Třebíčský deník: Recepty mají mít duši, učí nový třebíčský web o jídle zpět

Existuje teprve krátce, pár týdnů však Pažitce stačily na to, aby o sobě dala vědět. Místní restaurace, kuchaři, recepty, podpora regionálních potravin a místních farmářů. To je to, na co provozovatelé webu sází. O jídle, vaření a životním stylu píše dnes kde kdo a vypadá to, že v téhle oblasti už se nedá přijít s ničím novým. Pažitka ale odlišná je. Minimálně v tom, že se bez uzardění rozhlíží po našem domácím dvorečku. Deník si povídal s hlavní koordinátorkou webu Pažitka.cz Monikou Růžičkovou.

Pažitka je nový místní web. Proč vůbec vznikl?

Www.pažitka.cz je nový webový portál o jídle, který v počátku vnikl pro podporu prodeje vestavných spotřebičů. Firma se ale rozhodla postoupit dále a svým zákazníkům nabídnout i návod, co si uvařit, v čem a jak. Tak nějak se držíme hesla: Prodejem spotřebiče naše péče o zákazníka nekončí! Další podstatná věc je, že se chceme zaměřit na region, na Třebíčsko, Vysočinu. Chceme objet farmy, chovatele a podpořit všechno poctivé.

Proč to?

Aby si lidé uvědomili, že když si koupí třikrát týdně ten nejlevnější gothaj, nedodají tělu potřebné živiny. Aby začali počítat, že se jim nevyplatí kupovat levné věci, že to nefunguje. Chceme podpořit například krámky, které prodávají poctivé produkty, zdravé potraviny. Žádné věci z Polska a čínské nudle. Vlastně lidi učíme, že se máme mít rádi, jíst české produkty a že když si koupíme kvalitní český produkt, zase pomáháme sami sobě.

Sjednotit místní farmáře a prodejce na jednom místě je dobrý nápad. Mají o to oni sami zájem?

Samozřejmě. Spolupráci chci stavět na tom, že lidi oslovím, přijedu, vyfotím, pohladím si kozičku, napiju se mléka. Podívám se, jak to tam chodí. A když budu vědět, že jde o poctivého farmáře, s radostí o něm napíšu.

A zároveň chcete také obcházet restaurace a dávat tipy?

Ano. Na jednu stranu jsem tu na tenkém ledě, protože jsem Třebíčák. Tím pádem bych nechtěla ubližovat. Špatná recenze od nefundovaného člověka může někomu vzít dobré jméno. Budu se zaměřovat spíše na dobré tipy. Ale na druhou stranu nebudu uživatelům lhát, pokud budu mít například důkazy o nečerstvosti jídla.

Na vašem webu jsou i recepty. Jaká kritéria máte pro jejich výběr?

První plán byl mít web s co největším množstvím receptů. Ale po setkání hned v začátcích s food blogerkou Markétou Pavleje v Praze - shodou okolností byla nedávno v televizním pořadu Jana Krause - jsem se nadechla úplně jiným směrem. Tahle žena dělá vše krásně poctivě, esteticky, nevnucuje se, nesnaží se nikde procpat. Stačí málo, stačí kvalitní recepty, kvalitní lidi, nedělat z toho masu. Což jsem poznala i z prostředí, kam mne zavedla, kde jsme pily kávu a čerstvé šťávy z ovoce, které sahalo až do stropu. Po celé Třebíči byste nesehnali to, co bylo tehdy v jednom koutku s ovocem. Pošilhávala jsem na prosklené sklípky s obrovskými kulatými sýry, prostě jiný svět.

Spolupracovat chcete i s kuchaři z třebíčských restaurací.

Nechceme být jen sběrači receptů, pozveme kuchaře jako osobnosti. Oni napíší, proč to dělají a s jakým záměrem. To mi přijde fajn, je to něco jiného, než napsat kupte si párek, vajíčko a k tomu rejži. Chci, aby recepty měly duši, měly smysl a aby to celé bylo pro lidi esteticky vzhledné. A to je gró Pažitky - nejen recept, ale nahlédnutí do duše kuchaře.

Během krátké doby jste získali řadu čtenářů a příznivců. Čím si to vysvětlujete?

To je věc, která mne samotnou překvapila. Zjistila jsem, že mne lidi reflektují jako Moniku z Pažitky. Jsem živel a ukecaná ženská, která nebojí něco říct nebo někam zavolat a zeptat se. Denně jsem v kontaktu s mými kuchaři, vím, kdo má jaké problémy v rodině, kdo se jak má. Stejně tak všanc se dávám i já. A lidi na to zřejmě slyší.

Váš web na mne působí tak trochu jako průvodce místním V.I.P. světem. Je to záměr?

V.I.P. blogy máme v jedné z rubrik. Je to tak proto, že jsme si blogaře sami vybírali. Podívali jsme se, jak ten člověk píše, jak je pro nás zajímavý. Hodně jsem dávala na intuici. Než jsem se s někým domluvila na spolupráci, chtěla jsem si s ním popovídat. A když mi byl příjemný, souhlasila jsem. Také se mi stalo, že kuchař, který má vynikající recepty, byl pro mne nezajímavý a nemyslím, že bych tím nějak ochudila sledovatele Pažitky. Chtěla bych na ní mít i určitou harmonii osobností.

Celé to děláte sama?

Ale ne, nebudu lhát. U pc jsem hledala tlačítko delete a též jsem se trápila s vložením zavináče. (velký smích). Od začátku mi pomáhá super tým z jedné nejmenované IT firmy, skoro ve stejné ulici. Kteří to se mnou neměli vůbec lehké, vše jsem jim malovala a otáčela listem se zvukem: KLIK (smích). Nyní mám v kanceláři druhou Monču, která je přesně tím člověkem, který může vedle mě sedět. Ona stránky krmí recepty a já domlouvám to dojení na farmě (smích).

Vypadá to na poměrně velké sousto. Vydržíte, zvládnete to?

Tahle práce mne naplňuje, hrozně ráda jím, to je ostatně na mně i vidět. Baví mě to, je to práce s koníčkem dohromady. A jak to zvládneme? Budeme muset. Spokojenost lidí a ohlasy mne ženou dál. Samozřejmě mám též silnou podporu a pomoc vedení. Tam je to zatím přesně tak, jak jsem si představovala.

Jaké ohlasy třeba přicházejí?

Velké ohlasy například měla návštěva v rybárně, kde jsem na fotce políbila rybku a přála si tři přání. (smích). Ozývají se nám i lidi ke spolupráci. I plno lidí, od kterých bych to třeba nečekala. To mi stačí, nepotřebuji jásot a potlesk. Kdo s námi bude chtít spolupracovat nebo nás pozvat na návštěvu, může se ozvat do redakce Pažitky.

Autor článku: Luděk Mahel (Třebíčský deník)
Foto: Pavel Rybníček