Vinařství Kořínek - rozhovor s panem Antonínem Chudobou zpět

Antonín Chudoba z Vinařství Kořínek z Hnanic u Znojma

Ve firmě pracuji dva roky, jako obchodní zástupce a someliér vinařství. Se Salsou spolupracujeme po dobu mého působení ve firmě Vinařství Kořínek, takže dva asi roky. Už jsme tu jednu degustaci úspěšnou měli, takže se sem rád vracím. 

Jak se pozná úspěšná degustace?

Že lidem víno chutná, nic po mně neházejí a víno se prodává. (smích)

Vinařství Kořínek, v čem jste dobří?

Řadíme se mezi menší rodinné podniky s historií. Nevyrostli jsme na zelené louce. Naše historie sahá 21 let zpátky, když nepočítáme ty 3-4 rodinné pokolení, firma vznikla v roce 1991, od toho roku se začalo od "píky". Nenakoupili jsme stroje a vinohrady, začalo se hospodařit na 1,5 ha vinohradů. Od té doby jsme se rozrostli na 23 ha vinic, které si kompletně obděláváme sami. Takže si můžeme řídit tu kvalitu sbíraných hroznů, vyzrálost, choroby, škůdce a podobně. Všechny hrozny zpracováváme, nic neprodáváme dále. Naše hrozny zpracováváme na 95 procent, 5 procent nakupujeme, to jsou dvě odrůdy ročně, většinou odrůdy, co se nepěstují v Hnanicích, například Ruladské šedé. To tam ve větším rozsahu nemáme.

Jaká vína distribuujete?

Distribuujeme pouze lahvová vína, sudová vína neděláme vůbec. Snažíme se vyrábět hlavně vína vyšší kvality, přívlastková vína, s tím že od roku 2013 od sklizně ročníku 2013 se chceme do budoucna věnovat hlavně a pouze výrobě suchých vín-maximálně polosuchých, protože naše strategie v prodeji je, hlavně se soustředit na zákazníka, jako na konzumenta. Sušší vína se hodí opravdu k té gastronomii. To znamená, zaměříme se na působnost v restauracích, gastrozařízeních, kavárnách, hotelích. Tam se požadují především vína suchá a polosuchá, se sladkými víny neuspějete již na telefonu.

Jaké je typické jídlo k suchému vínu?

Absolutně složitá otázka pro vinaře. Nelze bagatelizovat, nelze normovat či dát do nějakých základních bodů. Ale vaříme v našem sklípku a dovoluji si tvrdit, že v našem případě jde o vynikající gastronomii. Náš sklepmistr Petr Kořínek, který neuvěřitelně dobře vaří, a tím to vás všechny určitě zvu na degustace za doprovodu jeho výborných jídel, které se ruka v ruce doprovází, právě s naším vínem. Pan Kořínek vařil dlouhá léta v Rakousku, jako šéfkuchař, takže budete svěřeni do nejlepších rukou. Předem si můžete objednat zážitkovou gastronomickou akci, několika chodové degustační menu, spolu s ochutnávkou našich vín. Opravdu vřele doporučuji a srdečně vás zvu. Nechci tu říkat stará moudra jako bílé víno - ryba, kuřecí, červené víno - hovězí maso. To známe a stejně se každý rozhodne dle svých chutí doma. Spíš bych vyzdvihl naši řadu barikových vín, protože máme speciální řadu vín, které zrají na dubovém sudě barik, dovezených z Francie. Barikujeme jak červená, tak bílá vína. A právě tato bílá vína máme s našimi pokrmy nejraději, protože jsou hodně výrazná. Hodí se k té nejlepší gastronomii. Tam bych se zrovna nebál doporučit pokrm, jako je jehněčí kolínko, zvěřina a pokrmy výraznější chuti. K těm bílým barikům, úžasné spojení.

Kde se inspirujete, sledujete trendy?

Co se barik týče, inspirujeme se určitě Francií, protože ta je co se barik týče na špici, ať už historií, tak produkcí. Takže tohle bylo ohledně vín barikovaných.

U ostatních vín bych neřekl Francie. Pozdvihněme tradiční znojemskou podoblast, tam pěstujeme tradiční odrůdy, jako je Veltlín, Ryzlink Rýnský či Sauvignon. Všímejme si našeho regionu, našeho bohatství, nemusíme vždy přes hranice. A když už přes hranice, tak Hnanice, které leží na hranicích s Rakouskem, kde máme velice podobné podloží - podnebí. My se hodně věnujeme pěstování odrůdy Veltlínské zelené, která i v Rakousku hraje velkou roli, tam se velice rádi porovnáváme s našimi sousedy.

Jaká je konkurence vinařů na našem českém trhu?

Je všeobecně těžké obstát. Konkurence je za těch posledních 20-25 let velká. Není to jen o tom, že si vypěstujete víno a prodáte. Je to především o kvalitě. Hodně lidí se věnuje vínu, jezdí za vínem, mají něco "odpité", ví co očekávat, co požadovat. Pokud jim jednou dáte něco špatného, už se k vám nikdy nevrátí. A v tom to je. Musíme jít nejen s dobou, ale hlavně si udržovat stálou kvalitu vín, dbát na poctivost práce, nebo naopak kvalitu ještě zvyšovat. Je to složité.

Na co jste nejvíce pyšní?

Znovu se budu trošku opakovat, ale je to opravdu to, že si hýčkáme a hlídáme hrozen od samého začátku až po samotný konec výroby vína. Snažíme se používat opravdu jen vlastní hrozny, nic nenakupujeme. Staráme se o ně na vinohradech, kompletně ručně vinohrady obděláváme, sbíráme je do malých bedýnek, aby se hrozny nemačkaly. Probíráme je, do lisu nejdou žádné špatné hrozny…Zde je důležitá opěř ta poctivost, které si ceníme a všude není třeba samozřejmostí. 

Láska k řemeslu, rodinná tradice, úcta k zákazníkovi a snad i nejlepší kuchyně na Znojemsku, co se vinných sklípků týče. To si troufám říct! Chceme, aby si každý odvezl zážitek a byl maximálně spokojen. Dobré víno, jídlo, kvalitní obsluha, příjemné prostředí a též tradiční cimbálové muziky.
Chystáme dny otevřených sklepů 3. května 2014. Bude otevřeno 21 sklepů, kde boudou cimbálové muziky a výborná gastronomie. Úžasná záležitost, bude co pít! (Smích)
8. května bude ve Znojmě festival VOC 2014 (vína originální certifikace), kde vinaři ze Znojemska představují kompletní nový ročník vín VOC a my jsme mezi nimi. Máme tam zařazená dvě vína. Budeme též přítomni. Bude tam folklorní program, budou tam kapří speciality, počasí máme předplacené, takže to bude v naprosté pohodě.(smích)

Co chcete na závěr říct?

Pijte, co vám chutná, ochutnejte vše. Abyste poznali dobrá vína, musíte bohužel ochutnat i ta špatná. Hleďte si kvality, nekonzumujte vše, co vám přinesou na stůl. I právě díky vám se bude zvyšovat vinařská kvalita. Je to ale forma tréninku. Ochutnávat, ochutnávat a zjišťovat, co je a není dobré.
To dobré můžete ochutnat samozřejmě od nás. Znovu vás srdečně zveme do našeho sklípku v Hnanicích u Znojma. Nebo naše vína žádejte V Třebíči v Salse, kde vám určitě rádi vyhoví.

Web: vinarstvikorinek.cz/nase-vinarstvi

Autor článku: Monika Růžičková

Autor článku: