Harira zpět

Musím říct, že tento způsob zimy se mi zdá dost šťastný. Mám radost, že mrzne, až praští, i když to znamená, že s píďalu strávíme venku mnohem míň času, než bych chtěla. Na druhou stranu alespoň vymřou všechny ty potvory jako komáři a klíšťata, co nás pak tolik otravují v létě. Pevně doufám, že příští rok bude stejná zima jako letos, aby si píďala do sytosti užila sníh, až bude capkat a ne jenom takhle z kočáru. A hlavně v takové kose přichází chuť na vydatné, hřejivé polévky, které zasytí a pohladí po zmrzlé duši a ještě s nimi není moc práce, takže člověk má víc času na zachumlání se pod deku a pití čaje. Jednou takovou je i harira - marocká polévka vonící směsí koření, rajčaty a sytá díky luštěninám. Měla jsem ji už nějakou dobu v merku a pak mi přišel prosincový Gurmet a tam byla a já to vzala jako znamení, že už je na čase se do ní pustit.

V hrnci na oleji nechte změknout nadrobno nakrájenou cibuli. Až začne cibulka lehce hnědnout, přidejte česnek nakrájený na tenké plátky a všechno koření. Půl minuty nechte opékat, aby se koření hezky rozvonělo. Pak přilijte rajčata a vývar, přiveďte k varu, přidejte čočku i cizrnu, osolte a nechte na mírném stupni vařit tak dlouho, dokud čočka nebude hotová, zabere to asi 20 minut. Na talíři ozdobte koriandrem nebo petrželkou (pokud jako já nemáte koriandr rádi). Dobrou chuť!