Rozhovor s učiteli Hotelové školy Třebíč zpět

Mgr. Jarmila Necidová učitelka: obor hotelnictví, kuchař - číšník 

Jarmila Necidová: Dobrý den, jmenuji se Jarmila Necidová, učím odborné předměty na Hotelové škole Třebíč, technologie stolničení a psychologie. Na této škole působím zhruba 14 let.

Vyučila jste se v oboru?

Jarmila Necidová: Bylo to trochu složitější. Mám udělanou Hotelovou školu ve Velkém Meziřící a pak jsme nastoupila na Střední odborné učiliště do Pelhřimova - jako mistrová odborného výcviku a zde jsem získala při zaměstnání výuční listn a pedagogickou způsobilost na Masarykově univerzitě v Brně. Po mateřské dovolené jsem začala učit na Hotelové škole ve Velkém Meziříčí. Zde na Hotelové škole v Třebíči jsem začala učit odborné předměty po další mateřské dovolené a během pedagogické činnosti jsem absolvovala vysokošlkolské vzdělání.

Jaká je práce se studenty právě v gastronomii? Zajímalo by mě, jestli ti studenti přijdou a jsou hned nadšení nebo se ten talent vzejde až postupem času?

Jarmila Necidová: Práce se studenty je moc krásná a moc mě baví. Samozřejmě ty talenty se hledají individuálně a postupně a není to v každém ročníku. Teď jsme měli například na studenty štěstí, jako je Eliška Vostalová ve vyřezávání ovoce a zeleniny, nebo teď třeba Vojta, který je vyučený kuchař a cukrář a teď dělá hotelovku a taky k tomu postupně dospěl. Nebo také děvčata – Veronika Přepechalová, která je velice skromná a hlavně si jde za svým snem. Eva je temperamentnější, Anička taky, opravdu těžko se to hledá.

Žáci mají, co se týče technologie, v prvním ročníku každý týden čtyřhodinový blog vaření a ve druhém ročníku jednou za 14 dní. Takže za první ročník už žáci mají jakousi představu o tom, co vaření obnáší, seznamují se s těmi základy. V prvním ročníku učí kolega Pilát, já mám na vaření druhý ročník. I ve stolničení máme vetší hodinové bloky, kde ty dovednosti procvičujeme. Až po druhém ročníku vyjíždíme teprve na praxe, ale i během celého studia mohou jezdit na stáže, kam s nimi vyjíždí buď odborný dozor, nebo učitel cizího jazyka, aby tam ten kontakt byl dostatečný, aby se domluvily. Takže si myslím, že žáci mají u nás velké možnosti. Jak říkám, žáci už mají i nějaké ty zkušenosti z prvního a druhého ročníku, kde organizujeme spoustu různých akcí, rauty, kam si je bereme a tady získávají další praktické zkušenosti. Závěr pak mají v praktické maturitě, kde maturují formou rautu. Půlka si vybere třeba technologii a půlka má stolničení.

Když jedete s žáky na nějakou soutěž, jsou nějaké věci, které Vás zaujali a které byste chtěli u vás změnit?

Jarmila Necidová: Tak samozřejmě, když někam vyjedete poprvé, tak jsou to nové zkušenosti, protože nevíte, do čeho jdete, jak se soutěž bude hodnotit. Například v Nitře je vždy večer na zahájení Číše vína, kdy se ty jednotlivé týmy ze zahraničí seznamují, takže i tady sbíráme zkušenosti. Po návratu chce paní ředitelka samozřejmě slyšet, co jsme tam viděli nového, jaké máme nové podněty…řekla bych, že je to hodně obohacující. Také nás přijeli do Nitry morálně podpořit paní ředitelka Libuše Kolářová a paní radní Kraje Vysočina pro oblast školství, mládeže a sportu Jana Fialová. To bylo moc fajn. U naší tabule seděla s paní ředitelkou paní doktorka Ľubica Libová (vedoucí pro odbor školství, mládeže, sportu a kultury v Nitře).

Je nějaká konkrétní věc, která vás zaujala při návštěvách různých soutěží a tak?

Jarmila Necidová: Já sama mám dost často různé nápady (smích), ale jsou hůře realizovatelné, protože to dneska stojí peníze to vybavení, např. je potřeba nějaký inventář a pokud je to možné, tak nám paní ředitelka vyjde vstříc. Do Nitry jsme třeba připravovali jako předkrm tatarák z lososa, který jsme míchali před hostem v míse určené přímo na tatarák. Tak škola pořídila mísu.

Takže vy si všechno vezete na soutěže s sebou?

Jarmila Necidová: Ano, úplně všechno, každou vařečku. My se snažíme opravdu nic neopomenout. V podstatě už jsme na to zvyklí, když děláme třeba rauty v Náměšti nad oslavou, tak tam taky nemáme třeba auto a nemůžeme si zajít cokoli koupit. Takže musíme přesně vědět, co budeme potřebovat. Když se na něco však zapomene, tak máme prostě smůlu. Takže někdy je to i krásná improvizace. Pamatuji si třeba, když se vrátím k té Náměšti, že jsme tam zajišťovali raut a byla hrozná bouřka, tak se sháněly po celém zámku svíčky.

Kdo může oslovit hotelovou školu, když chce cateringové služby školy?

Jarmila Necidová: Já bych řekla, že se spíše jedná o organizace, které se na nás obrací ohledně rautu. Soukromé osoby jen výjimečně. Pravidelně také připravujeme akce pro Kraj Vysočina. Hodně také děláme s třebíčskou Agrární komorou, protože ta bude teď znovu připravovat projekt Potravina Vysočiny. Je toho víc než dost.

Zdeněk Pilát: On je tady taky problém ten, že je to závislé na výuce. Ona většina těch rautů je v sobotu, ale jsou i takové, které jsou i ve všední den, takže to uvolňování z výuky bývá někdy problém. Jinak akcí je opravdu dost a už nemusíme ani nic nabízet. Dělali jsme například akci pro Českou národní banku, pro brněnské firmy…takže spíše si vyhledávají oni nás. Někdy se stane, že dokonce musíme i něco odmítnout.

Škola byla oceněna značkou FAIR TRADE, je to tak?

Jarmila Necidová: Ano, máme fairtradovou školu. Prodáváme zde i Fare trade výrobky, nebo nabízíme kávu při rautech. Vlastně Třebíč je začleněná do projektu fair trade, takže s paní Ondráčkovou (koordinátorka Zdravého města Třebíč) je také bohatá zkušenost. A jsme za ní rádi.

Zdeněk Pilát: Paní Vejtasová, která učí na škole Borovině, má toto na starost, ta pro to teď vlastně žije a má na tom největší zásluhu.

Ing. Zdeněk Pilát učitel: obor hotelnictví, cestovní ruch 

Zdneněk Pilát: Já jsem zde vlastně takový inventář, protože jsem se tady na škole vyučil kdysi dávno číšníkem a v podstatě jsem potom působil jako mistr odborného výcviku, na vojně jsem přešel ke kuchařině, což se mi líbilo víc. Až vznikla hotelová škola, tak jsem přešel sem, což jsem rád. Je tu od všeho něco, od vaření, obsluhy i nějaké ekonomické předměty, takže je to tady takové pestřejší. Práce s dětmi je čím dál lepší a zajímavá.

Mně se líbí, že se v hotelových školách klade důraz i na cizí jazyky. Žáci si uvědomí, že ten jazyk je strašně důležitý, např. při stážích atd.

Zdeněk Pilát: My sice trošku nadáváme, že se ubírají ty odborné předměty a upřednostňují se cizí jazyky. Ale jsou opravdu potřeba, protože když se třeba někam jede, tak jsou vidět ty mezery. Potom je to dáno i státní maturitou, z čeho musí dělat.

Když přijdou studenti na tento obor, setkáváte se s tím, že spíše mají větší zájem dívky než chlapci?

Zdeněk Pilát: Zatím je tedy převaha těch děvčat, stalo se také, že byly jen dívčí třídy. Ale teď v poslední době začíná být těch chlapců více, ale také jim trvá déle, než je to začne bavit.

Když vidíte talent a potenciál v prvním ročníku, zaměříte se na ně? Vyzdvihnete je?

Zdeněk Pilát: Například Veronika, ta když přišla, tak bylo vidět, že i doma se tomu věnuje. Někteří, kteří jdou na hotelovku a pomalu ani neví, co je hladká mouka. Rozhodli se prostě, že to půjdou zkusit na hotelnictví a teprve poznávají, co to znamená. A pak jsou takoví, kteří to chtějí dělat, jako Veronika. Ta je pečlivá a vidíte to hned, že k tomu je ten přístup jiný. Takže když vidíte, že jsou ti děti jiný, tak se přeci jen člověk kolem nich více snaží a začínáme je více začleňovat do těch akcí. Tam jde taky vidět, jestli oni sami chtějí, jestli se sami hlásí a chtějí na ty akce chodit i ve svém volném čase.

Víte o nějakém studentovi, který absolvoval tuto školu a teď si „vaří na výsluní“?

Zdeněk Pilát: První, který se jako první výrazně prosadil, byl Roman Uhlíř, který se u nás vyučil, dodělal si hotelovou školu ve Velkém Meziříčí a stal se mistrem světa mezi barmany a provozuje v Praze v Hiltonu. Některá děvčata končí v hotelích v Praze na recepci (Monika Ramsová), dodělávají si ještě vysoké školy. V Hiltonu jsme měli dvě studentky.

Zdeněk Necidová: Já mohu jmenovat například Michala Bartůňka, který získával medaile ve vyřezávání v České republice a v současné době pracuje na lodi, přes zimu obsluhoval v restauraci ve Švýcarských Alpách a sám si svou pílí dodělal další dva světové jazyky.

Vy také zvete studentům nějaké „vařící celebrity“, je to tak?

Jarmila Necidová: Ano snažíme se zvát různé lidi z oboru, kteří něco znamenají, tak aby studentům předávali zkušenosti. V lednu tady máme mistra kuchaře pana Vladimíra Picku, který se studenty dělá kurz studené kuchyně.

Zdeněk Pilát: My s panem Pilátem spolupracujeme cca 15 let. Navíc on tu také prošel naším učilištěm. Nebo na semináře sem jezdí třeba pan Stuparič nebo pan Konopka (culinary advisor ve společnosti Nestlé).

Jarmila Necidová: Ještě bych zmínila pana Procházku, který pro žáky připravuje kurz vyřezávání (jednoduché vyřezávání ovoce a zeleniny).

Co děláte pro to, aby byla vaše škola vidět? Aby se lidé dozvěděli o všech aktivitách, které děláte?

Zdeněk Pilát: Spolupracujeme třeba také s Městskou knihovnou v Třebíči, kde jsou různé přednášky pro veřejnost, tak tam připravujeme různé ochutnávky na téma těch přednášek. Nebo se účastníme akcí pořádané Městem.

Co byste řekli na závěr? O studentech? O škole? O učitelích?

Zdeněk Pilát: Chtěli bychom hlavně připravit studenty pro práci, pro život a realitu, která není v dnešní době lehká. Ti co se účastní zahraničních stáží, praxí (ve Španělsku, na Kanárských ostrovech, v Portugalsku, v Irsku…) si tam mnohdy i najdou nějaké kontakty, takže spousta jich tam jde pracovat, nebo si tam dodělávají jazykové školy. Jde tedy o to, aby se co nejvíce uplatnili, jelikož dnes není jednoduché se prosadit a najít si práci. Takže jednak příprava na další studium a potom tedy se co nejvíce uplatnit. Samozřejmě se snažíme si držet se studenty i kontakty.

Jarmila Necidová: Také bychom chtěli, aby studenti získali možnosti nových trendů v gastronomii a aby to uplatnili v práci, kterou najdou. Jak už říkal kolega, na těch stážích si opravdu mohou najít kontakty a vyjet do světa. A podpora ze strany paní ředitelky je opravdu velká, je totiž mezi řečí i velký gurmán.

Zdeněk Pilát: Ještě bych chtěl zmínit, že v naší škole není jen hotelnictví, jsou tu i cukráři, kteří jsou tu už celá léta, kadeřnice, aranžéři, prodavači. Takže ji naše výsledky v oboru gastronomie těší…ale samozřejmě stejně tak podporuje i ostatní učební obory, které mají též nemalé úspěchy.

Jarmila Necidová: Já bych zmínila ještě barmanství, protože než jsme odjížděli, tak jel kolega pan Nováček na barmanskou soutěž a dovezli druhé místo. Takže student má na naší škole možnost nejen co se týče, kuchyně, stolničení, ale také barmanství. Což je pro tuto dobu další aktuální a atraktivní téma.

Zdeněk Pilát: Výhoda je tehdy, když jsou studenti všestranní. Někteří inklinují více k obsluze, někteří ke kuchyni, ale najdou se i tací, kteří skvěle zvládají obojí.

Jarmila Necidová: Já třeba žákům říkám, když je máme tady ten první přijímací den, ještě než vstoupí na půdu naší školy, že je to práce hlavně s lidmi a spousta času navíc, který jim nikdo nikdy nezaplatí, ale ta spolupráce s lidmi je krásná.

Zdeněk Pilát: Moje největší přání, je najít ve studentech tu chuť do toho. Když je to bavit nebude, tak to nebudou dělat dobře. A to si jako učitelé přejeme nejméně.

Autor článku: