Katka Cinková zpět

I pizza může být plná veselých barev a rozhodně se obejde bez rajčat.

Chvíli jsem zvažovala, zda výsledek tohoto receptu pojmenovat „pizza“. anebo „zeleninový koláč“, neboť jsme s pokusným králíkem měli spor. Já jsem tvrdila, že je to pizza. Prostě tenké těsto, namazat, posypat zeleninou, posypat sýrem, upéct. On tvrdil, že je to zeleninový koláč. Kvůli tomu, že místo rajčat je základ z dýně. A řepa na pizzu prý taky nepatří. Nakonec jsem si řekla, že zanechám původní pojmenování, zamýšlela jsem péct pizzu a já jsem kuchař a hotovo!

Doma se mi povalovala dýně z posledních farmářských trhů. Povedlo se mi koupit takovou, kterou už někdo přede mnou asi trošku nakousl. Tudíž bylo třeba něco vymyslet. Dostala jsem chuť na pizzu a přišlo mi, že dýňové purée a pečená řepa, která mi seděla v lednici z předešlého dne, by mohla být dobrá kombinace.

A ve výsledku to vypadalo tak hezky. Mám ráda, když je jídlo barevné. Další výhoda je, že purée, které se nespotřebuje na pizzu, může člověk zužitkovat třeba do těstovin.

Níže uvedené uvedený recept vychází zhruba na 4 středně velké pizzy. Zároveň jsem přišla na fajn způsob, jak ji upéct, aby měla dobré křupavé těsto. Pára. Do trouby dát plech a na dno trouby položit kovovou nádobu, která zvládne velký žár, všechno to hodinu vyhřívat na plný knedlík. Pak dát plát s pizzou rychle na plech a do nádoby nalít vodu, troubu rychle zavřít. Udělá se pára a těsto je perfektní.

Už od dětství zbožňuji špenát. A venku je příšerná zima. Už jsem vyhlásila pátrání po rukavicích a kulichovi. Člověk je po té noční šichtě takový jakoby praštěný po hlavě, tak to chce do žaludku něco lehčího. A taky se mu nic nechce, proto by to mělo být relativně rychlé a jednoduché. Sečteno a podtrženo, výsledkem byla špenátová polévka. S hromadou česneku. To je přeci přírodní antibiotikum. Nějak ty bacily je třeba od sebe odhánět.

Dostala jsem chuť na mozzarellu v parmské šunce, hezky ogrilovat. Což asi právě nedává moc smysl, když to má být příspěvek o cuketovém chlebu. 

Věc se má taky – nějaký sendvič s bazalkou, mozzarellou, parmskou šunkou, plátkem rajčete je asi bezva, k tomu jej zapéct... mmmm! Jenže ta kombinace sýra, sice kvalitní, ale přesto uzeniny, a klasického pečiva mi přijde ve výsledku docela těžká na žaludek. Chuťově dobré, ale na trávení špatné kombo. A protože mám doma z farmářských trhů spoustu cukety a když jsem mohla udělat burger bulky z květáku, proč bych nemohla udělat bezlepkový chléb z cukety?

Ráno jsem si hezky přivstala, splácala jsem dohromady, co jsem našla, a výsledek je více než pozitivní. A měla jsem pravdu, snídaně bezva, přiměřeně velká a bříško je spokojeně plné, ale není mu těžko. Ty olivy jsem si asi odpustit mohla, ale strašně si na nich v poslední době ujíždím a raději jsem si pořídila zásobu.

„To je z brambor? Já myslel, že je to něco jako nudle s mákem.“

Řekl můj pokusný králík, když mě viděl v kuchyni strouhat brambory a nadávat, když jsem krom brambor nastrouhala i sebe. 

U nás doma se halušky dělaly po léta, babička měla kořeny na Slovensku, toto umění převedla na otce a doma se dále uchytilo. Vlastně se staly s brynzou, omaštěné cibulkou se špekem, velmi oblíbeným jídlem posledních let, hlavně mých rodičů. Mým už tak ne. Jednak jsem se k brynze musela nějak postupně dopracovat a i tak ji mám raději zjemněnou zakysanou smetanou nebo tvarohem, jednak shledávám halušky poněkud těžšími na žaludek. 

A tak jsem začala koumat... jak vynechat mouku úplně jsem nevykoumala. Ale udělala jsem hokus pokus s moukou pohankovou, kterou jsem hlavně měla doma. Kupovat nějakou spešl bezlepkovou mouku se mi nechtělo.

Včera i dnes se mi vyvedly dva skvělé recepty, které jsem dávala dohromady stylem: pokus – omyl.  Jen se ve výsledku neprojevil ten omyl. Pokud nepočítám tak připálený hrnec, že se ještě teď odmáčí ve dřezu.

Prostě jsem zkombinovala požadavky chutí svých a chutí mého pokusného králíka a pustila se do toho. Díky čemuž vzniklo úžasné pohankové risoto. A burgery z červené čočky. I když je pravda, a asi bych se měla stydět, že jsem svého pokusného králíka trochu převezla. Jeho požadavek bylo něco, co by mu „zalepilo žaludek“, něco prasáckého, nějaká hmota. Třeba smažák. Nadhodila jsem burger. Nadšeně souhlasil. Jenže netušil, že mi už se v hlavě rodil plán, jak si dám kynout celozrnné bulky, jak ony burgery nepotkají maso ani z rychlíku. Jaksi se mi v lednici přemnožila zelenina. A já ji chci jíst snad ve všech možných jídlech, ať už vařenou či za syrova.

Takže jak bulky, tak placky jsou oboje homemade. A ve své podstatě vegan. V lednici mi totiž zůstala jen 2 vajíčka a nechtělo se mi jimi plýtvat. Proto jsem se rozhodla vzít to hákem a vynechat živočišné produkty kompletně. Je pravda, že nakonec to tak úplně nevyšlo, protože jsem pak burgery dozdobila cheddarem a majonézou, ale pokud je vynecháte nebo si seženete vegan verzi někde ve zdravé výživě či si ji vyrobíte, je jejich základ skutečně veganský.