Polský kuchař, historik a publicista Robert Maklowicz v Třebíči zpět

Proto pažitku oslovilo MKS (městské kulturní středisko) Třebíč ve spolupráci právě s CzechTourism, jestli máme tip na možnosti ochutnávek, které by pana Maklowicze mohly zajímat. Samozřejmě jsme se toho hnedle chopili a přemýšlela jsem, jestli budeme štáb ohromovat, nebo vsadíme na lidskost, srdečný přístup a spoustu spontánních rozhovorů, které třeba nejsou vůbec ve scénáři.
ANO, srdíčko zvítězilo a já věděla, že se musíme trošku lišit od ostatních oficiálních návštěv.

V pondělí ráno jsem se sešla s představiteli Vysočina Tourism: paní Ing. Jitkou Mattyašovskou a panem Ing. Tomášem Čihákem, kteří spolu s Dášou Juráňovou z MSK Třebíč tvořili super "čekací" partu, kterou doplnila moje milá kamarádka Nela Gryczová. Ta měla představovat pro štáb polsko-mluvící zázemí. A od první chvíle se opravdu povedlo. S panem kuchařem se dali hnedle do rozhovoru, jako by se už znali léta. Avšak vraťme se na začátek celé návštěvy. Hezky popořádku.

Slunce pražilo a parkoviště na Žerotínově náměstí neskýtalo moc příležitostí, které by mě studeně ovály. Usoudila jsem, že triko s dlouhým rukávem a trikem přes nebyly nejlepším nápadem. Chvilku před příjezdem štábu jsem spontánně skákla k místnímu vietnamskému obchodníkovi, zakoupit tričko s krátkým rukávem. Zaujalo mě jedno černé s nápisem z kamínků. BERU! Zvolala jsem a odnášela hned na sobě tričko za "směšnou" stokorunu. Vedro díky novému tričku lehce pominulo, AVŠAK jsem neštudovala nápis s křišťálově-romanticko sázenými kamínky, který skýtal však velkou zradu! Nebudeme předbíhat, cítím se dobře a mé sebevědomí bylo novým tričkem jištěno.

No co už, najíždí černé "jeepy" a s úsměvem vyskakují pohodoví členové štábu. Za to nás velmi mile přivítali a omluvili se za zpoždění. Všichni si spontánně podáváme ruce a seznamujeme se. Vypadá to na sympatickou partu profesionálu, oddechnu si. Vyhlížím kuchaře, historika, publicistu a degustátora vjednom. Najednou vyskočí z auta ten nejmenší sympatický mužíček v kloboučku a červených mokasínách. Představí se, všechny pozdraví a ubalí si zkušeně cigaretu. Jako kuřák využívám situace a k neřesti se přidávám. Za účasti překladatelky Nely se domlouváme na trasách a plánovaném okruhu návštěv. Najednou vidím upřený pohled na mou novou halenku. V očích vidím údiv, smích a mírné nepochopení. Pořád nechápu, co vidí zajímavého na tričku za 100 kč????

Chcete to vědět milí pažitkáři??? Lesklý romanticko-kamínkový nápis se slovem BITCH!!! 

Startujeme auta a vjíždíme do židovských uliček, kde je připravena možnost návštěvy Synagogy, návštěva pekárny a kavárny Vrátka, domorodého pana Křivánka, jehoprohlídka a doprovodný program pažitky, která oslovila kavárnu Vrátka a domorodého restauratéra pana Křivánka, který má dokonce židovské předky. Matně si vzpomínám, že jeho dědeček byl žid. Pan Křivánek v restauraci Rachel nabízí jídelní lístek se šouletem, kachničkou, pstruhem na mandlích a jiné židovské dobroty. Štáb se zastaví, ochutná, natáčí a fotí se. Pan Křivánek vyfasoval nejen zvukovou krabičku na záda pod tričko, ale "střihl" si i malou roli. Byla i ochutnávka jeho výborného šouletu + plněného bramboráku.
Pan Maklowicz dostal darem domácí slivovičku, kterou si opravdu po celou dobu natáčení hlídal. Každou chvilku se ptal, kde má svůj dárek od pana Křivánka a kladl všem na srdce, ať ji nikde nenecháme.

Další cesta měla být do Zadní Synagogy, ale kavárna VRÁTKA měla v malé pekárně pootevřené dvěře do ulice, tak se vůně linuly rovnou k panu Maklowiczi. Ten okamžitě změnil směr. Z kuchyně vyběhla pekařka Zdenička ve slušivém barevném "pekařském" oblečku. Na výrazu štábu jsem viděla úžas, usměv a údiv. Zdenička je totiž vřele přivítala, mluvila hlasitě a všechny je srdečně "poťapkala" i po rameni. Zavedla je do kavárny a hned jim servírovala ochutnávku židovského cukroví. Po chvíli byl celý štáb ve vnitř a natáčeli vše, co se v malé pekárně dělo. Zase vřelé loučení, focení + prezent v podobě židovského cukroví, které manželka pana režiséra nepustila z ruky a celou cestu sáčkem vtipně "šustila". Chudáááák Zdenička, měla připravený hlavní dáreček na rozloučenou, který zapomněla. Nebojte, bude to mít jetšě HAPPY END. Těšte se!

V povzdálí vše sledoval pan Křivánek ze své zahrádky, který v židech žije kolem 40-ti let a vinárnu Ráchel koupili od vdovy jménem Ráchel. Jeho vinárna je vzdálena od Vrátek asi 30 m, takže pozvánka na hruškovici, která byla opravdu výtečná, se nedala odmítnout. Malý pán s dlouhým vousem, který štáb znovu nalákal na ochutnávku domácí slivovičky. No a zase se točilo!

Synagoga a její krátká prohlídka a šlo se na vyhlídku do hotelu Zlatý kříž. Moc jsme se nasmáli s dvěma příhodami, které nás na střeše potkaly. Po cestě se fotilo, fotilo a znovu fotilo.

První byla návštěva asi jistého pana údržbáře, který se nenápadně a MLČKY objevil na střeše, kde se natáčelo. Ten si, znovu zdůrazňuji, MLČKY přinesl zelený provaz, který položil na zábradlí. Začal se nahýbat směrem dolů a prohlížet si terén. Byli jsme nervózní. Starostlivě oslovuji pána s provazem a zjišťuji jeho úmysly. Opravdu se jedná o údržbu terasy a vše je v pořádku, můžeme točit.

Nejprve se nepovedly dva záběry a třetí už jel, jak po másle. Pan Maklowicz se blíží ke konci přednesu. Zapáleně komentuje další zajímavosti o Třebíči.
Co čert nechtěl v posledních dvou větách se v záběru otevřely dveře výtahu a objeví se sympatická žena v pracovní zástěrce. Za sebou plný výtah betonových "velkých kostek". Bylo nám jasné, že kostky musí z výtahu pryč a tak jsem se začali všichni nahlas spontánně smát, připravení pomoci. Nakonec ji přispěchali na pomoc kolegové. Chvilinku čekáme a doufáme, že další vstup už pan MAklowicz dotočí bez rušivých situací.

Po natočení panorámat + proslovu o Třebíči, jsme se vydali zpět k autům. Byl připraven oběd v Lihovaru Třebíč, kde tehdy provozní Marek Janík spolu s kuchaři připravoval žebírka pečené v marinádě z medu a piva!

ALE nyní se vraťme k ZAPOMENUTÉMU DÁRKU od Zdeničky z Vrátek, která při startování aut vyběhla z pekárny, jako ze záběru Pobřežní hlídky s Pamelou. Vyřítila se v ruce majíc pergamen se 140 let starým receptem a v druhé ruce držela čerstvě upečený domácí chléb! Utíkala k autům, obcházela je a za černými skly hledala sympatického kuchaře. Všichni dojednoho se smáli a byli nadšení, že je takhle srdečná. Pan kuchař měl strašnou radost, otevřel okénko a dar s radostí převzal! Byl to recept právě na chléb, který si odvážel spolu s listinou.

Vyjíždíme z Židovského městečka a přijíždíme k Lihovaru. Tam nás přivítal Marek Janík ( v té době provozní Lihovaru/pivovaru Urban), který je i zároveň mým kamarádem. Sázela jsem na jeho žebírka, pěkné prostředí zahrádky, objektu starého Lihovaru a samozřejmě dobré pivo. Tolik je nezaujal pivovar, jako dvůr, expozice Jaguar a hlavně velký krásný KOMÍN!
Pan Maklowicz hnedle dostal prkénko s ochutnávkou piv z vlastního pivovaru URBAN a neuvěřitelně si je chválil. Zase se začalo u venkovního baru točit a hlavní hvězdou byl opravdu komín a barevná přehlídka piv na prkénku. Oběd, který pro nás kuchyně připravila, byl neuvěřitelný. Žebírka byla křehká, maso samo odpadávalo od kosti a marináda byla prostě exkluzivní. Všichni jsme si opravdu pochutnali. Další mise z naší strany splněna. 

To to rychle uteklo. Je čas odjezdu a my doprovázíme štáb k autům a dostala jsem dokonce několik přátelských pus s příslibem rozohovoru, který jsme při obědě nestihli. Strašně mě to mrzí, štve, ale zároveň jsme všichni  tááák unavení, že se domlouváme na mailovou komunikaci, kde připravím otázky a odpovědět.

Ale v té euforii, únavě a nevím, co ještě, jsem si uvědomila, že jsem tak trošku zapomněla na rozhovor pro naši pažitku. BOŽE blondýna s hadlivým titulem na tričku!!!! (smích)
Avšak "Agněžka" manželka pana kuchaře Maklowitze mě ujistila, že rozhovor písemně bude ještě lepší, páč za pár dnů pan kuchař bude pocitovo-vzpomínkově naplněn a rádi mi na otázky odpoví. Tak se za pár dnů určitě těšte!

Celkově návštěvu hodnotím velmi kladně a lidsky. Samozřejmě je tu primární záměr natáčet a vše stihnout, od toho se odvíjí i spěch či určitá nervozita štábu. Ale my si odpoledne s panem Maklowiczem a jeho štábem užili na výbornou. Nejvíce jsem si popovídala s manželkou pana režiséra, se kterou jsme probraly možné i nemožné. Kočky, děti, jídlo, babičky, zvyky a prý jedla, jako dítě slepičí pařáty v polévce, stejně jako já, u mé babičky.


Video - Maklowicz w podróźy Morawy - Jak z obrazka
Další fotdokunetace: www.maklowicz.pl

Autor článku: Monika Růžičková