Nikola Zvonařová z blogu Ze zahrady do kuchyně zpět

Vařit s ciderem mě baví velice, je to snad ještě návykovější než dobrý cider pít. Kombinaci brambor a cideru jsem zahlédla britských stránkách věnovaných cideru, kdy doporučovali brambory péci v troubě právě se ciderem napůl řízlým kuřecím vývarem. Odzkoušeno se zeleninovým vývarem, bylo to fajn, ale tahle verze, kdy použijete jen cider a troubu necháte vypnutou mi přijde o dost lepší. Tak si otevřete cider, oloupejte pár brambor a hurá na to! Použijte nějaký dobrý cider, který není doslazovaný cukrem, nebo fruktózo-glukózovým sirupem, ale nějaký ten opravdický cider, kde v ingrediencích je jen zkvašený jablečný mošt (=cider).

Kuchařek mám doma asi milion. V létě nejčastěji sahám po těch středomořských, taky kdy jindy v Čechách je dostatek sladkých a na sluníčku uzrálých rajčat, lilků a spol. V kuchařce Alla Fratelli: how to eat Italian, jsem našla tento recept na polévku z pečené zeleniny. A protože není většího milovníka fenyklu, než jsem já, nemohla jsem polévku nevyzkoušet. Krátkou recenzi knížky naleznete tady.Podobný recept už jsem zkoušela dle Yotama Ottoleghi a musím říci, že předpečení / grilování zeleniny posune obyčejnou polévku na božskou manu.

Pita plněná velkým množstvím listové zeleniny s trochou fety. Báječné jídlo, které upečete na jedné pánvi. Původní řecký recept, který jsem našla v kuchařce Ikaria, od Diane Kochilas. 

Rychlá varianta večeře. Obzvlášť, pokud se doplní ještě nějakým dobrým salátem.

Tortilly patří k základům mexické kuchyně, často se plní nejrůznějšími směsi zeleniny, salsy a sýrů. Musím říct, že mně tortilly chutnají i jen tak pomazané máslem a lehce posolené jak příloha takřka k jakémukoliv jídlu. Pokud vám nějaké zbudou, udělejte si z nich domácí nachos.

Nejdůležitějším a zcela zásadním krokem k úspěchu je použití co nejjemnější kukuřičné mouky, ideálně typ označovaný ve španělštině jako Masa Harina. Dobrým poznávacím znamením jemnosti kukuřičné mouky je prý i sytost barvy, čím žlutější tím hruběji namletá. Jemnou kukuřičnou mouku jsem si přivezla z Portugalska. V Čechách se zkuste podívat do mexických speciálek, nebo do obchodů se zdravou výživou.

Kamarádka mě inspirovala svými kukuřično-bramborovými tortillami, které chutnají stejně jako bramborové tyčinky. Brambora dodá kukuřici vláčnost, díky kukuřici můžete tortillu vyválet opravdu dotenka. Tortilly můžete na sucho péci na rozpálené pánvi, na kamnech nebo na plechu v troubě. Po upečení je potřete máslem. Teplé byly úplně nejlepší!

Kdysi, ještě když jsem bydlela v Praze, jsem milovala špenátovou polévku v jedné pražské pizzerii. Byla smetanová s většími nasekanými kusy krásně zeleného špenátu, vonící muškátovým oříškem a lehce posypanou nějakým dobrým sýrem. Pěkných pár let už ji dělám velmi podobnou. Používám špenát nebo mladé lístky mangoldu, někdy jejich směs, podle toho, co je zrovna k dispozici. Pokud je neseženete, můžete použít mražený špenát listový (ne protlak).

Nadýchané a měkounké hráškové lívance, člověka ta jejich měkkost až překvapí. Máta hrášku dodá příjemnou svěžest a jejich barva je úplně svěže zelená a to se v zimě cení. Abych u té plotny nevystála důlek, tak jsem je upekla v troubě a výsledek byl vynikající.

Těstoviny s mátou a šafránem - jednoduché a rychlé, šafrán dodá krásnou barvu a máta příjemnou svěžest. Skvělá rychlá večeře. Recept jsem kdysi vyčetla v nějaké knize s italskými recepty, již si přesně nepamatuji.

Kibbeh je klasikou blízkovýchodní kuchyně. Slovo kibbeh pochází z arabštiny a znamená koule. To ale neznamená, že vždy podobu koule má. Standardně pod kibbeh najdete směs masa, bulguru, nasekané cibule a bylin spolu s kořením jako je římský kmín, koriandr, hřebíček, skořice či sumak. Od Turecka a Egypta po Irák a ještě kousek dál najdete různé verze chutí i tvarů ať už to bude kibbeh,  kebbah, kubba (Izrael), icli kofte (Turecko) nebo třeba quibe (verze používaná v Brazílii). Do některých verzí se přidává jogurt, melasa z granátového jablka, nebo třeba se servíruje syrový jako tatarák. Kibbeh bil sinieh by se dalo přeložit jako kibbeh v pánvi a standardně tedy obsahuje dvě vrstvy bulguru s masem, které jsou proložené vrstvou cibule a někdy i ořechů. Na vegetariánskou verzi jsem našla recept v kuchařce Hummus and Co. od Michaela Rantissi. Recept jsem mírně upravila a zde je.

Tento bezlepkový koláč je inspirován kamarádkou Maruškou, která nám obdobný servírovala při příjezdu do Santa Fé. Po několikadenní cestě, kdy jsme v rámci časových úspor jedli jen "za volantem" to pro nás byla božská mana! Vůbec nejlepší na tom je, že udělat tohle těsto je ještě jednodušší a rychlejší, než dělat klasické křehké těsto.

Na svařený cider naleznete asi milion receptů, vyzkoušela jsem jich asi dvacet a tohle je jasný vítěz mých testů. Vyzkoušela jsem cider jen svařený s kořením, cider dle Jamieho Olivera, kdy se sváří s čerstvou mandarinkovou šťávou. Ale cider s calvadosem, pomerančovou kůrou a kořením je pro mě ten nej.

Poslední dobou pročítám různé knihy a tematické weby o cideru, cider mě zajímá víc a víc. Stále mě nepřestává překvapovat, že v zemi, kde máme tolik jabloní a jablek, je cider vlastně novinkou.

V jedné knize jsem narazila na postup jak ze cideru vyrobit "Apple Jack" tedy jakousi koncentrovanou esenci cideru. Doufejme, že se tuto zimu (a ani žádnou další) nedostanu k tomu ho vyzkoušet. Apple Jack se totiž získává tak, že vezmete galon cideru a počkáte, až bude venku mezi mínus dvaceti a mínus třiceti a vyhodíte cider na mráz. Poté slijete vše, co není led, a máte Apple Jack. No ochutnala bych ráda, ale těch mínus dvacet...brrr. To musí zbýt asi jen čistý alkohol. Zajímalo mě, co se stane, pokud cider svaříme až na jeho samotnou podstatu a tak jsem to vyzkoušela. Lahodnou hustou redukci ze cideru jsem použila do klasického koláče, kterému dodala šťávu.

Můj oblíbený letní salát má nového bráchu! A to svoji podzimní verzi (letní s milionem rajčat ZDE). Podzimní panzanella voní tymiánem, září dýní a řepou. A toskánská kapusta jí dodává nádhernou temnou zelenou barvu. Prostě podzim na talíři.

Vichyssoise (čti višisoas) je lahodná studená krémová polévka, která se připravuje z pórku, brambor a smetany. Ač je název polévky francouzský o původu polévky se spekuluje. Wikipedie uvádí jako autora polévky francouzského šéfkuchaře Luise Diat, který tuto zařadil v roce 1917 do menu v newyorském hotelu Ritz-Carlton. Inspirací mu byla pórková polévka, kterou vařila jeho maminka a babička, do které si spolu s bratrem přidávali studené mléko, aby jim rychleji zchladla. Polévku pojmenoval Crème Vichyssoise Glacée, podle města Vichy, blízko kterého leží město Montmarault odkud tento šéfkuchař pocházel. Podle jiných zdrojů recept na polévku pochází a jmenuje právě podle vyhlášeného lázeňského města Vichy. 

Polévka je výborná, příprava jednoduchá, jen je dobré ji připravit předem, protože je třeba počítat s několika hodinami chladnutí, protože právě tento odpočinek "u ledu" polévce přináší nečekaný rozměr, kdy se všechny chutě propojí a rozleží do krémové symfonie jemných chutí. 

Na tuto polévku koluje mnoho receptů, kde se různí poměr pórku a brambor. Julia Child uvádí poměr 1:1. Anthony Bourdains naopak ve svém receptu využívá více pórku, našla jsem varianty s přidáním nejrůznějšího koření (majoránka, tymián, muškátový oříšek...). Mně však nejvíce chutná jen jednoduché dokořenění čtyřkombinací (sůl, pepř, muškátový ořech a pažitka). Ve svém receptu nahrazuji kuřecí vývar, vývarem zeleninovým. V receptu se používá z pórku pouze bílá část, z té zelené si můžete udělat třeba rychlý salát, nebo použít pro přípravu vývaru, či zapéci s brambory.

Moje oblíbené. Lilky už jsou konečně k dispozici a je čas na pořádné lilkobraní. Tento recept je poměrně rychlý a jednoduchý.

Jáhlovo-kukuřičné noky jsou přirozeně bezlepkové. Krásně zasytí, ale zase vás neodrovnají na zbytek dne. S těstem se dobře pracuje, lepí jen lehce a tak je jídlo hotové raz dva. Osmažená cibulka je tou pomyslnou třešničkou na celém jídle, rozhodně ji nevynechávejte.

Dýně buttercup přezdíváme doma pupíková, to proto, že naproti stopce ukrývá malý pupík, pod kterým je dužina nejtenčí a z této strany se vám také nejlépe bude řezat poklička. Je zde několik centimetrů široká dužina, oproti deseticentimetrové vrstvě dužiny přímo pod stopkou. Pokud jste ještě nevyzkoušeli, ochutnejte buttercup, neboli máslový hrnek. Dýně voní výrazně po cukrovém melounu, má sladkou a intenzivní chuť. Receptem jsem se inspirovala v kuchařce Jídlem proti rakovině od Catherine Pipps, která právě tento recept doporučuje, pokud u vás probíhá zrovna onkologická léčba a chcete něco energeticky vydatného k jídlu. Pro nás doma jsem část smetany a sýru nahradila zkaramelizovanou cibulí i tak je tam pořád sýru a smetany dost.

Brokolicová polévka, někdo ji nenávidí a ani se tomu nedivím, protože brokolice po delší době varu má opravdu nechutnou barvu a už ji nezachrání vůbec nic. Na Food52.com mě zaujal recept na brokolicovou polévku, kde brokolice zůstává krásně zelená a v polévce ji doplňují brambory a šalotka. Hlavní trik spočívá v tom, že nejprve jednotlivé růžičky brokolice zprudka opečete na troše oleje a do polévky je přidáte až na závěr celého vaření. Takto jednoduše se dá z obyčejné brokolicové polévky vykouzlit vážně dobrá brokolicová polévka. Líbí se mi i to, že polévka přiznává brokolici a nemixuje se dohladka, ale jen trochu, tak abychom stále byli schopni rozlišit jednotlivé ingredience. Citronová kůra a šťáva jí dodávají příjemnou svěžest.

Poprvé jsem tento rok ochutnala lilek ze skleníků Kořénkovy farmy Vícemil, kde pěstují bez průmyslových hnojiv a jakékoliv chemie. Je mnohem chutnější - dužina je pevnější a jeho chuť výraznější. Každý týden si dva nebo tři přihodím do nákupního košíku (pardon, bedýnky). Spolu s cibulí, mrkví, česnekem a čerstvou bazalkou vytvoří fajn letní jídlo.

Dneska už nikam neřídím, kdesi na internetu jsem zahlédla tříšť z růžového vína a darem se mi dostala lahev z vinařství Kolář. Cabernet sauvignon rosé, pozdní sběr, 2015 má výraznou chuť s tóny malin a jahod no ideální do horkých dnů. Připravila jsem rovnou dvě verze, v jedné jsem zmrzlé víno jen lehce promíchala a ve druhé jsem ho prohnala mixérem a vyrobila úplně jemnou tříšť. těžko říci, která byla lepší, pro mě vítězí skupenstvím spíše hrubá textura a to z ryze praktických důvodů, vydržela déle zmrzlá.

Pro milovníky kořeněných a zároveň sladkých chutí. A petrželkou nešetřete. Rychlý oběd nebo večeře, nenáročná na přípravu. Myslím, že se bude i skvěle vyjímat na letním stole jako příloha ke grilování.

Coleslaw nikdy nepatřil k mým favoritům, nějak mi na něm nechutnala ta majonéza, vždy jsem raději si dala čerstvé zelí, nebo zelí s mrkví jen tak. Až teď jsem objevila skvělou kombinaci tahini a pomerančové šťávy, která hravě strčí celou majonézu do kapsy. Množství salátu vystačí pro dva dospělé a pár dětí jako příloha k jídlu. Pokud chcete salát servírovat jako plnohodnotné jídlo, množství ingrediencí zdvojnásobte.

Rychlý chléb z kynutého těsta, který můžete připravit během chvilky. Kolečka citronu nakrájejte hodně natenko, ať se dají lehce ukousnout, a použijte citron, který není chemicky ošetřený. Tady v Řecku jsou čerstvé citrony k dispozici na každém kroku, u každého domu mají minimálně jeden strom. Fascinuje mne, jak rychle po utrhnutí přestává citron vonět a vysychá a říkám si, čím musí být ošetřeny ty citronové krásky v obchodech, které vydrží dalších 14 dní v míse na stole. Po návratu do Čech si budu muset nějaký ten citronovník zasadit.

Chléb je skvělý k polévce, ale klidně si ho dejte jen s trochou olivového oleje. Mimochodem právě pomáháme sklízet divoké olivy a musím říci, že to je docela náročná práce, sice jen tak “češete” větve oliv, kocháte se pohledem do sadu a užíváte si slunečného počasí, ale po hodině práce ve čtyřech lidech máte nasbíráno asi půl pytle oliv, což na lisu bude asi jen kolem litru oleje. No jsem zvědavá, jak bude chutnat. To bude muset být tekuté zlato!

Už několik týdnů jsme na Řecké farmě a ochutnala jsem zatím tak málo řeckého jídla. Theodor - majitel The Crazy farm, jí dost nevegetariánsky. Takže večer většinou hodí na pánev, nebo gril kus masa a k tomu si dá kousek zeleniny - většinou rajče, cibuli a okurku. To celé zají kouskem chleba. Přes den ho moc jíst nevidím a tak většinu doby vařím já. Takže máme polévky, saláty a klasická jídla. Stále kolem Theodora chodím a vyzvídám, co je typické jídlo pro Řecko, řekni mi, jak vaříte tohle, máte nějakou polévku? Něco málo se dozvídám, ale nic moc. Takže jsem si sehnala pořádnou knihu o řecké kuchyni a než se přesuneme na jinou farmu, kde třeba bude možnost se od někoho naučit řeckou domácí kuchyni, budu vařit podle kuchařky. Jako první jsme si vybrala tuhle čočkovou polévku, čočku doplňuje šalvěj a chilli. 

Polévka je příjemně kořeněná a jako stvořená pro podzimní dny. Perfektně ji doplňuje balsamiko. 

Nejběžnější čočka je zde drobnozrnná hnědá čočka, kterou jsme si před vařením asi na dvě hodinky namočila do studené vody. A velká poznámka k cibuli. Řecká cibule je velká, šťavnatá a sladká, i já, která syrovou cibuli normálně nemusí, ji klidně můžu jíst jako jablko. Chutí mi připomíná velké bílé cibule, které se někdy prodávají jako sladké, nebo salátové.

Risotto s červenou řepou, není nic červenějšího. Rychlé, skvělé a jednoduché. Kozí sýr nevynechávejte, bez něj to prostě není ono. A navíc toho sýra stačí opravdu malý kousek na každou porci, klidně použijte nějaký čerstvý kozí sýr. Není třeba hned začít shánět caprino (sýr typu pecorino, ale z kozího mléka). Mateřídoušku naopak bez rozpaků nahraďte čerstvým tymiánem. Vařila jsem od oka a nevážila přesně použité suroviny (zejména rýži/vývar), tak při vaření použijte klasický selský rozum.

Po famózní letní polévce z grilované zeleniny jsem se rozhodla aplikovat stejný postup i na polévku typicky podzimní.  Krém z pečené červené řepy je lehce nasládlý a po řepě krásně zemitý a ta jeho barva, odežene každý podzimní splín. Jeho chuť skvěle doplňují křupavé cizrnové vafle s římským kmínem. Nebojte se krém doplnit třeba lžící zakysané smetany, nebo kokosové šlehačky, krásně zjemní chuť pečené řepy.

Jako hub po dešti! Tohle úsloví vyjadřuje když je něčeho opravdu mnoho...a teď je v lesích opravdu mnoho hub... je jich prostě jako hub po dešti. O této paštice jsem poprvé četla v nějaké veganské kuchařce a vždy jsem si říkala, že ji musím vyzkoušet. Zaexperimentovala jsem a připravila dvě verze, jednu ostřejší s vlašskými ořechy a petrželkou druhou jemnější s tymiánem a mandlemi. Za mě vyhrává o fous kombinace vlašských ořechů s petrželkou! Postup je v obou případech stejný. Jen bych vás chtěla varovat... kvůli této paštice budete na houby vyrážet do lesa znova, znova a znova...

Naprosto dokonalá cibulová marmeláda. Už jsem ji dlouho chtěla vyzkoušet a balsamiková výzva mě k tomu nakopla. Hledala jsem nějaké ověřené recepty a nakonec mi přišel nejlepší ten z apetitu. Kombinace červené cibule, vína a balsamika je skvělá. Tuto sladce navinulou kombinaci doplňuje tymián. Marmeláda je skvělá k vyzrálým sýrům, či si ji můžete vychutnat třeba na nějakém dobrém vegeburgeru.

Fenykl můžete milovat nebo nenávidět. Nic mezitím neexistuje. Aromatický fenykl se pěstuje v teplejším pásmu, divoce roste po celém středomoří. Nikdy nezapomenu na tu zklamání, když jsem si myslela, že jsem ve Španělsku našla dvoumetrový kopr. Kopr to nebyl, byl to právě fenykl. 

Naprosto skvělé zimní jídlo. Zahřeje, provoní celý dům a pohladí na duši. Co k tomu dodat víc? Snad jen, že jsem se kombinací dýně - kokos - mandle inspirovala v kuchařce skvělé Lee Holmes.

Cesta k tomuto chlebu se táhla pár měsíců. Díky nedostatku času a špatného řízení vlastních zásob jsem začala zjednodušovat recept na chléb, který se původně skládal z pohankové mouky, másla, vajec, lněného semínka a kypřícího prášku. 

Semínky granátového jablka můžete ozdobit tvarohový koláč. Nebo semínka použijte do salátu, či jimi ozdobte nějaký kořeněný jogurtový dip. Běžně se kombinuje s masem, jeho chuť báječně podtrhne pikantní jídla s nádechem orientu. Vyzkoušejte ho třeba v tomto jednoduchém salátu.

Už jsem vyzkoušela burgery z červené řepy (recept zde), burgery z tempehu (recept zde), ale na tenhle burger jen tak něco nemá. Je naprosto perfektní! Příprava je trochu náročnější, ale stojí to za to. Je bezlepkový, a díky směsi quinoy, cizrny je plný proteinů a ta jeho chuť! 

Dnes jsem ze záhonu vyzvedla poslední celer. Celer je skvělý, jediné co mne na něm rozčiluje je to jeho loupání, kdy se snažíte zachovat, co nejvíce celeru a přitom z něj dostat všechen písek. Mám pocit, že vždycky mám strašně odpadu. 

Avokádo tentokrát nasladko. Avokádo není mé vypěstované, limetky ano. Vyrostly mi na malém stromku tahitské limetky. Od klasických limetek se liší jen velikostí a barvou - jsou menší a krásně oranžové.

Nedávno jsem v Lidových novinách našla rozhovor s šéfkuchařem Ondřejem Jíňou. Popravdě hovor jsem pročetla jen zběžně, nejvíc mne zaujal recept, o kterém tvrdil, že na něj sbalil svou současnou manželku. Dneska jsem vyzkoušela k večeři a já se mu ani nedivím.

Polévka gazpacho. Nejhezčí večer mého života. Pozvali mě ke kapitánovu stolu. A to jsem byl v podniku pouhých čtrnáct let. Šest důstojníků a já! Říkali mi „Arnolde“. Jako první chod byla polévka gazpacho. 

Rychlá a jednoduchá pomazánka ze dvou na první pohled nesourodých surovin. Přidat mátu do hráškové polévky jsem zkusila už několikrát, krásně doplňuje chuť sladkého hrášku. Hrášek je výborným zdrojem bílkovin, fosforu, hořčíku a draslíku.

Tak jako vás po Gruzii provází tři základní typy sýrů, tak stejně se potkáte se třemi základními typy koření: adžika, suneli a svanetská sůl. Ani na jednu směs koření neexistuje přesná receptura, často ho vyrábí někdo doma a jemně se proto liší jak ve složení, tak v poměru jednotlivých surovin.