Poslední dobou mi připadá, že všichni žijeme jen v instagramovém a facebookovém světě. zpět

Jak by ses charakterizovala? Jaká jsi?

Jsem hodně upřímná. Ostatním říkám na rovinu, co si myslím. A u mě platí: "Co na srdci, to na jazyku". Někdy na to doplácím, protože lidi nechtějí znát pravdu. Jsem taky hodně tvrdohlavá. Všechno si musím vyzkoušet na vlastní kůži a nemám ráda, když mi někdo říká, co mám dělat. A když si něco umanu, tak to prostě musím mít. Někdy jsem trošku introvert a do hloubky duše mě zná pouze pár přátel. Ale můžu o sobě říct, že jsem milá, hodná, veselá, spolehlivá a pokud něco slíbím, tak to vždy splním.

Blog sis také umanula? Prozraď nám, jaký byl příběh dnes stále známější Šůši a jejích stránek?

Blog jsem si neumanula, ten přišel jako blesk z čistého nebe. Jednou jsem se dívala na film podle skutečné události. Jmenoval se Julie a Julia. Je o sekretářce, kterou nebaví její práce, ale hrozně ráda vaří. A tak se rozhodla uvařit všech 524 receptů ze své oblíbené kuchařky "Mastering The Art Of French Cooking", kterou napsala známá francouzská kuchařka Julia Child. Zároveň si založila blog, kam dávala všechny své fotky a recepty. Postupně se o blog začalo zajímat čím dál víc lidí a Julie si získávala fanoušky. Její příběh mě neskutečně motivoval. No a když jsem se na film dodívala, sedla jsem k počítači a založila si svůj blog.

Co jsi od toho očekávala a jak je to dnes?

Rozhodně jsem nečekala, že můj blog bude mít tak velký úspěch. Že budu nominovaná na objev roku a budu mít tolik fanoušků. Spíš jsem si ze začátku psala a fotila jen tak pro sebe, a ani jsem nečekala, že to bude někdo číst. Dnes mi denně chodí vzkazy od mých čtenářů, kteří mi píšou, jak moc mi fandí, že se jim moje recepty líbí a zkouší podle mě vařit. To je ohromná motivace, protože vidím, že to, co dělám, má nějaký smysl.

Kam až míří tvé blogerské sny?

Není to ani rok, co jsem si svůj blog založila, takže se zatím "rozkoukávám". Každopádně už teď mám rozdělaných pár projektů, na kterých se podílím, takže se nenudím a mám každý den co dělat. Takovým mým malým snem je, že se některý z mých receptů objeví například v nějakém prestižním časopise o jídle. A co přijde dál, to se teprve uvidí.

Jaký jsi byla jedlík v dětství a co od té doby nesnášíš?

Moje maminka pracuje jako kuchařka ve školce, do které jsem jako malá chodila. Ale neměla jsem z toho žádné výhody, prostě jsem musela jíst to, co ostatní děti. Třeba jako zeleninové polévky. Nenáviděla jsem ty velké kusy zeleniny, které v ní plavaly. A taky jsem ve školní jídelně schovávala maso pod bramborovou kaši, aby to vypadalo, že jsem ho snědla. Jednou jsem dokonce snědla kiwi i s tou hnusnou chlupatou slupkou, protože mi nikdo neřekl, že se to má oloupat. Od té doby kiwi nesnáším, ale to je tak jediné. Dnes zeleninové polévky miluju, stejně jako pořádný kus masa.

Máš děti?

Děti zatím nemám. Chci si ještě trošku užít svobody a cestovat. Ale kdo ví, možná to bude všechno jinak.

Kam bys chtěla vycestovat a co exotického třeba i ochutnat?

Nejraději bych procestovala celý svět a ochutnala úplně všechno. Jen by mě musel někdo sponzorovat. Nejvíc mě ale láká asi Japonsko, protože se říká, že v Japonsku můžeš být třeba rok a každý den ochutnáš úplně nové jídlo. Člověku se okamžitě vybaví pouze suši, ale těch jídel je mnohem víc. Chtěla bych si vyzkoušet na vlastní kůži přípravu japonských jídel, ochutnat tamní speciality, všechny ty úžasné omáčky, knedlíčky v páře a mořské plody. A protože jsem milovnice zelených čajů, rozhodně bych nevynechala ani návštěvu čajovny a ochutnání pravého japonského zeleného čaje.

Je něco, co bys nikdy nevzala do pusy?

Jo, tak to vím přesně. Býčí koule (velký smích). A prý je to delikatesa. Hi.

Je nějaká otázka či téma, které bys chtěla probrat, co je ti blízké? Nějaká úvaha?

Poslední dobou mi připadá, že všichni žijeme jen v instagramovém a facebookovém světě. Ano, já instagram a facebook taky používám, ale dávám tam fotky svých jídel, občas nějakou tu fotku z návštěvy oblíbené restaurace nebo recenzi na nějaký výrobek, který si koupím a který je tak dobrý, že ho chci ukázat i ostatním. Je to propojení mých fanoušků s blogem. Když si ale některé ty fotky procházím, nevěřícně nad nimi kroutím hlavou. Proč má někdo potřebu si každý den fotit svůj zadek v zrcadle nebo si pořizovat selfie v posilovně? A kdo nemá po ránu na instagramu fotku své ovesné kaše s krabicí nejmenovaného rostlinného nápoje, ten jakoby nebyl. Tohle prostě nechápu. Zkuste si vyrazit někam do přírody nebo na výlet. Nechte mobil doma a užívejte si jen sami sebe.

Mishka: Je to blbé, že jsem to napsala?

Monika: Není, naopak! Je to tvůj názor - a o tom to přece je!

Mishka: Tak jo, musela jsem to napsat, protože mě tohle fakt štve.

V jaké době bys chtěla žít, kdyby sis mohla vybrat?

Chtěla bych být jako ti kluci ve filmu "Cesta do pravěku". Jako malá jsem ten film milovala. Přála jsem si plout na malé loďce a objevovat pravěk. Pak přišel Jurský park, ale to už nebylo ono. Zkrátka bych si chtěla pohladit dinosaura.

Kde tě mohou tvoji fanoušci v nejbližší době potkat?

Tady u nás v Ostravě se těch festivalů a různých food akcí moc nekoná, takže za nimi musím jezdit většinou do Prahy. Na co se ale rozhodně chystám, je Apetit piknik, který se letos uskuteční 20. června v Praze. Snad mi vyjde čas i na pražský Majáles, na který jezdím každý rok. Další akce jsou teprve v plánu.

Takže na Apetitu budeš mít nějaký stoleček s dobrotami?

No, já nevím, jestli by ty moje dobroty přežily v létě cestu do Prahy. Představa, že se mi vzadu v kufru auta pomalu rozpouští čokoládový dort, není moc lákavá. Pojedu se podívat jen jako pozorovatel a velký ochutnávač. A už se moc těším.

Co bys řekla na závěr svým fanouškům a všem milovníkům dobrého jídla?

Milovníkům dobrého jídla bych chtěla vzkázat, aby nedrželi nesmyslné diety a dali si to, na co mají chuť. Samozřejmě, že nic se nemá přehánět - a to platí i u jídla. Takže: všechno začíná ve vaší hlavě a jeden kousíček čokolády ještě nikdy nikomu neublížil.

Mým fanouškům bych chtěla poděkovat za to, že mě podporují v tom, co dělám, protože bez nich by můj blog nebyl takový, jaký je.

Autor článku: