Zuzana Miličková / Angelis z blogu I love Italy zpět

Milujete krevety? Pokud ano, mám pro vás dnes opravdu jednoduchý a zároveň vynikající recept na špagety s krevetami. Stačí nám pár základních surovin, abychom si tuto italskou přímořskou specialitu mohli připravit i u nás doma.

Kromě snadno dostupných surovin, jako je třeba kvalitní olivový olej nebo špagety, budeme potřebovat i čerstvé krevety. Já dávám přednost čerstvým rybám, které u nás bohužel bývají někdy velmi těžko k sehnání, pokud nepočítáme ryby vystavené na pultech běžných supermarketů, které tam většinou leží už pár dní.

Proto jsem ráda, že jsem objevila Přátelé lososa. Byla to vlastně náhoda, protože majitel firmy Filip ke mně před časem začal chodit na italštinu.

Je to úžasný člověk, mladý kluk, co si splnil sen mít každý den na stolu opravdu čerstvé ryby! Začal je sám dovážet do Čech, hned ten samý den po výlovu. Filipa znám už nějaký pátek a proto vím, že svou práci dělá opravdu s láskou, jako málokdo. Pokud chcete mít doma na talíři opravdu čerstvé ryby, tak se určitě podívejte na jeho web.

A teď si ukážeme náš dnešní recept!

Nedávno nás doma navštívil kamarád Cristian ze Sardínie, co se ale odstěhoval před pár lety do Liberce (a hraje také občas s mým manželem v kapele). Je to velký nadšenec do vaření. Samozřejmě nejvíce miluje italskou kuchyni a čas od času doma připraví i nějakou delikatesu, kterou prostě nemůžu odmítnout.

Tentokrát vyrobil domácí “pancettu” a “salsicciu”, obojí mu dopadlo naprosto luxusně! Obě tyto suroviny můžete samozřejmě koupit i v obchodě (např. Makro nebo specializované prodejny s italskými produkty), ale domácí je prostě domácí.

Dostala jsem chuť na klobásky a připravila z nich pro vás můj oblíbený recept, který připravují Italové především ve střední Itálii. Je neskutečně jednoduchý, zabere pár minut a je prostě skvělý! Důležité je mít kvalitní suroviny.

Salsicciu můžete nakrájet na malé kousky nebo jednoduše vymačkat ze střívka a na pánvi ji ještě vařečkou rozdělit na jemnější kousky. Ideálně se používá pouze vnitřek, střívko se vyhazuje.
Co se týče těstovin, nejlepší jsou pro tento recept krátké těstoviny. Jako například penne, fusilli, tortiglioni, strozzapreti aj. Pokud nejíte houby, můžete si recept připravit bez nich.

Dalšími surovinami, které můžete použít, jsou také muškátový oříšek (stačí jej čerstvý nastrouhat na hotové těstoviny) nebo na jemno nakrájená cibulka. Co se týče smetany, ideální je použít italskou smetanu. Ta se přidává při vaření až úplně na konci do hotového jídla, které krásně zahustí. V receptu by rozhodně neměl chybět kvalitní italský sýr. Ideální je parmezán, na značce nezáleží (např. Grana Padano, Parmigiano Reggiano apod.). A pokud si chcete recept ještě trochu okořenit, doporučuji přidat i trochu chilli papriček (já použila pár ze Sardinie od Cristina).

Lanýže patří mezi oblíbené pokrmy nejen v Itálii, ale také v mé vlastní kuchyni. V Itálii se nachází hned několik regionů, kde se tato vybraná delikatesa sbírá v lesích. Mezi nejvýznamnější patří především Marche, Piemonte a moje milovaná Umbria, odkud také pochází dnešní recept.

Pokud patříte mezi labužníky, kteří ocení jejich výjimečnou chuť, tak rozhodně zkuste připravit tuto jednoduchou omeletu. Budeme potřebovat pouze pár základních surovin, mezi kterými nesmí chybět lanýže (ať už čerstvé nebo lanýže v oleji) a kvalitní olivový olej.

Italská piadina patří neodmyslitelně k regionu Emilia-Romagna, ze kterého také pochází. Tento pokrm jsme si představili v tradičním slaném provedení s prosciuttem, mozzarellou a rajčaty (recept na piadina romagnola).

Jak už asi spousta z vás ví, pořádám pravidelné degustace mých receptů v liberecké sýrárně La Formaggeria. Každý měsíc máte možnost přijít a ochutnat italské delikatesy. Vždy mám pro vás připravenou pochoutku z vybraných surovin. Tento měsíc jsem dostala za úkol připravit právě italskou piadinu, ale tentokrát na sladko.

Rozhodla jsem se tedy vytvořit kombinaci čokoládového krému, mascarpone, kokosu a čerstvého ovoce. Výsledek byl překvapivě vynikající! Osobně jsem totiž vždy dávala přednost klasické piadině, ale čokoládová chuť ve spojení s mascarpone mě přesvědčila, že i tato varianta bude patřit k mým oblíbeným italským jídlům.

Dnešní recept je připraven z italské ricotty. Ta patří mezi moje oblíbené suroviny, protože z ní můžete připravit velkou spoustu dalších delikates. Používá se kromě dezertů také jako náplň do těstovin nebo do rajčatových omáček.

Dnešní recept není rozhodně pro ty, co drží dietu. Ale zaručuji vám, že vaše chuťové pohárky se po něm budou radovat ještě dlouho. Spojení kávy, ricotty a čokolády je pro mě dokonalou kombinací.

O víkendu jsem vytáhla svoji úžasnou starou kuchařku od Pellegrina Artusi a připravila jsem pro vás z ní další "středověký" italský recept. Jelikož jsem už dlouho nedělala žádný dezert, tak bylo na čase nějaký konečně zase udělat.

"Budino" je v překladu z italštiny pudink. Mně ale přijde lepší to nazývat prostě dezert. Výsledek je totiž něco na způsob takové buchty nebo muffinu, a proto jsem i název receptu nechala tak jak je.

Na jeho přípravu budete potřebovat hlavně ricottu a vejce. Nesmí chybět ani mandle. Tady mě v knize pobavil popis přípravy receptu, kde Artusi vysvětluje, jak je potřeba nejdříve odstranit skořápku mandlí v horké vodě a potom je rozdrtit ručně na drobné kousky v hmoždíři. Když jsem to četla, tak mi chvíli trvalo, než mi došlo, že v té době vlastně neměli mixéry.

Artusi častokrát neuvádí přesná množství a někdy i postupy vysvětluje tak, že to má různé varianty. Právě to se mi na té knize tolik líbí. Jakmile budete mít rozdrcené mandle, tak v knize radí je nejdříve rozmíchat s jedním bílkem. Já jsem to neudělala, ale vy to můžete klidně zkusit.

Dobu pečení neuvedl u tohoto receptu vůbec, tak jsem to zkusila odhadnout. Jinak já jej dělala z 200 g ricotty, můžete zkusit i 250 g. Podle mě by to bylo ještě o trochu lepší množství, protože bude víc cítit ricotta a méně vejce. 

Vejce jsem dala tři, ale právě na množství 200 g bych zkusila příště dát 2 vejce (nebo nechat tři a dát právě 250 g ricotty). Jinak Artusiho recept uvádí přesně 300 g ricotty a 5 vajec.

Vynikajícím předkrmem na každou příležitost mohou být i jednoduché kuličky z ricotty. Pokud chcete svůj recept ozvláštnit, můžete kromě klasické ricotty použít variantu z ovčího mléka.

S termínem polpette, jsme se již setkali v receptu Polpette casalinghe. Úplný český překlad mě nenapadá, ale kuličky nebo karbanátky jsou více jak výstižné, protože jde právě o jejich tvar.

Variant je spousta, můžete je připravit například v rajčatové omáčce jako ty již zmiňované masové. Nebo je připravit z tuňáka, přidat cizrnu, brambory nebo jiné ingredience.

Tento recept miluju, stejně jako jeho známější verzi z lilků. Není totiž kdovíjak složitý a ani nezabere tolik času, kolik by se mohlo zdát. Cukety jsou jednou z mých nejoblíbenějších surovin používaných v italské kuchyni. Můžeme z nich připravit třeba také vynikající risotto (recept zde).

Zapečené cukety se mohou servírovat jako předkrm nebo i jako hlavní chod (pokud uděláme pěknou porci). Já si je ráda dávám třeba k večeři.

Jednoduchý recept na skvělé italské fazolky s rajčaty. Existuje řada variant tohoto receptu. Můžete jako základ k omáčce přidat ještě pálivé chilli papričky nebo česnek. 

Crêpe není typicky italský název, ale v Itálii se ujal a běžně se používá (it. se tomu říká „crespella“). Jedná se o druh palačinky, kterou připravují nejen Francouzi, ale také Italové (a spousta dalších národů, samozřejmě včetně nás). Vyznačuje se tím, že je velmi tenká.

Existuje řada variant, připravují jak na sladko tak i na slano. V dnešním receptu se podíváme na snad nejoblíbenější z nich – crêpe pomazanou pěknou dávkou čokoládového krému!

Italové rádi používají Nutellu, jak jinak, když se jedná o jejich národní produkt. Ale vy můžete klidně zvolit vaši po domácku vyrobenou nebo jakýkoliv jiný čokoládový krém, který vám prostě chutná.

Dneska jsem si pro vás připravila jednoduchý recept s ricottou a rajčaty. Těstoviny farfalle jsou moje oblíbené, ale vy můžete klidně použít jakékoliv jiné krátké těstoviny, jako jsou třeba penne, tortiglioni, mezze maniche, fusilli, eliche aj.

Italské vaječné omelety se dělají na velkou spoustu způsobů. Moje oblíbené jsou frittaty se zeleninou. Kdysi jsem publikovala např. frittatu s jarní cibulkou (recept zde), frittatu s cibulí dle prastarého italského receptu (recept zde) a nebo frittatu s ledovým salátem (recept zde).

I dnešní recept má řadu variant. Můžete do něj přidat na tenko nakrájenou cibuli, kterou osmahneme společně s cuketou, přidávají se i brambory nakrájené na plátky. Italové nevynechají ani čerstvé bylinky jako třeba mátu, petržel či oregano. Kromě parmezánu se používají i jiné sýry jako např. kozí sýr. Pokud chcete pokrm ještě více okořenit, můžete přidat i trošku zázvoru nebo chilli papriček pro milovníky pikantnějších chutí.

Frittaty můžeme připravit jak na pánvi, tak i v troubě.

Mezi moje nejoblíbenější pizzy patří rozhodně Capricciosa. Ale když už, tak rozhodně taková, jakou jsem si dávala v Itálii. To znamená, že mezi ingrediencemi kromě mozzarelly a rajčat nesměly chybět artyčoky, černé olivy, houby a prosciutto cotto (vařená šunka).

Samozřejmě i tato pizza má spoustu variant, někteří Italové přidávají například ančovičky, kapary. Na Sicílii je tradicí přidávat uvařené vejce, na severu ji můžeme najít servírovanou s párky nakrájenými na kolečka. Prostě co region, to jiná pizza.

Zajímavostí je, že obecně má Capricciosa stejné sestavení ingrediencí jako Quattro Stagioni, jediný rozdíl je v jejich rozložení na těstě.

Polentu zná určitě většina z vás. Tento pokrm se si oblíbili hlavně Italové ze severu (především v regionu Lombardia a v horských oblastech), na jihu se s ní tolik nesetkáme. Polenta je sice považována za jídlo chudých, ale i přes to vás opravdu zasytí a jedná se o plnohodnotný chod. Existuje několik různých způsobů jak polentu připravit. V dnešním receptu si ukážeme velmi jednoduchou variantu a to polentu s máslem a parmezánem.

Polenta se dá koupit klasická nebo instantní. Každý Ital by vám řekl, že ta první je jediná správná verze. Já se však naučila v Itálii připravovat polentu i z té instantní. Přiznám se, že mi také moc chutná a hlavně ocením rychlost její přípravy. Zabere vám totiž jen pár minut, což je výhoda oproti té první, kterou je potřeba míchat asi 50 minut.

Jelikož nás podzim pomalu opouští a v Liberci nám tu dokonce hlásí, že brzy začne sněžit, tak jsem si pro vás dnes připravila recept, který vás rozhodně zahřeje. Stracciatella alla romana je polévka, která pochází původně z Říma a jedná se o další recept chudých neboli tzv. "cucina povera".

Na její přípravu budeme potřebovat hlavně poctivý domácí vývar a vejce. Množství ingrediencí je dobré si upravit každý podle svého. Někdo má třeba raději hustější polévky a tak může přidat třeba více sýra. 

Vývar můžete použít nejen masový, ale také zeleninový. Polévka bývá tradičně připravována v období Vánoc, tedy okolo 25. prosince (pozn. Italové slaví Vánoce právě 25. prosince).

Dneska mám pro vás připravený úplně jednoduchý italský předkrm s tolik oblíbenými lilky. Spousta lidí má lilky rádo, ale neví co s nimi uvařit. V jednom z mých starších receptů jste se například dočetli jak udělat zapečené lilky parmigiana di melanzane nebo smažené lilky s mozzarellou.

Toto jídlo je sice smažené, ale můžete také zvolit variantu pečení v troubě.

Spousta z vás určitě miluje tiramisu. A právě pro vás jsem si dnes připravila podobnou delikatesu. Jedná se o krém z mascarpone a čokolády prokládaný čerstvými jahodami. Základní postup je totiž velmi podobný přípravě tiramisu.

Krém můžete nakombinovat i s jiným ovocem (např. banány, ananas apod.), můžete ho také použít jako skvělý základ pro nějaký dort nebo do něj přidat trochu kafe či likéru a určitě by mohla být vynikající kombinace i s ořechy.

V benátském regionu je velmi oblíbené baccalà (neboli treska). Podává se v různých formách jako například smažená, se salátem, ochucená různými omáčkami. Tradičním receptem z této oblasti je Stoccafisso mantecato alla veneziana. Někdy se totiž tresce říká také stoccafisso .

Pro upřesnění, stoccafisso je treska, která je očištěná a nechá se usušit na chladném vzduchu, kdežto baccalà je solená treska. Jedná se vlastně o dvě rozdílné metody jeho konzervace. V obou případech je potřeba tresku namočit na alespoň 24 hodin (někdy se dá treska zakoupit již předem namočená, tedy připravená rovnou k vaření). Dělá se to proto, abychom ji zbavili přebytečné soli či znovu hydratovali.

Recept má původ přímo v překrásných Benátkách. Jedná se o lahodný krém, který se natírá na opečený chléb nebo se podává na plátcích polenty.

Křupavý koláč z města Mantova plný mandlí, vanilky a cukru. Jeho forma je trochu atypická. Při přípravě se totiž těsto zlehka nadrobí do formičky, a když se vytáhne z trouby, je krásně křehké a rozpadá se na malé kousky během jeho konzumace.

Jedná e o starý recept chudých vesničanů z doby okolo 16. století, který by se dle tradice měl připravovat z kukuřičné mouky a vepřového sádla.

Nicméně časem se recept upravil a dnes najdeme řadu jeho variant. kukuřičná mouka se míchá s moukou klasickou, stejně tak jako sádlo s obyčejným máslem. Dle tradic by se dort prý neměl krájet, ale doslova lámat prsty na menší kousky.

Ideálně se konzumuje v kombinaci s dezertními víny jako je například Malvasia, Passito di Pantelleria nebo Vin Santo. Italové kousky sbrisolony rádi do těchto vín namáčejí. Oblíbené jsou i s čokoládovými krémy, marmeládou, vaječným krémem zabaione či s mascarpone. My si tuto delikatesu můžeme vychutnat i u odpoledního šálku kávy…

Spaghetti alla puttanesca je naprosto skvělý recept, který pochází z oblasti regionu Lazio (Řím) a Campania (Neapol). Základem receptu je pár jednoduchých surovin, které najdete kdekoliv v ČR úplně bez problémů. Jsou to hlavně kapary, ančovičky a černé olivy. Co znamená jeho název? No jednoduše, „puttana“ je v italštině lehká holka.

Existují různé varianty receptu. Někdo používá čerstvá rajčata, někdo rajčata v plechovce nakrájená na kousky a nebo pasírovaná („passata di pomodoro“). Hodně lidí používá i hladkolistou petržel (většinou se uvádí jako součást originálního receptu). Nakonec jsem ještě slyšela o verzi s oreganem.

Nejpoužívanější těstoviny jsou špagety, ale doporučují se ještě i bucatini nebo penne. Sýr se zpravidla dávat nemusí, jako ostatně na většinu těstovin. V Itálii je to bráno jako doplněk k jídlu a kdo ho má rád, tak si ho přidá. Proto tam v Itálii k obědu vždycky donesou zvlášť mističku s parmezánem, kde si ho můžete nabrat, kolik chcete.

Naprosto jedinečný pokrm, který nadchne všechny, co mají rádi ricottu a špenát. Je to dokonalá kombinace chutí. Skvělý předkrm, který vás nasytí i po pár kouscích. Na tomhle receptu se mi líbí, že je opravdu jednoduché a rychlé ho připravit. 

Dnešní recept patří mezi moje oblíbené. Obecně rajčatové polévky jsou skvělé jídlo, jsou relativně jednoduché na přípravu a chutnají snad všem. Stačí nám pouze pár základních surovin, jako jsou rajčata, cukety, čerstvá zelenina a parmezán na závěr.

V Itálii jsem se naučila posypávat polévky parmezánem. Je to skvělý tip, protože krásně zvýrazní chuť každé polévky, ať už je to tato rajčatová, známé minestrone nebo vývar s plněnými tortellini. Dnešní recept jsem chtěla trochu obzvláštnit a zkusila jsem místo nastrouhaného sýra jeho pečenou variantu. V Itálii se parmezán i běžně opéká, možná někdy příště pro vás vyzkouším i tento recept. Já jsem si tentokrát vybrala ten kupovaný z la Formaggeria (Cri Cri).

Kdo by neznal Benátky! Nádherné město v regionu Veneto na severu Itálie, s dlouholetou historií a tradicemi. Benátští mořeplavci cestovali po celém světě a přiváželi sem různá koření a  neznámé suroviny, ze kterých potom místní kuchaři tvořili dnes již světoznámé pochoutky.

Velmi si na svých plavbách oblíbili tenké sušenky Baicoli, které se prodávají v tradičních žlutých cínových krabičkách. Přesně tyto sušenky si dnes spolu připravíme. Recept je trochu pracnější. Vyžaduje dvojité kynutí a dvojité pečení v troubě.

Sušenky jsou ale opravdu vynikající a tuto delikatesu si můžete vychutnávat nejen samotnou, ale na spoustu dalších způsobů.

Oblíbené jsou s vaječným krémem zabaione, namáčené v italském kafi či pomazané marmeládou nebo čokoládovým krémem. Dalo by se říct, že jsou prostě ideální k rychlé a chutné snídani nebo odpolední svačince…

Velmi jednoduchý recept s mými oblíbenými gnocchi. Ty můžete buď koupit nebo udělat domácí gnocchi. Ty jsou sice pracnější, ale za to o dost lepší než kupované.

Tento první chod je ideální třeba na oběd, když pospícháte. Zabere vám totiž opravdu chvilku. Gnocchi jsou velmi syté, proto vám jich stačí docela málo. Ale samozřejmě záleží na každém, kolik jich zvládne.

Na tento recept už se chystám delší dobu. V Itálii jsem si ho hrozně oblíbila. V pizzerii, kam jsme chodili, nám tyto plněné olivy nosili na stůl jako předkrm společně se smaženými mozzarellkami nebo kousky smažené zeleniny či hranolkami.

Uznávám, takový sytý předrm a potom ještě pizza, to je zabijácká večeře. Ale tak to už v Itálii holt chodí. Nicméně, vy můžete tyto olivy připravit pro své známé a servírovat k nim jako druhý chod třeba salát.

Tento recept pochází z regionu Marche. Spousta z vás ho zná, protože kdo byl například v Rimini nebo San Marinu, tak už je to od hranic s tímto regionem jenom kousek. Můžete zde obdivovat překrásnou přírodu (například úchvatné jeskyně Frasassi) a užívat si bohaté gastronomie.

Tento recept není kdovíjak složitý, ale uznávám je docela pracný. Výsledek ale stojí rozhodně za to…

Snad nejznámější italskou pochoutkou je právě tiramisu. V čem vlastně spočívá to „pravé“ italské? No přece v mascarpone, italském silném kafi a v tradičních cukrářských piškotech savoiardi nebo pavesini. 

Nejdůležitější ze všeho je namíchat ty správné ingredience a především je žádnými jinými nenahrazovat. Všechny potřebné ingredience se dají snadno najít u nás v supermarketech nebo ve specializovaných italských obchůdcích.

Na tento recept se chystám už dlouho. V Itálii jsem si piadinu hrozně oblíbila a nechápu, že mi trvalo takovou dobu ji zkusit připravit i tady u nás. Když jsem se probírala různými kuchařkami (prozkoumala jsem i moji stoletou od Pellegrina Artusi), tak jsem zjistila, že recept je neskutečně jednoduchý.

Jedná se o tradiční pokrm regionu Emilia-Romagna a nepotřebujete k němu nic jiného než mouku, sádlo a vodu (na samotné těsto). Další ingredience už záleží hlavně na vás. V Itálii se dělají piadiny na několik různých způsobů, já mám nejraději mozzarella-prosciutto-rukola (tuhle kombinaci najdete v dnešním receptu). Výborná je ale i piadina s parmezánem, vlašskými ořechy, také s lanýži, salsicciou či vegetariánské.

Dneska jsem si pro vás připravila opravdu rychlý recept, který vás příjemně zasytí, a budete k němu potřebovat jen pár základních ingrediencí. Tuto vaječnou omeletu můžeme podávat jako předkrm nebo i jako hlavní chod.

Tato frittata pochází z regionu Lazio, konkrétně z Říma. Jedná se o tradiční recept, který kdysi připravovali chudí vesničané ze surovin, které zrovna měli k dispozici, z úrody kterou vlastníma rukama sklidili.

Tiramisù patří mezi nejoblíbenější italské dezerty vůbec. Proslavilo se nejen v Itálii, ale po celém světě. Tradiční variantu na bázi silného espressa znají asi všichni (recept najdete zde), co ale takhle zkusit tiramisù s čerstvými jahodami? Rozhodně nadchne každého labužníka. Spojení jahod s jedinečnou chutí mascarpone je naprosto dokonalé, lehké a velmi osvěžující.

Nedávno jsme si v jednom článku představili také tiramisù s kaštanovým krémem, najdete ho zde. Dnešní recept je typické letní, já jsem si ho ale pro vás připravila právě proto, že zítra nás čeká Valentýn. A ať už ho slavíte nebo ne, můžete sobě nebo někomu, koho máte rádi, udělat radost právě tímto jednoduchým receptem. Pokud by vás zajímaly další tipy na valentýnské menu, podívejte se na můj straší článek zde, kde jsem pro vás připravila několik chodů z těch nejlepších afrodiziak.

Každý Ital připravuje doma svoje jahodové tiramisù trošku jinak. Základem každého receptu však musí být jahody, mascarpone a cukrářské piškoty typu pavesini nebosavoiardi. Někdo rád přidává také našlehanou smetanu či sladký likér (např. limoncello, alchermes, maraschino, amaretto a jiné). Já si osobně myslím, že nejlépe se k receptu hodí limoncello. 

Velkou událostí je aktuálně v celé Itálii, a zvlášť v Benátkách, karneval. Patří k němu nejenom velkolepý rej masek a veselí všeho druhu, ale i karnevalové pochoutky. Italové jídlo milují, a tak se není čemu divit, že jedním z typických symbolů italského karnevalu jsou sladké castagnole.

Jedná se o nadýchané vláčné kuličky s křupavou krustičkou, většinou smažené, které se řadí na seznam pokladů italské gastronomie. Jejich příprava je velmi jednoduchá. Já se je v Itálii naučila připravovat s medem, ale je to jen jeden z mnoha způsobů. Obecně existují dvě verze těsta, první tvoří tužší těsto (tvarovatelné), druhou naopak těsto řidší. Já si dnes pro vás připravila tu první.

Receptů existuje bezpočet, liší se podle oblastí i podle individuálních chutí. Už v archivu ve městě Viterbo byly objeveny hned čtyři recepty z 18. století, jeden z nich byl i napečené castagnole. Někdo do nich přidává různé likéry, nejvíc se mi osobně k receptu hodí limoncello (už kvůli citronové kůře, která se do těsta přidává, ale bohužel už svoje zásoby z Itálie nemám, takže recept jsem připravila bez něj). Oblíbený likér je také Sambuca, používá se i Amareto, Archermes, Rum či jiný alkohol. 

V některých italských regionech se castagnole během konzumace tradičně posypávají moučkovým cukrem, namáčejí do medu či rozehřáté čokolády. Mohou se také naplnit vanilkovým krémem. Jsme v době karnevalu, fantazií se meze nekladou.

Poslední dobou jsem si hrozně oblíbila rychlá jídla a jelikož na olivy nedám dopustit, mám tu pro vás dneska bruschetty (někdo tomu říká v Itálii i crostini) s olivovým krémem. Já je strašně ráda připravuji jako předkrm na různé akce pro známé nebo kamarády. A oni se na ně většinou doslova těší! 

Můžete je podávat jak na teplých opečených plátcích chleba, tak i s vaší oblíbenou bagetkou. Je to čistě na vás, jestli si ji opečete nebo ne  V Itálii se s olivovým krémem připravují i tramezzini. Je to pečivo typu pancarre (u nás známé jako toustový chléb, bez opečeného okraje), nakrájené na trojhránky, pomazané různými krémy či podávané s dalšími ingrediencemi.

Množství ingrediencí na přípravu našeho olivového krému je dle individuální potřeby. Někdo má rád krém slanější, tak může přidat více ančoviček nebo česneku a naopak. Já z uvedeného množství připravila krém asi tak pro 2-3 osoby.

Dneska mám pro vás frittatu s cibulí, ne s jarní cibulkou jako v již starším publikovaném receptu (zde). Jako první věc, která mě na receptu zaujala, je použití sádla! Spousta lidí si myslí, že italská kuchyně je pouze o olivovém oleji, ale nemusí tomu vždy být tak.

Budete tedy potřebovat pěkné bílé a velké cibule. Sádlo nebo olivový olej. A jelikož mám ve frittatě ráda i sýr. Připravte si také parmezán jakékoliv značky (např. Gran Moravia, Grana Padano atd.). Cibuli budeme nechávat změknou ve vodě. Zkoušela jsem to i bez této fáze, ale Artusi má pravdu, pokud cibuli necháme ve vodě odpočinout, krásně změkne! Cibuli je také potřeba nespálit, jinak zkazí chuť celé frittatě. 

Včera jsem si připravila naprosto úžasnou večeři. Mého oblíbeného lososa. Jelikož jsem chtěla zkusit něco nového, nahlídla jsem do své italské kuchařky z roku 1989 a inspirovala se jedním receptem, který mě hned na první pohled zaujal. A to svou jednoduchostí.

Tyhle recepty mám nejraději. Italská kuchyně je jich plná a právě tyhle bývají kolikrát ty nejlepší. Už proto, že vám zaberou opravdu málo času. Takže budete potřebovat jenom čerstvý kousek lososa, pár bylinek a samozřejmě extra-panenský olivový olej. A je to! 

Jako přílohu jsem zvolila naprosto jednoduchý salát, který omyjete a roztrháte na malé kousky. Zakápnete balzamikovým octem, extra-panenským olivovým olejem, osolíte, opepříte a přidáte na půlky nakrájená cherry rajčátka. A to všechno pořádně promícháte.

Jelikož mám doma zásobu čerstvé ricotty, i včera k večeři vyhrála jako hlavní ingredience při vaření. Měla jsem chuť na těstoviny a ty se k ricottě skvěle hodí. Další volba byla pancetta a pak už surovina, která k takovému receptu nesmí chybět je samozřejmě italský sýr.

Miluju špenát, protože se dá uvařit na stovky způsobů. Nedávno jsme si ukázali smažené italské špenátové kuličky (recept zde), které můžou posloužit jako skvělý předkrm neboli „antipasto“.

O víkendu bylo teplo, tak se nedalo nic dělat a dostala jsem chuť na pomerančový sorbet. V Itálii najdete spoustu variant tohoto receptu, nejznámější je určitě citrónová verze. Osobně mi ale moc chutná i ta pomerančová.

Dneska jsem opět byla doplnit své zásoby a stavila se v krámku Gran Moravia. U nás v Liberci asi jediný obchod s kvalitními a opravdu italskými surovinami. Vzala jsem si hned několik mých oblíbených ingrediencí, na které se mi sbíhala chuť už delší dobu. A je to vynikající italské prosciutto, pěkně poctivé nasekané máslo a čerstvé těstoviny – tagliatelle.

Hned vedle lasagní jsou pro mě stejně dobré těstoviny cannelloni. Jsou typické hlavně svým tvarem, který je opravdu nezaměnitelný. Jsou to široké, velké, duté trubky. Dělají se na spoustu způsobů, asi nejznámějším je recept s ricottou a špenátem nebo také sragú. Neméně známé jsou i s tzv. „ragú bianco„, kde hraje hlavní roli salsiccia, prosicutto cotto, mozzarella a krom jiného i spousta bešamelu. Danou směsí se těstoviny pak jednoduše naplní a následně se zapečou v troubě.

Jelikož jsem doma měla celou flašku prosecca, tak mi z minulého koktejlu Mimosa ještě něco zbylo a rozhodla jsem se toho využít a připravit si pro vás další vynikající koktejl! Tentokrát jsem se zaměřila na mé oblíbené citróny a limetky. Chtěla jsem oproti minulému receptu připravit něco ještě více osvěžujícího a tak mě napadlo udělat ho zrozdrcených kostek ledu.

Jak už víte, risotto se tradičně v Itálii dělá s vínem. Dneska si ale ukážeme, že k němu výborně hodí i šumivé víno „prosecco“. K dostání je téměř v každém supermarketu, takže nebudete mít rozhodně problém si jej připravit.

Rajčat není v italské kuchyni nikdy dost. Omáčky se dají dělat nejenom z pasírovaných rajčat, loupaných nebo čerstvých tradičních rajčat. Skvělé jsou totiž i z malých cherry rajčátek. Omáčka je opravdu velmi jednoduchá, základ má vlastně úplně stejný jako základní omáčka z čerstvých rajčat. 

Ne všichni jsou takoví blázni do mořských plodů, ale přesto se s vámi musím podělit o mou velkou radost a potěšení z těchto pokrmů. V Itálii jsem neskutečně propadla všem jídlům s rybami a mořskými plody a dneska jsem si pro vás přichystala klasické špagety se slávkami. Verzí přípravy slávek je opět strašně moc. Někdo preferuje slávky s „passata di pomodoro“, někdo s čerstvými rajčátky (jako já) Někdo smaží na začátku slávky rovnou s listovou petrželí a někdo zase rád přidává česnek nastrouhaný nadrobno. Existuje i verze s chilli papričkou nebo tymiánem.

Na italskou crostatu se chystám už dlouho, ale jak víte, když člověk bydlí sám, nemá pořádně pro koho píct a já prostě dorty nebo koláče moc nedělám už kvůli tomu, že bych to prostě nesnědla. No ale jelikož mi přišly domácky dělané bio marmelády z vína od firmy Nonsolonero (už jsem tu s nimi měla recept na vepřová žebírka, panna cotta a se sýrem pecorino), tak jsem se rozhodla použít ty co mi doma zbyly a konečně se vrhnout na tentovýborný dezert. No a kde je udám? V práci přeci Je nás tam 20, takže se určitě najde pár jedlíků, co ji zítra ocení…

Tak a čím zapíjet celou romantickou valentýnskou večeři? No „opilými“ jahodami. Můžete si je dát jako aperitiv,  popíjet je v průběhu jídla a nebo si je dát samotné po dezertu na dobré trávení. Jahody se naloží do vína přes noc a buďto si je potom ze sklenice vyndáte stranou a víno pijete zvlášť nebo si je jednoduše necháte ve sklence a průběžně je ujídáte a upíjíte. No, podle mě neexistuje lepší kombinace než jahody a červené víno. Někdo je dělá i s bílým, ale mě přijde lepší tato varianta.

Jako hlavní chod na vaše valentýnské menu si můžete připravit pěknou porci dobrých těstovin. Jelikož pokračujeme s řadou našich afrodiziak, i u špaget mě napadlo udělat pěkný recept s lanýži, kterých jsem doma měla víc a tohle je pro ně naprosto ideální využití.

Tak po luxusním předkrmu v podobě bruschetty s lanýžovou omáčkou a špaget s lanýžem a houbami nemůže následovat nic jiného než výtečný dezert se šťavnatými jahodami! Vybrala jsem pro tuto příležitost známý italský dezert, kterému se říká panna cotta. Je velmi snadný a zvládnout ho i úplní začátečníci.

Prvním chodem z našeho speciálního valentýnského menu jsou pečené chlebíky s lanýžem (v podstatě je to bruschetta, akorát tomu každý rád říká jinak). Tento křupavý předkrm je perfektní kombinace chutí, které vás okamžitě naladí na romantickou večeři. Silné aroma lanýžů, vůně křupavé italské bagetky a dokonalá chuť kvalitního extra-panenského olivového oleje z Toskánska.

Recept s masem už tu dlouho nebyl a jelikož jsem byla o víkendu nakupovat, napadlo mne vzít opět pár vepřových žebírek, které moc ráda kuchtím, a udělat z nich něco speciálního. Italové maso jedí většinou v co nejjednodušeji upravené formě. Nepoužívají „kořenící směsi na maso“. Pouze sůl, pepř a maximálně nějaké bylinky, většinou nechybí ani dobré víno při vaření. Není ale ani žádnou vyjímkou to, že v některých oblastech rádi maso marinují tak jako my (samozřejmě podněkud jednodušeji, s menším množstvím koření). Rádi si ale také k masu dělají různé omáčky. Dneska vám proto chci ukázat, jak si udělat výborná žebírka s nasládlou omáčkou z rajčat a vinné želatiny, o které už jsme minule mluvili v souvislosti s receptem se sýrem Pecorino a jinými sýry.

Tak, jak už víte z minulého článku, slibovala jsem vám recept na bruschettu s rajčaty. Myslím, že jsem už o ní jednou kdysi mluvila, ale italských pečených chlebíků nění nikdy dost. Základem jsou opěk kvalitní suroviny. Takže připravte si určitě dobrá rajčátka, čerstvou bazalku pokud možno, italský chléb (já mám nejradši třeba rustikální bagetku) a hlavněextrapanenský olivový olej (já použila Bonamini, viz minulý článek od firmy Vino Doc).

Neexistuje na světě nic jednoduššího než rychlý rajčatový salát. Nepotřebujete k němu skoro nic a přitom i přesto potěší všechny smysly. Jelikož nedám dopustit na čerstvé bylinky, které se snažím s velkými neúspěchy pěstovat na okně nebo u našich ve skleníku (tam mívají většinou delší životnost), tak do všech receptů dávám pouze ty.

Opět jsem si po dlouhé době pročítala moji 30 let starou italskou kuchařku, co mi tenkrát daroval bývalý tchán. A narazila jsem na recept, který už jsem strašně dlouho chtěla udělat, protože všechno co v něm je jsou jen samé zdravé věci, které mám ráda. Je tam samá zelenina, takže by peperonata měla potěšit i vegetariány a příznivce hubnutí, samozřejmě pokud to nepřeženete s oliváčem. Smích

Slibovaný recept je tu. Italskou klobásku, které se říká „salsiccia“ jsem si objednala v jednom internetovém obchodě s italksými potravinami. Nedávno jsem ji ale s velkou radostí objevila i v obchodě Makro, kde stojí kolem 200Kč za půlkilové balení (to je asi 5 kousků), což je dobrá cena. To mi udělalo velkou radost, protože jakmile mi dojde ta co mám doma, tak vim kde ji hledat. Smích

O víkendu jsem se rozhodla připravit pro změnu zase nějaké to risotto. Mám doma ještě dvě flašky výborného červeného vína Montefalco z Umbrie a tak mě napadlo ho využít na recept, který jsem nedávno dostala od mé známé Tundry z města Bastia Umbra. Italská červená vína jsou taková těžká a hutná a skvěle se hodí k vaření díky jejich výrazné chuti.

Je to sice typicky letní recept, ale to vůbec nevadí, chutná dobře i na podzim. Název vychází ze slova „crudo“, což v italštině znamená syrový a právě syrové suroviny dělají z těchto těstovin specialitu. Na recept narazíte hlavně v jižní Itálii, já ho mám konkrétně od kamaráda z regionu Apulie, kdo neví je to tam jak najdete podpatek italské „boty“.

Máme tu další typické římské jídlo. Jak už bývá zvykem, ty nejlepší tradiční italské recepty bývají dost jednoduché a ani pálivé penne nejsou žádnou výjimkou. 

Poslední dobou jsem opět docela nestíhala a dostala jsem se novým receptům až teď. Dneska mám pro vás takový jednoduchý recept se studenou rajčatovou omáčkou a čerstvou bazalkou. Těstoviny použijte krátké, v podstatě jakékoliv se k tomu hodí. Nejvíc asi conchiglie, penne nebo farfalle.

Snažila jsem se tenhle víkend pro vás připravit pravé „pesto alla genovese„. Předem říkám, že to opravdu „pravé“ si můžete dát jenom v místě vzniku a to v italském Janově. Jak už víte, Italové si hodně potrpí na tradici (jelikož i tenhle recept mají registrovaný) a nemůžeme se tu bavit o originálním receptu, pokud nepoužijeme místní suroviny (stanovené podle „Ministero delle politiche agricole“), které v Čechách budeme asi jen těžko hledat – jsou to například lístky bazalky původem z Janova, extrapanenský olivový olej také otamtud aj.

Jak už jsem slíbila v článku aperitivo moment, máte tu ode mně konečně recept na italský aperitiv Aperol Spritz! Na jeho přípravu potřebujete jen pár základních ingrediencí jako je nahořklý likér Aperol, italské Prosecco, pomeranč, pár kostek ledu a sodu (nebo perlivou vodu).

Obří mušle, neboli „conchiglioni“ jsou skvělou těstovinou, kterou můžeme použít na řadu receptů. Oproti klasickým malým druhům těstovin jsou výjimečné tím, že je můžeme naplnit různými krémy a nechat třeba zapéct v troubě. 

S lákavým balením čerstvé ricotty z obchůdku Gran Moravia přemýšlím, co bych z toho asi tak mohla připravit. Napadá mě jako první..dezert! Tak jsme si po nedělním obědu Spaghetti alla Puttanesca (viz. další recept) udělali sladký dezert z ricotty a čerstvých blum z Penny. 

Je to v podstatě takový italský řízek. Moc se od toho našeho českého neliší, když ne některými ingrediencemi. Na severu mu říkají „costoletta milanese“ a od normálního řízku (neboli „fettina panata„) se liší hlavně tím, jaké mase se použije. 

Risotto s cuketou je další ze série rizot, které mám moc ráda a bude určitě chutnat i vám. Jako ostatní rizota, i tohle vyžaduje dobrý domácí vývar (masový), čerstvé máslo, bílé víno, tvrdý italský sýr (např. Gran Moravia) a nesmí chybět hlavně italská rýže typu Carnaroli nebo Arborio.

Nejdůležitější ze všeho je namíchat ty správné ingredience a především je žádnými jinými nenahrazovat....

Zapečené tortellini se výborně hodí například na nedělní oběd, kdy máte přes den trochu víc času na jejich přípravu. Recept není nijak extra složitý, jen je prostě pracnější než třeba „aglio olio“. Komu se bude chtít do domácíh tortellinů, tak má můj obdiv. Já si pro změnu tenhle víkend z lenosti koupila.

V pátek jsem ze svého notýsku vytáhla recept Melanzane alla parmigiana, který jsem kdysi jedla u tchýně v Umbrii, ale ještě nikdy jsem ho nezkoušela vařit. Zas až tak náročné to není, je to spíš pracné, něco na způsob přípravy lasagní. 

Mezi jedny z mých nejoblíbenějších receptů patří i tenhle, je plný čerstvé cukety a voňavé pancetty. Není nijak složitý a je rychlý. Místo pancetty můžete použít i tzv. „guanciale„, jsou to vepřová líčka, která jsou chuťově lepší, ale v ČR zato horší k sehnání (aspoň z mojí zkušenosti).

Čerstvé těstoviny mají v italské kuchyni už dlouholetou historii. Hospodyňky si předávají tradice z generace na generaci a především umění vytvořit ty nejlepší těstoviny s pomocí válečku a poctivé ruční práce. Dnešní doba nám nabízí už spoustu šikovných kuchyňských pomocníků, díky kterým nám příprava těsta zabere mnohem méně času a zbyde nám tak více času třeba sklenku dobrého italského vína, které bývá skvělým společníkem při vaření.

Ricotta je v Itálii velmi oblíbenou surovinou používanou na řadu vybraných receptů, jak slaných tak i sladkých. Mylně se ricotta považuje za sýr, jedná se o mléčný výrobek, který se vyrábí ze syrovátky (tekutina, která vzniká právě při výrobě sýra). Její kvalitu ovlivňuje především použité mléko, které může být kravské, ale existují varianty i z ovčího, kozího nebo z bůvolího mléka. Již staří Římané si vychutnávali tuto italskou delikatesu!

Italové milují Vánoce, stejně jako všechny ostatní náboženské svátky. Slaví se tu v rodinném kruhu a dbá se na dlouholeté tradice a křesťanské zvyky. Je to pro ně okamžik, kdy mohou strávit tento den se svými nejbližšími a to především s dětmi, pro které se Vánoce stávají kouzelným obdobím a dokáží nás díky své radosti přenést znovu do dětských let.

Italské školy zůstávají zavřené většinou od 23. prosince až do 6. ledna. V tomto období spousta Italů odjíždí lyžovat na hory, většinou do Alp. Tento druh dovolené získal v Itálii název „settimana bianca“ neboli bílý týden. Jednou z nejoblíbenějších lokalit je např. Cortina d´Ampezzo, kam jezdí i slavní italští herci nebo jiné významné osobnosti.