Karol Tišerová-nejen pro děti zpět

Dostala se mi do rukou malá dýně Hokkaido, jedna jediná. Lámala jsem si hlavu co s ní, až mě napadlo, že by se z ní dal vytvořit nápoj. 

Dýni už jsme měli na různé způsoby, ale ne v podobě nápoje. 

Já osobně dýně moc nemusím, ale snažím se jim stále dávat šanci.

S podzimním obdobím nastal čas hustých zeleninových polévek, které naše tělo nejen zahřejí, ale také pořádně prohřejí.

Běžně vařím polévku z červené čočky, ale ať máme taky trochu změnu.

Polévky si uvaříme pořádný hrnec, a jelikož by podzimní polévka měla opravdu prohřát, přidáme do ní také čerstvý nastrouhaný křen.

Polévky z pečené zeleniny mně osobně chutnají mnohem více, než klasické a hlavně, hlavně jejich příprava je naprosto bezpracná a takové recepty mám ze všeho nejradši.

Se Sofinkou potřebujeme doplňovat železo a co si budeme povídat, červená řepa ho má nejvíce. Takže i když se s ní moc nekamarádím, řekla jsem si, že mi v této podobě bude určitě chutnat.

A jak to dopadlo? Se Sofinkou jsme obě doslova vylízaly talíř.

Tak jsem si říkala, že by to chtělo zase nějakou tu polévku. Cibulačku jsem už jednou dělala, ale tentokrát jsem ji chtěla ještě vylepšit a upravit tak, aby nejen parádně zasytila jako hlavní jídlo ale také, aby pěkně prohřála tělo v aktuálním mrazivém období.

Přiznám se, že jsem palačinky na slano jedla jen jednou a to v době, kdy jsem držela přísnou protikvasinkovou dietu, ale zapečené jsem nejedla nikdy a zrovna na ně jsem dostala velkou chuť.

Tyto palačinky jsou přesně ty, po kterých se může utlouct celá rodina, a u kterých budou mít všichni boule za ušima.

Co připravit na oslavy či posezení s přáteli? Já mám nejraději snadné a rychlé pokrmy, které nezaberou moc času v kuchyni. Co si takhle upéct muffiny, po kterých se zapráší takovým způsobem, že to ani nepostřehnete?

Mám dny, kdy se mi nechce nic vyvařovat, a proto mě napadla jednoduchá a zároveň zdravá pomazánka z droždí a slunečnicových semínek, která je vhodná pro malé i velké. 

Slunečnicová semínka jsou zdrojem téměř všech potřebných živin - to mimochodem moc dobře ví i ptáci, kteří je cíleně vybírají z krmítek. A jsou také velmi bohatá na vitamín E. 

No a droždí je zase velkým zdrojem vitamínu B. 

Takže je takto pomazánka ve finále skvělou vitamínovou bombou. 

Vosí hnízda jsou z mého pohledu tím nejlepším cukrovím na světě!

No a letos se mi příčilo množství piškotů v běžném receptu a chtěla jsem to zkusit jinak, bez piškotů.

Dokonce jsem zjistila, že se tak dělaly dříve - čistě ořechová. Jenže tam byla pro změnu hromada cukru a navíc bílek, což se mi docela příčilo mít neupravený bílek v nepečeném cukroví.

Tak jsem to vymyslela nakonec tak, že jsem využila mamky recept a pozměnila ho podle svého. Bylo to lehce hatla patla, ale nakonec si myslím, že to vyšlo pěkně. 

I tak jsou ale docela dost sladké, nechtěla jsem experimentovat zbytečně moc, abych měla větší jistotu, že se těsto povede. 

A místo piškotů na slepení jsem upekla máslové sušenky.

Každý z nás má určitě nejradši cukroví od maminky. Jsme na něj zvyklí celý život a chutná prostě nejlíp ze všech!

Každoročně jsem se snažila tradičně o mamčino cukroví, ale třeba u lineckého jsem se vždycky šíleně vztekala, protože mi nešlo - to uměla prostě jen mamka a nikdo jiný. 

Postupem času jsem přecházela do té zdravější podoby a hledala i jiné recepty, které mi vyhovují víc, než ta "nezdravá" klasika, ale k mamčiným receptům se vždycky ráda vracím.

Zrovna na ořechy jsem využila její recept, jen jsem si ho upravila podle svého, a jelikož sama mamka přechází na zdravější verze všeho možného, tak věřím, že se sama ráda inspiruje. 

Rok se s rokem sešel a Sofinka oslavila své první narozeniny.

Nejdřív jsem si říkala, že snad bude bez dortu, protože se stále dávila i křupkama. Najednou bylo ale všechno jinak a pomalu ze dne na den se přestala dávit. Tak jsem si řekla, že dort bude, ale jaký?

Chtěla jsem něco, co bude snadné, rychlé a z pár druhů surovin. Nebyl čas nic péct a více připravovat, protože jsme dělali ještě Klaudince malý třípatrový na téma Trolls. Naštěstí se zadařilo a našla jsem přesně to, co jsem hledala.

Klaudinka měla v pátek svátek, tak jsem přemýšlela, co pro ni připravit. Chtěla jsem něco nového, něco rychlého a něco snadného na čem si pochutná celá rodina.

Mrkvový dort jsem měla už dlouho na seznamu dobrot, které bych jednou ráda vyzkoušela, ale stále jsem ho odkládala. Taky kvůli protikvasinkové dietě jsem se mrkvi dlouho vyhýbala, ale využila jsem příležitosti a pustila se do něj. 

Zpětně si klepu na čelo, že jsem ho nezkusila už dřív, protože je naprosto výtečný a sytý.

Už se mučím víc jak týden velmi přísnou dietou, při které opravdu jen tak něco nemůžu, ale jíst se musí. Tak jsem se rozhodla tomu postavit čelem a vyhecovat se, protože je to opravdu psychicky náročné. Jinak člověk pomalu raději nejí, než jí, a to je samozřejmě špatně. Nejvíc mi ze všeho chybí cukr, ale opravdu neskutečně. Člověk by nevěřil, jak je na něm závislý a to nemyslím cukr jako takový, ale i sladké ovoce, které kromě zelených jablek a hrušek žádné nemůžu.

Dostala jsem obrovskou chuť na palačinky a zkusila je udělat dle svých dietních možností. Dřív bych palačinky na slano jen tak nesnědla, z mého pohledu mají být palačinky sladké, ale touto dietou se můj pohled na vše dost změnil.

Původně jsem tento recept zveřejňovat nechtěla, protože je to opravdu ve stylu jak pejsek s kočičkou vařili dort + hromada zoufalství k tomu. Pak jsem si ale řekla, že určitě existuje někdo, kdo je ve stejné situaci a za takový recept by mohl být rád.

Kvůli nejmladšímu plůděti, kterému bude brzy 5 měsíců, jsem se pokoušela držet bezmléčnou a protikvasinkovou dietu, ale pořád to bylo takové to zkoušení. Nedávno se ekzém hodně zhoršil a já se rozhodla, že do toho půjdu tvrdě a postavím se výzvě čelem. Je to opravu velký nápor na psychiku, ale která máma by se pro sví dítě neobtěžovala, že?

Od porodu mám ve vaření pauzu, pauzu tak velkou až to není možné. Jsem 4 měsíce po porodu a vařila jsem snad 5krát. Klaudinka má parádní stravu ve školce, tak ani nemám takovou motivaci něco vymýšlet. Sofinka je trochu náročnější miminko a navíc se snažím držet bezmléčnou a protikvasinkovou dietu, takže se se vším stále seznamuji. Kolikrát zahřeším, ale snažím se, aby to nebylo tak, že by na to Sofinka zareagovala.

Není čas vařit, a když už je víkend a máme volnou chvilku, že se zázrakem povede obě děti uspat naráz, tak jí chceme trávit s manželem společně a ne, abych čas trávila v kuchyni.

Lámala jsem si hlavu, co rychlého udělat, a napadly mě zeleninové muffiny, které jsem ještě pořádně nezkoušela. Tak jsem vzala, co jsem našla a vytvořila rychlou večeři, která zaujala všechny a Klaudinka už si vychutnává třetí.

Od vaření a zkoušení nových jídel jsem poslední dobou dost ustoupila. O Klaudinku se krásně po stránce stravování stará školka, takže mi vaření opravdu hodně odpadlo a o víkendu většinou vaří manžel. No a taky 12 dní do termínu porodu je 12 dní do termínu porodu hahaha.
Jenže včera večer mrknu do lednice a vidím špenát, co už je krok od toho aby začal uvadat. Tak rychle rychle co s ním?
Inspiraci jsem našla na toprecepty.cz a upravila jsem si vše dle našich možností.

Před dávnem nedávnem mi kamarádka v balíčku s domácím vínem poslala i sušenou levanduli a já si jí založila. 
Dnes jsem pořád chodila, co bych slupla, no vlastně už jakou dobu chodím co bych slupla - přijde mi, že od té doby, co mám glukometr kvůli hraniční těhotenské cukrovce, tak mám ty chutě na sladké úplně pekelné a je to vážně mučírna, co si budeme povídat. No a narazila jsem na tu levanduli, takže rozhodnutí bylo jasné.
Koukala jsem po různých receptech ale potřebovala jsem něco jiného, tak jsem si to opět udělala po svém.

V pátek jsme vyrazili na ranní sběr borůvek a odcházeli jsme s docela úspěšnou nadílkou, takže jich dost šlo i na mrazák. Mám ohromnou radost, že je vůbec máme a že jich máme tolik a moc jsme si dopoledne v lese všichni užili. 
Nejlepší jsou čerstvé, ale když už chci péct, tak máme nejradši muffiny. A jelikož takové věci Klaudinka konečně ve více jak 2,5 letech začala jíst, tak jsem jí těsto dala do formiček na brumíky.

Dny před výplatou každého donutí kouknout do zásob a dojídat zbytky toho, co přinese lednice. Takové dny mám ale osobně nejradši, protože se díky ním dostanu k jídlům a kombinacím, které by mě jinak nenapadly nebo bych je jinak nezkusila. Tentokrát vznikla moje první cibulačka.

Jelikož mi test na těhotenskou cukrovku vyšel hraniční, čeká mě diabetologická poradna. Zatím jsem pátrala jak změnit jídelníček, ve kterém můžou být chyby i přes to, že se snažím stravovat zdravě. Můžu mít výpadky sacharidů ale také třeba i bílkovin. Pečivo peču zhruba 2x do měsíce, ale jelikož budu muset začít lépe svačit a mít i druhou večeři, budu ho muset zařadit častěji a na bílkoviny je fajn tuňák. No, tak jsem se dnes dala do pečení domácího chleba a k tomu jsem vytvořila tuňákovou pomazánku. A musím přiznat, že už je skoro pryč. Mňam!

Dnes jsem věšela prádlo a linula se ke mně typická vůně langošů. No jéééje, to se mi zase někdo trefil do noty a sliny se mi sbíhaly neuvěřitelnou rychlostí. Inspirace na večeři byla jasná, ale smažit se mi je nechtělo. Ptala jsem se sama sebe, jestli se vůbec dají péct v troubě a zkusila trochu pohledat na internetu.
I když ho moc nemusím, tak jsem se inspirovala Láďou Hruškou. Jen jsem si recept pozměnila podle svých představ.

Mlsná mě poslední dobou honí neskutečně, ale nechtěla jsem nic, co se sní hned. Chtěla jsem něco, co můžu průběžně uzobávat různými způsoby. Hned se mi zastesklo po sušičce na ovoce, kterou jsme kvůli možné chybě ve výrobě museli vrátit. Nakonec jsem využila toho, že se mi doma sešlo několik druhů ořechů a velký balík ovesných vloček.
Tak jsem se odhodlala na mé první domácí müsli, ke kterým jsem vždycky měla respekt, jelikož i když se zdají být snadné, tak stačí málo a spálí se. No a já s mojí hlavou děravou se toho vždycky bála hahaha.

Nějakým záhadným způsobem se mi nahromadil kuskus, který vlastně nemáme rádi...hahaha, to je sranda. Ale několikrát jsme ho dostali "darem" a darovanému koni se přeci na zuby nehledí. Už před časem jsem přišla na způsob, v jakém nám chutná všem a to moc - v polévce. A jelikož u nás polévky frčí ve velkém i jako náhrada hlavních jídel, protože dělám opravdu husté a syté, tak byl plán na světě.

Od kamarádky mi dorazily 2 skleničky domácího pesta z medvědího česneku. Ach, už jsem se nemohla dočkat, jelikož ho zkouším dávat všude možně, kam mě napadne. Moc nám chutná a máme ho rádi, jen u nás bohužel neroste, tak si ho 1x za rok nechávám poslat a snažím se s ním šetřit, i když je to někdy dost těžké. Polévky máme rádi v různých barvách, chutích i tvarech. A když mi hlavou problikly celestýnské nudle, které jsem snad sto let neměla, tak bylo jasno.

Umírala jsem touhou po sladkém a nemohla jsem zaboha vymyslet, co upeču. Potřebovala jsem něco hned teď, takže jsem chtěla něco rychlého, s čím nebude práce. Stále jsem ale nenacházela žádnou inspiraci. Už jsem volala manželovi, aby cestou z práce navštívil cukrárnu, nebo se zblázním, ale pak jsem koukla na hodiny a řekla jsem si, že to nevydržím. Rozhodla jsem se zariskovat a prostě něco vytvořit.

Pravidelně jsem odebírala balení zajíců v krabici z webu zajicivkrabici.cz, teď mám pár měsíců pauzu a je na čase sdělávat všechny věci, co se mi nahromadily. I když u nás už několik let polotovary nemají šanci, tak se v těch zajících kolikrát objeví zajímavá věc, za kterou je člověk časem i rád a hodí se. Poslední dobou jsem měla děsnou chuť na noky, tak jsem sáhla po balení Jáhlového těsta od Nominalu a vznikla tahle mňamina.

Taky máte rády, když se večeře chopí manžel? Já si to naprosto užívám, jelikož umí vařit i péct až podezřele moc dobře. Měl už dlouho chuť na špízy, chtěl vyzkoušet s mletým masem. Tak jsem řekla, že mohou být k večeři a tadáááá, tady jsou aneb v jednoduchosti je krása.

Hurá! Konečně zase vykouklo sluníčko a je krásně teplo. To mě motivovalo k osvěžujícímu obědu, na který jsem měla už delší dobu spadeno, jen mě odrazovalo chladné počasí, při kterém by se měla jíst spíše zahřívací jídla.

Co vám budu povídat, prožíváme období, kdy nám začaly odcházet spotřebiče. Nejdřív tyčový mixér, to jsem se dost naštvala, protože je mojí pravou rukou. No, a aby toho nebylo málo, tak se s námi pomalu loučí lednice. Mrazák mrazí, ale lednice nechladí. Prostě paráda! Nálada na bodu mrazu. Tak jsem chtěla k večeři udělat něco rychlého, co se hned sní a napadl mě právě quiche.

V neděli se u nás pravidelně prakticky nic nedělá, ale manžel byl skolen horečkou a já chtěla upéct něco rychlého na zub z toho ničeho, co nám zbývá v kuchyni. Vzpomněla jsem si na jedny řezy z jablek, které nejen manželovi ale i Klaudince moc chutnaly a u ní je to co říct, jelikož běžně takové věci vůbec nejí. Tak jsem dohledala originální recept a upravila si ho dle svého.

Od té doby, co jsem si pořídila Morphyho (parní hrnec) jsem jídlo úplně přestala plánovat. Zatím se spolu sžíváme a zkouším, co všechno umí, takže vařím stylem šup sem, šup tam a je hotovo. Po několika dnech jsem ale už chtěla něco "víc" a když jsem narazila na polentové krokety mé milované kuchařky Ivanky Mařákové, tak jsem si řekla ANO! to je ono a to zkusím v kombinaci s mým Morphym. A tak vznikl tento recept.

Co jsem těhotná, tak musím jíst jen ta jídla, která znám. Nemám ani pomyšlení na nové chutě a experimentování, takže se v jídlech vracím do dětství. Promítám si, co jsem měla ráda, když jsem byla malá a je to úžasná nostalgie.
Určitě si všichni pamatujete reklamu s černochem na hotovku Uncle bens, kterou mimochodem stále v obchodech potkáváme. Mamka se tím inspirovala a vymyslela recept, který jsem jako malá milovala, a když jsem vymýšlela, co zase budeme vařit, vzpomněla jsem si na něj a hned jsem mamce volala. Jenže mamka je jedna z těch, které vaří od oka, takže mi jen nadiktovala suroviny a já se s tím poprala po svém.

Upřímně? Nemám ráda cuketu ale v mém případě, když něco nemám ráda, tak se snažím najít způsob, v jakém mi ta konkrétní potravina bude chutnat. A musím se přiznat, že se mi to povedlo. Ve finále mi došlo, že jsem vytvořila něco podobného jako tzatziki (smích).

Není to žádný světoborný dezert ale Klaudinka je už nějakou dobu zamilovaná do Matyldy, kterou jí jednou za čas koupím a zrovna nedávno jsem jí koupila 4 (od každého jednu příchuť) s tím, že to bude mít na 4 dny. Hahaha opak je pravdou, zbouchala je už za 2 dny. Tak jsem se rozhodla jí zkusit po domácku a Klaudinku oklamat.
A výsledek? Zblajzla to i s navijákem a úspěch to má super veliký.

Z předešlého vaření mi zbyla polovina máslové dýně, tak jsem přemýšlela co s ní a jelikož mám už delší dobu chuť na nějaké noky, tak jsem se o ně chtěla pokusit. Ale co k tomu? V lednici na mě mrkal osamocený baby špenát, a aby nechybělo nic na ozdobu, tak jsem ještě manžela poslala vedle do krámku pro mozzarellu. A musím se pochválit, protože vznikla delikátní věc.

Konečně máme tento měsíc volný víkend, kdy jsme doma. Tak jsem ho nechtěla strávit v kuchyni. Hlavně poslední dobou opět neustále bojuji s myšlenkou co zase uvařit, co budeme jíst a jelikož mi Klaudinka ještě tolik nepoví co by ráda a manžel mi s větou "já nevím" moc nepomůže, padla volba na nějaké placky. Chtěla zase něco trochu jiného, tak vznikly tyto dýňáky.

My doma prostě milujeme polévky. Celá rodina se nyní stravuje podle naší dcery Klaudinky. Ta byla v minulosti nejedlíkem, ale když ji chutná, snažíme se najít různé variace polévek, aby si pochutnala, co nejvíce. Po téhle mrkvové polévce se jen zaprášilo a o to jde, ne?

Každoročně před Vánoci odebíráme domácí krůtu, máme pak skvělou zásobu masa, kterou postupně využíváme. Když jsem přemýšlela co vařit, jelikož jsem převážně přes polévky, tak volba padla na krůtí stehno. Dále oko padlo na naší krabici s luštěninami a řekla jsem si, že bych mohla zkusit něco z hrachu. Ani nevím, kdy naposled jsem měla hrachovou kaši, ale nechtěla jsem takovou tu starou klasiku, jenže jsem ani nevěděla jak to k sobě zakomponovat. Nakonec jsem ještě našla pár mrkví od mamky ze zahrady a nápad byl na světě.

Těžké časy před vejplatou a po Vánocích jsou někdy k dobru, protože mi pomohly vymyslet tuto výbornou polévku. Milovnice lososa se mohou začít pěkně olizovat.

Tohle bylo trochu hecnutí, jelikož já osobně batáty jako takové nemusím. Nesedí mi ta sladká chuť a kazí mi to celé jídlo ale i tak jsem z nich chtěla něco vyzkoušet, něco co by i mě chutnalo ale nechtělo se mi dělat nic složitého. Proto vznikl nápad zkusit je usušit a čekat co z nich vznikne. A co vzniklo? POCHOUTKA!

Dneska jsem měla takový výpadek, až jsem si řekla, že snad nakonec budou brambory "na loupačku". Když mi plůdě předčasně usnulo, tak jsem šla omrknout co vůbec kuchyň nabízí. Nakonec jsem spojila dvě mé nejmilovanější suroviny, červenou čočku a listový špenát.

Nahromadila se nám sbírka cuket .. jak několik zelených, tak i pár žlutých. Dlouho jsem přemýšlela, co z nich uvařit aby všechny barvy vynikly. Nakonec vzniklo toto výborné zeleninové ragú. Já osobně cukety moc nemusím ale tohle mi chutnalo moc.

Není nic lepšího na zahřátí v chladném počasí než husté polévky z pečené zeleniny.

Vždycky jsem se držela určitých receptů do posledního puntíku. Bála jsem se, že cokoliv nedodržím, tak to zmatlám a recept se nepovede. Poslední dobou mě začíná víc a víc bavit vaření podle oka. Prostě vzít pár surovin, které mi padnou do oka a uvařit z toho jídlo pro celou rodinu.

Zvolila jsem tentokrát dýni muškátovou, protože jsem nemohla najít žádný pořádný recept, zjistila jsem, že není tolik známá a málo se používá. Dočetla jsem se ale, že je chuťově nejkrémovější a vzhledově se mi líbila nejvíc. 

Něco speciálního pro mého manžela po dlouhé době. Nedávno mě inspirovala Jana Hámtáková ze skupinky Vaříme malým dětem, kdy vařila luštěninový guláš. Protože manžel miluje fazole a ostřejší jídla, tak jsem se odhodlala uvařit něco na způsob luštěninového guláše. Navíc do chladného počasí, jak dělané, no ne?

Polentový nákyp od Báry jsem si zamilovala. Díky tomu jsem poznala jak je polenta skvělá, tak jsem dnes udělala hatla-patla a vznikla dle mě delikateska.

Jablečný crumble a přesně ten moment, kdy zjistíte, že focení trvá už moc dlouho… foťák stávkuje, nechce mi zaostřovat, ten crumble je stále nějaký rozmazaný a program na úpravu nemám a já na to už prdim, chci to snííííííííst!