Krůtí křídlo pečené, podávané s máslovou šťávou a dušenou zeleninkou zpět

Když jsem se nedávno rozplýval nad klasikou české domácí kuchyně a vzpomínkou na dětství, měl jsem připravené parádní třičtvrtěkilové krůtí křídlo na pečení v lednici. 

Stačilo jej jen zasypat kořením a upéci. Výsledek byl nejen uspokojivý. Myslím si, že je veliká škoda zapomínat na tohle úžasné šťavnaté masíčko. Nejenže je maso z krůty či krocana moc chutné, ale taky cenově přívětivé. Já nikdy nekupuji právě to křídlo za více než 70,- Kč/Kg. A každopádně jej mám nejraději. Ne že bych nepoužil čas od času stehno, ať už horní či spodní a taky prsa primárně na Vídeňské řízky a Vitello tonnato, což je volba více než rozumná dík často ne právě kvalitnímu telecímu jak vyplývá z textu ve zmíněném odkazu. Dnes ale pečené třičtvrtěkilové křídlo.

Mimochodem i k tomu mne přivedla babička svou parádní poctivou kuchařinou a vlastně taky děda, který to prostě domů přinesl a očekával nějaký výsledek. Naopak doma u rodičů jsme krůtu v podstatě neznali. Oni se k tomu skvělému masu dopracovali dlouho potom, co jsem se osamostatnil a otec krom jiného pekl absolutně dokonalou sekanou zabalenou v kůži z krocana. Lidi to vám byla dobrota.

Tak co s tím
Celé křídlo dobře omyté a osušené pouze nasolím a posypu troškou kmínu a mleté papriky. Mám li právě k dispozici, potřu také česnekovým či feferonkovým olejem. V pekáči s poklicí šoupnu do trouby rozpálené na 200C. Po dvaceti minutách ztlumím a na 160°C dopeču doměkka s jedním podlitím vodou a občasným přelitím šťávou na povrchu masíčka.

Někdo to rád křupavé. Já ani moc nemusím. Kůže krůty má tendenci při vypečení státi se poněkud tuhou a maso pod ní se vysuší. Takže proč ne – při 220°C už jen na poklici můžeme nechat připéci. Nedělám to. Ta gumovitá konzistence s absolutně měkkým masíčkem mi stačí a maximálně vyhovuje.

Maso si nechám odložené v teplé troubě a výpek lehce naředím vodou, nebo bílým vínem. Zredukuji a zahustím studeným máslem. Ještě lepší sosík je, když na začátku přidáme 30 gramů kostiček slaniny. A nebo jen plátek který si pak přidáte k porci na talíři.

Už je to uděláno – tu levou část vždycky jen okoušu a jsem šťasten, ani vepřové kolínko s kůží není tak dobré.
Z pravé časti raději maso oberu a podávám s rýží a případně restovanou zeleninkou.

Zeleninka a rýže
Tentokráte jsem použil mraženou směs z Lidlu. Tak jak je, tedy přímo z mrazáku ji šoupnu na kousek rozpuštěného másla a osolím. Nebo stejně tak ale na másle už prohřívám pokrájenou šalotku či česnek. Zastříknu pouze vývarem, nebo ještě před ním vínem, nebo ještě před tím kápnu lžičku medu. Každopádně po volbě a nakombinování chutí už jen bez poklice poklidně prohazuji v kastrolku a nechám zredukovat šťávu téměř do nuly.

Popravdě mraženou zeleninu nesnáším. Většinou je to hnusná sračka s odpornou pachutí a to i v případě rádoby lepších a dražších balení. Ne však ta z Lidlu v řadě Deluxe. Za cenu 39,- Kč/750g balení jde o velmi slušnou kvalitu a její hlavní výhoda spočívá samozřejmě v tom, že je vícedruhová. Prostě nemusím nakoupit kvanta zeleniny, abych si připravil směs na dvě porce.

Příprava rýže je u mne daná. Na oliváči s máslem nechám zesklovatět jemně pokrájenou šalotku nebo cibulku, vmíchám 200 mililitrů rýže (čtete správně – odměřuji na ml), osolím a zaleju 300 mililitry vroucí vody. Pod poklicí na nejmírnějším plamínku nechám vodu dokonale vsáknout a pak už jen v teple dojít.

Co se kvality rýže týče, mám více než dva roky vybráno. Nic horšího než Jasmínová a Basmati od číňanů nepřichází v úvahu. Nedávno jsem jen tak pro forma opět vyzkoušel běžnou z maloobchodu. Kilovku dlouhozrnné … jakési. Většina balíčku je ve špajzu a nevím co s ní.