak hrozně ponuro, že jsme si doma svítili snad celý den. No když se to odpoledne na chvilku trochu vybralo, tak už byly lívance dávno snědené. Fotka tedy tentokrát není moc povedená, ale to vás snad od lívanců neodradí. Udělejte si je třeba o víkendu a snězte ještě v posteli, to chutnají nejlépe. 

Konečně mám pro vás zase slaný recept a rovnou na hlavní jídlo. Ne že bych snad doma nevařila normální jídla, ale často se nejedná o nic extra, co by stálo za to sdílet na blogu. Tentokrát se nejedná o můj výmysl, ale o skvělý recept z Apetitu. Minulé Vánoce jsem od muže dostala jako dárek kuchařku To nejlepší z Apetitu a musím říct, že je to velmi povedená kuchařka. Holky z Apetitu si daly záležet a vybraly do ní opravdu y nejlepší a mnohokrát vyzkoušené kousky. Vše, co jsem zatím podle této kuchařky vařila, stálo za to. A to platí i o tomto receptu, proto jsem se rozhodla ho s vámi sdílet Je to totiž ďábelsky jednoduchá kombinace chutí. Já jsem tilápii chtěla už dlouho vyzkoušet a konečně jsem se k tomu dostala. Musím říct, že je to opravdu skvělá ryba, která není předražená, je bez kostí a chuťově velmi dobrá. Kdo ji ještě neochutnal, tak doporučuji určitě vyzkoušet. U nás doma rozhodně bude častěji.

Tyto kuličky nejsou primárně vánoční, ale na Vánoce se určitě velmi hodí. Já je dělala letos už mnohokrát a na Vánoce také chybět nebudou. Variant na jejich výrobu je mnoho a tak si je pokaždé můžete udělat trochu jinak. Já vám přináším dvě různé varianty a věřím, že si domyslíte i nějaké svoje vlastní. Základem jsou dobré datle nebo datlová pasta. V poslední době kupuji spíš datlovou pastu a to přímo u Arabů vedle Super Trump Coffee v Praze (Pražáci jistě vědí). Většinu práce na těchto kuličkách za vás udělá mixér. Jediné, co musíte udělat ručně, je válení kuliček. To je skvělá práce třeba pro děti, které sice budou zapatlané až za ušima, ale určitě se zabaví. Množství surovin berte tak nějak orientačně, je potřeba to vždy přizpůsobit aktuální konzistenci těsta. Musím být tak akorát matlavé, aby kuličky držely, ale ne zas zbytečně moc mastné.

Tak už je to zase tady - dýňová sezóna je v plném proudu. Já o dýně nikdy neměla nouzi, protože jsem dostávala od y ze zahrádky. Letos jsme ale konečně začali pěstovat i my a to dýně, cukety a rajčata. Protože je zde země odpočatá a dlouho se na ní nic nepěstovalo, úroda je opravdu královská. Rajčat už sklidila skoro 20 kg a ještě nejsem u konce. Dýní mám také mraky a tak pořád přemýšlím, co nového z nich uvařit či upéct. Už loni jsem vás zásobila pořádnou dávkou dýňových receptů. Chtělo to ale zase něco nového a tak jsem se nakonec rozhodla vyzkoušet brownies. Když můžou být z řepy či z fazolí, tak proč ne třeba z dýně. Výsledek mne úplně odrovnal, brownies jsou naprosto skvělé. Ač si říká, kdo chce, co chce, přijde mi, že řepa i fazole jsou stejně vždy v moučníku cítit. Dýni ale opravdu nepoznáte - to vám garantuji. Vyzkoušela jsem to na několika figurantech a tohle jsou zatím první zeleninové brownies, které chutnají jako y pravé. Rozhodně neváhejte a vyzkoušejte je.

Já prostě miluji plněné papriky. Hlavně tedy ty české s rajskou omáčkou, protože moje mamka je dělá nejlepší na světě. Dělá je tak dobré, že já sama jsem si na ně ještě netroufla, protože se bojím, že je nikdy nebudu mít jako ona a nebude to to pravé. Papriky s rajskou jsou ale přece jen těžší jídlo a do rozpáleného léta se moc nehodí. Udělala jsem tedy takovou středomořskou verzi, která je odlehčená a k létu se naopak hodí. Zelenina i maso dohromady v jedné porci a příloha už ani není potřeba. Stačí jen kousek chleba, kterým vytřete tu skvělou rajčatovou omáčku. Já osobně chleba či tmavou bagetu nakrájím na plátky, potřu olivovým olejem a chvíli opeču v troubě. Je to lahůdka a člověk si připadá jak někdo v italské restauraci na břehu moře.

Dnes mám pro vás rodinný recept na vynikající rybízový sirup, který je vhodný pro výrobu letních limonád. Jelikož tady odpadá pracné obírání kuliček rybízů a zdlouhavé vaření, máte vše za chvilku hotovo a výsledek je skvělý. Když jsem na rodinné grilovačce poprvé limonádu z tohoto sirupu ochutnala, hned mě oslovila a věděla jsem, že jí musím také vyzkoušet. A už se stalo. Množství přidaného cukru záleží na vás - někdo má rád víc, jiný méně. Já jsem nechtěla úplně potlačit kyselost rybízu a tak jsem cukru nedala mnoho. Proč si ovocné sirupy, které navíc obsahují minimum ovoce, když je tak jednoduché si vyrobit ty domácí, které jsou mnohem mnohem lepší.

Jelikož tu máme zase léto a vysoké teploty, nejvhodnějším dezertem se teď jeví něco lehkého a osvěžujícího. Já nedám dopustit na cheesecake, což je sice klasika, která ale nikdy nezestárne. Navíc má neskutečně mnoho variant, které snadno přizpůsobíte své chuti. Možná se ptáte, proč jsem tento cheesecake nazvala jako oranžový. Je to jednoduché - obsahuje totiž několik druhů ovoce, které je všechno oranžové. Kombinace manga, maracuji a meruněk je opravdu velmi dobrá a chuťově zajímavá a dortík přímo voní létem. Když ještě do meruňkového pyré přidáte trochu najemno nasekané máty, bude cheesecake ještě více osvěžující. My jsme si dortík vychutnali na zahradě, kterou jsme letos celou předělávali. Není nad to si s kafíčkem a dortíkem posedět na novém křesílku a koukat na nově zasazenou, čerstvě zelenou trávu.

A už je tu zase moje oblíbená letní doba, plná čerstvého ovoce a bylinek. Ale také vám připadá, že to strašně rychle uteče, aniž bychom si všech těch darů zahrádky mohli dosyta užít? Mne ano...a proto se toto období snažím využít na maximum a co nestačím spotřebovat čerstvé, tak zavařuji, konzervuji, mrazím. Nejsem žádný zavařovací expert, ale právě proto vám chci ukázat, že to není nic těžkého a zvládne to skoro každý. Zavařování si pouze žádá dostatek času na přípravu a očištění surovin, ale pak už to jde rychle. Tentokrát mám pro vás recept na rychlý a jednoduchý mátový sirup. Máta roste na zahrádce kde komu a většinou se po pár letech začne rozrůstat jako plevel, takže je to skvělý adept na sirup. Navíc svěží příchuť máty se hodí do letních limonád více než cokoliv jiného. Takže vzhůru do výroby!

Tento závin je prostě neskutečně dobrý a zaujme i ty, kteří nejsou vysazení na sladké. Není totiž vůbec přeslazený a navíc je z dobré žitné a špaldové mouky, takže je zase o chlup zdravější. Já jsem se s perníkovým závinem seznámila prostřednictvím mé dobré kamarádky Editky, která ho pekla a často mi ho nosila jako dobrůtku do práce ke kafču. Uchvátil mě hned na první ochutnání a věděla jsem, že si budu muset vyžádat recept. Ale celou dobu, co jsem ještě byla v práci, tak jsem se k tomu nějak nedostala, znáte to (smích). Až teď, když už do práce nechodím a závin mi už nikdo nemůže přinést, tak jsem se konečně rozhodla ho upéct. Jen jak jsem ho vytáhla z trouby, tak mě napadlo - s čím jsem vlastně tak dlouho otálela? Manžel, ten se rozplýval blahem a důrazně mi doporučil, abych ho co nejdřív udělala znovu. Takže ještě jednou moc děkuji za recept Editko! Perníkový závin už se u nás doma nikdy neztratí.

To, že jsem starý mlsoun, o mně přátelé v okolí dobře vědí. Moje chutě na sladké se ještě zvýšily v těhotenství a doteď mě nepustily. A já jen mohu děkovat bohu a svému miminku, že to na mně ještě není znát.  Ale i tak se snažím jíst rozmanitou a pestrou stravu a hledám i alternativy klasických dezertů, které jsou sice odlehčené, ale i tak chuťově vynikající. Nemám ráda jídla, která sice slibují zdravé nutriční hodnoty, ale s chutí už je to trochu horší. Takové recepty by mým přísným sítem vůbec neprošly a určitě bych se o ně nedělila. Naštěstí je ale zdravých a dobrých jídel víc než dost a člověk se tak může stravovat zdravě i chutně. Příkladem je i tento dezert, který chutná luxusně a přitom je téměř bez přidaného cukru i bez laktózy. A třeba můj manžel vůbec nepoznal, že je v něm nějaké avokádo a misku vylízal do poslední kapky. A když jídlo bez problémů projde i přes něj, už není co dodat .

Přes víkend si většinou na snídani dopřáváme lívance, nějaký ten koláček nebo třeba vajíčka, ale přes týden si zase naopak ráda dám něco zdravějšího. V poslední době si ráda dávám tuto snídaňovou misku, nabitou samými dobrými ingrediencemi  bez přidaného cukru. Sladkou chuť dodají jednoduše datle a banán. Obsah si můžete upravit podle svých preferencí, ale já ji mám nejraději přesně takhle. Miska je plná vlákniny a má příznivý vliv na zažívání.

Původně jsem sem tento recept ani nechtěla dávat, protože mi přijde takový běžný a obyčejný, ale někteří z vás se po něm ptali, takže proč vlastně ne. Je pravda, že ačkoliv nejde o nic světoborného, mnoho lidí frittatu nezná nebo doma vůbec nedělá a to je docela škoda, protože to může být jak skvělý oběd či večeře, tak i královský víkendová snídaně. Frittata je vlastně taková italská tlustá omeleta, často doplněná brambory. Základem mé verze sou tedy brambory zalité vajíčkem a sýr a pak už si můžete přidat vše, co máte rádi nebo máte zrovna doma. Druhů frittaty je bezpočet od úspornějších variant po ty honosné, třeba s chřestem. Moje verze je taková přesně akorát a reflektuje běžné zásoby z ledničky. Někdo by v tom mohl vidět třeba takové rychlé zapečené brambory.

Velikonoce už nám klepou na dveře a tak se s vámi chci podělit o jeden nový recept na veselé cupcaky, které potěší hlavně děti. Hravá kuřátka jsou variací na mrkvový dort, který je navíc zcela bez mouky a tedy bezlepkový. Inspiraci jsem si vzala v časopise Gurmet, kde byl bezlepkový mrkvový dort předmětem pekařské výzvy, které jsem se jako vždy zúčastnila. Recept a hlavně vzhled jsem ale pojala po svém a já doufám, že se vám kuřátka budou líbit a možná vás inspirují k velikonočnímu tvoření. Fantazii se meze nekladou a s trochou marcipánu se dá vytvořit všelicos.

U nás doma první várka dlouho nevydržela, takže na Velikonoce peču znovu.

Nedávno jsem někde na internetu četla zajímavý recept na cheesecake, ale ve výsledku mne víc než recept zaujala diskuze, která se u něj rozjela. Dva tábory "kuchařů" se tam hádaly, jaký je ten pravý a lepší cheesecake, zda-li pečený či nepečený. Zatímco Američani zarytě hájili pečenou verzi jako jedinou správnou, lidé z Evropy vyzdvihovali tu nepečenou a rozplývali se nad jemnou strukturou. Kde je pravda je v podstatě jedno, zábavné ale je, jak taková záležitost dokáže některé lidi rozfajrovat. Já mm dnes pro vás nepečenou verzi cheesecaku, která je rozhodně famózní. Ačkoli nejsem nějaký velký fanoušek oreo sušenek, v tomhle podání to prostě vše pasuje dohromady a výsledek je božský nebo možná ďábelský, protože o dietu se rozhodně nejedná. Ale co bychom to měli na světě za radosti, kdybychom si nemohli občas dopřát pořádný dortík?

A konečně pro vás mám také jeden slaný recept na hlavní jídlo, abychom to s těmi moučníky nepřeháněli že? Závitky obecně jsou podle mne takové víkendové nebo slavnostnější jídlo, protože komu by se chtělo motat se s masem a vytvářet úhledné závitky někdy uprostřed pracovního týdne - na to prostě není moc čas. Ale právě víkend je jako stvořený pro větší vaření. Můžete třeba vyzkoušet nové recepty, s jídlem se víc mazlit a trochu si s ním vyhrát. A s takovými závitky si rozhodně vyhrajete. Někdy to totiž není úplně jednoduché maso pěkně a úhledně zabalit, hlavně když máme menší kousek masa. Doporučuji tedy větší kuřecí prsa, které navíc v jejich nejtlustší části od středu nařízněte, abyste zvětšili jejich plochu a lépe se vám závitky balily. Kombinace sušených rajčat, mozzarelly a špenát mám osobně moc ráda, protože kromě toho, že je krásně barevná tak především dobře chutná. Aromatická rajčata jsou zjemněná méně výraznou mozzarellou a špenát dodá další rozměr chuť. Hořčičná omáčka zase zvýrazní chuť jinak méně výrazného kuřete.

Takže se neváhejte rozmazlit a uvařte si tuhle dobrotu v barvách italské vlajky. Věřím, že si pochutnáte tak jako my.

U nás doma jsme svátek svatého Valentýna nikdy moc neslavili, ale jelikož miluji vaření, vždy jsem ten den brala jako dobrou záminku připravit nějaké speciální jídlo nebo dezert. A tak je tomu stále - prostě se těším, až budu moct uvařit něco extra, co v běžný den jen tak neudělám. No a protože láska prochází žaludkem (u nás to tedy určitě platí), není nic lepšího, než Valentýn spojit s dobrým jídlem, ať už doma nebo v restauraci. Já jsem tentokrát vsadila na čokoládový srdíčkový mini dortík, čím  jsem lehce dosáhla vrcholu kýče, ale občas je to dovoleno ne? (smích)

Já jsem použila dvě malé silikonové formičky ve tvaru srdce, ale jestli máte pouze jednu vyšší, určitě ji můžete použít, pouze musíte adekvátně prodloužit dobu pečení (případně také péct při trochu nižší teplotě) a korpus proříznout. Jestliže chcete upéct dort do formy o průměru cca 20 cm, dávku musíte zdvojnásobit. Na ozdobu můžete kromě čerstvých květů použít třeba to, co má vaše drahá polovička nejradši.

Těstoviny miluju snad v jakékoli úpravě a množství různých receptů z nich je téměř nekonečné. Některé těstovinové pokrmy vyžadují trochu víc času (např. lasagne), ale některá jídla vykouzlíte doslova a pár minut a navíc jim to vůbec neubírá na chuti. Tak je tomu i v případě následujícího jídla, které se hodí na rychlý oběd nebo i večeři. Cottage sýr a rukola dává těstovinám nový, neobvyklý rozměr a tato varianta určitě chuťově rozšíří vaše obzory. Důležité je použít kvalitní sýr, protože nějaký český eidam těstovinám nejvíce ublíží.

To je tak zase venku nepříjemný čas, kdy člověk rád sáhne po oblíbeném hřejivém jídle, které potěší nejen v žaludku. Jak už jsem tady zmiňovala, v angličtině mají pro to speciální výraz "comfort food", což podle mne přesně vystihuje, co takové jídlo přináší. Já vařím jídla většinou podle aktuální nálady, která většinou odráží i venkovní počasí. Ačkoliv se jedná o těstoviny, ve spojení s ragú narostou do bohaté a plné chuti, která uspokojí i naše manžely - masožravce (smích). Já vždy špaget uvařím pořádný kotel, protože tohle jídlo je skvělé i druhý den a i tak mám jistotu, že nikdy nezbude. Receptů na bolognese je mnoho a já netvrdím, že ten můj je správný, spíš je prostě můj a takový, jaký ho máme rádi.

Jelikož teď v poslední době nemám mnoho času, vracím se hlavně k dobrůtkám, které jsem dělala v minulosti a nestačila jsem k nim doteď napsat recept. Na podzim jsem poprvé dělala skvělý francouzský dezert Mille Feuille (tisíc lístků), na který jsem se chystala už dlouho, ale teprve výzva časopisu Gurmet mě zase nakopla ho udělat hned. Dezert je vlastně na první pohled úplně jednoduchý - upečené listové těsto a na něj krém patissiere nebo podobný. Je ale pravda, že člověk potřebuje špetku zručnosti, aby vytvořil dílo připomínající zákusek z francouzské cukrárny :) Výsledek ale stojí za to a nejen, že Mille feuilles krásně vypadá, ale také božsky chutná a opět potvrzuje pravidlo, že méně (surovin) je někdy více. V časopise Gurmet ještě dělali i svoje vlastní listové těsto, ale mne to přijde skoro zbytečné. Ráda si upeču svůj kváskový chléb nebo udělám domácí těstoviny, ale listové těsto přenechám profesionálům.

Je tu druhá adventní neděle a já přicházím s receptem na jedno nepečené cukroví, které ale nutně nemusíte připravovat pouze na Vánoce, ale klidně po celý rok, jak to dělám já. Na druhou stranu k Vánocům se skvěle hodí, a jelikož příprava je rychlá, můžete s ním ozdobit vánoční stůl doslova na poslední chvíli. Kokos je u nás doma docela oblíbený a tyčinku Bounty jsem si dříve občas koupila. Je ale šíleně sladká, konkrétně obsahuje cca 9 kostek cukru. Tak jsem si řekla proč si nevyrobit svoji vlastní verzi, ve které přesně vím, co je a ještě si ji udělám o mnoho zdravější. Navíc je to skvělá volba právě i na vánoční stůl, kde se bude krásně vyjímat mezi nepečeným cukrovím. Bounty můžete vytvářet opravdu až na poslední chvíli a do té doby skladovat v lednici. Kokos k Vánocům neodmyslitelně patří a já věřím, že si na tyčinkách pochutnáte stejně tak, jako my. Jestliže navíc zvolíte veganskou čokoládu, bude pochoutka zcela veganská a bez laktózy.

Tak konečně po čase zase přidávám recept na hlavní jídlo s masem. Ne že bychom doma maso vůbec nejedli, ale nejíme ho určitě každý den a také ne každý den vařím něco tak objevného, že to stojí za vystavení na blog. To ale určitě neplatí o následujícím receptu. Ačkoliv teď s přicházející zimou máme tendence jíst většinou hutnější jídla, rozhodně si ráda dám i něco odlehčenějšího. No, a protože Vánoce se tiše blíží a čekají nás hory bramborového salátu, rozhodla jsem se udělat si takovou malou přípravu, ale v úplně jiném kabátku. V časech, kdy jsem celé léto trávila v Řecku, si pamatuji, že jsme mnohokrát měli bramborový salát. Poprvé jsem se tomu divila, protože jsem si hned představila náš vánoční hutný salát plný majonézy. Jižané mají také svůj bramborový salát, akorát hodně odlehčený - hodící se do letních veder. Ačkoliv si Vánoce bez klasického bramborového salátu nedokážu představit, během roku si raději dám tuto lehkou variantu.

Masové kuličky jsou prostě skvělá věc. Nevím, jestli byly tak oblíbené i před Ikeou, ale každopádně Ikea jejich popularitě hodně pomohla. Já jsem tedy nikdy nebyla nějaký stálý a nadšený strávník právě v Ikee, ale samozřejmě jsem jejich kuličky také ochutnala (i když je to teprve pár let, co jsem je měla poprvé). Tento recept nemá za cíl se známým švédským kuličkám přiblížit přesně na chlup, mohu vám ale slíbit, že vás dostanou :) Je sice fajn mít jedno rezervní balení kuliček v mrazáku, domácím se ale nic nevyrovná. Navíc teď na podzim je to přímo ideální jídlo pro sychravý den. Já je nejraději připravuji s poctivou domácí bramborovou kaší, mňam.

Pečení domácího müsli je už několik let docela hit. A není se čemu divit, protože kupované směsi často obsahují mnoho přidaných cukrů a tuků a se zdravou výživou nemají mnoho společného. Je tedy určitě lepší vytvořit si doma svoji vlastní směs, do které si přidáte pouze to, co máte rádi, ale hlavně máte kontrolu nad tím, co müsli přesně obsahuje. Já jsem doposud domácí müsli nedělala. Většinou kupuji skvělé tubusy z Mixit.cz nebo Müsli Janova Pec. Ale nakonec se mi také zachtělo trochu si pohrát a vytvořit si svoji vlastní granolu. A musím říct, že je to vlastně opravdu taková hra - kombinujete oblíbené suroviny podle aktuální nálady a pokaždé máte možnost vytvořit zase trochu jinou směs. Při pečení müsli božsky voní a já jsem hned po upečení měla co dělat, abych při ochutnávání nesnědla půl plechu. Moje varianta s čokoládou je opravdu vynikající a my jsme si ji hned zamilovali. Uvedené množství vystačí na jednou velkou sklenici hotového müsli, to vám ale doma dlouho nevydrží.

K tomuto příspěvku jsem se nějak ne a ne dostat a tak už uteklo dobrých pár týdnů, co jsem skvělý dort Harlekýn pekla. Upřímně řečeno, sama bych se asi do pečení tohoto dortu nepustila, ale inspirovala mne opět Výzva pro odvážné časopisu Gurmet, kterou se snažím péct téměř každý měsíc. Člověk si pak vyzkouší zákusky, které by normálně  z různých důvodů třeba vůbec nepekl. Já nic proti Harlekýnovi nemám, měla jsem ho naposledy jako malá a právě proto mě možná ani nenapadlo se o něj zajímat. Jestli jste ale milovníci čokolády (což já v poslední době jsem a to víc a víc), tak vás dortík rozhodně mile potěší, domácí pařížská šlehačka totiž nemá chybu a já bych jí mohla jíst i samotnou. Jestli chystáte rodinnou oslavu a ještě lépe, je-li oslavencem dítě, určitě Harlekýn vyzkoušejte. Je to trochu zapomenutý kousek z období našeho dětství a stojí za to jeho tradici zase obnovit.

Sezóna dýni je na svém vrcholu a u nás doma o ně opravdu nemáme nouzi. Dýni hokaido pěstujeme na zahradě a kdyby to bylo náhodou málo, většinou mi dorazí i ve farmářské bedýnce. Já jsem prozatím většinou dělala hlavně dýňovou polévku, protože ta je u nás doma hodně oblíbená, ale dýně to není jenom polévka nebo pyré, možností je mnohem víc. Ne že bych nějak holdovala americké kuchyni, ale co se týká vaření s dýní, dá se tam docela dobře inspirovat. Však celý podzim až do Halloweenu se dýním v Americe v podstatě nevyhnete a oproti Evropě je to velmi oblíbená surovina i do sladkých pokrmů.  Začíná to dýňovými koláči a sušenkami, pokračuje to muffiny a palačinkami a končí to slavným dýňovým kafem ze Starbucksu. No a proto jsem se rozhodla, že musím nějaký dezert také vyzkoušet a posoudit, jak dýně v chuti ladí. Přece jenom se musím přiznat, že mám ohledně dýně trochu zajetý stereotyp a použití ve sladké kuchyni jsem se dlouho bránila. Nakonec jsem ale upekla pořádný dýňový cheesecake, který jsem doplnila dýňovou šlehačkou a výsledek byl více než ucházející. Ricotta použitá v dortíku vytváří krásně krémovou, ale pevnou strukturu a dýně dodává neobyčejnou a zajímavou chuť. Jestliže chcete vyzkoušet něco nového a neotřelého, určitě se do tohoto cheesecake pusťte, budete velmi mile překvapeni!

Inspiraci na tohle jídlo jsem získala jednoduše z kalendáře. Mně totiž nestačí kuchařky a časopisy s recepty, já musím mít doma samozřejmě i kalendář s recepty. No a když jsem obracela stránku na tento týden, přivítal mě obrázek plněných rajčat spolu s receptem. Celý týden okolo kalendáře chodím, až jsem se rozhodla rajčátka udělat. Mimochodem polentu se chystám udělat už dlouho a pořád ne a ne přijít příležitost. Jak to tak se mnou bývá, recept mne inspiroval, ale nakonec jsem si jídlo udělala podle sebe. Polenta je skvělá věc a dobře na sebe váže ostatní chutě. Přidáním smetany, získáte krásně krémovou směs, muškátový květ zase dodá šmrnc, který je potřeba. Plněná rajčata jsou skvělá na lehkou večeři, ale určitě je vyzkouším i jako pohoštění pro návštěvu. A s polentou rozhodně nevařím naposled.

Tyto ovesné sušenky se staly okamžitě populární nejen u nás doma, ale i u širšího okruhu přátel. Záhadně mizí z mísy a nikdy jich není dost. Díky ořechům jsou křupavé, ale přitom vláčné. Na sušenkách nemá cenu šetřit, já jim vždy dopřeju pořádnou dávku jak oříšků, tak sušeného ovoce. Oblíbila jsem si používat fitness směs, což je kvalitní směs již namíchaných ořechů, brusinek a rozinek. Vy si ale můžete namíchat svojí vlastní kombinaci, protože fantazii se meze nekladou. Sušenky se mimo jiné hodí i jako skvělý jedlý dárek, stačí vybrat krásnou skleněnou dózu a efekt je zaručen. Pro velké mlsouny ještě doporučuji sušenky napůl máčet do hořké čokolády.

Nevím jak vy, ale já přes léto vždy dost obměním jídelníček. Tělo si podle mě samo řekne, že místo sytých jídel chce raději lehké pokrmy a svěží saláty. Přes léto je navíc k dispozici tolik čerstvé lokální zeleniny, která má, na rozdíl od té ze supermarketu. skutečnou chuť. Při brouzdání internetem jsem na jednom z blogů našla zajímavý salát ze zeleniny a špaget a musela jsem ho samozřejmě hned vyzkoušet. Jelikož výsledek byl více než dobrý, chtěla bych se s vámi teď podělit o recept. Salát se hodí jako lehké hlavní jídlo nebo jako příloha třeba při letním grilování.

S tímto novým příspěvkem už si pomalu říkám, zda bych neměla vytvořit novou rubriku s názvem "Ze zahrádky". Ale o tom to podle mně přesně je, vařit z aktuálních a lokálních surovin, z toho co vám roste na zahrádce, za rohem v lese a podobně. Teď je právě ten čas, kdy všude okolo dozrává ovoce a zelenina a je to jako svátek v kuchyni - alespoň pro mě. Někdy je ale úrody přebytek a tak hledáme, jak vše plnohodnotně využít. Z rybízu jsem dělala koláč, bublaninu, marmeládu máme ještě z loňska a v mrazáku je červených bobulek víc než dost. A tak proč rybíz nevyužít třeba na zmrzlinu, když máme to léto? Červený rybíz je ve zmrzlinové branži tak trochu otloukánek a používá se spíš ten černý, který má pikantní a výraznější chuť. Černého ale máme maličko a tak volba byla jasná. O to větší bylo moje překvapení, když jsem zmrzlinu ochutnala. Byla totiž vynikající! Jemná smetanová chuť se mísí s nakyslou rybízovou, ale obě chuti jdou samostatně rozeznat, no prostě jedna báseň!

Předem se omlouvám nemilovníkům jahod, že opět přispívám s jahodovým receptem, nemůžu si ale pomoct. Jahody zbožňuji a navíc máme pole za rohem, takže to snad ani jinak nejde. Když už jako já uděláte mraky jahodových moučníků, potom knedlíky a dále marmeládu, pak už zbývá skoro jen sirup. Je to totiž další skvělý způsob jak zpracovat a uchovat jahody a vychutnávat si je postupně i dlouho po jejich sklizni. Pokud se tedy vaše rodina nerozhodne zásoby zpracovat kosmickou rychlostí, což docela hrozí. Maliny dodají sirupu pikantní chuť a máta je příjemně cítit v pozadí. Nepoužívám žádnou kyselinu citrónovou a myslím, že to vůbec není potřeba.

Minulý víkend jsem měla na programu pečení makronek na svatbu, a jelikož mi zbylo mraky žloutků, přemýšlela jsem, co s nimi. Do toho se mi navíc doma sešly jahody a borůvky a volba byla najednou celkem jasná. Rozhodla jsem se udělat tartaletky s krémem a ovocem, které mi vždy evokují léto a návštěvu cukrárny. Použitý klasický cukrářský krém patisserie je prostě vynikající a jen tak ho něco nepřekoná, navíc jsem do něj zužitkovala zbylé žloutky a tak jsem zabila dvě mouchy jednou ranou. Ovoce můžete použít podle chutí a sezóny, ale já osobně si myslím, že jahody a borůvky jsou asi ta nejlepší volba. Tartaletky se moc povedly a my jsme si celá rodina moc pochutnali. Rozhodně je budu muset zase brzy udělat, protože tenhle dezert je vždy v nedostatečném množství.

Sezóna chřestu už nám pomalu končí, ale já si ještě neodpustím jeden recept na skvělý lehký oběd či večeři. Bílou quinou už u nás doma dobře známe, ale tu červenou (která vypadá jak černá) jsem vařila vůbec poprvé. Laicky bych rozdíl vysvětlila asi jako rozdíl mezi loupanou a neloupanou rýží, i když tak to u quinoy úplně není. Červená quinoa je  prostě oproti té bílé trochu tužší a křupavější. Zelený chřest nepotřebuje mnoho péče a i tak vám na talíři udělá velkou službu. Bylo by škoda ho nezařadit na jídelníček. Quinou si v podstatě můžete připravit s jakoukoli zeleninou, já jsem se při vaření nechala vést hlavně intuicí a výsledek se vydařil.

Venku začalo být konečně letní počasí, které přímo svádí k receptům středomořské kuchyně. Kebab je oblíbeným jídlem v Řecku nebo v Turecku a je to skvělá volba na letní grilování. Můžete jej navíc pokaždé připravit s jinou omáčkou či dipem a vždy si tak vykouzlit trochu odlišný pokrm.

A zase jsou tady ty muffiny! No jo, ale to je tak vděčná a rychlá dobrůtka, že si nemůžu pomoct a dělám je doma pravidelně. Když teď navíc pomalu začíná sezóna ovoce, variací na muffiny bude čím dál víc. No a ty borůvkové, to je prostě klasika, která mně nikdy nezklamala. Vyzkoušela jsem několik receptů, ale zatím u mne jednoznačně vede tento recept (od Colleen z allrecipes.com) na božsky dobré, vláčné a sofistikované muffiny se skvělou skořicovou drobenkou, která běžný muffin přemění na luxusní záležitost. Jednotlivé kousky vám budou mizet z talíře kosmickou rychlostí. Já jsem je tento týden dělala nakonec dvakrát, protože jedna dávka se ukázala jako zcela nedostatečná.

Myslím, že to zná každý, když vás honí mlsná a musíte si za každou cenu ukořistit alespoň jeden čtvereček čokolády. Já mám takový divný zvyk, že doma se čokolády pomalu nedotknu, co je rok dlouhý (a tak se nám tu vrší různé bonboniéry, na které sedá prach), ale v práci -to mě vždy po obědě chytají chutě a té domácí bonboniéře bych dala klidně zavděk. No a taková nadýchaná čokoládová pěna je přímo stvořená k tomu ukojit všechny mlsné chutě a rozhodně s ní potěšíte i návštěvu. Pomeranč pěnu ještě více odlehčí a piškot poskytuje něco k "zakousnutí". Jestli si chcete udělat hříšnou chvilku, rozhodně jste tu správně.

Poslední dobou jsem si oblíbila různé ovesné kaše, ale nejraději mám ty studené, kdy se vločky nechají odležet přes noc. Nejenže tak máte snídani hotovou opravdu za pár minut, ale navíc si pochutnáte a to bez výčitek. Když navíc použijete rostlinné mléko jako já, kaše bude vhodná i pro vegany. Ovoce můžete obměňovat podle chuti a nálady a tak vás taková kaše jen tak neomrzí.

Tak tomuto se říká pořádná víkendová snídaně! Vajíčko na hniličku si občas ráda dám, ale je pravda, že takovýhle nášup většinou běžně nesnídám. Teď ale všechny víkendy makáme na baráčku a nemáme mnoho času na oběd, takže vždy vymýšlím, jak nám ráno dodat pořádnou dávku energie. A huevos rancheros neboli rančerská vejce chcete-li, jsou přesně to pravé. Plánujete-li línou neděli, a nebo si chcete udělat malý domácí brunch, tak tohle jídlo je správná volba. Já si tedy kombinaci vajíčka a pikantní zeleniny nemůžu vynachválit.

Tentokrát přidávám jeden slaný recept na vynikající a jednoduché jídlo, které se skvěle hodí jak na večeři, tak na rychlý víkendový oběd. Asi jste si už všimli, že mám ráda různé zapečené pekáčky ať už s masem, těstovinami nebo čistě zeleninové. Taková jídla mají jedinečnou a plnou chuť, ale nenutí vás strávit půl dne v kuchyni. Receptem jsem se nechala inspirovat u mé oblíbené blogerky z blogu Jo Cooks, ale jak to tak u mě bývá, suroviny jsem vyladila podle své aktuální nálady a stavu ledničky. Na receptu mne zaujalo použití kuřecího krému z plechovky, a ačkoliv většinou takové věci nevyhledávám, nedalo mi to a chtěla jsem vyzkoušet, co se za tou chutí skrývá. Musím říct, že mě to velmi mile překvapilo a manžel si také nestěžoval. Tento pokrm podle mě představuje takový balzám na duši, který zahřeje tělo i mysl.

Quinou jsem poprvé objevila v zásilce Zajíce v krabici. Od té doby už jsem jí dělala několikrát a nemohu na ní dát dopustit. Quinoa je stejně jako kuskus neuvěřitelně variabilní, ale navíc je ještě bezlepková. Tentokrát jsem ji zkusila zapéct do pekáčku a musím říct, že to byla dobrá volba. Jídlo je skvělé i druhý den, takže si třeba můžete připravit krabičku do práce. Když si navíc uděláte i domácí enchilada omáčku, dotáhnete vše k dokonalosti. Omáčka se hodí i na spoustu jiných příležitostí a proto věřím, že vám v lednici moc dlouho nevydrží.

Hot cross buns jsou tradiční britské velikonoční bochánky podávané na Velký pátek, v našich podmínkách podobné českým jidášům. Bochánky jsou nejlepší teplé nebo rozpečené a já osobně je mám nejradši s máslem, hodí se k nim ale také marmeláda nebo med. Toto sladké pečivo má dlouhou historii, kříž má symbolizovat ukřižování Ježíše.

Tak konečně tu máme zase období medvědího česneku! 

Skvělá věc na snídani nebo na svačinu, ale podle zkušenosti se hodí i jako lehký dezert.

Když jsem si v létě koupila na Latino food festivalu novou kuchařku od Apetitu (Latinská Amerika - Viva la vida) a poprvé ji prolistovala, bylo mi jasné, že tahle knížka se rozhodně na poličce válet nebude. Lákavé fotky a zajímavé recepty vás přimějí vyzkoušet i taková jídla, která byste možná doma běžně nevařili. Po výborných fazolových placičkách jsem se tentokrát rozhodla vyzkoušet něco náročnějšího, tedy hlavně časově. Ropa vieja je kubánská specialita z hovězího masa. Název znamená v překladu "staré hadry" a to kvůli tomu, že dlouho vařené maso se nakonec rozmačká vidličkou a cáry hadrů skutečně připomíná. V omáčce se mísí mnoho jižanských chutí, které do sebe krásně zapadají a vytvářejí tak skvělé jídlo, třeba k nedělnímu obědu. Já jsem ho rozhodně nedělala naposled.

Tyto skvělé tartaletky jsou důkazem toho, že i lidé s různými dietami a přístupy k jídlu si mohou vychutnat skvělý dezert. Netvrdím, že tento recept je přímo ukázkou zdravého stravování, nicméně oproti klasickým tartům je určitě zdravější. Já žádné diety nedržím, ale baví mě zkoušet nové postupy. Tartaletky jsou vhodné pro bezlepkáře, vegany i paleo dietu.

Kuskus je skvělá a variabilní příloha, která má mnoho využití v teplé i studené kuchyni. Já osobně ho ale nejraději používám jako lehké hlavní jídlo a o to víc teď v létě, kdy si s kuskusem vykouzlíte skvělý letní oběd. Kuskus můžete spojit téměř s jakýmikoliv surovinami. Já jsem tentokrát použila letní zeleninu a lehce stravitelné kuřecí maso.

Tuto polévku jsem našla zcela náhodou na zahraničním blogu Gimmesomeoven.com. Na fotce vypadala tak dokonale, že jsem se do ní zamilovala na první pohled. Netrvalo dlouho a musela jsem jí vyzkoušet. Polévka je bohatá a hustá a je skvělou volbou právě pro zimní nevlídné počasí. Bohatě vám vystačí jako lehký oběd a je prostě vynikající. Navíc je vhodná pro vegetariány i vegany.

Čas od času každý z nás dostaneme večer chuť na něco slaného k zobání, a nebo chceme potěšit příchozí návštěvu. Není nad to servírovat domácí pohoštění. Přesně do této kategorie spadají i sýrové bochánky, které jsou jednoduché a rychlé na přípravu, takže návštěvě můžete servírovat za půl hodiny. Navíc jsou hodně variabilní, takže stačí obměnit suroviny a máte zase trochu jinou pochoutku.

Koktejly smoothie nejsou žádnou novinkou a věřím, že všichni už je nějakou tu řádku let znáte a možná i děláte. Já jsem v tomhle směru trochu opožděná, a i když jsem si občas nějaké to smoothie nebo čerstvý džus ráda koupila, nikdy jsem je doma nedělala. A když jsem si nedávno kladla otázku proč, nenapadla mě vlastně žádná pořádná odpověď a tak jsem to brala jako znamení, že bych je měla vyzkoušet i já a trochu si doma v kuchyni pohrát s ovocem a zeleninou.

Podle mě je příprava smoothie vlastně taková hra. Shromáždíte si suroviny, které vám padnou do oka, a v duchu přemýšlíte, jak asi budou chutnat dohromady. Experimentujete, zkoušíte. Nakonec to všechno rozmixujete a nemůžete se dočkat, až svůj výtvor ochutnáte. Smoothie je též skvělý prostředek, jak dostat ovoce do dětí a nebo do manžela, znáte to že? Začátečníci, jako jsem já, začínají s ovocem a ti pokročilí pak neváhají použít baby špenát či řapíkatý celer. V této fázi já ještě nejsem a tak přidávám recept na "začátečnické" smoothie s pomerančem, jablkem a vynikajícím kokosovým mlékem.