Salem aleikom z marseillských trhů zpět

Krásný den všem! Jmenuji se Katka Hadidi a s radostí a vděkem jsem přijala nabídku Pažitky, čas od času na tento bezva web přispět také troškou z mého – občas možná mírně exotického – mlýna. Ale to už bych asi nebyla já, aby to nebylo tak nějak světové. A pročpak se mladá holka, s úsměvem šířící zprávy ze širého světa, prezentuje právě pod hlavičkou Naturky Třebíč? Fyzicky sice v Naturce přítomná nejsem, ale srdcem a virtuálně určitě ano. Jsem dcera Mirky Nahodilové, majitelky Naturky, a ze středomoří se nejen starám o veškeré naturkovské internetové dění, ale taky mamince a jejímu obchůdku na dálku neskutečně fandím. Mé příspěvky asi nebudou zrovna o zdravém způsobu stravování, recepty nebudou hýřit bio produkty, ale za to mohu přislíbit slova psaná od srdce a pořádnou dávku „orientu“. Osud tomu chtěl právě tak, že nyní bydlím se svým milovaným manželem na jihu Francie, v Marseille. Mám za sebou také krásné dva roky skvělé práce a upřímné lásky v přátelském Tunisku, kam se budu vždy ráda vracet a zkrátka už zůstane napůl domovem, bez ohledu na to, zdali u břehů starověkého Kartága v budoucnosti vyhodíme kotvy na delší čas či nikoliv. Holt jsme jednou internacionální… ale právě také díky srdci, momentálně rozdělenému mezi tři státy a dva kontinenty, není nesnadné dojít k závěru, že ač je na světě krásných míst a dobrých lidí, není nad milující rodinu a staré přátele, nad Třebíč, Budišov, Jedov a Opatůvku.

Jižní Francie, Provence, Azurové pobřeží… měla bych pravděpodobně začít baladami o smradlavých sýrech, lahodném vínu a levandulových lánech. To bychom však nesměli být v Marseille, v jejímž centru a jeho uličkách, ale také mnoha okrajových panelových čtvrtích, člověk začne snadno zapomínat, že se stále nachází na půdě starého kontinentu. Obyvatelstvo Marseille bych pomyslně rozdělila na třetiny, z nichž by jednu tvořili arabové – srdeční mistři kvalitního rychlého občerstvení a králové tržišť, druhou potom černoši a jejich krásné pestrobarevné tradiční šaty a ještě krásnější mimina a třetí třetina patří neoddiskutovatelně francouzům, mezinárodním studentům a melanži zástupců, troufám si říci, všech ostatních států z celého světa. (Zde bych chtěla zdůraznit, že informace podobné těm z předchozí věty, jsou možná číselně či jinak ověřitelné, avšak mnou neověřené. Stejně tak se, pokud se bavíme o místech, jako je divoká Marseille, nevyhnu zmínkám o různých národnostech a různých náboženstvích. Píši o tom, co vidí moje oči a moje srdce takovým způsobem, který mě naučil můj život, kterým mě obdarovaly mé cenné zkušenosti a kterým mě naučili dobří lidé. Nerada bych, aby má slova byla vykládána jako „zaručené pravdy“, nerada bych někoho urazila či se kohokoliv dotkla. Pokud by se se stejnými lidmi na stejných místech setkal jiný člověk, je možné, že by se mu skutečnost zdála diametrálně odlišná. Anebo také stejně fascinující, jako mně).

Marseille… to jsou arabské trhy. Trhy ovoněné směsí těch nejomamnějších vůní ovoce, zeleniny, koření, oliv a pečiva. Trhy, kde vás do nosu praští silné aroma čerstvých mořských ryb a darů moře. Trhy, kde seženete to nejskvělejší maso ve městě. Trhy, kde se seznámíte s přátelskými a věčně usměvavými prodavači a procvičíte s nimi svoji tuniskou arabštinu i francouzštinu. Trhy, kde si musíte hlídat kabelku. Trhy, kde vaše oči vidí tolik krásného čerstvého ovoce a zeleniny, že byste se v takovém moři chutí chtěli proplavat a vaše ruce se ho mohou dotýkat tak dlouho, dokud si nevyberete to nejlepší. Trhy, kde se musíte mít na pozoru, kam šlapete. Trhy, kde vám cenu (nízkou!) určí většinou od zkušeného oka. Trhy, kam se mé kamarádky bojí chodit. Trhy, které nikdy, když jsem v centru, nevynechám, i přesto, že zrovna nic nepotřebuji. V tomto momentě už je, předpokládám, na nebe jasné, že není řeč o vyvoněných stánkařích s nažehlenými lacly, nabízejícím kvalitní plesnivé sýry a drahou parmskou šunku, tak jako ve znělkách Jamieho Olivera (i přesto, že ti jsou bezesporu taky skvělí). V Marseille poptávka silně určuje nabídku. Vítejte na arabském tržišti Noailles [noaj], nejúchvatnější a nejzajímavější části centra Marseille. Nacházíme se v bočních uličkách, pouze několik málo kroků od turisticky vytíženého Vieux Portu (Starého přístavu). Kolik průvodců zavede své turisty právě na trh Noailles, nechci raději znát – cifra by byla tristně nízká.

Střed tržiště, náměstíčko, tvoří asi dvacítka stánků s tou nejvybranější zeleninou a ovocem. Nabídka je vesměs sezónní. V létě se na vás smály šťavnaté fíky a zralé melouny, které nyní na podzim nahradilo hroznové víno, mandarinky a granátová jablka. S Vánoci přijdou čerstvé pomeranče. Jsme přeci jen u břehů středozemního moře, kde nabídka koresponduje s klimatem a výběr “exotického” ovoce je tu přirozeně velký. Zemědělské produkty jsou místní, ale také italské, španělské a severoafrické. Najdete tu nespočet druhů všeho z ovocné, zeleninové a bylinkové říše. Ty nejšťavnatější rajčata a nejzelenější saláty, voňavou mátu a koriandr, macaté bulvy fenyklu. Ovoce a zeleninu, které mají sebemenší vadu na kráse (a v supermarketech – obzvláště českých - by byly běžně k prodeji), odkládají prodavači na stolečky za stánky, k dispozici zdarma, většinou potřebným. Na každém rohu uliček, spletitě se kroutících okolo tohoto hlavního prostranství se stánky, potkáte však také kamenná zelinářství. A já mám už své oblíbené, kde mají vše prvotřídně čerstvé a lákavě vystavené. Patří tuniskému panu majiteli, se kterým si vždy pěkně popovídáme a zdraví mě už z dálky.

Vůně čerstvé přírody se na témže místě mísí s příjemným zápachem ryb a masa. Několik zledovatělých stánků se zmrzlými prsty prodavačů nabízí úchvatné mořské ryby a plody, které si ještě včera plavaly ve svých domovských vodách. Tuňáci, mořští vlci a okouni, platýzové, úhoři, slávky, chobotnice, langusty… lesklými očky vás ryby lákají, abyste si vybrali právě ji, tu s těmi nejstříbřitějšími šupinami. A o několik kroků dále červeno-bílá řeznictví. Jedno vedle druhého. Řeznictví, kde vepřové nepotkáte, ale zato skýtají nepřeberný výběr masa hovězího, skopového a drůbežího. Včetně kopýtek – arabská kuchyně má široký rozsah. Řeznictví prodávájící “halal” maso. Halal je pojem označující vše, co je pro vyznavače islámu povolené. Ve všech sférách života; pojem je však široké veřejnosti znám co by používán především k označení masa a uzenin, jenž jsou zabité speciálním způsobem ve jménu Alláha. Když jsem šla poprvé pro hovězí, strachovala jsem se, jakpak panu řezníkovi vysvětlím, jakou část masa chci. Francouzsky to přeci ještě přečíst neumím! Zbytečně – na cedulkách se setkáte pouze s arabštinou. Proto jsem si očima a intuicí vybrala ten “můj” kousek masa, prstem na něj ukázala a s panem řezníkem si popovídala radši o tom, že je maso opravdu moc pěkné a taky o tom, že ano, opravdu už mám manžela, a je to tunisan (aneb trhové pravidlo pro pěknou blondýnku č.1, mnohokrát vyzkoušené v praxi – ukaž, že mluvíš stejným jazykem, zmiň se o manželovi a budou ti nabízet opravdu pouze své zboží, “mariáž” už nikoliv. Pokud těmito ctnostmi neoplýváš, užívej si lichotek  - oni to konec konců zas tak vážně nemyslí).

Zbylou část trhu Noailles zaujímají obchůdky různých typů, z nichž nemohu nezmínit dechberoucí Saladin. Ráj na zemi. Nadversmírná záležitost. Místo, kde nedokážete určit, která vůně je mámivější. Pytle a pytlíčky s kořením, o kterých jste neměli tušení, že existují a do kterých chcete zabořit ruce až po lokty. Luštěniny, sušené čaje, káva, oleje, barviva, ořechy, medy, bylinky, nakládané olivy, chilly papričky, sladké datle. Z celého světa! Obchod, kde chcete poprosit majitele, jestli by na pár hodin nezavřel a vy byste mohli nerušeni očichat a ochutnat všechy z jeho pokladů. Vždy mám velký svátek, když si jdu na toto magické místo něco koupit – jednou čočku, kterou si lopatkou naberete z velkého pytle, podruhé ančovičkovou pastu, nebo třeba úžasnou uzenou sušenou papriku. Pokud byste se mě zeptali na jediné místo v Marseille, které navštívit, pošlu vás bez váhání sem. Z ostatních krámků nesmím zapomenout na moje oblíbené “všeobchody”, čili smíšená zboží, která nabízí vše od vajíček a rajčatové passaty, přes šampony až po struhadla a žehličky. Mám je ráda především díky kosmetice klasických velkoobchodních značek, kterou zde pořídíte za mrzký peníz. Za zmínku stojí také obchody s tradičním arabským nádobím a kuchyňskými nezbytnostmi a jedna pozůstalost z dob minulých, a sice tv. “taxiphony”, odkud si můžete z veřejného telefonu zavolat – levně a třeba rovnou na Komorské ostrovy za speciální tarif. Na samých okrajích trhu narazíte jistě na obchody, které vlastní černošské rodiny. Zde nabízí exotickou zeleninu a ovoce, jako například batáty, nebo úplně nezralé banány, které připravují jako hlavní pokrm na slano. Některé plodiny jsem, přiznávám se, nedokázala úspešně identifikovat. Měla bych to pojmout, jako výzvu. Za mnoha dveřmi se take nachází šicí dílny úchvatných pestrobarevných tradičních černošských šatů (nedávno jsem jela v autobuse s paní, která měla fialové šaty s motivem žlutých krevet!) a velkému byznysu se tu těší černošská kadeřnictví, kde si dámy nechávají naplétat vlasy a copánky, případně vybírají ze širokého sortimentu paruk – většině z nich nadělil Bůh půvab do obličejů, hrdel a jistě i srdcí, že by však chtěly mít také pěkné vlasy, na to bohužel nemyslel. Jako třešničky na arabském cukroví, pro doplnění autentické atmosféry, nechybí hřejivé pekárny a cukrářství s tradičními sladkostmi sladšími než sladkými, restaurace - vesměs tuniské s ohranými romantickými názvy tuniských měst jako La Goulette nebo La Marsa, rychlá občerstvení a téměř typické arabské “pánské” kavárny (s tím rozdílem, že francouzská legislativa mezi pánskými a smíšenými kavárnami zákonem nerozlišuje a ty francouzské se nezdráhají nalévat alcohol. O těchto zvycích a obyčejích z ještě jižnějších zeměpisných šířek však až někdy později). Vyloženě “pánská” jsou v uličkách Noailles také arabská holičství, protože zajít si k holiči, to je pro arabské muže kultura, která neobnáší pouze sestřih, ale často také sklenku malého silného kafe a nezbytné horlivé hovory s ostatními účastníky holičovy seance. Za pomyslnými branami tržiště se přirozeně jako copánky naplétají nesčetné obchůdky s módou, které však pro teď nechám báječnými a voňavými tak, jak jsou…

Noailles v každém případě není jediným tržištěm v Marseille. Sama vím o několika dalších, některá se dokonce konají v rozlehlých hangárech na periferiích města. Všechna však určitě mají mnoho společných jmenovatelů. Důležitým z nich jsou zajisté nízké ceny. V protikladu s trhy v arabských zemích se zde sice nesmlouvá, ale jak jsem zmínila již výše, pan trhovec toho má kolikrát tolik co říct, že vám cenu mnohokrát od oka raději odhade, než aby složitě počítal každý gram. Pouze pro představu, celé kuře, čerstvé a akorát velké, na trhu dostanu za 3 Eura (ve francouzském supermareketu bez nadsázky i 10 Euro), půl kila pěkného hovězího za 3 Eura taktéž (zde se cena v obchoďáku šplhá do výšin kolem 12 Euro), tři lesklé macaté pražmy asi 7 Euro (supermarket nenabízí) a taška naplněná k prasknutí tou nejbáječnější zeleninou a ovocem vyjde zhruba na 4 Eura. Nezamilujte se… o arabských trzích bych opravdu mohla hovořit v superlativech na dalších pár stránek, proto tento můj průvodcovský počin po Noailles zakončím tím nejvýznamějším z toho, co mají všechny “marchés” (francouzsky trhy) společného, a to je SRDEČNOST. Prodavači, třeba s křivými zuby a surovými dlaněmi, se na Vás nepřestanou upřímně usmívat a z jejich úsměvů můžete vyčíst nejen to, že si Vás, jako zákazníka, nesmírně váží. Neméně srdečně se s vámi pro tentokrát loučím i já a v duchu nadpisu (salem – arabsky mír, aleikom – vám všem) vám přeji krásné a šťastné dny.

Mockrát děkuji, už musím… víte, jdu na trh…

Autor článku: