Scuk s Pažitkou a Electrolux partičkou zpět

Jako vždy jsem si to užil

Mám li být upřímný a věren svému chování v poslední době, pak nemohu než prohlásit že se to moc nepovedlo. Ne organizací či snad pokusem o provedení zajímavé akce Monikou Růžičkovou za Pažitku. Spíše jen a pouze přístupem zúčastněných. Když je sraz naplánován na 17:15 a po hodině teprve dochází jen část lidí kteří přislíbili účast, je to poněkud trapné. Když pak Pana kuchaře (vlastně dva) předvádějící a vysvětlující co a jak neustále přerušují dámy diskuzí o všeličem tak hlasitou, že to ti dva už jen odmávnou ve smyslu "my si to zvládnem sami", jde pro mne o akci jaksi nevydařenou. Popravdě, tolik citoslovců ve stylu pst a pšt a tišeji jsem neslyšel od střední školy…

A i já se nakonec do diskuzí zapojil

A i já jsem ke konci možná rušil. Páč jsem se seznámil s někým, kdo mne přivedl zpět do kuchařiny a hlavně k projektu který mne opravdu baví, zajímá a doslova naplňuje. Možná z toho bude příběh. Ale to až později, jakmile napíšu jeden extra text po pokusu připravit jednu zajímavou polévku.

Několik obrázků

>> když s Pažitkou, tak s pažitkou. Na tomto obrázku je ale zajímavá ta omáčka v kastrůlku s metličkou. Sama o sobě nic moc, ovšem do kombinace skvělá. Zpracovaná z hromady zeleniny pečené v Josperu, dovařená v zeleninovém vývaru a redukovaná na absolutní minimum…

>> kytičky k jídlu? Dnes normální a mně blízké…

>> Antonín Bradáč a Jaroslav Kozdělka. Ten druhý je z Esky a podělil se se mnou o úžasné nápady…

>> Amuse bouche. Nic moc. Paradoxně mi řasy (a já je nerad) chutnaly nejvíce. Možná už jsem moc rozežranej… :O

>> já, hmm. A Monika Růžičková. Pořadatelka a žena nevšední. Ta vám má takový drive, že se bojím. O sebe samozřejmě (smích).

>> Tonda a Jarda jedou. Nebo se o to alespoň pokouší. Tady to ještě šlo. První vstup…

>> A snaží se opravdu zodpovědně. Mne už to moc nebavilo, páč opakované moudro je pro mne a tady, no, jen opakování…

>> Dámy. Spousta a tady jen několik. Jak už to tak bývá, byly takové i makové. Odmítám cokoli popisovat. Prostě fotka…

>> První chod – kuřecí prsíčka připravená metodou sous vide, opečená pak dokřupva a servírovaná s kukuřicí. Pyré, na páře, prežená a kukuřičný prach. To jsou sušené slupky které zbyly po propasírování na páře uvařených zrnek…

>> Druhý chod – vepřová panenka sous vide, zprudka opečená a podávaná s červenou řepou, zrníčky jejichž původ jsem nezaznamenal, ale asi obilná. Hlavně si ale všimněte té zelené věcičky na mase vlevo. Smrkový výhonek macerovaný v octovém nálevu. Úžasný kontrast k nasládlému jídlu…

>> Opět Tonda, Jarda a Lcie…

>> A tady prosím překvapení. Do toho vjedu jako raketa. Ředkvičky kvašené ve vákuu. Já z toho byl doslova na větvi…

>> Takže hned první pokus – 2% soli k váze suroviny a zavakuovat. Toto je letní křehké zeí. Dám tomu 5 dnů, stejně jako ředkvičkám a nemohu se dočkat výsledku…

Vše tady zmíněné berte u mne s rezervou. Opět opakuji, jsem asociál a neumím se zapojit mezi spoustou cizích lidí. Ani když nás spojuje podobný zájem (nejsem si tím výrazem úplně jistý). V tomto případě přispívání na web v podobě foodblogu.

Mohl bych skončit tím prohlášením. Ale jak už se stává, nebylo to úplně tak. Nakonec jsem si totiž skoro hodinu s jednou z dam povídal. A ještě jsme odjížděli stejným vlakem metra. Najednou jsem nebyl až tak odtažitý ale naopak. Spokojený.

Co se jídla týče, řekl bych to asi tak. Sešel jsem se s lidmi, kteří stejně jako já odmítají průměrnost. Narozdíl od nich jsem ale nepodlehl potřebě chválit vše jen proto, že zdarma. Bylo to kvalitní a dost dobré. Vybral jsem si však a naprosto se zamiloval do kvašených ředkviček. A protože nejlepším kuchařem je sama příroda, tak jsme se shodli s krásnou Kristýnou na faktu, že nejlepší je čerstvý ananas a meloun.

Autor článku: