Zázvorový likér zpět

....aneb léčíme se často a rádi. Za nápad děkuji šikovné, báječné a inspirativní Aleně Thomas. Tady je likér, jak ho dělá Popelka.

Pomeranče a citron oloupeme, důkladně je zbavíme bílé spodní kůry a pecek a nakrájíme na tenká kolečka. Zázvor oloupeme také a nakrájíme ho na plátky. Do nádoby, ve které budeme likér přechovávat, nalijeme vodku a rum, přidáme med a mícháme tak dlouho, dokud se nerozpustí. Pak přidáme všechny ostatní ingredience (lusk podélně rozkrojíme), uzavřeme a necháme louhovat. Poté ho slijeme.

 

V původním receptu se doba louhování uvádí tři dny - po tak krátké době jsem likér nikdy neslévala, většinou až tak po měsíci i déle. Osvědčilo se mi mít ho doma stále naložený, takhle v alkoholu vydrží téměř neomezeně, a slít ho teprve když přijde čas se léčit. Původně se také měl slévat přes sítko a všechno ostatní kromě tekutiny vyhodit. Přišlo mi to škoda, takže jsem ze začátku měla snahu všechny pomeranče i citrony sníst, což rozhodně nemůžu doporučit. Za prvé to šíleně pálí (no zkuste si žvýkat vodku), za druhé jsem byla za chvíli nacucaná jak houba. Odstranila jsem tedy všechen hřebíček, skořici a vanilkový lusk, do zbytku přilila ještě trochu vodky a celé jsem to rozmixovala tyčovým mixérem na hustou kaši, kterou jsem pak ještě propasírovala přes síto a přidala do slitého likéru, který tak dostal barvu pomerančového džusu. A ještě mi bylo líto zbytku, takže jsem ho polovinu přidala do základu k müsli tyčinkám a zbytek usušila na koření. Taková já jsem šetrná.

Likér je každopádně vysoce návykový a já, ač tvrdý alkohol piji zásadně čistý, ho miluju.