Tuniské sváteční menu – 1. část zpět

V pořádání velkolepých oslav jsou Tunisané mistry na slovo vzatými. Na každé správné tuniské bujaré oslavě nesmí chybět celá rodina, všichni kamarádi a známí, každý soused. Lépe také sousedův strýc, spolužák vašeho bratrance nebo kadeřnice babiččiny sestry. A zpravidla dokonce i pár tváří, se kterými se na ulici jednou za rok ze zvyku a slušnosti pozdravíte a potkáte je zrovna v příhodný moment k pozvání na vaši veselici. Stejně rádi se Tunisané oslav pochopitelně účastní. Z čeho mimo jiné tuniská záliba ve slavení pramení, vám bude, předpokládám, jasné po přečtení tohoto článku o svátečních tuniských delikatesách a svátcích obecně. Za vším hledej jídlo…

Berte můj úvod, prosím, s nadsázkou a humorem. Já opravdu nerada generalizuji. A už vůbec nikdy, pokud mám mluvit o národech či náboženství. Vyjma vtipem pojatého prvního odstavce se již ode mne více nedozvíte „zaručené pravdy“, že Tunisané jsou takoví a jejich zvyky a tradice makové. Ráda bych vám nyní představila několik tuniských svátků a svátečních příležitostí, a to především co se složení svátečního jídelníčku týče. Ráda bych Vám tyto pochoutky a zážitky přiblížila tak, jak je mé oči měly možnost vidět, můj nos cítit, moje chuťové pohárky ochutnat, moje uši slyšet (hlasitá tradiční tuniská hudba mezwed [mezued] nesmí na oslavě chybět), a moje srdce vnímat. Věřte, že stejně tak jako na celém širém krásném světě, tak i v srdečném Tunisku se zvyky, tradice, postupy, recepty i rady liší co region od regionu, rodina od rodiny. V jiném městě, či možná jen o ulici dál, by z mého článku pravděpodobně pár položek vyškrtali a pár naopak přidali. Vítejte tedy v Tunisku, na počátku druhého desetiletí 21. století, naší destinací je hlavní město Tunis a jeho přilehlé okolí – domov mého manžela a jeho rodiny, domov našich tuniských přátel. Právě těmto skvělým lidem mohu poděkovat za nezapomenutelné zážitky a cenné zkušenosti ze země, jež se měla napůl stát i mým domovem, kterými alespoň nástinem mohu nyní potěšit i já vás.

V tuniském kalendáři byste našli dva druhy svátků. Prvním (na mém seznamu pro tento článek, nikoliv však na seznamu priorit Tunisanů) jsou svátky státní a nepohyblivé, z nichž nejvýznamnějším je pravděpodobně červencový Den republiky, kdy se – především z pozice turisty ubytovaného na hotelu – můžete setkat se zvýšeným výběrem dortů a cukrovinek u večeře, nějakým tím velkolepým zábavným večerním programem a pokud budete mít štěstí, pustí vám i tuniskou hymnu (což je mimochodem docela chytlavá melodie, jež se vám vybaví i za dva roky po dovolené). Na ulicích se vás svátek takřka nedotkne a to ani za domněnky, že velký výskyt vlajek, praporů a především praporků přeci musí značit významný den. Nikoliv, milí přátelé, červeno-bílý tuniský srpek měsíce a jeho věrnou hvězdu potkáte na ulicích, sloupech a budovách častěji než často, a to celoročně. Kalendář slaví také kupříkladu Den práce (na prvního máje, voilà), Den matek (s naším se míjí o nějaký ten den), či oblíbenou africkou verzi MDŽ (kdy kytičku z jasmínu dostanete za horkého vlhkého srpnového večera). Menu v tyto dny však většinou zůstává bez svátečního efektu. Stejnou měrou jako státní svátky nechávají tuniské občany více či méně chladnými, ty ostatní – mnohem důležitější – jsou pádným důvodem k uvedení kuchyně do plné polní. Jsou jimi svátky náboženské, pohyblivé. Den jejich konání je určován v závislosti na vznešeném Měsíci a lunárním kalendáři. A protože jsem, hamdoullah ([hamdula] – díky Bohu), měla vzácnou příležitost strávit již několik pátků a prožít několik zásadních životních událostí na pobřeží, kde ve starověku prožila své životní drama mazaná fénická princezna Elissa (či také Didóna, Dido) a založila velmoc Kartágo, kde se narodila půvabná Claudia Cardinale či kde Joffrey de Peyrac bojoval se sultánem o srdce markýzy andělů, mohu s radostí zařadit také třetí sváteční kolonku – rodinné sváteční příležitosti a oslavy. Takže pěkně popořadě.

Ramadan

Ramadán je název devátého měsíce islámského lunárního kalendáře. Proto je, stejně jako všechny ostatní náboženské svátky, i ramadán pohyblivý. V nynějších letech vychází tento svatý postní měsíc, uctívající památku prvního Božího zjevení proroku Mohammedovi, na letní období, přičemž každý následující rok začíná půst o plus/mínus deset dní dříve, nežli v roce předchozím. Kdy přesně ramadán započne, je každým rokem velké očekávání, protože ještě několik dní či hodin před jeho začátkem nemusí být mnohdy veřejnosti zcela jasné, zdali se začnou postit dnes, anebo až zítra. Každý muslimský stát má své vysoce postavené náboženské představitele, kteří začátek a konec ramadánu v jejich zemi dle polohy Měsíce určí. Tím pádem není nezvyklé, že například v Albánii započne ramadán o den dříve, než v Tunisku, a jinak je tomu zase třeba v Indonésii. Základní myšlenkou ramadánu je držet půst (saum), a to v mnoha sférách života. Od úsvitu do západu slunce nejíst, nepít a zdržet se dalších pozemských radostí, jako jsou (mimo jiné) například kouření tabáku či projevy tělesné lásky. Smyslem ramadánu je přiblížit se duchovní podstatě víry, věnovat se zvelebování svého nitra a duše, snažit se o zlepšení svého chování, urovnat vztahy a nepochybně také trénovat vůli. Půstu jsou zproštěny těhotné, kojící a menstruující ženy, děti a staří lidé, nemocní a lidé na dalekých cestách. V každém případě jde ve finále o rozhodnutí každého jednotlivce sama za sebe, zdali se o ramadánu postit bude či nikoliv. Asi si nyní myslíte – to je nějakého odříkání, kde je hostina? Kde je veselí? Ramadán je, ačkoliv se to nemusí zdát, velmi radostným a oblíbeným měsícem, kdy je v Tunisku ve večerních hodinách nesnadné najít v restauracích a kavárnách volné místo, kdy jsou večerní promenády u pláží plné hlučných teenagerů mlsajících zmrzlinu a cukrovou vatu a kdy je ta pravá příležitost k večernímu setkání s rodinou a přáteli. Děti zůstávají vzhůru do pozdních nočních hodin a vesele doprovází své rodiče do restaurací, tuniské televizní stanice vysílají speciální ramadánové zábavné pořady a šperkují své znělky. Tuniské mešity nabízí denně večeře zdarma pro věřící bez domova. Pokud se s někým během ramadánu loučíte, byť za bílého dne, místo pozdravu mu srdečně popřejete DOBROU CHUŤ! Jídla a pití, toho je pro každého opravdu dostatek. Vše začíná po západu slunce (čas, kdy se může začít večeřet, se opět den ode dne liší, v závislosti na pohybu nebeských těles). Po celodenním půstu se klade důraz na chutnou výživnou večeři o několika chodech (ačkoliv se doporučuje udržovat střídmost, celodenní hlad je zkrátka celodenní hlad). Obvykle se setkáte s hustou a ostrou polévkou (chorba - [šorba]), předkrmem, hlavním jídlem, salátem, dezertem, jogurtem a ovocem, kdy většinou nechybí datle (na výběr tuniských jídel a specialit se můžete těšit v příštím článku). Před večeří je dobré vypít sklenici mléka, jako základ k uklidnění žaludku po celodenním půstu. Mléko je mnohokrát ochucené do podoby koktejlu, mnohdy například právě datlového. Sušené datle (degle) jsou vůbec oblíbenou součástí ramadánového jídelníčku, protože jde o velmi sladké ovoce s vysokou energetickou hodnotou a také proto, že datlemi a mlékem končil svůj denní půst prorok Mohammed. Nezvyklou zajímavostí zajisté je, že se datle často podávají nejen samotné, ale také se skrojkem másla uvnitř a věřte nebo ne, jsou fenomenální. Mírně netradičnějšími pro vás, mé milé čtenáře, mohou být ramadánové snídaně. Někdo si rád dá něco na zub před spaním, jiný vstane ve tři ráno před východem slunce, aby se nasnídal a připravil žaludek na další postní den. Najdou se i tací, kteří před svítáním dorazí jehněčí kýtu od večeře. Tradičnější snídaně se však skládá z kysaného mléka či podmáslí (opět zde na řadu přichází výživná hodnota a nezpochybnitelný zdroj vápníku), tvarohového sýra, pečiva, sušších sušenek či koláčů a ovoce. Typické snídaňové menu také zahrnuje halwu – sladkou drobivou sezamovou pochoutku, která vám možná z běžných obchodů se zdravou výživou není neznámá, a často narazíte taky na mnou neoblíbený pokrm droa, pudink či krém z čirokové mouky, mléka a ořechů, nevábné světle šedo – zelené barvy a nahořklé kávové příchuti, podávaný právě s halwou a – jak jinak – s datlemi (prý dodá energii na celý den půstu, proto budiž J). S koncem ramadánu přichází čas na další oslavu.

Aid Esseghir [Aíd esrír – první „r“ s francouzským přízvukem]

Malý Aid. Třídenní svátek na oslavu konce měsíce ramadánu. Svátek štěstí, svátek sladkostí a svátek soucitu s potřebnými. Právě v tomto období je ten pravý čas věnovat, pokud máte zájem, část své slavnostní tabule či jakýkoliv jiný příspěvek chudým lidem, přičemž tyto dary střádají místní mešity a následně distribuují tam, kde přinesou radost a užitek. Pro tuniské děti je Malý Aid, velmi obrazně řečeno, alternativou Vánoc (islám Vánoce neslaví, proto uvádím pouze jako srovnání). Každoročně se mohou těšit na nadílku od své rodiny – nejčastěji je čekají užitečné dárky, jako nové oblečení či školní potřeby, ale také cukrovinky. Tuniské kuchyně voní sladkým pečivem a dušeným skopovým či hovězím. V pečení zákusků jsou Tunisané (majiteli nejlepších cukráren jsou mnohdy především muži!) opravdovými odborníky. Těsta jsou velmi sladká, mandlová, ořechová, marcipánová, semolinová (semolina je na hrubo mletá krupice z tvrdozrnné pšenice), pečená, smažená i nepečená. Kupodivu se příliš nevyužívá čokoláda či šlehačka, které slouží především ke zdobení dortů. Z nejtypičtějších druhů drobného cukroví bych vyzdvihla rozhodně makroud [makrud]. Tyto datlové zákusky sladší než sladké pochází údajně z tuniského Kairouanu, čtvrtého nejsvatějšího islámského města světa a každá tuniská hospodyňka je zvládne levou zadní. Semolinové těsto se plní pastou z rozdrcených sušených datlí do tvaru malých hranolků a válečků, které se posléze smaží v oleji a na závěr se přelijí cukrovým sirupem. Někteří makroud take obalují v sezamových semínkách. Báseň! Častým cukrovím je také baklava, pečený zákusek z mnoha tenkých plátků listového těsta kladených na sebe, prokládaných mandlovou, oříškovou či pistáciovou drtí a přelévaných nezbytným cukrovým rozvarem. Upřímně však musím uznat (promiň, milé Tunisko), že mnohem lepší baklavu dělají Turci. Před tou tuniskou jsem na kolena zatím nepadla. Je bohužel k politování, že pokud se do Tuniska vydáte jako turista, na mnoha hotelích se s těmito sladkostmi a typickým tuniským jídlem takřka nesetkáte. Proto, pokud se do této oblíbené dovolenkové destinace vydáte, určitě výrazně doporučuji vyrazit na výlet za brány vašeho pomíjivého světa all inclusive… A zatímco Malý Aid je svátkem sladkostí, nadcházející událost je svátkem masa!

… pokračování v další části.

(Na závěr této části bych, prosím, ráda upozornila – a budu tomu dělat u podobně zaměřených článků pravidelně – že zde prezentuji pouze mé myšlenky a zkušenosti. Článek nemá sloužit k podrobnému, přesnému a 100% správnému popisu náboženských svátků, tradic a rituálů, ale pouze k jejich přiblížení čtenáři, kterému může být podobná tématika velkou neznámou, z mého pohledu. Ať už z ohledu popisu národa či z ohledu náboženského bych se nerada nikoho nikterak dotkla či jej urazila jakýmkoliv z mých slov, která jsou psána a myšlena s nejvyšší úctou a respektem ke všemu zmiňovanému. Děkuji za vaše pochopení).

Autor článku: