Čočková polévka s kořenovou zeleninou a rajčaty zpět

Čočkovou já můžu. I úplně obyčejnou, jenom solí, pepřem, česnekem a majoránkou dochucenou. Akorát nevím, proč ji dělám tak málo. Nejspíš na ni pořád zapomínám. Kdo ví. Teď po Novém roce je ovšem všude kolem načočkováno, tak už ji nelze přehlížet. Jednu neobyčejnou čočkovku už tady máme, tu s kysaným zelím podle Romana Vaňka (mimochodem kysané zelí a čočka je podle mě geniální kombinace). Ta dnešní je taky taková porychtovaná, sytá, hustá. Zeleninová.

Základem dobré čočkové polévky, tak jak ji v hlavě mám já, je kromě čočky (samozřejmě) a základního koření hlavně dobrý špek nebo slanina, cibule (hodně cibule) a kapka octa.

V receptu jsou psaná rajčata, ale tady je potřeba trocha upřesnění. Protože jsou tentokrát docela podstatnou surovinou, která dá polévce chuť, kterou po ní chceme, je dobré pořídit si nějaká fakt dobrá, měkká a vyzrálá (což je v dnešní době docela problém, pokud není zrovna léto a nemáte je na zahrádce). Pokud taková neseženete, použijte raději krájená plechovková, nebo rajčatovou passatu. V krajním (ale opravdu v krajním) případě můžete zkusit přidat i dvě tři lžíce rajského protlaku. Ale to už si snad kupte radši ta rajčata bez chuti, a nebo uvařte polévku bez nich.

Špek nakrájíme na drobné kostičky a v hrnci ho vyškvaříme. Pokud máme libovější slaninu, která nepustí tolik tuku, přidáme k ní ještě lžíci sádla. Společně s ní osmahneme dozlatova na drobno nakrájenou cibuli. Poté přidáme na půlkolečka nakrájenou kořenovou zeleninu, rajčata a česnek, základ zalijeme vodou (nebo vývarem), osolíme, opepříme a přidáme namočenou a scezenou čočku. Vaříme tak dlouho, dokud není čočka měkká. Dochutíme kapkou octa. Ke konci přidáme ještě v dlaních rozemnutou majoránku a můžeme podávat.